Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska hory přenáší - 11. kapitola - Pomoc

Láska hory přenáší - 11. kapitola - PomocPřijde Belle někdo na pomoc? Uvědomí si konečně lásku k Edwardovi?

11. díl – Pomoc

Nenalezla jsem sílu dostat se dál do domu. Jasper mi vzal víc krve, než jsem si myslela a mě teď koluje v těle málo krve s jedem. Je to moje chyba, nemusela jsem mu dát napít. Teď bych tady tak neseděla a nebyla tak vyčerpaná. Ubývaly mi síly, cítila jsem, jak se kolem mě moje štíty obepínají a stahují mě.

To je následkem toho, že jsem tak unavená a moje síly mě začínají ovládat. Stává se to vždycky, když mám málo krve, ale v tomhle měřítku jsem ještě nikdy nebyla. Ještě nikdy jsem nebyla tak slabá a nemohla nic udělat.

Ani nevím, jak jsem usnula, ale probudila jsem se v té samé poloze u dveří. Cítila jsem se líp, ale stále jsem neměla sílu, nemohla jsem na lov, nic bych neulovila a ještě bych se vyčerpala. Počasí se začalo zhoršovat, venku foukal silný vítr a pršelo. To je taky moje chyba.

„Pojď dovnitř, nemusíš moknout na verandě,“ promluvila jsem na osobu, která mě pozorovala oknem. Posunula jsem se kousek od dveří a s vypnutím veškerých sil jsem otevřela dveře. Věděla jsem, že je to Edward. Pozoroval mě celou dobu. Vím to, protože když jsem se probudila, už tam stál.

„Promiň, ale musel jsem se přesvědčit, že jsi v pořádku.“ S těmito slovy vešel do domu a posadil se naproti mně.

„Připadám ti tak?“

„Ne to opravdu ne. Můžu pro tebe něco udělat?“ zeptal se mě a já na něho koukala s otevřenou pusou. Byl ochoten riskovat pro mě život, nevěděl, kdo jsem, co jsem a stejně byl pro mě ochoten udělat, co budu chtít. V jeho očích jsem viděla ochotu, něhu, ale i lásku.

„Promiň, jen jsem se zamyslela.“

„To jsem si všimnul,“ usmál se na mě. Jeho úsměv mě dostal, naprosto mě odzbrojil. Musím uznat, že jsem ještě nikdy nepoznala takového upíry, nikdy jsem necítila nic podobného, co jsem cítila k němu. Ale nemůžu být zamilovaná. To nejde.

„Jsi ještě tady?“ Už jsem se zase zasnila, já jsem neuvěřitelná.

„Jo jsem. Měla bych něco, co bys pro mě mohl udělat,“ řekla jsem váhavě a podívala se na něho. V jeho očích bylo překvapení, ale také odhodlání.

„Já bych potřebovala…“ nedokončila jsem, co jsem mu chtěla říct, protože jsem uslyšela na příjezdové cestě auta.

„Kdo to je?“ musela jsem se zeptat, protože jsem začínala mít strach.

„To je moje rodina, asi mají o mě strach, víš, Alice vidí budoucnost, jenomže ta tvoje je černá. Prostě tě nevidí,“ vysvětloval mi a já ho poslouchala.

Najednou se rozletěly dveře.

„Edwarde, co tady děláš, víš, jaký jsme měli strach,“ Esme ho objala. Ostatní hleděli na mě.

Teď už jsem vážně neměl moc sil.

„Edwarde!“ zavolala jsem na něho.

„Bello, co potřebuješ?“

„Předtím jsi řekl, že pro mě uděláš všechno, co budu chtít.“

„Samozřejmě, a to stále platí,“ přisedl si ke mně a čekal, co ze mě vyleze.

„Já bych potřebovala, jestli bys mi nechytl nějaké zvíře.“ Tato slova jsem skoro zašeptala, ale věděla jsem, že mě slyší.

„Ty bys potřebovala chytnout nějaké zvíře?“

„Ano.“

„ A má být živé nebo mrtvé?“

„Já ti řeknu, že potřebuji chytit zvíře a ty se nad tím nepozastavíš.“

„Bello, my jsme upíři i my lovíme zvířata,“ poprvé promluvil Carlisle.

„Jo, no dobře, tak lepší by bylo, kdyby bylo živé,“ vyřkla jsem své přání.

„Dobře, Emmett s Jasperem ti skočí pro zvíře. A chceš jaké?“

„No nejlepší by bylo, kdyby to byl masožravec.“ Carlisle pokýval na Jaspera s Emmettem a ti byli v mžiku pryč.

„Není to pohodlnější na gauči?“ zeptala se mě Esme.

„Ano Esme, na gauči je to lepší, ale já nemám sílu se tam dostat.“ Ani jsem to nedořekla a už jsem byla v Edwardově náručí a pak jsem seděla na sedačce.

„Děkuji.“ Nic jiného jsem nemohla říct. Esme, Rose a Alice se posadily na sedačku naproti mně, Edward si sedl k mým nohám a Carlisle přešlapoval nade mnou. Nevěděla jsem, co říct a tak jsem tam seděla se zavřenýma očima a čekala. Ani oni se k ničemu neměli. Venku stále zuřila bouřka, zklidním ji, ale ještě na to nemám sílu. Najednou se otevřely dveře a v nich stál Emmett s Jasperem. V rukou drželi dvě pumy a jednoho medvěda.

„Nevěděli jsme, co vzít a kolik, tak jsme toho vzali víc,“ vysvětloval Emmett. Cítila jsem, jak se mi zvedá adrenalin. Jediné, co my bránilo se na ně vrhnout, byla moje slabost.

„Edwarde, mohl bys mi prosím pomoct k tomu medvědovi?“ pochopil mě a vzal mě do náručí. Donesl mě až k medvědovi a položil mě vedle něho. Potom ustoupil o pár kroků. Ještě jsem se koukla na zbytek rodiny. Hypnotizovali mě a čekali, co budu dělat. Doufám, že jim to už došlo. Obrátila jsem se zpátky k medvědovi. Naklonila jsem se k němu, cítila jsem jeho tep. Už jsem nic nevnímala a zakousla se do medvědova krku. Cítila jsem, jak se mi navrací síla, opět mi kolovala krev v žilách, moje srdce mi začalo zrychlovat. Když jsem dopila medvěda, ještě jsem neměla dost. Teď už svýma vlastníma silami, jsem se přesunula k pumě. Vysála jsem i ji a pak i tu poslední. Po dopití jsem měla opravdu dost, moje síla se mi vrátila. Už jsem se mohla volně postavit, teď zbývalo obrátit se na ně. Pomalým krokem jsem se obrátila k nim, v jejich tvářích byl úsměv, to jsem nečekala.

„Už se ti síla vrátila?“ promluvila na mě Alice.

„Vrátila,“ přitakala jsem jí.

„Můžeš nám teď říct, kdo jsi?“ vyřkla svou myšlenku Rosalie.

„Řeknu vám, kdo jsem, ale ještě musím něco napravit.“ Vylezla jsem na verandu, slyšela jsem, jak jdou za mnou. Zahleděla jsem se do nebe a začala zklidňovat počasí. Vítr ustál a přestalo pršet, na nebi se objevili hvězdy, protože už byla tma. Ještě jsem se usmála, a pak jsem se obrátila zpátky k Cullenům.

„Tak pojďte dál,“ vyzvala jsem je. Posadili jsme se na sedačku.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Láska hory přenáší - 11. kapitola - Pomoc:

 1
1. Ace
13.02.2013 [23:18]

AceAhoj, když si to vezmeš, Bella má tři schopnosti, to se mi moc nelíbí, ale beru to, příště to vezmi na vědomí.

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!