Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska hory přenáší - 33. kapitola - Felix

Láska hory přenáší - 33. kapitola - FelixDalší díl! Všem děkuji za komentáře.

33. kapitola - Felix

„Pusť mě,“ znovu jsem to zkusila, zase nic.

 

„Pust,“ znovu a znovu, ale on nic, jen se na mě samolibě koukal a přitáhl si mě víc k sobě. Byl vzrušený, cítila jsem to, ale já byla plná odporu. Použila jsem celou svou sílu a snažila jsem se mu vytrhnout z náruče. Začal se ke mně přibližovat a já věděla, co nastane. Jak se ke mně přibližoval, tak já jsem se oddalovala, ale moc daleko to nešlo. Jediná má možnost byla použít štít. Vyčkala jsem na správnou chvíli a vymrštila svůj fyzický štít. Felix odlétl dobrých pět metrů. Díky tomu, že dokážu svůj štít tvarovat a regulovat. Neodhodila jsem i ostatní páry na parketu a soustředila se jenom na Felixe. Jakmile jsem tak učinila, všichni se zastavili a zírali na mě. Poodstoupili a já jsem svůj štít zformovala kolem sebe jako velkou bublinu. Mohli mi ublížit a já tady byla sama.

„Co se to tady děje,“ zahřměl najednou Arův hlas a já byla vděčná. Za ním byl i Edward se zbytkem rodiny a vyděšeně na mě zírali. Jediný Emmett věděl, s kým mě tady nechal. A také mu to došlo.

„Felixi,“ zahřměl, až jsem se lekla. Jakmile to došlo Emmettovi, došlo to i Edwardovi. Okamžitě svíral Felixovi hrdlo.

„Edwarde pust ho,“ slyšela jsem Carlisla a Ara. Edward je poslechl a Felixe pustil. Stále na něho varovně vrčel, asi si přečetl v jeho myšlenkách, co se stalo. Otočil se na mě a vykročil.

„Bello, to nic už jsem u tebe,“ snažil se mě uklidnit. Moc se mu to nedařilo, byla jsem celkem vyděšená z toho, co jsem provedla. Edward se přibližoval pomalu ke mně. Nikdo v místnosti nedýchal. Těkala jsem pohledem z Felixe na Edwarda, potom na Ara a na ostatní. Edward se přibližoval do té doby, než narazil na můj vymrštěný štít.

„Bello, stáhni ten štít,“ koukal se na mě s bolestí. Snažila jsem se pomalu uklidňovat a štít dělal to samé. Pomalu se vracel ke mně a tak uvolňoval cestu Edwardovi. Když už jsem ho měla stáhnutý, Edward se dostal až ke mně a objal mě. Položila jsem mu hlavu na hruď a vydýchávala se. Nepotřebovala jsem slova, abych mu řekla, jak ráda ho vidím a jaký mám strach. Ještě blíž si mě přitáhl. Mezitím začala hrát zase hudba a všichni se jako na povel dali do pohybu. Asi jim dal Aro nějaký příkaz. Otevřela jsem oči a viděla jsem, jak se ostatní začínají zase v klidu bavit, asi jsou na to tady zvyklí. Také jsem viděla Felixe, jak stojí v rohu a pozoruje mě. Edward si všimnul, že se někam dívám a podíval stejným směrem. Z jeho hrudi se ozvalo vrčení. Trošku jsem naskočila, Edward to pocítil a blíž si mě k sobě přitiskl.

„Už tě nenechám samotnou,“ pošeptal mi do ucha. Asi to nebylo pošeptání, které jsem měla slyšet jenom já, protože jsem slyšela vrčení, které vycházelo od Felixe. Neměla jsem chuť vůbec mluvit, byla jsem unavená, dlouho jsem držela štít mezi mnou a Felixem. Docházely mi síly. Edward si toho nevšimnul, byl zaneprázdněn pozorováním Felixe.

„Edwarde?“ promluvila jsem poprvé od toho incidentu.

„Ano, Bello?“ obrátil se na mě ustaraně.

„Nemohl bys mě vzít do pokoje?“ poprosila jsem ho.

„Děje se něco, Bello?“

„Dlouho jsem držela štít a vyčerpal mě,“ vysvětlila jsem mu.

„ Jistě,“ pochopil a vzal mě do náruče. Normálně bych protestovala, ale teď mi to bylo jedno, šel se mnou opatrně normální chůzí. Za sebou jsem slyšela další kroky, šlo tam šest párů nohou, takže to musel být zbytek rodiny. Dál jsem jim už nevěnovala pozornost a položila jsem hlavu na Edwarda. Moje oči se klížily únavou a já se jí podvolila.

Probudila jsem se v pokoji s velkou postelí. Snažila jsem se rozkoukat a přiznám se, že jsem hledala Edwarda. Mžourala jsem po pokoji a po chvilce jsem se ujistila, že jsem v pokoji sama. Ležela jsem jen tak a zírala do stropu. Najednou se otevřely dveře.

„Aaaaaaaa,“ vykřikla jsem, protože jsem to nečekala.

„Promiň, nechtěl jsem tě vylekat,“ omlouval se Edward a něco držel v ruce.

„Strašně jsem se lekla, ale můžeš to odčinit tím, že mi dáš to jídlo, které tak krásně voní.“

„Lásko, pro koho bych to jinak měl,“ usmíval se na mě.

Chtěla jsem vstát z postele, ale zabolel mě bok. Dosedla jsem zpátky na postel a začala se prohlížet.

„Co ti je?“ přiběhl ke mně a sedl si na postel.

„Nic, jen mě trošku zabolel bok,“ uklidňovala jsem ho. Edward okamžitě vyletěl a rozsvítil světlo. Odhrnula jsem spodničku, kterou mi nechali na sobě, a zalapala po dechu. Můj bok byl celý podlitý. Byl na něm velký otisk Felixovi ruky. Nevypadalo to jako modřiny, mělo to černou barvu a táhla se mi z boku až k páteři. Vypadala opravdu strašně.

„Carlisle, mohl bys jít prosím tě sem,“ křikl Edward ze dveří.

Okamžitě vběhl do pokoje Carlisle.

„Co se děje?“ optal se.

„Bella má něco na boku,“ vysvětloval mu.

„Asi to bude modřina, jak mě Felix pevně držel,“ konstatovala jsem. Z Edwardových úst jsem slyšela zavrčení.

„Bello, nikdy si žádnou modřinu neměla?“ nehleděl na to Carlisle.

„Měla, ale jenom malé, nikdy takovou obrovskou. A vždycky byly trošku do modra.“

„Nejspíš tě držel tak silně, že se ti to překrvilo, a když je tvoje krev černá, tak se podlitina zbarvila na takovou barvu,“ polemizoval Carlisle.

„Bolí tě to?“ obrátil se na mě Edward.

„Jenom při prudkém pohybu a na to si dám pozor,“ ubezpečovala jsem ho, protože se na mě koukal s ustaraným obličejem.

„Díky Carlisle,“ poděkovala jsem mu.

„Nemáš zač Bello, kdyby něco tak zavolejte.“ A už byl pryč z pokoje.

„Dáš mi to jídlo nebo ho budeš drtit v ruce?“

„Tady máš,“ promluvil na mě už s vyrovnaným hlasem.

Vzala jsem si od něho krabici, byla v ní obrovská pizza. A já měla obrovský hlad.

„Zaběhl jsem ti pro ni do města,“ usmíval se na mě.

„Děkuji, mám už pořádný hlad.“

„Můžu si za tebou přilehnout,“ optal se mě, jakoby měl strach, co mu odpovím.

„Budu ráda. A proč se tak ptáš?“ musela jsem se zeptat, protože to ve mně hlodalo.

„No víš, já po tom, co se stalo v sále, nevím jestli, třeba….“ Nechal větu nedopovězenou.

„Třeba co?“

„Jestli mě ještě chceš.“

„Proč bych tě nechtěla?“

„Slíbil jsem ti, že tě už nenechám samotnou a hned to poruším. Felix toho hned využil, měl jsem sto chutí ho v tom sále roztrhat na kousky. Nebyl to Carlisle a Aro, kdo mě zastavil, ale tvoje oči. Měla si v nich tolik strachu, a když jsem se k tobě přibližoval a narazil na štít. Nevěděl jsem, jestli mě ještě chceš,“ mluvil a mluvil a mluvil a já ho se zatajeným dechem sledovala.

„Když jsme začali tančit, byl celkem milý, a pak začal vylívat své srdce. Já vás hledala v tom davu a doufala, že se tady alespoň někdo z vás objeví a zachrání mě. Nikde jste nebyli a Felix si toho všiml. Řekl mi, že si vás Aro zavolal, a že tady nejste. Snažila jsem se s ním bavit na jiné téma, ale on se vrátil zpět. Mluvil o naší budoucnosti a já jsem začínala mít strach. Snažila jsem se mu vykroutit z objetí, ale byl silný a já tolik síly jako vy, nemám. Začal se ke mně přibližovat a chtěl mě políbit. Věděla jsem, že jediná možnost bude použít štít. Povedlo se mi ho odhodit bez toho, aby to schytaly i jiné tančící páry. A pak jsem kolem sebe udělala ze štítu bublinu, protože jsem věděla, že na mě může jakýkoli upír zaútočit a já bych byla naprosto bezbranná. Když jste přišli vy, z jedné části se mi ulevila, ale z druhé jsem měla ještě větší strach z toho, že jsem něco pokazila a Aro by vás mohl potrestat,“ vysvětlovala jsem Edwardovi, co se mi honí hlavou a při tom propalovala deku, kterou jsem měla kolem sebe obmotanou.

„Miluji tě, Edwarde. A nechci tě ztratit. Felixe jsem se snažila odmítnout lehce, ale asi se mi to nějak nepovedlo,“ konstatovala jsem a stále se dívala dolů.

„Neboj se, Aro ví, co se stalo a nehodlá z toho vyvolávat žádné důsledky. Felixe potrestá a my už konečně odjíždíme. Taky tě miluji, ale to už přece víš.“

Usmála jsem se a zvedla k němu hlavu. Pomalu jsem se přesunula na jeho klín a vzala si pizzu do ruky. Byla opravdu výborná. Edward vedle mě seděl a s nadšením mě pozoroval. Sem tam mi dal pusu do vlasů. Jeho ruce si mě přitáhly ještě blíž. To už bylo na mě moc a já usykla bolestí, protože mě chytl za modřinu.

„Promiň,“ povolil své sevření.

„To nic, asi se půjdu vykoupat a dojím tu pizzu později.“ V koupelně jsem si to opravdu užívala, nechávala jsem studenou vodu stékat na modřinu. Dělalo mi to dobře. Potom jsem si vyčistila zuby a oblékla si na sebe věci, které mi musela Alice už před tím nachystat. Vyšla jsem z koupelny, Edward seděl stále v té samé poloze, v jaké jsem ho nechala. Opět jsem si k němu přisedla a vzala si další kousek pizzy. Jak jsem jedla, on mě pozoroval, jako kdybych byla nějaká atrakce.

„Vždycky přemýšlím, proč na mě tak fascinovaně koukáš při jídle?“ neodpustila jsem si poznámku.

„Protože mě to fascinuje,“ promluvil, ale stále mě hypnotizoval.

„Kdy odjíždíme?“

„Asi za dvě hodiny. Carlisle se šel rozloučit s Arem a zbytek balí věci.“

„Neměli bychom jít pomoc?“ Bylo mi blbý, že ostatní balí a my se jen tak válíme v posteli.

„Neměli, oni to už budou mít a ty musíš odpočívat,“ koukal se na mě ustaraně.

„Já už jsem v pořádku, nemusíš mít o mě strach,“ uklidňovala jsem ho. Položil si hlavu na moje rameno a pravidelně dýchal.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Láska hory přenáší - 33. kapitola - Felix:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!