Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Království chaosu - prolog + 1. kapitola

10.06.2012 (17:00) • WhiteTie • FanFiction na pokračování • komentováno 49× • zobrazeno 3918×

Trailer by TorencCullen

Prolog

Svět upírů už není takový, jak jsme ho znali dosud. Postavení – mezi upíry není důležitější slovo. Je jejich náboženstvím a řídí celou jejich existenci. Získává se zradou a vybízí ke zradě těch, kdo ji získali. V upíří společnosti se moc nyní získává prostou vraždou. Ti nejctižádostivější se dostanou tam, kam jiní ne. Ctižádost potlačí zdravý rozum i touhu po krvi. Donutí vás odhodit soucit. Zjistíte, že není nic důležitějšího, než zabít. Upíři se každou vraždou přibližují víc a víc svému vysněnému cíli. Každým zabitím získávají čím dál vyšší postavení. Čím výš budou, tím je jednodušší ovládnout upíří svět. Svrhnout krále a usednout na jeho místo. Zbavit se krále je ale vždy těžké. A to hlavně v případě, že je u moci klan Cullenů. Přes tisíc let se již nikomu nepodařilo svrhnout nynějšího krále. Každý, kdo se o to pokusil, zemřel.

Edward Cullen. Jméno, které i v upíří společnosti vyvolává hrůzu a záchvěv paniky. Edward Cullen, pravý predátor, chladnokrevný zabiják, zloděj duší, vypočítavý upír, který nemá žádné slitování. Král, který nenechá žádného člověka naživu. Bojí se ho nejen lidé, ale i upíři. Jen jeho jméno budí respekt v celém světě.

Prostřednictvím svého postavení král rozdmýchává chaos a udržuje své „děti“ v izolaci. I když… děti? Jsou to spíše panáčci, pěšáci, loutky na neviditelných vláknech jeho sítě. Všichni se snaží šplhat nahoru v hierarchii, protože vědí, že být blíže u krále jim přinese užitek. Nejen dostatek jídla, ale také dostatek možností vraždit, a tím získávat větší a větší moc. A jednou… třeba… usednout na královský trůn… A to je to, o co tu jde. O co jde všem. Svrhnout krále a nahradit ho. Proč? Protože král má v tomto světě absolutní moc. Všichni z něj mají respekt, bojí se ho. Ale každý by také chtěl jeho moc. Chtěl by vládnout. Proto kují pikle a snaží se dostat co nejblíže k moci.

Není výjimkou, aby v klanech spolu žili lidé a upíři. Lidé ale upírům konkurovat nemůžou. Jsou rychlejší, silnější, odolnější. Jedinou výhodou lidí je jejich krev. Protože když se upír krmí, je nejzranitelnější. Lidé jsou vypočítaví a chtiví po moci. Využívají své jediné výhody, aby se dostali co nejblíže králi. Aby si získali jeho přízeň. Protože přízeň krále v tomto světě je něco, co se nedá jen tak koupit. Je to něco, co si musíte vybojovat. Protože pokud se dostanete mezi hrstku vyvolených králových mazlíčků, máte dost času na to, žít. Svět je totiž ponuré, nehostinné místo, kde nemáte šanci přežít. Lidské vesnice jsou vyhlazovány do jediného člověka a pravděpodobnost, že takovýto nájezd přežijete, je velice malá.

V dnešní době ovládá upíří svět chaos. Klany bojují mezi sebou, v touze po moci. Je opojná. A jakmile ji jednou okusíte, těžko se jí vzdáváte. A chcete víc a víc. Na každém kroku vidíte jednu vraždu za druhou. Nikdo nemá slitování. Tenhle svět je prostě noční můra…

1. kapitola

Věděla jsem to. Zradili nás. Našli nás. Po celé vesnici jsem slyšela křik, zoufalé volání o pomoc a pláč. Věděla jsem, že jim musím pomoct. Popadla jsem meč a vylezla jsem z mého příbytku. Pohled, který se mi naskytl, byl příšerný. Všude jsem viděla hořící domy, krev, na zemi mrtvá těla, a mezi tím vším hrstka pohybujících se upírů. Někteří vyvražďovali systematicky jednoho člověka po druhém, jiní se krmili. Rozhodla jsem se. Ti jsou mým cílem. Jsou oslabení, zranitelní. Nejsou tak pozorní, když jedí. Plížila jsem se vesnicí a likvidovala jednoho upíra po druhém. Ale nestačilo to. Byli v přesile a mně bylo jasné, že nebude dlouho trvat a zůstanu jedinou živou bytostí tady. Pak mě najdou a zabijí. Jako ostatní. Musela jsem jich proto zavraždit co nejvíce, musela jsem snížit jejich počty, i když to bylo jako bojovat s větrnými mlýny. Napřáhla jsem se a chtěla jsem useknout tomu upírovi přede mnou hlavu, ale něco zastavilo mou ruku. Otočila jsem se a spatřila jsem upíra z královské gardy.

„Ale, ale, kohopak to tady máme? Že by naše slavná bojovnice za práva lidí?“ pronesl posměšně. Cukla jsem sebou a snažila se dostat z jeho sevření, ale marně. Věděla jsem, že je konec. Že mě zabije. Anebo ještě hůř – sežere. Doufala jsem v rychlou, bezbolestnou smrt, ale něco mi napovídalo, že si se mnou ještě hodně užije.

„Ty jsi ta slavná Isabella Swanová, bojovnice za práva lidí, vražedkyně upírů, že ano?“ zachechtal se. Dělala jsem, že ho neslyším. Ignorovala jsem ho. Zatřásl se mnou a pevně mi stiskl zápěstí.

„No tak, odpověz mi! Na něco jsem se tě ptal!“ vrčel. Němě jsem přikývla. Mezitím, co jsme spolu vedli tuhle konverzaci, se kolem nás utvořil hlouček. Všichni upíři se seběhli k nám. Bylo mi jasné, že už jsou všichni lidé mrtví. Jediná živá tady jsem já.

„Smrt, smrt, smrt!“ skandovali. Podívala jsem se na svého věznitele. Nahýbal se blíž ke mně. Viděla jsem jeho tesáky a zavřela jsem oči. Vzdala jsem to. Čekala jsem, že každou chvíli mou tepnou projdou jeho zuby a já ucítím tu bolest. Ale krom malého škubnutí se nic nedělo. Otevřela jsem tedy pomalu oči a spatřila jsem upíra, co mě ještě před chvílí držel, na kolenou a s hlavou skloněnou. Má zápěstí teď držel někdo jiný. Když jsem se pořádně rozhlédla kolem sebe, uviděla jsem všechny upíry na zemi, ve stejné pozici, jako byl můj dřívější věznitel. Zvedla jsem hlavu a podívala se do tváře tomu, před kterým se všichni klaněli. Byl nádherný. Polodlouhé vlasy barvy pšenice, obličej s jemnými rysy, oči karmínové barvy, atletická, vypracovaná postava. A ten plášť, co měl na sobě. Temný - byl jako ta nejtmavší čerň. Došlo mi, že bude někde výš v upírské hierarchii. Někde blíž králi.

Kdyby se mi tak podařilo ho zabít, pomyslela jsem si. Bylo mi ale jasné, že nemám ani tu nejmenší šanci. Zajímavé, že jsem si ho předtím vůbec nikde nevšimla…

„Isabella Swanová… Lidská rebelka, která povraždila už tolik upírů, jako nikdo. Myslím, že tě ještě nějakou dobu ušetříme. Mému bratrovi se budeš jistě hodit,“ pronesl tichým, melodickým hlasem. Zpozorněla jsem.

„Pošlete králi zprávu, že mu vedeme tu malou rebelku,“ zasmál se.

Vtom mi to došlo. Vedou mě ke králi. Z tohohle se už rozhodně nevykroutím…

Jak se vám líbila první kapitola mé nové povídky? Je vám něco nejasné? Vím, že spoustu věcí jsem tu jen nakousla, ale slibuju, že v dalších kapitolách vám všechno osvětlím. Tak co vy na to?

Autor: WhiteTie (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Království chaosu - prolog + 1. kapitola: