Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Kouzelná romance 3. část

Stephenie Meyer


Kouzelná romance 3. částTřetí část příběhu na motivy J. Austenové.
Vyřeší se všechny problémy a najde Bella opravdovou lásku? Vrátí se k Jacobovi, nebo najde lásku u jiného?
Varování: Nekončí to stejně, jako Pýcha a Předsudek, konec jsme poupravila podle mého!!!
Kimberly ♥

 

Pravá láska

 

Minuly týdny, minuly měsíce, až nakonec minul celý jeden rok od doby, co jsem naposledy spatřila Jacoba nebo lorda Cullena.

Celý rok jsem poslušně pomáhala své matičce, která na zimu ochořela, vychovávat sestřičky, celý rok jsem vzpomínala a bědovala sebe samu, že jsem tehdy dopustila cosi tak nemravného. Celý rok byl pouhým utrpením, kdy jsem vzpomínala na něžnost polibků a nepřekonatelně velký chtíč, jež jsem tu noc cítila.

 

Posedávala jsem zrovna na terase našeho sídla s jehlicemi v ruce, když jsem zahlédla v dáli koně, možná více než jen jednoho. Odložila jsem ve spěchu jehlice a vběhla jsem do domu, pro matičku, která musí návštěvy pokaždé řádně uvítat, a pro sestřičky, které si předčítaly.

„Matičko, sestřičky, návštěva k nám cestu našla, ustrojte se, upravte se, musíme ji řádně přivítat.“ Matička vstala z lenošky, v očích zármutek.

„Je zde,“ pravila těžkým, unaveným hlasem.

„Kdopak, matičko?“ Pousmála se.

„Já již zde s vámi dlouhou dobu nepobudu, děvenky, proto rozhodla jsem se, že nápadníky pozvu, první měl dorazit tento týden. Všechny na vdávání již čas máte a já bych se jich chtěla dožít. Proto on si vybere jednu z vás a vy podvolíte se jeho vůli.“ Otočila se na mne. „Hlavně ty, dcerko má, neprotestuj a podvol se, kdyby šťastná jeho ruka kázala, že ty jsi tou vyvolenou.“

„Matičko, víš, že já do kláštera za rok poputuji, já tou šťastnou nebudu. Všichni to vědí, všem jsem to rozhlásila.“ Přikývla, značně smutná z mých slov.

„Jdeme, dívenky, návštěva čeká.“  Poupravily jsme si suknice, korzety i haleny a vyšly jsme na verandu domu právě v tom okamžení, kdy z koně slézal první potenciální nápadník jedné z mých sestřiček.

Foukal dnes nezvykle chladný vítr, který zde v kopcích Anglie vytvářel hustou mlhu. Slunce však dnes na ústupu nebylo a i když teple nehřálo, alespoň nádherně svítilo. Muž, který slézal z koně, byl krásně oblečen, podle nejnovějších zvyků. Jeho kůň vypadal statně. Musel být urozený, stejně jako jeho pán.

Mladík se otočil se sundáním kloboučku a poklonkou. Neviděla jsem tvář, a přesto mi bylo jasné, že tento muž nebude nikdo jiný než sám lord Cullen.

Přistoupil k matičce a ruku jí políbil.

„Jsem zde na vaše vzácné pozvání. Nemám bohužel moc času, mé povinnosti v Londýně mě volají zpět.“ Na tváři mu hrál úsměv.

Ani na malinký okamžíček celého roku se mi nevytratila z mysli podoba jeho tváře. Jak strašlivé to bylo. Byl upírem a chtěl některou z mých sester.

„Pojďte tedy dále, vzácný pane, o koně budete mít postaráno.“

 

Vešel do dveří, do velké místnosti s krbem a usadil se do křesla, kde vždy sedával otec.

„Omluvte některé manýry dcer a vybavení, chybí zde mužská ruka.“ Snažila se matička zaujmout jeho pozornost.

„To je v pořádku,“ pravil s úsměvem. Prohlížel si sestřičky a poté se obrátil ke mně. „Přijel jsem zde, protože již dlouho hledám ženu, která by se mi lehko podvolila a kterou bych se mohl chlubit, protože by byla krásná a vnadná.“ Vstal se zamyšleným výrazem. A obcházel kolem sestřiček, které stály v řadě. „Vaše dcery splňují vše, co jsem žádal, proto tápu, kterou si vybrat. Mé přesvědčení tedy je, že nechci první, ani druhou a nechci ani dvě od konce, chci tu prostřední.“ Všichni se otočili na mě.

„Promiňte, lorde, avšak mé tělo i duše má je bohu zaslíbená. Já do kláštera na přes rok se chystám, je to má dlouho vysněná cesta, musím tedy, ač mamince jsem slíbila, že budu poslušná, vaši nabídku odmítnout.“ Lord se usmál a lehce přikývnul.

„Nevadí, neposlušná žena je peklo v zemi, dobře, že do kláštera se chystáš.“ Tón jeho hlasu byl tak povýšený a tak pyšný.

„Vezmu si tedy tu nejmladší a ihned na své sídlo s ní odjedu, budete ji moci navštívit, svatbu na přes rok nachystám, prozatím, bude mou oddanou milenkou a snoubenkou.“ Matička vstala a přišla ke Kate, ta ucukla pohledem. Vůbec se jí nechtělo, střelila pohledem k Jane.

„Pane nejmilejší, pane nejlaskavější. To špatnou sestru jste si vybral. Nemá slušné vychování, nezná správnou etiketu, neumí se bavit, není nejlepší z dnešních dam. Krásu jí Bůh nepřidělil, chytrosti nemá o to více. To naopak já, můj pane, sloužiti bych mohla více.“ Jane se vždy chtěla provdat za velmi vlivného muže, o to víc, šlo-li o lorda Cullena.

„Promiňte, slečno, nechci býti opovážlivý, ale já si vybral, chci nejmladší. Krásná je, možná více než vy, chytrosti mít nemusí, bude jen ozdobou, však ženy povětšinou hloupé jsou.“ Jane přikývla a dále nic neříkala. Kate objala matku, pak Alice, Rosalie a Jane. Nakonec se otočila ke mně.

„Modli se, prosím, za mne.“ Objala mne a otočila se ke svému nastávajícímu.

„Jsem připravena odejít, nikdy víc se nevrátit, stát se vaší manželkou, do roka a do dne, do té doby budu vaší snoubenkou, podle vašeho přání i milenkou.“ Lord se usmál. Vzal Kate za ruku a políbil ji na čelo.

„Jsi hodná, budu mít tedy s tebou dobrou domácnost.“ Přikývla, poté se omluvila a odebrala se do svého pokoje, sbalit si oblečení.

Lord pojedl, popil a před šestou hodinou naložil Kate do kočáru a odjel.

 

Po dobu dlouhých šesti měsíců po Kate nebylo ani vidu a ani slechu, jen se mezi lidmi povídalo, že snoubenka lorda Cullena je poslední dobu divná, jakoby nemocná, že je možná těhotná.

 

„Matičko, na cestu do kláštera v Saldu se vydám, cestou se do Londýna za tetičkou Margharet stavím, do tří měsíců se vrátím.“ Matička, jež nabyla zase plného zdraví, přikývla. Nechala mi připravit koně a kočár a před druhou hodinou odpolední jsem se vydala na cestu do Londýna, za tetičkou a poté do Salda.

Do Londýna trvala cesta dvě noci a tři dny.

Když pokojně jsem dorazila za tetičkou Margharet, přivítala mě a ubytovala v pokoji po její dceři, kterou před třemi léty do Říma provdala.

„Ach, tetičko, jak jsem se těšila, až vás opětovně uvidím.“ Usmála se.

„Jak se má tvá maminka?“

„Dobře, nemoc ji přešla a tuze vás pozdravuje.“

„To je dobře, určitě máš hlad, pojď, uvařila jsem puding.“ Podvolila jsem se tedy a kráčela jsem s tetičkou do kuchyně.

 

Když jsem byla najezená, umanula jsem si na mysli, že za Kate musím jít a pozdravit ji. Cestu k lordovu paláci jsem znala převelice dobře.

 

Zaklepala jsem na těžké dveře, přišel mi otevřít komorní, který mne ihned poznal.

„Pojďte dále, komteso. Lord brzy přijde.“  Usadil mne do jednoho ze salónků, byl celý bílý. Kožešiny, kůže, křesla i nábytek, vše bylo v bílé. Považovala jsem to za úmysl, jelikož se mi bílá hodila k ledově modrým korzetovým šatům.

Do pokoje vešla má sestra, oblečena do zelenkavých volných šatů, bez korzetu. Nevypadala zdravě, od oka jsem poznala, že je nemocná.

„Copak se ti stalo, sestřičko?“ Vyděsily mne hlavně krví podlité oči.

„Jsem těhotná a ta děťátka v sobě nosím dvě, sestřičko, to mne velmi vyčerpává, jinak jsem v pořádku.“ Objala mne.

Dlouhou dobu jsme si povídaly, když mě překvapila něčím zvláštním, řekla, že lorda miluje, že je k ní pozorný a něžný. Když už dále nemohla vyčerpáním mluvit, pomohla jsem jí do postele. Sama jsem se uchýlila do zahrad.

Seděla jsem na lavičce a doufala jsem, že bych možná mohla někde potkat Jacoba.

„Nepracuje tady.“ Vylekala jsem se. „Omluvte mne, nechtěl jsem vás vylekat.“

„To je v pořádku, lorde, má sestra se o Vás zmínila dnes několikrát, že prý jste velmi pozorný.“ Pohlédla jsem mu do očí. Bylo v nich něco jiného. Vytratila se surová zuřivost, byla v nich něha.

„Mám ji doopravdy rád, komteso. Doopravdy mi na ní záleží, bohužel pro mé srdce není tou pravou, tu mi Bůh sám vzal a na Boha nelze se zlobit, že?“ Přikývla jsem.

„Kdo byla ta šťastná, která srdce vaše pochroumala?“ Byl přátelský a něžný. Sundal si kabát a dal mi jej na ramena, noc dnes byla nesmírně chladná.

„Byla to roztomilá dívenka, která nevěřila na pýchu a ani na předsudky a jelikož já byl pyšný a měl samé předsudky, nechtěla mne a radši k oltáři s Bohem se rozhodla ubrat.“ Sklopila jsem pohled.

„Nikdy jste nedal najevo svou lásku k mé osobě.“

„Dal, jen vy jste si toho nevšímala.“ Zvedla jsem se.

„Nyní je však příliš pozdě, za vás se má sestra provdá, a pokud jste mne miloval, měl jste mi to ukázat, či říct, bylo by to však marné, já Bohu jsem oddaná, nikdy bych vás nemohla milovat.“ Shodila jsem z ramen sako a rychle jsem odešla zpět do domu tety Margharet, zaskočena tím, co jsem zde dnes spatřila.

 

Dny plynuly jeden za druhým, sestra měla již jen krátkou dobu do porodu, a tak jsem svůj odjezd do Salda odložila, až po tom, co porodí. Denně jsem u ní byla, jejímu manželovi jsem se vyhýbala, jelikož jsem neměla chuť se s ním vidět.

Týdny plynuly, až se překulily do celého měsíce. Sestra měla každým dnem porodit. Byla zesláblá a ani jíst už nemohla.

 

„Bože můj,“ pravila znenadání při obědě. „Já rodím!“ Hlas se jí zvýšil o dvě oktávy. Padla do mdlob. Přenesli jsme ji s lordem do postele, nahoře v patře. Naštěstí jsem uměla odrodit děti, což se v kruté sněhové vánici, která dnes panovala venku, hodilo. Bába by se sem včas nedostala.

Porod trval celých šest hodin. Odrodila jsem však nakonec obě děti. Dívčinu i kluka. Byla jsem radostí bez sebe, než se stalo něco, co nikdo nečekal.

„Bello.“ Sestřin hlas byl zastřený. „Pojď sem.“

„Ano sestřičko?“ Usmála jsem se na ni.

„Postarej se, prosím tě, o moje dva uzlíčky, cítím, že velmi brzy umřu, že to nepřežiji.“ Chytila jsem ji za ruku.

„Nepovídej, vůbec nic se ti nestane. Budeš v pořádku.“ Zavrtěla hlavou.

„Zemřu, vím to.“

 

O chvíli později usnula a do pokoje přišel lord.

„Dítka spí.“ Přikývla jsem.

„To je dobře, Kate taky.“ Zamračil se. Přešel k posteli a vzal ji za ruku. Sklopil hlavu a hodnou chvíli byl zticha.

„Nespí.“ Zvedla jsem se.

„Prosím?“ Vylekala jsem se.

„Je mrtvá.“ Rozplakala jsem se.

„To nemůže být pravda!“ naříkala jsem mezi vzlyky. „To není možné!“ Lord mě objal a mně najednou jeho objetí přišlo v hod.

 

Když začnu za tichých, sladkých dum svolávat
ke schůzce vzpomínky na dávno zašlý svět,
jen vzdychám, co je pryč těch, jež jsem míval rád,
a cítím poznovu starý žal z kvapu let.
Pak zamží se mi zrak, jenž nikdy neslzel,
pro drahé přátele, které smrt skryla v tmách,
pak zaštkám pro dávnou lásku a její žel
a vzdychnu pro všechno, co navždy padlo v prach.
Pak znovu zabolí bol, který dávno ztich,
a znovu těžce čtu po řadě každý sten
na smutném účtu mých štkání už proštkaných,
jejž musím platit zas, ač byl už zaplacen.
Stačí však na tebe, můj drahý, pomyslet,
a ty vše nahradíš, rázem je konec běd.

Williame Shakespeare Sonet 34



 

Tak, vím, nekončí to dvakrát slavně, dobře, nebo Hapy Endem, rozhodla jsem se to ukončit bez uzavření, každý si tedy může domyslet, jak to nakonec dopadlo.

Pro tuto chvíli nemám v úmyslu psát pokračování, ale co není, může být, možná jednou.

Prosím o jakékoli komentáře, klidně i totálně kritické.

Mimochodem, nekončí to stejně jako PP, protože konec je tam moc složitý a nedokázala bych to tak úplně přepsat.


 

 

Shrnutí



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Kouzelná romance 3. část:

 1
2. LidkaH
28.09.2011 [18:48]

Tak jsem se dočkala a jsem velice potěšena. Je to skvělé!!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

28.09.2011 [17:37]

Funny1Jé konečně... Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Výborný

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!