Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Květiny pro Bellu - 29. kapitola

01.02.2011 (15:30) • EdBeJa • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 6941×

Květiny pro Bellu – 29. kapitola

Edward

„Dobrý den,“ pozdravil jsem mladou dívku za pultem v obchodě s květinami.

Hmm, fešák. Od takovýho bych si dala klidně říct, četl jsem jí v myšlenkách. Nenápadně jsem se ušklíbl.

„Dobrý den,“ odpověděla mi na pozdrav a přimhouřila oči. „Co pro vás můžu udělat?“ zeptala se mě a olízla si rty. Za ty roky, co jsem byl upírem, už jsem si zvykl na takovéhle reakce od žen. Nechávalo mě to naprosto chladným.

„Byl jsem tu včera a objednal si padesát slunečnic. Vaše kolegyně mě ujistila, že budou dnes připravené,“ objasnil jsem jí důvod své návštěvy zde. Zatvářila se zasněně a pak mě poprosila, abych chvíli počkal.

Zajímalo by mě, co chce s tolika květinami dělat, přemýšlela po cestě do zadní místnosti. Jestli je má pro nějakou ženu, tak bych si přála být na jejím místě.

Pro nějakou ženu...

Mrzelo mě, že jsem musel Belle zalhat ohledně dnešního vyučování. Ale potřeboval jsem čas na realizaci svého plánu.

Od té noci jsme spolu trávili veškerý čas krom toho, kdy jsme byli oba ve škole nebo spali každý ve svém pokoji. Znovu jsem si zvykal na její vůni, trénoval svoje sebeovládání a bylo to opravdu těžké. Bella mi sice nechávala prostor a netlačila na mě, ale být s ní v jedné místnosti, vdechovat její vůni… A když se k tomu přidala touha po jejím těle, měl jsem co dělat, abych se udržel.

Ještě v momentě, kdy jsem pro nás začal hledat byt, nebyl jsem úplně přesvědčen o tom, že se dokážu zcela ovládnout. Ale moje potřeba mít ji u sebe každou noc mě donutila k tomuto kroku.

Až třetí byt v pořadí, na který jsem se byl podívat, se mi zamlouval a doufal jsem, že se bude líbit i jí. Byl jen asi patnáct minut pomalou chůzí od její školy, byl prostorný a světlý. Stačilo do něj dokoupit nějaké zařízení, které v něm chybělo a vybavit kuchyň.

Když souhlasila s tím, že se mnou bude bydlet, učinila mě tím nejšťastnějším mužem na světě.

Společné bydlení bylo skvělé. Ráno jsem se vedle ní probouzel, v noci jsem ji držel v náručí, když usínala… A jakmile usnula, měl jsem téměř celou noc na to, abych plnými doušky vdechoval její vůni a učil se zvyknout si na plameny, které mi spalovaly hrdlo. Lépe řečeno - naučil se je ignorovat, aby mě neměly šanci donutit k tomu, že bych své lásce jakkoli ublížil. Pravidelně jsem ji také na nějakou chvíli opouštěl, abych si odběhl na lov do nedalekého lesa u jezera. Tohle bylo naprosto nezbytné. Měl jsem za to, že se zatím ani jednou nevzbudila, takže nezjistila, že jsem u ní nebyl.

Její krev mi stále zpívala, pořád jsem toužil cítit na jazyku alespoň jednu jedinou její kapku, jen abych zjistil, zda chutná stejně tak dobře jako voní. Ale poslední dny jsem stále více cítil, že tu touhu dokážu zvládnout. Že je mé sebeovládání natolik silné, že bych Belle neublížil.

Rozhodl jsem se otestovat. I teď mi to znělo hrozně. Dával jsem všanc Bellinu duši, jen abych zjistil, zda jsem dost silný odolat její krvi. Ne, takhle jsem nad tím přemýšlet nemohl. Věřil jsem si, že se mi podaří dát jí to, co jsem jí odpíral tak dlouho, aniž bych jí ublížil.

Zbožňoval jsem její blízkost, miloval její doteky, líbání s ní… A už jsem ji nechtěl odmítat.

Stále jsem měl na paměti, že jsem jí slíbil prozradit celé své tajemství. Od té chvíle, kdy jsem jí dal slib, se mi zdála malinko zdrženlivější. Jakoby se smířila s tím, že jí momentálně nemůžu dát to, po čem tak toužila. Domníval jsem se, že zřejmě doufala v to, že jakmile jí o sobě řeknu pravdu a vše jí vysvětlím, přestanu pro ni být nebezpečným a konečně dojde naše láska naplnění.

Ale i teď, když jsem nakládal květiny do auta, jsem věděl, že sdělení jí pravdy - kdo skutečně jsem, nezmění nic na tom, že bych pro ni přestal být nebezpečným. Možná by mi ale odhalení pravdy mohlo pomoct, aby pochopila můj strach. Jenže… co když bude její reakce úplně jiná, než jsem doufal? Co když se mě začne bát a uteče?

Musel jsem to risknout. Zasloužila si vědět pravdu bez ohledu na to, jaká bude její reakce. Měl bych jí ji prozradit ještě před tím, než… Zakroutil jsem hlavou, vynosil květiny do bytu a položil je do předsíně na zem. Postupně jsem bral jednu po druhé do rukou, otrhával z ní okvětní lístky a nedbale je rozhazoval po zemi.

Několik posledních dní jsem přemýšlel, jak tenhle den, který měl posunout náš vztah o krok dál, ozvláštnit. Až včera jsem si vzpomněl na filmy, ve kterých chtěli muži navodit romantickou atmosféru a tím překvapit své milované polovičky. A tak jako jednu z variant zvolili otrhání lístků z květů růží a vytvořili z nich cestičku až do ložnice. Bella milovala slunečnice, takže pro mě byly jasnou volbou tyto květy. Zdálo se mi to jako dobrý nápad.

Lístky jsem naházel i na postel a na noční stolky připravil svíčky, které jsem koupil včera. Vynechal jsem kvůli tomu jednu hodinu ve škole. Stejně jsem byl jedním z mála studentů, kteří pravidelně navštěvovali všechny přednášky, aniž by museli. I Bella byla poctivá studentka.

Slunečnice, které mi zbyly, jsem naaranžoval do vázy a položil ji na kuchyňský stůl. Všechny zbytky květin jsem dal do pytle a odnesl ho do popelnice. Opatrně jsem prošel po cestičce ze žlutých lístků až do ložnice a zkontroloval čas. Bella by měla co nevidět dorazit domů.

„Domů,“ zkusil jsem si říct nahlas. Můj a Bellin domov. Náš domov. Znělo to tak úžasně. Nesmělo se to dnes pokazit. Já to nesměl pokazit!

Na schodech jsem zaslechl kroky. Bella. Došla až k bytu a udivilo ji, že nebylo zamknuto.

V rychlosti jsem zapálil svíčky, vzal do ruky šátek a postavil se neochotně ke zdi.

Chtěl jsem se za ní rozběhnout, obejmout ji a schovat ji ve své náruči, ale nakonec jsem se rozhodl počkat na ni tady. Nechtěl jsem pokazit to romantické kouzlo, které jsem se snažil navodit pomocí cestičky z okvětních lístků slunečnic, která ji měla přivést až za mnou.

„Edwarde?“ ozval se její překvapený hlas ode dveří.

Snad ještě víc jak kdykoli jindy mě zamrzelo, že jsem nedokázal číst její myšlenky. Slyšel jsem, jak se zhluboka nadechla, její pomalé váhavé kroky, srdce, které jí splašeně bilo… Slyšel jsem všechno, ale co cítila, nad čím přemýšlela, to jsem netušil.

Před ložnicí zaváhala a na chvíli se zastavila. Lekl jsem se, že by se mohla otočit a vyběhnout z bytu. Udělal jsem krok k ní, ale hned vzápětí jsem se přitiskl zpátky ke zdi, protože právě opatrně vcházela dovnitř. Potichu, ale rychle jsem k ní přiskočil, přes oči jí přiložil šátek a zavázal jí ho vzadu na hlavě. I to jsem viděl v nějakém filmu. Mělo to zvýšit erotické napětí. Nevěděl jsem jak na ni, ale na mě to rozhodně působilo.

Zněla trochu zmateně, když vydechla moje jméno.

Naklonil jsem se k ní a odpověď jí zašeptal do ucha. Nenápadně jsem vdechoval její vůni a snažil se ovládnout plameny v krku. Možná to bylo i touhou po ní, kterou jsem cítil v její přítomnosti, že byly tak silné. Ucítil jsem i jed v ústech. To nebylo dobré. Edwarde, uklidni se. Miluješ ji, nechceš jí ublížit, nabádal jsem se.

„Proč… tohle všechno? Vůbec tomu nerozumím.“ Tiše jsem se usmál. Vypadala tak hrozně roztomile, když byla zmatená.

„Nelíbí se ti to?“ zeptal jsem se jí a natáhl k ní ruku. Opatrně jsem jí odhrnul vlasy z krku a lehce po něm přejel svými rty. Bože, téměř jsem se jí nedotýkal, ale její vůně, teplo jejího těla, blízkost tepny, bijící srdce… tohle všechno mi způsobovalo šílenou spalující bolest v krku. Ze všech sil jsem se soustředil, abych ty plameny dokázal ignorovat.

„Je to krásné. Ale nechá-“

„Vážně to nechápeš?“ skočil jsem jí do řeči. Už tolikrát jsem ji odmítl, že teď nechtěla uvěřit tomu, že by mohla konečně dostat to, po čem toužila jak ona tak i já?

„Ty… já…“ začala. Nenechal jsem ji to doříct. Rychlým pohybem jsem se přesunul před ni a spojil naše rty.

Zvedla ruku k šátku, jakoby si ho chtěla sundat.

„Ještě ne,“ vydechl jsem do polibku a zlehka ji uchopil za zápěstí. Teď jsem ji chtěl líbat, cítit její rty na svých… Oddaloval jsem tím snad moment, kdy jí o sobě povím pravdu? Možná…

Lehce pootevřela ústa a nechala tak můj jazyk vklouznout mezi její rty a vyhledat ten její. Pustil jsem jí ruku a objal ji kolem pasu. Hladově jsem ji líbal a nemohl se jí nabažit. Oheň v mém krku sílil a já měl na chvíli pocit, že ztrácím půdu pod nohama. Měl bych ji přestat líbat a najít ztracenou sebekontrolu, ale copak to šlo… přestat?

Propletla mi ruce do vlasů a já čekal s vypětím všech sil na moment, kdy jí dojde vzduch a bude se muset nadechnout. Vteřiny se táhly jako minuty. Ruce jsem zaťal v pěst.

Konečně se ode mě odtrhla a lapala po dechu. Díval jsem se na ni, jak zhluboka oddechuje a zkoušel se přitom koncentrovat. Teď, musel jsem jí to říct teď. A měla by se mi u toho dívat do očí.

Stáhl jsem jí šátek z očí a zašeptal: „Bello, miláčku, měl bych ti o sobě-“

Nenechala mě domluvit. „Pšššt, nemluv a raději mě líbej,“ řekla zastřeným hlasem, aniž by otevřela oči.

„Ale… slíbil-“ zkusil jsem znovu. Ona však poslepu vyhledala rukou moje rty a položila mi ji na ně.

„Nemluv, prosím. Teď ne,“ zamumlala toužebně, spustila ruku podél těla, stoupla si na špičky a přisála se mi na rty. Líbala mě s takovou vášní, že jsem se začal znovu ztrácet. Chtěl jsem jí o sobě říct, ale copak mi k tomu dala příležitost?

Prohloubil jsem náš polibek a rukama přejížděl po jejích křivkách. Na to, říct jí kdo jsem, bude dost času později, usoudil jsem.

Bože, cítil jsem plameny v krku, které získávaly na intenzitě a moje touha vzít si ji teď a tady jim jen nahrávala. Slyšel jsem její splašeně bijící srdce a vůně její krve mi úplně zatemnila mysl. Lehce jsem do ní zatlačil celým tělem, a když se opřela zády o zeď, chytil jsem její ruce a zvedl jí je nad hlavu. Zasténala a já se k ní přitiskl ještě víc.

Svými rty jsem jí slíbal celý obličej a pokračoval dál na krk. Jazykem jsem přejel po krční tepně a ona se přitom zachvěla.

„Edwarde,“ vydechla. Byl jsem tak blízko tomu, ochutnat ji. Zavrčel jsem, abych zahnal to monstrum, které se domáhalo svého. Volnou rukou jsem sjel až k jejímu pasu a našel okraj košile. Na chvíli jsem zaváhal, ale jakmile se její rty dotkly mého krku, už jsem nemohl couvnout. Rukou jsem vklouzl pod košili, a když se moje chladná dlaň dotkla jejího boku, maličko se otřásla.

Povolil jsem stisk ruky, kterou jsem jí držel ruce nad hlavou. Téměř ihned se mi vyškubla z lehkého sevření a obtočila mi ruce kolem krku. Přitáhla si moje ústa na svoje a ponořila se do polibku.

Bylo skvělé mít ji tak blízko sebe, líbat ji, hladit ji na holé kůži, ale stále jsem musel mít na paměti, že byla křehká, byla člověk, a kdybych se třeba jen na vteřinu přestal ovládat… ublížil bych jí. Tak hrozně jsem ji chtěl, ale úplně jsem se nemohl podvolit tomu vzrušení, které se mi rozlévalo po těle. Pokaždé, když jsem se začínal ztrácet a jako člověk bych se zcela poddal své milované, jako upír jsem musel zapojit všechnu vnitřní sílu, abych našel svoji sebekontrolu, která mi pomáhala zvládnout ten nápor její vášně a vůně.

Ale i když to pro mě bylo hrozně těžké, nemohl jsem to teď ukončit. Už to nešlo. Cítil jsem, že jsme překročili tu pomyslnou hranici a z tohoto místa už nebylo cesty zpět.

„Lásko, kde se touláš?“ zamumlala najednou Bella do polibku. Trochu jsem se nechal unést svými myšlenkami, až jsem se jí zřejmě přestal věnovat tak, jak by očekávala.

V reakci na její slova jsem ji vzal do náruče a nesl k posteli. Na malý okamžik jsem přerušil náš polibek a ona nesouhlasně zakňourala. Opatrně jsem ji položil na postel a sedl si k ní. Natáhl jsem k ní ruku a pohladil ji prsty po tváři. Poprvé od chvíle, kdy jsem jí sundal šátek, otevřela oči. Ten pohled… Tím pohledem jakoby mě naléhavě prosila – jsem jen tvoje, vezmi si mě, hned! Takovéto výzvě jsem nemohl odolat.

Lehl jsem si vedle ní, palcem jí přejel po rtech, a když se z jejích úst vydral sten, sklonil jsem hlavu a spojil naše rty v polibek. Rukou jsem ji pohladil po tváři a sjížděl přes dekolt, až jsem narazil na první knoflíček košile. Nejraději bych ji z ní jedním škubnutím serval, ale vzhledem k tomu, že jsem nevěděl, jak by zareagovala, raději jsem pomalu rozepínal jeden knoflíček za druhým, až jsem se dostal k poslednímu.

Jen se mi ho podařilo rozepnout, Bella se posadila. Napodobil jsem ji, chytil ji za pas a jedním rychlým pohybem si ji posadil obkročmo na klín. Překvapeně zamrkala. Na nic jsem nečekal a stáhl jí košili z ramen. Trochu mi pomohla a pak ji odhodila na postel. Teď nebo nikdy. Vzal jsem do rukou spodní okraj trička, které měla pod košilí a začal jí ho sunout nahoru. Přes tvář jí přelétl úsměv, zvedla ruce nad hlavu a tím mi umožnila ho svléknout.

Zalapal jsem po dechu při pohledu na její krajkovou podprsenku, která zakrývala jen to nejnutnější. Než jsem stihl cokoli udělat, Bella se chopila rozepínání knoflíčků na mé košili. Cítil jsem, že se jí lehce třásly ruce, ale když jsem jí chtěl pomoct, zavrčela.

Po menším boji se jí podařilo rozepnout mi i poslední knoflík. Smyslně si olízla rty, položila mi ruce na ramena pod košili a plynulým pohybem ji svlékla. Pak se rukama opřela o mou hruď a lehce po ní přejížděla.

Zavřel jsem oči a vnímal jen její doteky. V tu chvíli jsem si překvapeně uvědomil, že jsem úplně zapomněl na plameny v krku. Stále tam byly a spalovaly mé hrdlo, ale touha pomilovat se s dívkou, kterou jsem miloval z celého srdce, byla silnější jak touha ochutnat její krev. Měl jsem vyhráno. Zbývalo mi akorát myslet na to, že je člověk a tudíž lehce „rozbitná", ale věřil jsem, že tohle už se mi podaří zvládnout.

Přitiskl jsem své rty na její krk a ona mi propletla ruce do vlasů. Nic jsem nedbal plamenů v mém hrdle. Laskal jsem ji jazykem a pomalu se přesouval k dekoltu. Její pokožka byla tak hebká a teplá. Rozhodl jsem se slíbat každičký centimetr jejího krásného těla.

Jednou rukou jsem ji držel za pas a druhou mířil k zapínání podprsenky. Poradil jsem si s ním docela snadno. Pustila mě a umožnila mi tak, abych jí ji mohl sundat. Pak zaklonila hlavu, prohnula se v zádech a rukama se zapřela o mé nohy.

Naskytl se mi pohled na její malá a pevná prsa. Mým tělem projela nová vlna vzrušení. Prsty jsem přejel po jejím hrdle a pomalu se přesouval k těm krásným a vzdouvajícím se kopečkům, které vybízely k tomu, abych je hladil a líbal.

Její bradavka okamžitě ztvrdla pod mým chladným dotekem a ona roztouženě zavzdychala. Nahnul jsem se k ní a začal ji laskat ústy a jazykem. Ještě víc se prohnula v zádech. Rukou jsem jí jemně masíroval druhý prs a ona přerývaně dýchala.

Po pár minutách se narovnala a vsunula mi ruku pod bradu. Trochu jsem se od ní odklonil a podíval se jí do očí. Než jsem z nich stihl něco vyčíst, objala mě kolem krku, svými prsy se přitiskla na mou hruď a své rty spojila s mými. Hladil jsem ji po zádech a líbal ji jako o život.

I když jsem cítil, že je mé vzrušení na maximálním bodu, snažil jsem se ze všech sil ještě chvíli vydržet. Chtěl jsem ji hýčkat, mazlit… chtěl jsem jí alespoň trošku vynahradit tu hrozně dlouhou dobu, kdy jsem ji odmítal.

Aniž bych přerušil polibek, položil jsem ji na záda a lehl si zlehka na ni. Hladově jsem hltal její naběhlé rty a rukama jí bloudil po těle. Líbal jsem ji na tváři, krku, dekoltu a sunul se jí po těle až k plochému bříšku.

„Edwarde,“ zaskuhrala a položila mi dlaně na spánky. Tělo se jí třáslo vzrušením. Zvedl jsem se na rukou a odtáhl se od ní, takže jí ruce klesly podél těla. Klekl jsem si vedle ní, rozepnul jí knoflík na kalhotách, a když se maličko nadzvedla, pomalu jsem jí je stáhl i s kalhotkami a ponožkami.

Prohlížel jsem si její nahé tělo a nemohl se na ni vynadívat. Byla tak krásná. V rychlosti jsem si sundal svoje přebytečné oblečení, sklonil se k jejímu lýtku a zasypával ho polibky. Zrychleně dýchala a já si užíval ten pocit, že se jí moje péče líbí. Od lýtka jsem se přesunul ke kolenu a stoupal dál po stehně.

„Edwarde, lásko,“ zaskuhrala znovu udýchaně. „Už nechci čekat,“ dodala ještě zastřeným hlasem. Tohle byl ten okamžik, na který jsem čekal. Potřeboval jsem od ní slyšet, že už je připravená.

Pokrčila nohy v kolenou, roztáhla je a umožnila mi tak, abych se na ni položil.

Pohladil jsem ji po tváři.

„Miluji tě,“ zašeptal jsem. Ústy naznačila, že mě také miluje, pak mi položila ruce na záda, přitáhla si mě blíž k sobě a ještě kolem mě obtočila nohy.

„Teď,“ vydechla. V tom momentě jsem se trochu nadzvedl, jak jen mi to dovolily její ruce a nohy, a vnikl do ní. Zaklonil jsem hlavu a bez hnutí si vychutnával to propojení našich těl.

Zasténala a sevření jejích nohou ještě zesílilo. Sklonil jsem hlavu zase k ní, hladově se přisál na její rty a naléhavě ji líbal. Ona mi se stejnou naléhavostí odpovídala.

Cítil jsem šílené vnitřní uspokojení jen díky tomu, že jsem mohl být v ní. Naše těla splynula v jedno a nebylo poznat, kde začínalo jedno a končilo to druhé. Bylo to dokonalé. Pomalu jsem se v ní začal pohybovat a její boky mi vycházely vstříc.

Potřeba nadechnout se ji odpoutala od mých rtů. Měla zavřené oči a její dech přesně kopíroval tempo našich těl. Na čele se jí zalesklo pár kapek potu. Otočila hlavu na bok a rukama si přitáhla moje rty ke svému krku. Přejížděl jsem jí jazykem po tepně a slyšel krev, která jí protékala. Zcela nečekaně mě napadlo, jak by teď bylo snadné zabořit své zuby do její hebké kůže a ukojit tak svoji žízeň. Jen jsem na to pomyslel, plameny v mém krku zesílily a v ústech jsem ucítil jed. Ne! Chytil jsem ji za rameno a s obrovským přemáháním se odtáhl od jejího krku. Ne! Tohle bylo naposledy, co jsem na něco takového pomyslel, přikazoval jsem si. Nesměl jsem jí ublížit, nikdy!

Jakoby mě touha po její krvi popohnala kupředu, zrychlil jsem pohyb svých boků. Až když se ozvalo syknutí z Belliných úst, uvědomil jsem si, že jsem se nechal zcela ovládnout svou vášní a málem jsem jí rozdrtil rameno, na kterém stále spočívala moje ruka. Okamžitě jsem ji pustil a zapřel se o postel. Zaskočený tím, co jsem jí málem způsobil, jsem se přestal hýbat a s omluvným pohledem jí hleděl do tváře. Měla otevřené oči a zírala na mě.

Chtěl jsem se jí omluvit, ale když jsem otevřel pusu, přiložila mi na ni ukazováček a udýchaně zašeptala: „Pokračuj, prosím.“

Věnoval jsem si ještě vteřinu, abych se zkoncentroval a všechnu svou pozornost zaměřil jen na ženu, která trpělivě čekala, až navážu tam, kde jsem přestal. Nemohl jsem jí nevyhovět a tak jsem přinutil svoje boky k pravidelnému pohybu a než jsem přivřel oči, stihl jsem zaznamenat úsměv, který se jí na malý okamžik usadil na rtech.

Myslel jsem jen na své přání, uspokojit ji. Snažil jsem se oddalovat svůj vrchol tak dlouho, dokud jsem neucítil, jak se její tělo napjalo a uvnitř se začala stahovat. Její ruce dopadly na postel, křečovitě sevřely v dlaních peřinu spolu s okvětními lístky a pak už se jen vydral z jejích úst tlumený výkřik. Naposledy jsem se ponořil hluboko do ní, zaklonil hlavu a i z mých úst vyšel výkřik doprovázený rozkoší, která se mi rozlévala po celém těle.

Překulil jsem se vedle ní a čekal, až se mi zklidní dech. Za celý svůj dlouhý život jsem se ještě nikdy necítil tak skvěle jako teď. Dokonce jsem měl pocit, že jsem příjemně unavený a vyčerpaný a to bylo u upíra co říct. Otočil jsem hlavu na Bellu a lekl se, když jsem v jejích očích uviděl slzy.

„Lásko, ublížil jsem ti?“ zeptal jsem se jí s obavou v hlase. Styděl jsem se za svoje myšlenky. Já se cítil skvěle, ale co ona? Lehl jsem si na bok a natáhl k ní ruku. Pohladil jsem ji po rameni a ona trochu sykla bolestí. A sakra. Modřina, která se jí táhla po celém rameni až ke krku vůbec nevypadala dobře. Zakroutil jsem hlavou. Věděl jsem, že jsem pro ni nebezpečný, jak jen jsem mohl být tak hloupý? Myslel jsem si snad, že se dokážu chovat jako člověk? Hlupák, Edwarde, jsi hlupák!

„Děkuji,“ vyšlo po chvíli zcela nečekaně z Belliných úst. Její odpověď mě naprosto zmátla.

„Bello…“ nedořekl jsem, protože se ke mně obrátila zády, přisunula se těsně ke mně a natáhla se pro mou ruku, kterou se objala. Byl jsem ještě víc zmatený jak před chvílí. A také mi došlo, že si lehla na to bolavé rameno. Nechá-

„Miluji tě,“ zašeptala a tlakem svého těla se zkoušela přitulit ještě blíž ke mně.

„Lásko, já… nerozumím ti. Vždyť jsem ti ublížil,“ vykoktal jsem a čekal na její reakci.

„Nic to není, zahojí se to,“ pronesla. „Tak dlouho jsem čekala na tuhle chvíli… Milování s tebou předčilo všechny moje představy. Děkuji,“ dodala tak potichu, že kdybych byl člověk, snad bych jejím slovům ani nerozuměl.

Konečně mi došlo, že slzy, které jsem viděl v jejích očích, neronila kvůli tomu, že bych jí ublížil, ale kvůli tomu, že byla šťastná. Opatrně jsem ji sevřel silněji ve svém objetí a políbil ji do vlasů.

„Tak moc tě miluji. Navždy, lásko,“ zašeptal jsem jí do ucha. Pohladila mě po ruce, vtiskla mi na ni polibek a po několika vteřinách už jsem slyšel její pravidelný dech. Usnula mi v náruči.

Bella

Otevřela jsem oči a v ten moment mi došlo, že jsem musela usnout. Byla jsem přikrytá peřinou a stále nahá. V pokoji svítila lampička. Jak dlouho jsem spala? Vymotala jsem ruku z pokrývky a natáhla ji za sebe, abych se ujistila, že se mi to všechno jen nezdálo. Jakmile se moje ruka dotkla chladné Edwardovy pokožky, s úlevou jsem si oddechla.

Otočila jsem se k němu a ucítila bolest v rameni.

„Ahoj,“ pozdravil mě s provinilým pohledem a odložil knihu na noční stolek. Nemohla jsem si nevšimnout, že on měl na rozdíl ode mě na sobě boxerky. Lehl si na bok, tváří ke mně, a se zaváháním mi zlehka položil ruku na rameno. „Je to lepší?“ zeptal se a hodil na mě omluvný pohled. Chladný dotek jeho ruky mi na chvíli zmírnil bolest.

„Je to jen modřina,“ zašeptala jsem. Za tu rozkoš, kterou mi dopřál – čert vem modřinu, pomyslela jsem si.

„Lásko, mrzí mě to. Už mi věříš, že jsem pro tebe nebezpečný?“ vypravil ze sebe a zavřel oči.

„Edwarde, neblázni. Proč bys pro mě měl být nebezpečný? Víš, kolik modřin už jsem za svůj život měla?“ snažila jsem se ho uklidnit.

„Ale žádnou… po milování,“ pronesl se stále zavřenýma očima a pustil mi rameno. Jen to udělal, zacukalo mi v něm. Měl sice pravdu, ale nechápala jsem, proč se tím tak zabýval. No tak mě sevřel pevněji, než měl.

Přitáhla jsem se blíž k němu a políbila ho na nos. Otevřel oči a zamrkal. Usmála jsem se na něj a přitiskla se svými rty na jeho. Cítila jsem z něj zdrženlivost, tak jsem si jazykem vydobyla cestičku mezi jeho rty a vklouzla mu jím do úst. Okamžitě zareagoval a propletl svůj jazyk s mým. Znovu jsem cítila, jak se mé tělo dožaduje svého. A nebylo to jen tělo. Moje mysl bojovala s tím, nenatáhnout se k němu a nesvléknout ho. No, možná bych si mohla dát prvně sprchu, napadlo mě záhy.

„Skočím si do sprchy, neuteč mi,“ pronesla jsem, jakmile jsem se od něho odtáhla, abych popadla dech. Jen se zasmál. Vstala jsem bez jakéhokoli studu nahá z postele, ještě se po něm ohlédla, a když jsem viděla jeho černé oči, kterými na mě toužebně zíral, ucítila jsem pocit uspokojení. Byl na tom stejně jako já.

Zapadla jsem do koupelny, pustila teplou vodu a nechala ji, aby mi smáčela celé tělo. Bylo to příjemné, jen rameno se ozývalo, protože mu zřejmě teplá voda nedělala moc dobře.

Stála jsem ve sprše a po těle se mi rozléval blažený pocit z milování s mou láskou. Bylo to neskutečné. Neskutečně krásné. Stačila mi jen vzpomínka a mé tělo znovu zachvátila vlna vzrušení. Doufala jsem, že ho pohmožděnina na mém rameni neodradí od dalšího milování. Vypadal dost přepadle, když zjistil, co mi způ-

„Můžu se přidat?“ ozvalo se mi u ucha a hned nato jsem ucítila chladné paže, které se mi obtočily kolem pasu. Byla jsem tak zamyšlená, že jsem ho vůbec neslyšela přicházet? A co, vždyť to bylo jedno. Hlavní bylo, že svým příchodem vyvrátil moji obavu z toho, že by ho moje malinké zranění mohlo odradit od milování se mnou.

Nečekal na moji odpověď a svými rty začal pouť po mém těle.

***

Dnes byl pátek. Seděla jsem na lavičce před školou a čekala na Edwarda. Venku byla docela zima, ale ani ta mi nemohla zabránit v tom, abych se přestala usmívat. Od chvíle, kdy se náš vztah prvním milováním posunul na další metu, milovali jsme se ráno, odpoledne, večer… Jako bychom chtěli dohnat všechen ten čas odmítání. Barva mé modřiny přešla ve žlutou, takže byla na nejlepší cestě se co nejdříve zahojit. Edward si od našeho prvního milování dával velký pozor, aby mi znovu neublížil.

V kapse mi zavibroval mobil.

„Ano, lásko?“ řekla jsem do telefonu.

„Bello, omlouvám se, ale musím se chvíli zdržet ve škole. Nevadí?“ zeptal se mě.

„V pohodě. Tak já půjdu domů a počkám tam na tebe, jo?“ oznámila jsem mu. „Pospěš si,“ dodala jsem ještě a trochu se uchichtla.

„Budu doma tak brzy, jak jen to půjde. Těším se na tebe,“ ujistil mě a ukončil hovor.

No, co se dá dělat? Zvedla jsem se z lavičky a vydala se k bytu. Předpokládala jsem, že mi Edward oznámí, až dorazí domů, že už je po jídle, takže zbývalo vymyslet, co si uvařím pro sebe.

Přemýšlela jsem, co máme doma za potraviny a zda bych se pro něco neměla stavit do obchodu, když se přede mnou z čista jasna objevil David. Úlekem jsem se zastavila a pak couvla o krok zpět. Zasmál se, takže ho zřejmě moje reakce na něj pobavila.

„Kohopak to tu máme?“ řekl a přimhouřil oči. Rozhlédla jsem se kolem sebe a zjistila, že mě vyhmátl na tom nejblbějším místě po cestě domů. Všude byly jen vysoké domy, takže kdybych začala křičet, nikdo by tomu asi nevěnoval pozornost. A že bych mu utekla, v to jsem ani nedoufala. Naštěstí tu byl sám. Kdyby se mi ho podařilo nakopnout jako na diskotéce, možná bych stihla doběhnout domů, než by se vzpamatoval.

„Kde máš toho svýho ochránce?“ zeptal se a udělal krok ke mně. Šel z něj strach. Ucouvla jsem, ale nevšimla si, že za mnou byl patník, takže jsem na něj narazila a svezla se k zemi. Rukou mi projela ostrá bolest. Zvedla jsem ji k obličeji a viděla, že se mi do dlaně zapíchl kousek střepu. Sakra. Druhou rukou jsem si ho vytáhla a v místě ranky se ihned objevila kapka krve.

David se naklonil nade mě a zasmál se tak, že mi přejel mráz po zádech. Nadechla jsem se, že mu něco řeknu, ale najednou cosi zasvištělo vzduchem, a když jsem se zděšeně podívala před sebe, nevěřila jsem svým očím.

Edward držel pár metrů ode mě pod krkem Davida, což by nebylo nic až tak hrozného, vzhledem ke skutečnosti, že se mnou ten zmetek pravděpodobně nezamýšlel udělat nic dobrého. Co mě ale naprosto konsternovalo, bylo, že ho Edward držel jednou rukou, a aniž by ho opíral o zeď, Davidovy nohy se třepaly ve výšce asi půl metru nad zemí. Vykulila jsem oči nad tím úkazem a nedokázala se pohnout.

„Pusť mě, prosím,“ žádal ho David přidušeným hlasem.

„Ještě jednou tě uvidím v její blízkosti a bude s tebou konec,“ vrčel na něj Edward. Už jsem ho viděla naštvaného, ale tohle bylo jiné. Působil tak… děsivě. Tělo se mi roztřáslo strachem. A co tu vůbec dělal, když mi psal, že se musí zdržet ve škole?

„Já jí nechtěl nic udělat, vážně ne,“ skuhral David a snažil se vyprostit ze sevření Edwardovy ruky.

„Jak jsem řekl, jestli se k ní ještě někdy přiblížíš…“ pohrozil mu znovu Edward.

„Nepřiblížím, slibuji,“ dušoval se David. Edward na něj ještě zavrčel, pak povolil sevření ruky a nechal Davida dopadnout tvrdě na zem. Ten se po chvíli vzpamatoval, postavil se, oklepal a rozběhl pryč, následován Edwardovým i mým pohledem. No kruci, co tohle mělo znamenat?

„Bello, jsi v pořádku? Neudělal ti nic?“ zeptal se mě starostlivě Edward, když přispěchal za mnou. Stále jsem ještě seděla na zemi, neschopná pohybu. Natáhl ke mně ruku a já po menším ukecávání přinutila tu svou, aby se zvedla a natáhla k němu, aby mi mohl pomoct na nohy. Jenže… než se moje ruka setkala s tou jeho, vycenil zuby, zavrčel na mě a začal couvat.

„Edwarde… co…“ koktala jsem zmateně a nechápavě.

„Promiň, uvidíme se… večer,“ procedil skrz zuby, znovu zavrčel a než jsem stihla mrknout, byl pryč.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Holky, neházejte po mně ty kameny, bolí to. :-D

A teď vážně. Tahle kapitolka mi dala docela zabrat. Přesně jsem věděla, jak bude vypadat její začátek a konec, ale prostředek... Ten jsem přepisovala několikrát. Nejprve se mi to zdálo moc, pak jsem z toho zase nic necítila... Zkrátka to byl boj. :-)

A protože se pomalu blížíme do finále, můžu vám prozradit, že jsem si setkáním s Davidem připravila půdu pro velkou věc, na kterou většina z vás čeká už hodně dlouho.

Moc vám děkuji za hlasy, které jste mi daly v anketě o nej povídku měsíce ledna. Umístění tak vysoko v tabulce mě hrozně potěšilo. Díky. ;-)

Vaše EdBeJa

28. kapitola • 30. kapitola

Autor: EdBeJa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Květiny pro Bellu - 29. kapitola: