Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Královna noci 5. kapitola

15.06.2011 (09:00) • Naomi • FanFiction na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1660×

Edit: Článek neprošel korekcí!

Edward:

K ránu se nade mnou strhla pěkná hádka a já pozorně naslouchal, ale vůbec jsem tomu nerozuměl. Jedinému, čemu jsem rozuměl, bylo, že se jeden z nich vyspal s Bellou a měl asi něco i s její matkou. Já se docela dost bavil a zdá se, že obě ženy taky, ale je škoda, že přes tu hádku jsem jim nerozuměl.

„No, alespoň tu už nebude nuda.“ Zamumlal jsem si pro sebe a sebral věci do školy. Chtěl jsem se tam optat, zda bude nastupovat nějaká nová studentka, protože mi bylo divné, že by Isabella nikam nechodila.

„Proč se o ni vůbec zajímám?“ zeptal jsem se sám sebe, zatímco jsem si zamykal byt a vydal se k autu.

Ve škole o žádné nové studence nevěděli a tak jsem to nechal být.

Bella:

Když jsem se probrala, tak jsem stále ležela na Mikovi, který spal. Rodiče se už oblíkali a chystali se na lov. Často lovili spolu, ale já se k nim nepřipojovala. Radši jsem se oblékla do vytahaného trička po Mikovi a k tomu si vzala legíny. Popadla jsem plátno, stojan i kufříček s barvami a vyrazila na střechu. Chtěla jsem nakreslit včerejší hádku Mika s tátou.

Na střeše byl nádherný výhled na město a byl tu i klid, který doma moc často nebyl. Cítila jsem mnoho životů ve svém okolí a to jsem milovala. Postavila jsem stojan a začala malovat, když jsem měla tátu nakresleného, někdo si za mnou odkašlal. Vyděsilo mě to, protože většinou cítím přicházet člověka, ale nejspíš to je tím včerejškem. Otočila jsem se tedy a uviděla tam kluka ze včerejška.

„Ahoj.“ Pozdravil mě a obdařil mě pokřiveným úsměvem, který dostává do kolen.

„Ahoj.“ Odvětila jsem pouze. Vždycky jsem byla jen s rodinou, tak jsem nikdy neměla potřebu se dlouho vybavovat s cizími.

„Jak se jmenuješ? Já jsem Edward Cullen.“ Představil se mi. Nechtěla jsem ho urazit a tak jsem odložila barvy a sedla si naproti němu na klimatizaci.

„Isabella Fitzroyová, ale všichni mi říkají Bello.“ Dala jsem se s ním tedy do řeči. Přece jen mi neuškodí si promluvit s někým jiným a ne jen s rodinou či „potravou“.

„Odkud jsi? A jak to, že nechodíš do školy?“ zasypával mě otázkami, ale nějak mi to nevadilo. Chtěla jsem si poslechnout, jak mu bije srdce, ale opět jsem ho neslyšela. Tentokrát to, ale nemohlo být hladem. Bylo to jím, Edwardem.

„Z Chicaga a do školy nechodím, protože jsem jí už absolvovala.“ Nelhala jsem tak úplně. Učil mě táta i máma a Celluci se občas taky přidal. Díky mému upířímu mozku bych klidně teď a z fleku mohla složit zkoušky na vysokou školu.

„Nejsi na to nějak mladá?“ Byl to sice hezoun, ale nějak moc zvědavý.

„Jsem chytrá a šla jsem o rok dřív.“ Začalo mi to už lézt na nervy, ale nechtěla jsem ho odbýt. Bylo mi s ním fajn, ale hold nejsem, zvyklá na cizí osoby.

„Tak to jo. Já i se sourozenci tam chodíme a bylo mi divné, že jsem tě tam nezahlídnul.“

„Kolik máš sourozenců?“ Sice jsem žila s velkou rodinou, ale nejsou to příbuzní. Musí to být asi něco jiného žít s osobami stejné krve.

„Čtyři. Dva bratři a dvě sestry, ale všichni jsme adoptovaní.“

„Tak to jo. Já jsem jedináček, ale Tony je pro mě jako bráška.“ Teprve potom mi docvaklo, že neví, jak to máme v rodině. „Tony je rodinný přítel stejně jako Mike. Jsem s nimi od narození.“ V duchu jsem dodala: „Které bylo před čtyřmi lety.“ To víte, upír. Vyrostla jsem dost rychle.

„Tak to jo. A co děláš, když nechodíš do školy?“ Byl docela zvědavý, ale já klidně odpovídala.

„Maluju, pomáhám doma a po večerech se procházím městem. Miluju noci. Noc nic neskryje a přitom je tak záhadná.“ Zasnila jsem se a zapomněla na okolí. Probrala mě až ledová ruka ne mém rameni, a když říkám ledová, tak opravdu ledová. Zastudilo to i mě a to mám nižší teplotu než člověk.

„Bello?“ přede mnou stál Edward a tvářil se vyděšeně.

„Promiň. Asi jsem se zasnila.“ Omluvila jsem se mu za to, že jsem ho nejspíš vyděsila. Občas zamrznu ve své fantazii.

„To je v pořádku. Co vůbec děláš tady na střeše?“ zeptal se a opět si sednul naproti mně.

„Kreslím tátu s Mikem.“ Ukázala jsem rukou na stojan, kde byl zatím jen táta.

„Kreslíš opravdu nádherně. Proč jsi nešla na nějakou uměleckou vejšku?“ Tím mi bodl dýku do srdce. On si ani neumí představit, jak moc bych ráda studovala, ale nemíním se proměnit v popel.

„Nemám důvod. Práci mám a žiju si docela dobře. Na co se šrotit další roky v nějaké škole, kde by mě nic nového nenaučili.“ Řekla jsem co nejlhostejněji, jak jsem uměla. Díky bohu, že jsem tak dobrá herečka.

„Nevím. Já se na vysokou docela těším.“ Já z něj ale cítila opak. Vypadal tak nějak znuděně.

„Každý má hold jiné sny a představy o životě.“ Vysvětlila jsem mu to po svém. Pak jsme si už povídali jen o školách, když najednou mnou projel divný pocit. Bylo to jako budík, který zvoní a nehodlá přestat. Najednou se vyřítil Mike na střechu v očích strach a paniku. Došlo mi to a já se otočila k východu a tam jsem viděla rýsovat se rudý kotouč, slunce. Mike mě popadl do náručí a vyběhl ke dveřím na půdu. Nestačil to však dostatečně rychle a mě na nohy dopadly první ranní paprsky. Myslela jsem, že umřu bolestí, zmocnil se mě den.

Mike:

Nestačil jsem dost rychle vběhnout do domu a Belle to ošklivě popálilo nohy. Co vím od Viky, tak Henrymu se stalo něco podobného a jizvu měl prý rok. Donesl jsem toho andílka do postele a svlékl jí legíny, abych mohl ošetřit nohy.

„Snad Tony koupil lékárničku.“ Mrmlal jsem si, když jsem šel do kuchyně. Tony už byl pryč, ale o něj jsem se nezajímal. Mě dělala starost Bella. Miloval jsem jí víc než její matku, ale nechtěl jsem jí to říct. Vím jaké to je, když vám láska umře. Mě teda neumřela, ale stala se nesmrtelnou upírkou. Nechci, aby Bella musela prožívat to co já než se narodila a dospěla ona.

Vrátil jsem se s lékárničkou do pokoje a ošetřil jí nohy. Vypadala jako anděl, ale bez křídel. Jen ty ovázané nohy jí neslušeli. Bolelo mě mé srdce, že jsem dopustil, aby se jí to stalo. Sám sobě jsem si přísahal, že jí ochráním. Neudělám tu chybu jako u Viky, která málem zemřela, kdyby jí Henry nevzal do noci a neproměnil jí.

Předchozí - Shrnutí - Následující

Autor: Naomi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Královna noci 5. kapitola: