Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska je mocná čarodějka - Kapitola 20. - Alice

27.03.2013 (21:45) • EdBeJa • FanFiction na pokračování • komentováno 12× • zobrazeno 3247×

Láska je mocná čarodějka - Kapitola 20. – Alice

Stručné shrnutí předchozího děje:

Bella se víc jak rok po smrti manžela Connora stěhuje se synem z Phoenixu do městečka Forks. Její muž byl čaroděj a na jedné z výprav ho zabili novorození upíři.

David začíná chodit 1. září do první třídy ve škole ve Forks. Po otci má čarodějnické schopnosti. Jeho třídní učitel se jmenuje Edward Cullen.

Na rodičovské schůzce se Bella poprvé setkává s Edwardem. Během pár minut jí dochází, kým Edward skutečně je.

Edward zná Bellu z Davidovy mysli. Její myšlenky číst nedokáže.

Bella nachází práci v obchodě s oblečením. Ten patří upírce Clare, která žije s Edwardem.

Na popud Davida, který chce svému učiteli ukázat svoji schopnost, pozve Bella Edwarda k nim na návštěvu.

V ložnici se Bella s Edwardem téměř políbí. Ke skutečnému polibku dojde o něco později.  

Edward šmíruje Bellu ze stromu, který stojí naproti její ložnici. Poté mu volá Alice, že za pár týdnů přijede spolu s ostatními členy Cullenovic rodiny do Forks. Doma se mu nepodaří odmítnout Clare, což si pak vyčítá a cítí se provinile vůči Belle. S Clare se kvůli tomu pohádá.

Edward má Belly plnou hlavu a ona je na tom dost podobně. U školy si spolu domluví schůzku.

Pro Bellu je čím dál tím víc obtížnější pracovat s Clare.

Edward navštíví Bellu a vysvětluje jí, jak je to mezi jím a Clare. Také jí oznamuje, že by ji s Davidem rád seznámil se svou rodinou, která co nevidět dorazí do Forks. Ten večer Bella vyjede po Edwardovi, ale on ji odmítne.

Edward sděluje Clare, že se od ní stěhuje pryč. V její mysli zachytí výhružku, která se týká Belly.

Clare nedorazí do práce. Doma nechává Edwardovi dopis, kde mu píše, že opouští Forks.

Edward se svěří Belle s tím, že umí číst myšlenky. A také jí a Davidovi poví o schopnostech dalších členů jeho rodiny. Bella mu na oplátku vypráví, jak přesně fungovala spolupráce čarodějů a Volterry.

Bella s Edwardem se poprvé milují…

Bella 

Bylo krátce po čtvrté, když jsem vleže na břiše sledovala Edwarda, jak se obléká. Nemohla jsem se na něj vynadívat. Byl dokonalý. A milování s ním bylo úžasné. Cítila jsem se šťastná, uspokojená a bylo mi krásně. 

„Řekni, prosím, Alice, aby za mnou přišla do práce,“ požádala jsem ho, aniž bych z něj spustila zrak. Musel vědět, s jakým zájmem ho sleduji, ale nedal na sobě nic znát. Jen se lehce usmíval. 

„Pošlu ji za tebou. Do telefonu mi říkala, že už se na tebe moc těší,“ odvětil mi.

„Jsem na ni zvědavá,“ svěřila jsem se mu.

Když se dooblékl, posadil se na postel a natáhl se ke mně. Vtiskl mi polibek na ústa, pak vstal a vydal se ke dveřím.

„Uvidíme se, až si pojedeš pro Davida,“ slíbil mi, usmál se na mě a byl pryč.

Přetočila jsem se na záda a chvíli se zasněně dívala do stropu. Na malý okamžik se mi před očima objevila tvář Connora. Skousla jsem si ret, ale hned nato jsem si odfrkla a zavřela oči. Nechtěla jsem teď myslet na svého muže. Nebyl tu a už nikdy nebude. Musela jsem jít dál. A přála jsem si, aby to bylo po boku Edwarda.

Skutečně jsem ho milovala.

Náhle mi na mysl vytanula Juliina slova o mém štěstí. Měla pravdu. Dovolila jsem Edwardovi, aby mě učinil opět šťastnou.

A já se cítila opravdu šťastná…

Ráno jsem zamáčkla budík a posadila se na posteli. Cítila jsem se příjemně unavená. Při vzpomínce na milování s Edwardem jsem ucítila šimrání v podbřišku a neubránila se úsměvu. Naše první společná noc se mi zdála dokonalá.

„Mami, ty si zpíváš?“ optal se mě David, když jsem ho přišla vzbudit. Seděl na posteli a protahoval se.

„Zpívám?“ optala jsem se ho zamyšleně. Fakt jsem si zpívala?

„No, slyšel jsem tě, jak si něco broukáš,“ upřesnil.

„Tak asi jo,“ podotkla jsem a pokrčila u toho rameny. Popohnala jsem ho, aby se umyl, oblékl a pak za mnou přišel do kuchyně.

Při přípravě snídaně jsem si uvědomila, že jsem začínala být lehce nervózní. Měla jsem strach, že se třeba Alice nebudu líbit. A co zbytku rodiny? Co když jim bude vadit, že jsem „jen“ člověk?

„Tak můžeme,“ oznámil mi David, jakmile dojedl. Oba jsme se zvedli, oblékli si v předsíni bundy a zamířili k autu.

„Mami, bude teď u nás bývat Edward častěji?“ zeptal se mě David na parkovišti před školou.

„Vadilo by ti to?“ odvětila jsem mu opatrně otázkou. Skousla jsem si ret a otočila se na něj.

„Vůbec ne. Vždyť už jsem ti říkal, že je fajn. A mám ho rád.“

„To je dobře,“ ujistila jsem ho a zároveň si nenápadně oddechla. „Odpoledne tě přijedu vyzvednout a budeme se muset stavit do obchodu, abychom dokoupili nějaké věci na tu tvou oslavu,“ sdělila jsem mu. Vystoupila jsem z auta, pomohla Davidovi z pásu, líbla ho v rychlosti na tvář a poslala ho do školy.

„Bello!“ zaslechla jsem za sebou v momentě, kdy jsem se chystala sednout zase za volant. Otočila jsem se a vyhledala tvář muže, se kterým jsem strávila dnešní noc. Byl asi deset metrů ode mě a přibližoval se. V rychlosti jsem se pohmatem ujistila, že jsem se nezapomněla učesat a v mžiku jsem na tváři vykouzlila sladký úsměv. Ovšem uvnitř mě to vřelo. Jako bych znovu cítila Edwardovy doteky na svém těle a jeho rty na mých.

„Dobré ráno,“ pozdravil mě, jen co se objevil přede mnou. „Červenáš se. Zajímalo by mě, nad čím právě teď přemýšlíš,“ pronesl a přitom si mě měřil očima. 

„To ti neprozradím,“ řekla jsem mu zastřeným hlasem, ale byla jsem si jistá, že věděl naprosto přesně, co se mi honilo hlavou.

Nahnul se ke mně a špitl mi do ucha: „Jsem na tom stejně.“ Takže jsem se nemýlila.

Z úst mi vyšel slabý vzdech.

„Už musím jet,“ vyhrkla jsem zbrkle. „Ráda bych byla v obchodě dřív jak Alice,“ dodala jsem hned vzápětí. Potřebovala jsem se rychle vypařit.

„A já musím do třídy nebo bude za chvíli ze školy kůlnička na dříví.“ Smál se. Bože, jak krásně se smál.

Ještě mi věnoval jeden zamilovaný pohled, pak mě pohladil po tváři, políbil mě na rty a popřál mi hezký den.

„Uvidíme se odpoledne,“ slíbil mi a hned nato se otočil a rozešel ke škole.

Stála jsem opřená o auto a nebyla schopná pohybu. Sledovala jsem ho, jak odchází. Byla jsem v tom až po uši. Clare byla pryč a Connor už se nevrátí. Víc jak rok jsem byla bez muže, zajatá ve svém smutku. A nyní jako kdyby se moje tělo a mysl probudily z hlubokého spánku. Connora jsem stále milovala, ale Edward byl pro mě momentálně důležitější. Byl tady. Pro mě a Davida.

Julie měla fakt pravdu! Bála jsem se, že už se nikdy znovu nezamiluju, ale změna místa mi opravdu pomohla. Našla jsem tu lásku a nesměla jsem o ni přijít. Další ztrátu už bych asi nepřežila. Naštěstí bylo Edwardovo tělo poněkud „trvanlivější“ jak Connorovo, takže jsem nemusela mít strach, že by se mu mohlo něco stát.

Zatřepala jsem mírně hlavou, povzdechla si, nasedla do auta a vydala se domů.

Po rychlé vlažné sprše jsem si oblékla rifle a tričko, obula si tenisky a sešla do kuchyně. Usrkávala jsem opřená o linku kafe a přemýšlela nad tím, jak asi bude Alice vypadat. A hlavně jak se ke mně bude chovat. Nervozita ze mě ještě úplně neopadla. Spíš to bylo o něco horší. No tak, Bello, buď hrdinka. S Clare jsi to taky zvládla, nabádala jsem se v duchu.

Před devátou jsem vypadla z domu a rozjela se do obchodu. Po cestě mi pípla esemeska.

Odemknula jsem obchod, zavřela za sebou a vytáhla z kabelky mobil.

Myslim na tebe. Miluji te, E.

Usmála jsem se a odepsala mu.

Dekuji. Miluji te, B.

Najednou bylo tak snadné mu vyjádřit své city.

Zhluboka jsem se nadechla a rozešla se k pultu. 

Bylo po půl desáté a já právě rovnala trička do regálu, když se otevřely dveře a do obchodu vešla drobná tmavovláska. 

„Hned se vám budu věnovat,“ zavolala jsem na ni s úsměvem. 

„Dobrý den, jak vám můžu pomoct?“ optala jsem se jí po pár minutách. Dívka přešla mlčky ke stojanu se svetry a začala se jimi probírat. Tím mi poskytla čas k tomu, abych si ji pořádně prohlédla. Byla vysoká zhruba jako já, vlasy měla střižené pod uši a musela jsem uznat, že byla krásná. 

Najednou se mi podívala přímo do očí. Zalapala jsem po dechu a instinktivně o krok ustoupila. Upírka! Ovšem během vteřiny jsem se vzpamatovala. 

„Alice?“ zkusila jsem nejistě. 

„Ahoj, Bello,“ pozdravila mě zvonivým hlasem a jala se mě obejmout. Nebránila jsem se. „Promiň, že jsem se ti hned nepředstavila. Jen mě zajímalo, jestli poznáš, kdo skutečně jsem. Prozradily mě oči, co?“ 

„Nic se neděje. A ano, jsou stejné jako Edwardovy,“ přiznala jsem jí, když mě pustila. Nevěděla jsem, zda jí vykat nebo tykat. Přece jen to měla být ode dneška moje šéfová. 

„Edward mi o tobě hodně povídal,“ řekla zvesela. „Vážně jsi moc hezká,“ dodala. 

„Děkuji,“ odvětila jsem jí rozpačitě. Cítila jsem, jak mi červenají tváře. „Mně o… vás také vyprávěl.“ 

„O vás?“ vyhrkla zděšeně. „Mohla bys mi, prosím tě, tykat? Vždyť já ti také tykám,“ požádala mě. Kývla jsem na souhlas. „Bello, doufám, že budeme mít možnost se lépe poznat. A časem by se z nás třeba mohly stát kamarádky," pokračovala. „Moc by mě to potěšilo.“ 

„Jsem pro,“ souhlasila jsem. Alice byla milá. A i když jsem ji téměř neznala, už teď jsem ji začínala mít ráda. 

„Co se týče obchodu, tak zůstane vše tak, jak to bylo doposud. Tvoje pracovní doba i plat,“ ujišťovala mě. 

Znovu jsem jí poděkovala a nabídla jí, že ji provedu po krámu a ukážu jí, co kde je. 

„Clare si to tu zařídila hezky,“ řekla uznale, zatímco se rozhlížela po obchodě. 

„Alice, já…“ zarazila jsem se. Co jsem jí to vlastně chtěla říct? Že mě mrzí, že Clare odešla? To by tak úplně nebyla pravda. 

Alice se na mě otočila a zkoumavě se mi zadívala do očí. „Hm?“ 

„Jen jsem ti chtěla říct, že mi na tvém bratrovi moc záleží. A hodně pro mě znamená,“ řekla jsem jí první věc, která mě napadla. 

„To jsem moc ráda,“ sdělila mi a usmála se na mě. „Edward mi říkal, že bude mít tvůj syn… David se jmenuje?“ zeptala se mě a poté, co jsem jí to odkývala, pokračovala. „Že bude mít David narozeniny a tento víkend prý pořádáte oslavu. Nepotřebuješ s něčím pomoct? Jsem v tom fakt dobrá.“ 

„V čem?“ Nějak jsem nechápala, co tím myslela. 

„V organizování oslav,“ informovala mě. 

„Aha, díky, ale my nemáme v plánu nic velkého. David si pozval na nedělní odpoledne pár kamarádů ze školy. A také přijde Edward.“ 

„Dobře, ale kdybys přece jen potřebovala, dej mi vědět.“ 

Pak už jsme se věnovaly obchodu. Alice obsloužila dvě zákaznice a poté se mi svěřila, že je to úplně jiné, stát na straně prodávající místo nakupující. 

Dopoledne uteklo jako voda. Měla jsem z Alice dojem, že se s ní můžu bavit o všem. Připadalo mi to, jako bych ji znala už hrozně dlouho. 

„Za půl hodiny budu muset jet,“ oznámila jsem jí v poledne. 

„Jasně. Já to tu zvládnu, neboj,“ ujišťovala mě s úsměvem na tváři. „Docela si to užívám. Je to zajímavější jak sedět doma a třeba... koukat na televizi,“ přiznala mi. „A když budu chtít, tak nakupovat můžu o víkendu,“ dodala si spíš jen pro sebe. 

O půl jedné jsem si vzala ve skladu zabalený dárek pro Davida a schovala ho do velké tašky. Poté jsem se rozloučila s Alice. Dárek jsem dala do kufru a vyjela ke škole. 

Zaparkovala jsem a opřela se o dveře auta. Po chvíli jsem si všimla Davida, který v doprovodu Edwarda vycházel za školy.  

„Ahojte, vy dva,“ zavolala jsem na ně. 

„Ahoj, mami,“ pozdravil mě David. „Mohli bychom jít v sobotu ke Cullenovým na návštěvu?“ zadrmolil rychle otázku a nahodil psí oči. 

„Davide, já nevím…“ 

„Ahoj, Bello,“ přerušil mě Edward a políbil mě na tvář. „Říkal jsem ti o tom, že bych vás rád seznámil se svou rodinou. A v sobotu se mi to zdá jako ideální.“ 

Přejela jsem pohledem z jednoho na druhého. Domluvili se na mě. Pamatovala jsem si, že mi o tom Edward před pár dny říkal, ale netušila jsem, že by to mohlo být takhle brzy. Co když se jim nebudu líbit? 

„A nepočká to ještě?“ 

„Mami, budu mít narozeniny. Prosííím,“ žadonil David. 

„Určitě z tebe budou nadšení,“ pronesl láskyplně Edward a otočil se na Davida. „Z tebe samozřejmě také,“ řekl a cvrnkl ho ukazováčkem do nosu. „Jo a mimochodem, Alice mi před chvíli volala a pěla na tebe ódy, Bello,“ dodal s úsměvem na tváři. 

„Alice je fajn. Moc dobře se mi s ní povídá." Na malý okamžik mě napadlo, co mu tak asi o mně mohla povědět, ale pak jsem se v mysli začala zabývat něčím důležitějším. Přemýšlela jsem nad Davidovou novou schopností v kombinaci s upíry a měla jsem obavu, aby v souvislosti s tím u Cullenových něco neprovedl. 

„Neboj se, bude to úplně v pohodě,“ uklidňoval mě Edward. Určitě mu neušlo, že jsem stále váhala. 

„No tak jo. Ale jen na chvíli,“ souhlasila jsem. Zvláštní bylo, že jsem vůbec nepociťovala strach z toho, že se ocitnu spolu s Davidem mezi tolika upíry. Tenhle fakt mě nechával naprosto klidnou. 

„Super,“ vydechl David a objal mě kolem pasu. Pohladila jsem ho po vlasech a poté ho vyzvala, aby se posadil do auta. 

„Přijdeš dnes za mnou?“ optala jsem se Edwarda tichým hlasem, jen co jsme osaměli. 

„Určitě,“ zašeptal a zastrčil mi pramen vlasů za ucho. Dotkl se mě jen jemně a i to stačilo k tomu, aby na to moje tělo zareagovalo. Uklidni se, Bello! nabádala jsem se. „Jen bych se rád prvně přestěhoval zpět do domu, kde jsem žil s Clare,“ informoval mě. 

„Budu na tebe čekat.“ 

„Dorazím, jak nejrychleji to půjde,“ slíbil mi a pohladil mě u toho hřbetem ruky po tváři. Lehce jsem se zachvěla a on se usmál. Musel naprosto přesně vědět, co se mnou jeho doteky dělaly. Ale já si nemohla pomoct. Nešlo to ukočírovat. 

„Už pojedeme. Potřebujeme ještě dokoupit nějaké věci na tu nedělní oslavu,“ oznámila jsem mu zastřeným hlasem. 

„Večer se uvidíme,“ řekl Edward a nahnul se ke mně, aby mě mohl políbit. Jenže pár milimetrů od mých rtů se zastavil. Proč nepokračoval? Srdce mi bilo šílenou rychlostí. Z úst mi vyšlo nespokojené zamručení. Edward se pousmál a v očích se mu zajiskřilo. 

„Miluji tě,“ vydechl mi do úst a políbil mě. Krátce, ale naléhavě. 

Jakmile poodstoupil, jako ve snu jsem nastoupila do auta a nastartovala. Zamrkala jsem, abych se probrala a střelila po něm pohledem. Mířil pomalým krokem ke škole. Téměř neslyšně jsem si povzdechla. I zezadu vypadal božsky! 

Zatřepala jsem hlavou a rozjela se k východu z parkoviště. 

„Kolik jsi pozval kamarádů?“ optala jsem se po několika minutách Davida. Potřebovala jsem přijít na jiné myšlenky. 

„Pět kluků a Jasmin,“ odvětil mi. 

„Jasmin?“ 

„Jo, sedí v lavici přede mnou. Je to kamarádka,“ pověděl mi znuděně a ještě u toho mávl rukou. Nenápadně jsem se uchichtla. 

Zajela jsem k obchodu se smíšeným zbožím. Bylo třeba nakoupit suroviny na dort a také na tousty, nějaké ovoce a zeleninu a dále pak džusy, aby měly děti co pít. Koupila jsem i nějaké konfety, balonky a pro každé dítě bublifuk. 

Vlastně to bylo poprvé, co jsem měla sama organizovat oslavu Davidových narozenin. V Phoenixu se o to vždy postarala Marie, které s tím pomáhala Julie. Jen se mě zeptaly na moji představu a vše pak zařídily ony. Nyní jsem si mohla přivolat na pomoc Alice, která se mi nabídla, ale věřila jsem, že vše zvládnu sama. Na tom, postarat se o zábavu několika malých dětí, přece nemohlo být nic složitého. 

Nejhorší asi bude upéct dort. Ale když se budu držet receptu, který mi napsala Julie, tak by to snad také nemusel být problém. 

Nejdůležitější byly stejně dárky a ty už jsem měla naštěstí připravené. Policejní auto na dálkové ovládání jsem měla zabalené a schované v kufru svého auta – to budu muset přenést do domu, až bude David spát – a mikinu, kterou jsem vybrala u nás v obchodě, tu jsem zahrabala do své skříně mezi oblečení. 

Domů jsme s Davidem dorazili krátce po třetí. David mi oznámil, že si jde dělat úkoly a zmizel ve svém pokoji. Já jsem začala vyrovnávat věci do komory a lednice.

Napadlo mě, jak nás asi Cullenovi zítra přijmou. No, nemělo cenu si tím momentálně lámat hlavu. Zítra se uvidí.

Bylo krátce po deváté, když jsem zaslechla ťukání na vchodové dveře. 

„Čekala jsem, že přijdeš zase oknem,“ řekla jsem Edwardovi s úsměvem na rtech. 

„Ty mě přeceňuješ,“ pověděl mi. „Zavřeným oknem teda neslyšně projít neumím,“ dodal škádlivě. Uchichtla jsem se a požádala ho, aby mi dal chviličku. Došla jsem ke svému autu pro Davidův dárek. 

Poté jsem pozvala Edwarda dál a celá zmrzlá za ním zavřela dveře. 

„Ani nevíš, jak rád bych tě zahřál. Ale to bohužel není možné,“ pronesl zklamaně. „I když… Věděl bych o způsobu-“ 

„Tak mě nenech čekat,“ zašeptala jsem. Než jsem se nadála, držel mě Edward v náručí – i s taškou, ve které byl dárek pro Davida – a nesl mě do mé ložnice. 

Opatrně mě položil na postel a optal se: „Do skříně?“ Trvalo mi jen okamžik, než mi došlo, na co se mě to ptal. 

„Úplně dolů, děkuji,“ odvětila jsem mu a Edward tam zasunul tašku. 

„Hrozně jsi mi chyběla,“ šeptal mi do vlasů, když si přisedl ke mně. 

„A ty mně,“ přiznala jsem mu. 

Najednou jsem ležela na zádech a Edward se skláněl nade mnou. Na moment mi pohlédl do očí a pak se přitiskl svými rty na moje. Bože, líbání s ním bylo tak smyslné! Začal mi jemně vyhrnovat tričko a za chvíli už jsme plynně navázali tam, kde jsme k ránu skončili. 

-----------------------------------------------------------------------------------------

Po dlouhatánské době hlásím návrat. :-) Slíbila jsem, že povídku dokončím a makám na tom. ;-)

Budu vděčná za každý komentář. Děkuji.

Autor: EdBeJa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láska je mocná čarodějka - Kapitola 20. - Alice: