Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » L'immortale 20. kapitola

14.10.2011 (18:45) • Kikketka • FanFiction na pokračování • komentováno 44× • zobrazeno 5609×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

„Takhle to rozhodně nenechám!“ zasyčela Tanya z venkovního provizorního bezpečí a rozběhla se pryč.

Kate se cítila jako by právě zestárla nejmíň o půl dalšího století, přesto pořád nedokázala odtrhnout pohled od té krásné tváře, která ji pozorovala se stejným zaujetím.

Nemělo existovat nic, co by je právě v tuto chvíli vyrušilo, ale jedněm škytavým vzlykům se to přesto povedlo. Bella….

Hned, co se Kate objevila ve dveřích pokoje, odkud se ozývaly ty neustálé srdcervoucí vzlyky, se zhrozila. Bella se krčila v jednom tmavém koutě jak raněné kotě, zamuchlaná pořád ještě do županu. Kolena měla přitisknutá téměř k bradě a neustále se pohupovala dopředu a dozadu. Edward klečel hned kousíček od ní a snažil se nepatrně přiblížit, jakmile ale zmerčila, že je až nebezpečně blízko, okamžitě natáhla ruku a snažila se bránit.

Odstrčit ho zase zpátky. A on se nechal.

„Bell,“ vzlykl už po několikáté za sebou nešťastný Edward, ale ona mu ani jednou neodpověděla. Vlastně ani nemohla, nebyla toho právě v tuto chvíli schopná. V mysli se jí neustále přehrávala scéna, kterou měla možnost spatřit přes klíčovou dírku, a pak to, co se odehrálo dole v obýváku.

Co to bylo za lidi? Vlastně byli to vůbec lidé? A pokud ne, co jsou zač?

Tanya! Ta nepříčetná a namyšlená dívka, kterou znala už celkem dlouho a chodila s ní i do školy, tady dneska visela téměř u stropu. Nejenže vrčela jako nějaké zdivočelé zvíře, které bylo zahnáno do pasti, ale když jí od těla odpadla celá její ruka… Myslela, že zkolabuje, ale naštěstí ji v objetí držel Edward. Ovšem ne nadlouho…

Jak jen mohla být tak blbá a nevidět, že jsou tak odlišní? Samozřejmě, že některých zvláštností si všimla, ale Kate jí na to pokaždé výmluvně odpověděla. A ona jí jak hlupačka bezmezně věřila, jenže neměla!

„Bell?“ Zkusil to znovu Edward. Byl tak zoufalý, jak ještě nikdy za svoji dlouhodobou existenci. Tohle byla skutečně patová situace a ta dívka…, vlastně spíš žena byla v tak zbědovaném stavu, že se málem nahlas rozvzlykal sám nad tím vším, co se v téhle krátké době událo, a co všechno tak hloupě zavinil. Nesnesl ty smutné myšlenky Kate, kterými ho zavalovala jak neúprosná mořská vlna. Nejraději by právě teď neslyšel vůbec nic, jen svoje vlastní pocity...

Jeho křehký život byl úplně vyděšený a bezmocně těkal očima po všech přítomných. Nejvíc se jí ten z části smutný pohled zastavoval na Edwardovi a Kate.

Pokaždé když vyhledala tvář její nejlepší přítelkyně, v jejím obličeji nebyl vepsán pouze smutek, ale taky vztek a hromada opovržení. Bella netušila, jak jí to vůbec mohla udělat. Proč jí neřekla pravdu? Byla snad tak špatná kamarádka, že se jí Kate se svým malým-velkým tajemstvím nemohla svěřit? Opravdu nestála za nic, ani za špetku důvěry?

A Edward? Ani ten neceknul, třebaže se poznali víc jak dobře. Vlastně až moc perfektně, ale možná to byla příliš krátká doba na to, aby jí začal na tolik věřit a prozradil jí to jejich tajemství? Možná je to něco tak strašného, že neměli odvahu se o tom zmínit.

Neustále dál dokola přemýšlela, co se tady vlastně děje.

Po delší době ale znovu našla alespoň maličký zlomek klidu, a z ničeho nic se přestala úplně hýbat. Koutkem oka zahlédla, jak se Edward vyděšeně napjal a sledoval ji s těma jeho medově oddanýma očima. Jak jí to mohl udělat?

Proč se teď kouká takhle? Měl mi to říct! Pomyslela si trpce. Bylo jedno kdy, ale měl… Dřív, než to skončilo touhle katastrofální scénou. Zvedla svoje uslzené oči od podlahy a podívala se na Kate.

„Kdo jste?“ vydechla tiše, ale zároveň i naprosto chladně. V mysli se jí toho motalo tolik, až měla obavy z toho, jestli jí z toho proradného kolotoče nepraskne hlava.

„Bello,“ promluvila nesměle Kate a zapřemýšlela, jestli bude vhodné vymyslet si nějakou další hloupou výmluvu nebo nechat Deima, aby její kamarádce pomohl zapomenout. Jenomže se jí ani trošinku nelíbil nápad, že by se Belle někdo montoval v hlavě.

„Teď už je myslím zbytečné vymýšlet nesmyslné lži, a proto…“ odmlčela se a snažila se uvolnit to najednou nepříjemně sevřené hrdlo. Přistoupila blíž, ale Bella se na ni výstražně podívala. Její pohled křičel, aby se už nepřibližovala a Kate tak nějak nesmyslně zamrzelo, že Edward je jí mnohem blíž. Ale mezi nimi nakonec bylo úplně jiné pouto, než to, které mezi sebou sdílely ony dvě.

Bella a její bratránek toho mezi sebou měli vlastně daleko víc, i když se znali krátce. Intimní spojení. Přece jen byl jejím prvním, a zřejmě on jediný měl právo být jí nejblíže. Kate si smutně povzdechla, klekla si na kolena a posadila se na lýtka. Nakonec se podívala do očí té jistě vystrašené dívce, která jí ale odvážný pohled hrdě opětovala.

„Je to moc složitý, Bell, ale nejsme obyčejní lidé…“ Sklopila poraženecky oči a povzdechla si. „Upíři,“ zašeptala spíš k podlaze, jak ke svojí kamarádce.

„Jsme upíři, noční tvorové!“ zopakovala pak najednou daleko odhodlaněji a Bella na ni překvapením vykulila svoje čokoládové oči. Zalapala po dechu a začala znovu nechápavě kroužit pohledem po všech přítomných.

Jakmile tahle utajovaná skutečnost vyšla na světlo, Edwardův pohled se stydlivě zapíchnul do země. Nechtěl vidět všechny ty opovrhující, zavrhující a jiné pocity, které bude mít jeho Bella určitě vepsané ve tváři. Čekal, že se začne šíleně smát nebo stejně vehementně hysterčit, ale prozatím se nedočkal ničeho jiného, než jednoho jediného šokovaného nádechu. Bylo neskutečně těžké čekat na ten její konečný ortel, který nad ním a jejich vztahem visel ve vzduchu jako nabroušená gilotina. Co když Bella bez váhání přesekne to pouto, které je drží pospolu.

Kdyby se nezamiloval, bylo by teď všechno mnohem jednodušší… Pozdě plakat nad rozlitým mlékem. A navíc byl i přes to všechno, co se mezi nimi za tu chvilku stalo, neskutečně vděčný. Alespoň dostal dar ochutnat, jaké je to být zamilovaný a skutečně někoho milovat. Jak krásné může být se o někoho doopravdy strachovat nebo si jen prostě plánovat šťastnou budoucnost.

Kdyby tak mohl být obyčejný člověčí muž a ne to, čím byl. Zvíře… tvor, který byl nucený se živit krví zvířat.

„Upíři?“ zamumlala zmateně potichu spíš sama pro sebe. Bříšky prstů nepřítomně přejížděla po hladké dřevěné podlaze a snažila se tomu nějak logicky porozumět. Ale tohle vlastně rozumem vyřešit nešlo…

„Ano,“ odpověděl bez zaváhání Edward. Bella se na něj překvapeně podívala.

„A to je jen blbý vtip, nebo to myslíte naprosto vážně?“ uchechtla se, a měla neodbytný pocit, jako by se právě ocitla v blázinci ve společnosti pomatenců. Ten, který stál za zády její kamarádky, vypadal prozatím asi nejnormálněji. Nemluvil, jen ji pozoroval, ale pak se najednou sehnul, něco Kate pošeptal do ucha. Ta mu to souhlasně odkývala a on najednou zmizel pryč.

„Ne, nikdo si z tebe nestřílí…“ promluvil klidně Edward. Věnovala mu jeden hodně naštvaný pohled, ale ten v okamžiku otočila znovu na Kate. Na její rádoby nejlepší přítelkyni…

„To jako fakt?“ obořila se na svoji kamarádku, která jí to jedním kývnutím odsouhlasila.

„Sakra! A proč jsi mi to jako neřekla už dřív?“ prskala navztekaně Bella. Veškerý zmatek a strach se v okamžiku vypařil a zastoupila ho zlost a vztek. Byla naprosto vytočená. „Jak dlouho jsme kamarádky? Téměř tři roky, a to tě nikdy nenapadlo, že bys mi mohla po malých kouscích alespoň něco naznačit? Proč vlastně nikdy nejíš, nebo proč je tvoje pokožka chladnější? A pak ta barva očí! Jak jsi mi to mohla udělat? Já jsem ti vždycky říkala všechno…“

„Ne vždycky a ne úplně všechno,“ ohradila se dotčeně Kate. „To, že ty a Edward jste spolu, jste mi jaksi zapomněli oznámit. Kdybych vás nenačapala v tom knihkupectví, nikdy bych se to ani nedozvěděla…“

„To není pravda!“ vyštěkla Bella. „Měla jsem strach ti to říct. Mluvilas o něm pořád tak špatně!“ vykřikla nezadržitelně, ale vztek se v ní rozmáhal a nedočkavě si přál, být na někom ventilovaný. A kdo jiný si to zasloužil víc, než ta, která si hrála na její nejlepší kamarádku, aniž by jí ale oznámila, že je to nesmrtelná upírka?

„Ano, protože byl špatný. Byl to zmetek, záletník… Jenomže láska dělá divy,“ řekla naprosto pevně a rozvážně. Nakonec to byla pravda. Belle nikdy nelhala. A v některých případech prostě jen neřekla všechno.

„Pche, nemyslím…“ Zbytek slov se jí ale zasekl v krku, když se k ní Edward v sekundě úplně přiblížil, že to ani nestihla postřehnout, a už láskyplně držel její tváře uvězněné v jeho chladných dlaních.

Potřeboval, aby v jeho gestech, pohledech, v jeho bezradné tváři, viděla všechnu tu nekonečnou a spalují frustraci. Chtěl být jako ona… obyčejný člověk, který by jí vlastně nakonec mohl dát daleko víc, než jako příšera, kterou ve skutečnosti byl.

„Miluju tě, Bello! O tom nikdy nepochybuj,“ káral ji jak malou holku. Momentálně ale nedbal téhle vyhrocené situace, potřeboval jen, aby věděla, že z jeho strany se nic nezměnilo a vlastně už ani nezmění.

Zato z té její? Věděl moc dobře, jak tohle všechno nakonec dopadne. Ona jej už nebude chtít. Bude jí odporný, což je vlastně naprosto správné… A to se ještě nezeptala, čím se živí. Každopádně ho z jeho bezradných myšlenek vyrušila Kate.

„Bello, myslíš, že já jsem se nebála ti říct pravdu? Kdyby mi zákony tak nesvazovaly ruce, už dávno bych ti všechno pověděla. Ale co kdyby ses jednoho dne prořekla. Naši vládci mají uši všude, a to jsem nemohla riskovat, ne do doby, než bys samozřejmě dodělala školu, protože pak bych ti buď nabídla proměnu, nebo bych tě prostě ochraňovala do konce tvých lidských dnů…“

„Proč bys vlastně všechno tohle dělala?“ zabreptala nechápavě Bella a do očí se jí nahnaly nechtěné slzy. Zmateně si uvědomila, že ji nijak nevyděsila ta část o její proměně, ale spíš ji naprosto ochromilo, že by na ni Kate dávala pozor až do konce jejího smrtelného života.

Myslela to vážně?

Pořád jí nedávalo smysl, z jakého důvodu tohle Kate vlastně dělá? Její sestry ji nenáviděly od prvního okamžiku, kdy se s ní dala ve škole do řeči. Jakmile se z nich pak staly kamarádky, Tanya s Irinou to nesly opravdu těžce. Co všechno si už od nich musela vyslechnout, přesto Kate stála pokaždé na její straně.

„Pro mě jsi jako moje sestra,“ pověděla pevným a hrdým hlasem Kate. „Jediná a skutečná… Už nikdy o tebe nechci znovu přijít. Pokud je to tedy možné.“ Malinko stydlivě se na ni pousmála.

„Cože?“ vykvikla vystrašená Bella. Vůbec její slova nechápala. Nechtěla o ni znovu přijít?

„No, je mi tak nějak víc jak dvě století, ale předtím, než mě napadl ten, kdo ze mě udělal to, co jsem dnes, jsem byla obyčejný člověk,“ pověděla shovívavě a odhodlaně hleděla do nechápavých očí svojí lidské kamarádky. „A měla jsem sestru, která se jmenovala… Amabell. Víš Bello, ona ti byla neskutečně podobná, vlastně- jste téměř identické, jako nějaká jednovaječná dvojčata,“ vyhrkala ze sebe tak rychle, že Belle malinký okamžik trvalo, než všechny skutečnosti slepila k sobě. Zato Edwardův šokovaný nádech vytrhl Kate z neustálého pozorování tváře její přítelkyně, které pomalu docházelo, co se tady vlastně děje.

Tak proto! Pomyslel si zmateně Edward, ale na druhou stranu chápal tohle její pobláznění. Bylo to něco naprosto nečekaného a navíc tolik vítaná změna v životě upíra. Nalézt osobu, která se podobala některému z rodinných příslušníků. Teď už ji úplně chápal. Její oddanost a starostlivost. Skutečně se vžila do role starší sestry, kterou brala s naprostou vážností a odhodlaností. A pak, když uviděl obrazy Amabell v mysli svojí sestřenky, musel uznat, že Bella skutečně vypadala jako její identické dvojče. Jen oblečení a účes byl naprosto odlišný.

„Takže kolik ti vlastně je?“ optala se najednou znovu vystrašená Bella.

„Přesně? Dvě stě jedenáct let,“ zašeptala Kate a tak nějak tajně zadoufala, že ji ta hnědovláska neslyšela. To se však nestalo.

„Kolik?“ vykřikla zděšeně Bella. „To nemůže být pravda! A tobě Edwarde?“ Otočila se na něj v dalším nepatrném momentu. Ten se však jen nespokojeně ošil.

„Ehm, ne tolik co Kate. Já jsem rozhodně o něco mladší. Bojoval jsem v první světové válce, když mě smrtelně zranili…“ Chtěl pokračovat dál, ale zastavila ho její ruka, kterou soucitně překryla tu jeho. A pak jemně zmáčkla. Kývla, aby pokračoval, přesto se jí nebezpečně leskly oči. Párkrát zamrkala, aby rozehnala tu přebytečnou vlhkost, která se jí hrnula ze slzných kanálků, a pokoušela si takhle mladého Edwarda představit, jak kdysi bojoval. Všechno to násilí...

Co se mu vlastně stalo, že byl zraněný? Granát? Zbloudilá střela? Nebo něco daleko horšího? Nechtěla nad tím momentálně přemýšlet. No ale jednou se ho na to jistě zeptá.

„Odvezli mě do polní nemocnice, kde shodou okolností tenkrát ošetřoval i doktor Cullen. Bylo mu hned jasné, že mě už nemůže zachránit, ale než příštího dne odjel, přeměnil mě a vzal sebou. A od té doby žiju s ním a Esmé jako jejich adoptovaný syn.“ Ukončil svoje značně osekané vyprávění, ale teď nebyl čas na zbytečné detaily.

„Takže pijete krev?“ vyhrkla najednou, aniž by se minimálně zamyslela nad tím, že skáče z jednoho argumentu na druhý. Ale momentálně toho měla na srdci a na jazyku tolik, že ani netušila, kde vlastně začít. Tahle otázka se ale jevila jako jedna z těch důležitějších a ona na ni právě teď chtěla znát i odpověď. Možná to vlastně není tak, jak vyprávějí knížky nebo to, co viděla v hororech. Třeba Edward jí jen obyčejné jídlo…

„Ano,“ promluvil tiše a vyvedl ji tak z jejího neustálého přemítání. A jakmile to vyřkl, znechuceně se jí nad jeho prohlášením zkřivily rty. Už jen pouhá představa, jak chlemtá krev z lidského krku, jí pobouřila žaludek, který vehementně zaprotestoval. Asi by se právě nejraději podíval na čerstvý vzduch. Raději polkla a snažila si ty nechutné představy vyhodit z hlavy. Pak si ale najednou něco uvědomila a začala si zděšeně ohmatávat krk.

„Neboj se, nikdy jsem se tě takhle ani nedotkl. Pijeme zvířecí krev,“ objasnil naléhavě a zároveň i mírně zostuzen. A Belle se v další chvilce v hlavě rozjely další nechtěné obrazy. Edwardovy dokonalé rty přisáté na chlupatém krku domácího králíka…

„Jaká zvířata?“ zeptala se jakoby naprosto mimo, zabraná ve svých představách chlupatých domácích mazlíčků. Edward se nepatrně zamračil.

„No- srnky, pumy, medvědy…“

„Pumy a medvědy?“ vyjekla zděšeně. Už jen představa jejího milovaného Edwarda blízko těch zubů a drápů…

„Neboj, většinou je nezabijeme. Důležité je uhasit žízeň, to je vše,“ pověděl naprosto klidně.

„Uhasit žízeň,“ brblala si zmateně pod nos Bella. Pokoušela se tyhle nové informace rozdýchat, ale jaksi se jí to moc nedařilo. Možná ji spíš dusily, jak cokoliv dalšího. Navíc jí chvílemi skutečně přišlo, že se zbláznila. Zejména tehdy, kdy přemýšlela nad tím, jestli jim ty zvířecí chlupy zůstávají mezi zuby… no a to nebylo jediné.

Pere se zvířecí krev stejně špatně jako ta lidská? Pomyslela si náhle. Viděla samu sebe jako hospodyňku z padesátých let s tím dokonale falešným úsměvem, jak se sklání nad zánovní pračkou s Edwardovou košilí potřísněnou krví. Měla ty sytě modré oční stíny a vlasy v koňském ohonu. Dokonce viděla samu sebe, jak se nehtem snaží zjistit, jestli už je to zaschlé a bude tak daleko složitější se toho odporného fleku zbavit… Nepřítomně zatřepala hlavou, aby si tuhle bizardní scénku vyhnala z mysli.

„Já vím, zní to odporně,“ vydechl nešťastný Edward, „ale je to jediná možnost. Nikdo se nesmí dozvědět o naší existenci, protože se to trestá velmi tvrdě. Ti, kteří pijí z lidí, raději svoje oběti zabijí, než aby se kdokoliv dozvěděl o utajovaném světě upírů.“

„A je hodně těch, kteří pijí zvířecí krev?“ Ptala se dál teď už naprosto zaujatá Bella. Její mozek jakoby udělal silné ‚cvak‘ a ona najednou ztratila zábrany a strach. Přece jen Kate i Edward měli dost času, aby se jí už zbavili, no neudělali to. A dokonce jí tady vysvětlují jejich podstatu.

Chtěla bych být upírem? Pomyslela si náhle překvapená Bella. Už jen vidina toho, že by byla navždy s jejím Edwardem…

„Ne, jen to málo, co se rozhodlo nezabíjet,“ vyhrkla Kate.

„Ty!“ Ukázala na ni naštvaně Bella, a pak svůj napřímený prst přesunula i Edwardovým směrem. „A ty! Měli jste mi to k čertu říct!“ Zamračila se na ně.

„Sakra, vždyť se s tebou znám už tři roky,“ prskla dotčeně směrem ke Kate. „A ty, Edwarde…“ zarazila se a zčervenala, když si uvědomila, co se chystala říct nahlas. „Tebe může omluvit jedině fakt, že se známe opravdu krátkou dobu, ale i přesto všechno si mi to snad mohl povědět, ne?“

„Mysleli jsme, že bude lepší, když doděláš školu, a až potom ti všechno povíme,“ povídala rozvážně Kate. Ale Bellina mysl byla tak zmatená, že právě v tenhle okamžik už přemýšlela nad Tanyou.

„A tvoje sestry?“ vyhrkla nedočkavě. „Jsou taky to co vy?“

„Ano, celá naše a Edwardova rodina,“ řekla Kate a Bella se najednou tvářila hodně přemýšlivě. Vzpomněla si na scénu z klíčové dírky. Copak to mohla být pravda? Co když se jen zmýlila?

„Edwarde, co jsi to měl v ruce, když jsi byl tady v pokoji předtím, než jsi odemknul dveře koupelny?“ pověděla pomalu a klidně. No on se jen nechutně zašklebil…

„Ruku. Tanya se ti snažila ublížit, tak jsem ji musel nějak zastavit,“ dodal odhodlaně a neuhnul před jejím pohledem, ať je jakýkoliv. No, znovu ho překvapila. Nezačala vyděšeně utíkat nebo křičet, spíš se na chvíli zamyslela.

„Proč by mi chtěla ublížit? Teda vím, že byla dost výbušná, ale na to, aby se tady zjevila takhle brzo ráno jen proto, aby mě sprovodila ze světa? Tedy chci říct, že chápu to její pobláznění panem božským, kdo by z něj nebyl paf, ale to by ji přece nedohnalo…“ Edward na tu jeho paličatou hnědovlásku momentálně koukal naprosto fascinovaně a nevěřícně. Utržená ruka už ji neděsila, ale nedokázala pochopit, proč by jí jedna šílená upírka, navíc posedlá jeho osobou nedokázala zabít? Ta holka byla zralá na cvokaře. Takže pan božský? Edwardovi nad tou lichotkou spokojeně cuklo v koutku.

„Bell,“ zašeptala tichounce Kate. „Upíři jsou většinou lovci a Tanya byla Edwardem naprosto poblázněná. Teda vlastně pořád ještě je. No, zkrátka by nikdy nedovolila, aby se zamiloval do kohokoliv jiného, než byla ona sama. Ona vlastně byla bytostně přesvědčená, že k sobě patří…“

„Wow, to zní naprosto šíleně,“ zamumlala spíš překvapeně.

„Taky že jo!“ Vyhrkl pořád ještě znechucený Edward a neustále se snažil přijít na to, jak asi funguje Bellin zvláštní mozek. Ta holka byla naprosto nepředvídatelná. Prvně nejenže leze na římsku a riskuje tak svoji smrt, ale o půl hodiny později tady poklidně diskutuje právě o tom, co ji prve tolik vyděsilo, jenomže teď je naprosto klidná jako noční hladina v bezvětří.

*

My Immortal ;-)

Bella se postupně uvolnila a její srdeční rytmus se taky vrátil do normálu. Zvědavě se těch dvou vyptávala na různé věci, a tak se také dozvěděla, že podle toho, jakou krev upír pije, se odvozuje jeho síla. Ta lidská pro ně byla vlastně něco jako zákusek, který jim doplnil zásoby energie na pěkně dlouho. Zato ta zvířecí, která se dala přirovnat spíše k suchému chlebu, nebyla až tak výživná, ale k plnohodnotnému životu naprosto stačila.

Pověděli jí o jedu a jeho účincích. Bellu asi nejvíc zajímalo, jak taková proměna probíhá a jestli to hodně bolí. K její smůle jí řekli, že přeměna v upíra je prý až neskutečně bolestivá. Na kůži jí z pouhé představy těch třech dnů, kdy by se její tělo měnilo v šílených bolestech, vyskákala husí kůže.

Děkovala bohu, že dokázala rychle vytěsnit tyhle hrůzné představy, a přitom pohledem rentgenovala Edwarda, mezitím co jí osvětloval jak to s jejich jedem vlastně je. A díky tomu se také dozvěděla, že ve slinách je ho tak malé množství, že k proměně dojít jednoduše nemůže, zato má ale léčivé účinky. Pokud by se však Edward rozhodl někoho stvořit, stačilo by mu, aby se zakousnul a pomocí těch vysunutých dutých špičáků, které jí s nechutí předvedl, do těla vpravil dostatečné množství jedu potřebného k proměně.

Bella natáhla ukazováček, aby se dotkla jednoho z těch dvou mírně prodloužených zubů. Na omak byl naprosto stejný jako její, byly jen tak o centimetr delší a špička pekelně ostrá. Ovšem jako obvykle se nezapřel její neustálý chtíč vůči Edwardovi. Hlavu jí zaplnily představy toho, jak se z ní krmí, a přitom se ještě milují. Její srdce pod náporem hormonů akcelerovalo, když její oči klouzaly po jeho dokonalém těle. Dokonce ji nevyděsilo ani to, že by to kousnutí zřejmě bolelo…, že by krvácela.

Další věcí, kterou jí Edward a Kate naléhavě osvětlili co nejdříve, bylo to, že nesmí prozradit jejich existenci nikdy a nikde. Povyprávěli jí zkrácený příběh o vládnoucí královské rase v Itálii, a o jejich sáhodlouhé krutosti, která se před ničím nikdy nezastavila. Tohle už Bellu skutečně vyděsilo. Z mysli se jí vykouřil nahý Edward, a místo něj se jí v hlavě objevily tři fiktivní upíří postavy, které se mlsně skláněly nad rozervaným tělem mladé dívky. Udělalo se jí z toho obrázku nevolno, ale přesto jim všechno s naprostou samozřejmostí odkývala.

Bude mlčet jako hrob. Už jen z pouhé představy, že by se těm třem hradním panákům dostala do rukou, tedy vlastně pod zuby…, povzdechla si smutně. Nic už se nedalo vrátit zpět, uvědomila si najednou ztraceně. Její budoucnost se řítila úplně novým směrem. Jediné co jí malinko uklidňovalo, bylo doufání, že její život bude už navždy po boku Edwarda.

A hned jakmile se prokousali tímhle dost ožehavým tématem, Kate v okamžiku přeskočila na svoje sestry. Vyprávěla Belle detailně to, jak se seznámily, a kolik je které z nich let, třebaže ji to až tak nezajímalo. Spíš by se raději dozvěděla něco víc o Alici, ale nechala Kate, aby v klidu mluvila dál, jenomže její ne tolik poutavý příběh přerušilo velmi hlasité zakručení jejího žaludku. Omluvně se po nich podívala.

„Máš hlad,“ poznamenala holou skutečnost Kate a s úsměvem se rychle zvedla. „Půjdu ti dolů něco připravit a za moment jsem zpátky.“ Než jí ale stačila Bella třeba jen hlesnout slůvko poděkování, Kate už nikde nebyla. Zůstala v pokoji sama s Edwardem a její srdce se opět pustilo na zběsilou jízdu.

„Nemusíš se mě bát, Bell,“ promluvil k ní uklidňujícím hlasem, ale jen ona v tu chvíli věděla, že se ho už vůbec nebojí. Jenomže mohla mu tohle jen tak říct? Neurazilo by to náhodou jeho upíří ego? „Nikdy bych ti neublížil,“ dodal odhodlaně.

„Já vím,“ broukla a pohladila ho po ruce, kterou měl položenou dlaní na zemi. Až nebezpečně blízko jejího těla. „Jen to všechno musím nějak posbírat a…“

„Je mi to naprosto jasný,“ prohlásil pevně, přesto s milým úsměvem. Měl strach, že by se přes to jeho láska nikdy nedokázala přenést, ale teď tu seděla na zemi společně s ním a nesměle mu úsměvy opětovala. Jeho mrtvé srdce jako by znovu ožilo pod dotekem její teplé dlaně. Pak se znovu náhle zamyslela, a když ho její jiskřivé oči znovu vyhledaly, ulevilo se mu. Nebyly vystrašené…

„Takže já jsem vlastně spala s upírem?“ vypadlo z ní mírně bláznivě, ale tohle bylo to první, co jí momentálně vyplulo na mysl. „Moje poprvé…“ zamumlala si nepřítomně pod vousy. Ale ostatně, její nejlepší kamarádka je taky upír, který se živí krví.

„No, už to tak vypadá,“ vydechl tiše Edward a sklopil poraženě ramena. „Mrzí mě, že jsem ti neodolal, protože tohle by se nikdy nestalo. Je mi to všechno moc líto, věř mi,“ pověděl smutně a pohled mu sklouznul na podlahu před ním.

„Edwarde,“ oslovila ho Bella tichounce a po zadku se odsunula až úplně k němu. Tentokrát to byla ona, kdo vzal jeho tváře do dlaní. Ať už byl cokoliv, klidně mimozemšťan, ET nebo alien, ona nedokázala litovat ani jediného okamžiku stráveného s ním. Milovala ho tak moc, že klidně dokázala přehlédnout i tak velkou ‚prkotinu‘, jako bylo to, že tenhle nádherný a úchvatný tvor je ve skutečnosti neživá bytost. Sice ji to uvnitř pořád mírně strašilo, ale jestli se někdo dokázal vyrovnat s těmihle vyhrocenými situacemi naprosto bez problémů, byla to právě ona. Navíc Edward a ten jeho zamilovaně oddaný kukuč mluvil za všechny peníze světa. Byl do ní blázen, a Bella to konečně pochopila.

„Takže ty piješ krev… No fuj,“ postěžovala si nahlas a hravě se na něj zaksichtila. Edward překvapeně vydechl, neměl ani to nejmenší tušení, že by to všechno nakonec mohla přijmout až takhle dobře. Pořád ho ještě neopouštěla idea, že by ji nakonec měl skutečně odtáhnout k nějakému dobrému psychiatrovi. Ona se ho snad už ani nebála…

„Jo- no, jo,“ vydechl a pokrčil bezbranně ramena.

„Tak mi trochu povyprávěj o tom, co obnáší být upírem…“

„Není to tak snadné, jak by se mohlo zdát,“ vyhrkl okamžitě. „Totiž, je hezké být téměř nesmrtelný a navždy mladý- má to své jisté výhody,“ pověděl sladce a ještě na ni svůdně zamrkal.

„Ty!“ praštila ho pěstí do hrudníku tak silně, až měla pocit, že si právě zlomila ruku nejméně na třikrát, ale to nebylo to nejhorší. Edward se najednou skácel na podlahu a snažil se marně lapat po vzduchu.

„Edwarde?“ zašeptala nevěřícně, jenomže on rozhodně nevypadal na to, že by to hrál. Vždyť tvrdili, že jsou téměř nepřemožitelní…

„Edwarde! Promiň…“ Pokoušela se ho zbrklými doteky uklidnit, ale nezdálo se, že by to jakkoliv pozitivně zabíralo. Pořád na ni bezradně poulil oči, až nakonec vypustil poslední výdech, hlava mu padla na bok a tělo ochablo.

„Edwarde,“ vyhrkla tiše celá vyděšená a rozklepaná Bella. Neztrácela však čas. Rozkročila se kolem jeho boků a přitiskla ucho k jeho hrudnímu koši, tam odkud by se mělo ozývat srdce. Nic. Ticho jak před obrovskou bouří. Vyděšeně vymrštila hlavu vzhůru a s očima bezradně lesklýma se chystala zařvat na Kate a přivolat pomoc, když si všimla, že se na ni mezi jejíma nohama tlačí něco tvrdého. Jediný pohled na to místo ji vše v okamžiku osvětlil. Edward byl vzrušený! Ten zmetek!

„Ty parchante!“ křikla s úlevným výdechem a jala se ho znovu mlátit. On se jak mávnutím kouzelného proutku probudil k životu a pokřiveně usmál, ale koutky mu v dalším okamžiku padly dolů. Jako by ho někdo praštil palicí po hlavě. No, ne tak doslova.

Bella se podívala směrem, kam se zapíchl ten jeho temný pohled a okamžitě se pokusila znovu zatáhnout spodní díl roztaženého županu. Tváře jí v mžiku zrudly tolik, až pocítila, jak z nich doslova sálá teplo. Nahlas si odkašlala, aby chytila Edwardův pohled zpátky do svých očí a ne na to místo, kam se právě teď tak mlsně koukal. Pomohlo to, ale než se dostal až nahoru, prohlédl si ji opravdu detailně a nadmíru pomalu.

„Tohle už nikdy nedělej!“ napomenula ho příkře, a kdyby na sobě pořád neměla ten zpropadený župan, už by si zakládala naštvaně ruce v bok. Takhle je jen zkřížila přes prsa.

Edward si nad tím obrázkem odkašlal, protože měl najednou tak vyschlo v krku, i když… Tohle by se mu nikdy stát nemělo, přesto když se jednalo o tuhle lidskou dívku, jako by on sám byl najednou člověk…

„Víš, jak jsem se vyděsila?“ prskala dál rozhněvaná Bella a měřila si ho stejně vstřícným pohledem, jaký byl tón jejího hlasu.

„Promiň, byl to hloupý nápad, ale nemohl jsem si pomoc, když jsi mi dala tu pecku na solar… No uznej, že člověka by to skolilo a možná bys mu i vyvolala zástavu,“ říkal omluvně a pohled jeho miláčka mírně změknul.

„Jenomže ty nejsi člověk,“ postěžovala si načučeně.

„Ne, to nejsem,“ pověděl smutně a jeho oči se od Belly raději odvrátily. Nechtěl, aby viděla jeho zraněnou duši, tedy pokud nějakou měl.

Kéž by mohl být jen obyčejná lidská bytost jako jeho láska. Mohl by jí tak nabídnout daleko víc. Sice by na to neměli věčnost, ale pokud by byl s tou, která mu byla souzená, stačil by mu i krátký a spokojený život.

Probouzet se každé ráno vedle té, kterou tak moc miloval…, založit s ní rodinu, žít po jejím boku a vidět vyrůstat vnoučátka. Tohle bylo něco, na co mohl předem zapomenout, přesto se mu ty představy tak neskutečně líbily. Jenomže on měl nakonec jen nesmrtelnost.

Co jí tedy mohl nabídnout? Pouze sebe a věčný život, ale stačilo by jí to?

„Edwarde?“ zaševelila mu do ucha. Ani si nevšimnul, že se k němu nahnula, a to byl ksakru upír. Pohledem se vrátil zpátky, a jakmile se jejich oči do sebe zaklesly, Bella okamžitě spojila jejich rty. Dlaněmi mu uvěznila tváře, aby se jí náhodou nemohl vysmeknout, ale kdyby chtěl…, no, naštěstí nechtěl. Jeho ruce se jí omotaly okolo pasu a polibek se neustále prodlužoval a nabíral grády, když se ode dveří ozvalo decentní zakašlání. Dřív by se Bella v okamžení odtrhla a zrudla jako rak, no tentokrát si dala na čas.

„Příště mě už takhle neděs! Nesnáším to,“ povídala šeptem, přesto tónem, který napovídal, že rozhodně nevtipkuje. A taky že ne. Na podobné vylomeniny byl přeborníkem její malý nanicovatý bratr a ona vedle sebe nechtěla dalšího Alexe.

„Už nikdy,“ vydechl unešeně Edward a naposledy ji políbil na ty měkké a svádivě plné rty. Oba se nešťastně zamračili, jakmile od něj odtáhla obličej. Musel se přímo upíří rychlostí uklidnit, pokud tedy nechtěl, aby si ho jeho sestřenka dobírala, protože ty zatracené trenýrky byly pořádně nadité.

„Pořád nechápu, že to bereš tak dobře,“ pověděla napjatě Kate.

„No to bude asi tím, že jsem veškerý adrenalin a strach vyčerpala na té římse. Tehdy jsem si skutečně myslela, že se mě chystáš zabít,“ vydechla smutně a přitom koukala na Edwarda pod sebou. Nechtěla se z něj úplně zvednout, dokud se neuklidní. Její majetnické sklony převzaly nadvládu, a Bella nemohla dopustit, aby Kate viděla přes obrys boxerek tak zřetelně, co tam její Edward ukrývá. Nebo ho už viděla?

„To bych nikdy neudělal,“ ohradil se mírně dotčeně, a konečně se mu podařilo zkrotit svoje náhlé vzplanutí. Třebaže po Belle neustále nedočkavě pokukoval.

„Já vím,“ dodala ubezpečujíc a jemně ho pohladila po tváři.

„No ale sám mi narovinu pověz, co jsem si asi tak měla myslet, když jsem tě viděla s tou rukou!“ On jen opětovně pokrčil rameny a provinile se na Bellu usmál. Co by tak na tohle mohl říct? Na to opravdu nešlo odpovědět, ale že si z toho teď jeho miláček dělá srandu, mu pořád jaksi nešlo na rozum.

Bella se z Edwarda pomalu zvedla a natáhla se po talířku s dvěma sendviči, které jí na rychlo připravila Kate a s celou touhle nadílkou se posadila na kraj postele. Po očku také pozorovala Edwarda, který se taky okamžitě postavil a odešel ke skříni obléknout. Bezděčně si uvědomila, že už vlastně možná hlad ani nemá, stačilo se totiž podívat na ten dokonale zformovaný zadek a Bellu přepadlo milion dalších věcí, co by právě v tuto chvíli ráda dělala, než právě jedla. A jakmile se konečně oblékl, trošinku se uklidnila, taky hlavně proto, že už ho nemohla okukovat i Kate.

„Už jsi přestala slintat?“ dobírala si ji její kamarádka. Bella se po ní stydlivě ohlídla, a všimla si, že ji Kate celou tu dobu, co fixovala Edwardovo pozadí a vlastně nejen to, pozoruje.

Raději se zakoukala do stále plného talíře. Netušila, co do těch sendvičů tak asi mohla dát, ale jistě to nebylo nic čerstvého. Jenomže při prvním kousnutí zjistila, že je to až neskutečně výborné. Okamžitě se do nich s o to větší chutí pustila, a aniž by se nadála, všechno v cuku letu spořádala.

„Bylo to vážně výborný, Kate,“ pochválila ji, podala prázdný talíř a sama odskočila ke svojí tašce kousek od postele. Rozepnula zip a vytáhla džíny s tričkem a nějaké čisté spodní prádlo.

„Myslím, že si půjdu dát ještě jednu sprchu,“ dodala tiše a odpochodovala do koupelny. Pak ještě vykoukla její hlava a podívala se po Edwardovi. „A běda, jak mě zase zamkneš,“ pohrozila mu s ukazováčkem nebezpečně zdviženým a očima přivřenýma na dvě tenké štěrbinky. Potřebovala na sobě cítit teplou vodu, protože ten lepkavý pot, který pokrýval celé její tělo, byl neskutečně nepříjemný. Jenomže za to nemohla. Byl to strach a pak námaha, co jí takhle zřídilo. A potí se vůbec upíři?

Otočila kohoutkem, a mezitím, než se z potrubí vyhrnula teplá voda, prohlížela si svůj zbědovaný odraz v zrcadle. Jak mě jen Edward může milovat? Vždyť vypadám naprosto šíleně! Ne, celá ta situace byla totálně na hlavu. Místo toho, aby se bála, že hned vedle v pokoji na ni čeká stádo upírů, má spíš obavy o svůj zevnějšek… A to všechno kvůli jednomu náruživému upírovi. No není vlastně duševně nemocná?

Vlezla si pod příjemně teplou vodu a konečně ze sebe smyla veškerou tu hrůzu předchozích hodin. Mysl se jí tak dokonale uvolnila jako celé napjaté svalstvo, a když konečně nově voňavá a klidná opouštěla zamlženou sprchu, bezradně si uvědomila, že i kdyby se sebevíc snažila přestat milovat Edwarda, nikdy by se jí to nepovedlo. Byla v tom až po uši…

Osušila si čistým ručníkem jak tělo, tak vlasy a nasoukala se do nového oblečení. Vlasy si rychle vyfoukala fénem, pročísla kartáčem a nakonec dala do gumičky. Vypadaly naprosto katastrofálně, ale venku žádné teplo nebylo a nachladnout díky mokré hlavě taky neměla v plánu. Vyčistila si zuby a konečně se cítila jako znovuzrozená… teda až na vlasy!

Když konečně otevřela dveře vytopené koupelny, okolo pasu se jí v další vteřině nedočkavě ovinuly něčí silné ruce. A byl to právě ten, kterého tak neskutečně milovala, až ji to zároveň i děsilo. Přesto… by nikdy neměnila. Bylo naprosto fuk, jestli má být její život plný nebezpečí, hlavně že bude mít po svém boku tohohle úchvatného muže. Upíra.

„No konečně,“ zamumlal jí v polibku a Bella spokojeně zavrněla.

„Potřebuji s tebou ještě něco probrat. Teda- Alice s Kate už dostaly pokyny, teď už zbýváš jen ty,“ pověděl naprosto nesměle, až se jí samou láskou sevřelo srdce. Byl nádherný… Uvědomoval si to vůbec? Tak nějak ji přepadla náhlá vidina. Oni dva úplně nazí v posteli, Edward na ní, navíc zakousnutý v jejím krku a jeho ruce, které ji laskají po celém těle. A nejen ruce… Téměř nedočkavostí vzdychla, když si uvědomila, že Edward měl vlastně něco na srdci.

„Čeho se to týká?“ vyhrkla rychle. Jestli to bude něco takového, jako ty moje představy, tak jdu rozhodně do toho! Napovídalo jí nedočkavé podvědomí. Vlastně i ona byla jak u vytržení a toužila zjistit, jestli upíří kousnutí vlastně tolik bolí… nebo se to dá jednoduše vydržet.

„Já…“

_____________________________________________________________________________

Jak se bude dál odehrávat vztah Edward & Bella? Co tak naléhavého potřebuje probrat Edward? A co všechno se vlastně v Bellině životě najednou změní?

Doufám, že se kapitolka líbila, a pokud mi tu zanecháte nějaký komentík, předem vám za něj děkuji. Kikky

Autor: Kikketka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek L'immortale 20. kapitola: