Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Konečně šťastna a to navěky Elizabeth

03.11.2009 (14:15) • Anamor8 • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2895×

Ano, moje existence se od základu změnila. Cítila jsem, že jsme to zase já a Edward. Zase jsme byli spolu a byli šťastní. Vždy jsme byli jako jeden, vážně to někdy vypadalo, že jsme dvojčata. A tím si nás i Emmett dobíral ať se konečně přiznáme a neděláme fóry.

Hned další den začala moje stěhovací akce. Jelikož bylo ještě slunečno, tak jsem zůstala taky doma a všichni mě stěhovali ke Cullenům.

Vymysleli jsme si nový příběh a to, že jsem Edwardovo ztracené dvojče a teď jsme se našly a Culleni mě adoptovali. No napůl ta byla i pravda.

Alice mě a Bellu vytáhla na nákupy. Vážně jsem litovala Bells, jelikož ona je člověk. Já sama jsem měla problém to přežít, ale jak jsem se na ní tak dívala asi už byla zvyklá na Aliciny nákupní maratóny.

Z Bell jsme si padly do oka. Obě jsme si rozuměly a měly se rády. Byla moc milá a hodná a já byla ráda, že si uměl můj bráška vážně vybrat. Oba byli spolu šťastní a na každém jejich pohledu byla vidět láska.

Na Edwardovi bylo vidět, že je rád, že si rozumíme. Asi se bál, že se o něj budeme přetahovat. Já si ho budu jako sestra nárokovat a Bella jako jeho přítelkyně. Ale ne mi si perfektně rozuměli.

Stejně jako Alice a většina z rodiny jsem stála za Bellou ohledně jejího upírství. A díky tomu jsem se s Edwardem párkrát rafla a to bylo poprvé. Nikdy jsem se nepohádaly. Vždy jsme byli sehraní, ale teď jsme byli každý jiného názoru.

Také jsme se spolu po té hádce několik dní nebavily, ale poté jsme to nevydrželi a rozhodly se o tom nemluvit. Ale Bella byla rozhodnutá a naše rodina odhlasovala, že se z ní stane upírka. Carlisle jí to slíbil i před Edwardovy protesty.

Ve škole to bylo skvělý. Každou hodinu jsem měla s někým z rodiny. Nejlepší bylo když jsem měla hodinu z Emmettem. Jelikož jsem se pořád smála.

Konečně po sto letech jsem nemusela svoje nápadníky odstrašovat já. Stačil mi Edward a Emmett.

Edward dal dost najevo, že jsem jeho sestřička a že kdo si chce semnou začít musí být ním schválen. A jelikož na každého kluka vrhal vražedné pohledy moc lidí se nehlásilo.

Ale bylo tu pár odvážných. Nejlepší byl stejně nějaký Mike. Takový blonďák a děsný frajírek. Edward ho nemá rád jelikož si myslel i na Bellu.

Jednou po hodině si na mě počkal a zatáhl mě na klučicí záchod. Přimáčkl mě na dveře. Chtěl mě políbit, ale vyrušilo ho zakašlání. Otočil se a já se taky podívala. Edward stál nasupeně u umyvadel a měl co dělat, aby na místě Mika nezabil. Já měla co dělat, abych se nezačala smát. Když jsem viděla Mikův vyděšený výraz.

„Řeknu ti to dost jasně. Na mojí sestru nikdo nebude šahat bez jejího nebo mého souhlasu. Rozumíš? Ještě jednou něco podobného zkusíš tak to bude i naposledy,“ řekl klidně Edward,  ale nebezpečně.

Mike ze mě spustil ruce a poslušně kývl na souhlas. Edward mě vzal za ruku a vedl pryč. Když jsme byli daleko, musela jsem se začít smát.

A jiné vesele příhody se staly. Někdy mě zachránil Edward jindy Emmett. A já se tomu všemu mohla jen smát.

Byl víkend a Edward nervózně pochodoval po obýváku. Pokoušela jsme se hrát na klavír, ale díky němu to nešlo. Nemusela jsem cítit emoce jako Jasper, abych věděla, že je nervózní.

Po nějaké době jsme to už nevydržela a hodila po něm vázu. Nechápavě se na mě díval. Věděla jsem dobře proč je nervózní. Rozhodl se Bellu požádat o ruku s tím, že když příjme, přemění jí on. Ale nevěděl, jaký prsten jí koupit. Chlap no.

„Jestli jsi nervózní, protože nevíš, jaký prsten pořídit, aby ti ho Bella kvůli ceně neomlátila o hlavu, co takhle Elizabethiň prsten?“ zeptala jsem se ho nevině a mrkla na něj. Ale on nechápal.

„Co jí dát prsten po matce. Je starý a nic tě nebude stát,“ řekla jsem a on konečně pochopil.

„A nevíš náhodou ty kde ho mám hledat?“ skoro na mě vyjel.

„Náhodou vím. Doma v Chicagu. Je schovaný v matčině šperkovnici u rodičů v ložnici. A jestli ho chceš, můžeš si pro něj zajet. Klíčky mám v pokoji,“ jen co jsem to dořekla, dal mi pusu na tvář a už byl pryč. Pochvíli okolo mě proletěl a jeho Volvo už mizelo pryč. Jen jsem se usmála a pokračovala v klidu v hraní.

Konečně v domě zavládla pohoda. Když ten nervóza odešl. Esme mi vařila v kuchyni jídlo. Bylo vidět jakou má z toho radost. Alice a Jasper byli u nich v pokoji. Carlisle pracoval a Emmett byl na lovu.

Do téhle rodiny jsem se zamilovala. Měla jsem maminku, tátu, sestru a brášky. Co víc si přát?

Ano bylo tu něco, to co hledal  i Edward. Ale nemělo cenu se s tím trápit. Nebyla jsem jediná sólo u nás. Em si taky nikoho nenašel.

Když jsem přestala hrát, vydala jsem se na louku, která patří Edwardovi a Belle. Ale já mám dovoleno si jí vypůjčit, když tam oni nebudou. Jelikož byl sluneční den, lehla jsem si do trávy a nechala se prohřívat sluncem.

Večer jsem se vrátila domů a Edward se zrovna vrátil. Celá rodina vyklidila dům, jelikož bylo domluveno, že přijede Bella a chtěli soukromí. A tak jsem  jela k Belle a šla spát k ní do postele. Jelikož jinou postel jsem nikde nenašla, abych v ní mohla být a nepřišla k úhoně.

Další den začala Alice se svými velkými přípravami na svatbu. Byla jako malé dítě co dostalo hračku. Běhala po domě sem a tam. Přitom už spoustu věcí zařídila díky svým vidinám. Jako třeba šaty pro nevěstu. Uvědomila jsme si, že to bude první svatba na které budu.

Edwardem jsem byla požádaná, jestli bych mu nešla za svědka. A já to z radostí přijala. Už jsem měla vymyšleno, co si vezmu, ale Alice mi to nedovolila. Chtěla jsem si vzít holčičí oblek. Slušelo mi to a jelikož jsem šla ženichovi za svědka, nebylo by to tak hrozný. Ale Alice trvala, abych si vzala šaty.

A tak mi pořídila zelené šaty. Jenže já je nechtěla. A tak jsme se s Alicí hádaly. Nakonec náš spor rozhodl Edward. Jako ženich chtěl, abych měla ten oblek. Alice vypadala, že každou chvíli vybouchne. „No jo, co jsme si mohly taky myslet. Je vážně během narození rozdělily,“ mumlala si pod nosem a já se jen spokojeně usmívala.

Tak a je tu den D. Dnes je svatba mého bratra. Alice si už od rána vzala Bellu do parády. A mě Esme. Udělala mi účes nahoru a lehce nalíčila. Poté jsem šly za nevěstou. Ještě nebyla hotová, ale moc jí to slušelo. Pomohli jsme Alici, dokončit její dílo.

Když měla Bella i šaty, nemohla jsem tomu uvěřit. Bal nádherná a to bylo ještě slabé slovo. A ty šaty byli přesně jako za naší doby. Tímhle Edwarda překvapí i potěší.

Jelikož se měl každou chvíli vrátit Edward, s rukama šla jsem za nimi. On i Emmett s Jasperem stáli dole a prohlíželi si ozdoby. Která se Alici vážně vyvedly.  Když si mě Emmett všiml hvízdnul.

„Asi začnu být na kluky. Edwarde proč si neřekl, že máš tak pěknýho bráchu,“ zeptal se Emmett a dloubl do Edwarda.

Ten jen protočil oči a podíval se na mě. „Sluší ti to sestřičko,“ usmála jsme se jako sluníčko.

„Díky a tobě bude za chvíli taky, stejně jako to sluší Belle,“ řekla jsem naschvál a hlídal si myšlenky. Udělal na mě smutný kukuč, ale měl smůlu.

„Ne Edwarde nenosí to štěstí, tak zapomeň,“ řekla jsem nekompromisně. Čapla jsme Edwarda a táhla ho k němu do pokoje. Podala jsem mu jeho oblek. Už oblečený vešel z koupelny. Strašně mu to slušelo a já byla pyšná na svého bratříčka.

Stála jsme naproti němu a upravovala mu motýlka. Edward se na mě díval smutně.

„Eli, chci abys byla i ty šťastná,“ zašeptal a mě došlo, co ho trápí.

„Jsem šťastná, když jsi šťastný ty, Edwarde. Nedělej si o mě starosti, dnešek je tvůj den,“ zašeptala jsem a poté ho objala.

Nechala jsem ho samotného a šla se podívat po domě. Když jsme uviděla Emmetta. Ještě nebyl připravený.

„Emmette, co blbneš? Za chvíli to začne,“ řekla jsem naštvaně, nikdo nebude kazit den mého brášky.

„Ale já nevím, co ne sebe,“ povzdechla jsem si, vážně byl jako malej. Chytla jsme ho a táhla do jeho pokoje. Na posteli měl připravený oblek. Podala jsem mu ho a ukázala na koupelnu. Smutně si povzdechl a šel se převléknout.

Když vyšel ven málem mi vypadli oči. Jak mu to seklo. Nikdy jsem ho neviděla v obleku a vypadal perfektně. Hlavně mu pěkně obepínal jeho dokonale vypracovanou hrud. Chvíli jsem na něj jen hleděla.

Poté jsme šla k němu, jelikož mu chyběl motýlek. Začala jsem mu ho vázat. Když mě objal kolem pasu. Podívala jsem se na něj a on se jen usmál.

Bylo to něco nového, jelikož se mě nikdy žádný kluk, krom Edwarda nedotkl. A překvapilo mě, jak mi to bylo příjemné. Dívala jsem se mu do očí a chtěla, aby to trvalo věčně.

Najednou Emmett sklonil hlavu a spojil naše rty. Byla jsem v šoku. Během chvilky jsem se, ale vzpamatovala a začala mu polibky oplácet. Bylo to něco nepopsatelného a hlavně krásného. Přitáhl si mě ještě blíž. Ruce jsme mu obtočila kolem krku a přitáhla se k němu.

Když nás ale vyrušilo odkašlání. Odtrhli jsem se od sebe a podívaly se ke dveří. Měla jsem strach, co když je to Edward. Naštěstí to byl jen vysmátý Jasper.

„Eli, hledá tě Edward,“ jen co to dořekl, už jsme běžela pryč. Ještě jsem se zkontrolovala v zrcadle a šla dolů do obýváku, kde bude obřad.

Šla jsem k oltáři kde stál Edward. A zkoumavě si mě prohlížel. Nejistě jsem se na něj usmála a došla k němu. Až teď mi došlo, už skoro všichni tu jsou. Stoupla jsem si na své místo vedle něj a čekala. Po chvíli dorazil i Emmett s Jasperem.

Edward si prohlížel i Emmetta, který se na mě usmíval jako já na něj. Po chvíli se rozezněla hudba a já se podívala na vrchol schodiště.

Bella šla opatrně dolu i s Charliem. Byla krásná. Vypadala jako z naší doby. Alice se vážně vyznamenala i s výzdobou. Teď už vím, proč chtěla, abych měla normální šaty. Ale ty já nechtěla. Vážně to vypadlo jako by se braly v roce 1918 a ne dnes, v roce 2007.

Podívala jsem se na Edwarda, který s jiskřičkami a láskou v očích pozoroval Bellu. Musela jsem se usmívat. Nik krásnějšího jsem neviděla, jako právě teď. Když se Bella podívala okolo,  prohlížela si výzdobu až se zasekla na Edwardovi. Bylo vidět jak jí musí Charlie krotit, aby neběžela. Byla jsem vážně šťastná, že je Edward šťastný.  Nic víc jsem nechtěla.

Vše to bylo krásné. Když si řekli svoje ano. Podívala jsem se na Emmetta, který se na mě taky usmíval.

Jen co skončil první manželský polibek už mě, měl Edward kolem krku. „Blahopřeju bráško, všechno nej přeju a užij jsi to. Mam tě ráda,“ zašeptala jsem mu do ucha. Pevně mě objal. Pak jsem se mu vymanila, jelikož za mnou stála fronta.

Smála jsem se, ale zároveň mi bylo Edwarda líto, když musel jíst jídlo. Emm se mu celou dobu posmíval a já ho pohlavkovala. Když tancovali, byl na ně krásný pohled. Jak jim to slušelo a jak jim oči překypovaly láskou.

Dívala jsem se na ně zasněně, než mě objaly kolem pasu velké silné paže. Okamžitě jsem věděla komu patří a taky se tomu usmála. Jelikož ten pocit byl neopsatelně krásný.

„Zatančíme si madam?“ zašeptal mi do ucha. Byla to taková změna. Jindy samý vtípek, ale teď byl v pořádku.  Otočila jsme se na něj a pohlédla mu do tváře.

Asi poprvé nevypadal jistě. On byl nervózní a pohledem těkal mezi mnou a Edwardem. Otočila jsme se a všimla si jak nás pozoruje. Když jsme se vrátila k Emmettovi, měla jsem chuť se smát. Jak byl nervózní a nejistý. Ten velký medvěd byl tak opravdu roztomilý.

Ještě víc jsem se na něj usmála. „Jistě pane,“ usmál se a odvedl mě na parket. Nevím jestli se mi to jen nezdálo, ale držel se co nejdál od Edwarda. Který po nás stále pokukoval.

Chytil mě kolem pasu a já jeho kolem krku. Začaly jsme se volně pohybovat po parketu do rytmu a dívaly se navzájem do očí. Tahle chvilka byla tak kouzelná až to nebylo možné.

„Eda se určitě už nemůže dočkat až nebude nejstarší panic,“ smál se Emm.

„A ty nejsi panic?“ zeptala jsme se jen tak. V tu chvíli ztuhnul a koukal na mě. Bylo vidět, že to nečekal.

„Jsme mladší než Edward,“ objasnil a já se začala smát. Všimla jsem si Edwarda, který se taky smál.

Dívala jsem se do jeho zlatých očí a úplně se ztrácela. Nechtěla jsem, aby to někdy skončilo, aby mě pustil ze své náruče. V které jsem se cítila až moc dobře. Celou dobu jsme spolu tančily. Dokud nebyl volný Edward a já toho využila.

„Jak se ti to líbí?“ zeptal se Edward s úsměvem.

„Nádhera je vidět že se v tom Alice vyžívá. A co, jak se mají tvé chuťové buňky?“ zeptala jsem se ho nenápadně. Zašklebil se tak, že jsme se musela smát. Věděla jsem jaký čas po konci toho to tance. A proto jsme pořádně Edwarda objala.

„Dávej na sebe i na Bellu pozor a vraťte se mi? Užij si to. Mam tě ráda,“ zašeptala jsem mu do ucha. Pevněji mě objal.

„Vrátíme se ti Eli, neboj. Mam tě taky rád. A pamatuj, že rozhodnutí je jen na tobě. Na nic nehleď, jen na to co chceš a potřebuješ,“ zašeptal mi, ten konec jsem nechápala a tak jsem se na něj zmateně podívala. Uličnicky se usmál a dal mi pusu na čelo, poté šel dovnitř pro Bellu. A odjeli spolu na líbánky. Byla jsem po dnešku utahaná, potřebovala jsem vypnout, a tak jsem si zalezla do pokoje a usnula.

Ráno mě až probudil studený dotyk na mé tváři.  Nebylo to nepříjemná ba naopak. Pomalu jsme otevřela oči a uviděla Emmetta. Seděl na kraji postele a usmíval se na mě. A stále mě hladil po tváři.

„Dobré ráno princezno, máš hlad?“ zeptal se a podal mi tác plný jídla. Jen jsem na to koukala jako blázen, co se to s ním jen děje?

Jelikož všichni odjeli a nechali nás tu, byli jsme spolu a děli neustále něco. Pořád jsem se s Emmettem smála. Ale přišlo mi, že je jiný jako by si dával víc pozor, na to co řekne.

Pravda byla že jsem se s Emmem cítila jako někdo úplně jiný. Všechno s ním bylo jednoduché a krásné. Cítila jsem, že k ně mu cítím něco víc než bratrskou lásku, ale nevěděla jsem, co nebo si to nechtěla přiznat.

Byl večer a já si dělal večeři zatím co se Em koukal na televizi. Dojedla jsem a upalovala za ním. Jako vždy koukal na fotbal. Ale mě to nebavilo. Nikdy mě žádný sport nebavil a koukat na 11. volů jak běhají za míčem, vážně celý večer nehodlám.

Už to bylo dvacet minut a Em nevypadal, že by to hodlal přepnout. Nebylo nic čím bych ho mohla odlákat od televize a držení ovladače. Ke všemu je nejsilnější z rodiny a já nejslabší. To mám, ale vyhlídky na to jak získat ovladač.

Pak mi něco došlo. Přece jen mám jednu účinnou zbraň na Emmetta. A tak účinnou, že určitě bude fungovat jako na ostatní. Výhoda byla, že jsem si dnes oblékla košili. Musela jsem se usmívat svému ďábelskému plánu. Kdyby mě viděl Edward, asi by mě jako starší bratr zabil.

Pomalu a nenápadně, ale tak aby si všiml, jsme si začala rozepínat horní knoflíčky až k dekoltu. Moje štěstí i neštěstí bylo že jsem i dobře vyvinutá. Rozepínala jsem koflíčky až toho bylo vidět docela dost. A poté jsem je začala rozepínat od spodu nahoru až k prsům.

Cítila jsme jeho pohled a to jsem potřebovala. Vlasy jsem si přendala dozadu a pohodlně se usadila, aby toho bylo vidět ještě víc.

Podívala jsme se na něj s úsměvem. On zíral na mě, no přesněji na můj dekolt. Měl otevřenou pusu a div mu nevypadli oči z důlků. Ještě víc jsem se usmála. Rychle jsem mu vzala ovladač. Nic nedělal stále jen zíral. Přepnula jsme si to na Titanik. No co jsem holka.

Emmett mi pořád zíral do dekoltu. Ale probrala ho až známá melodie na konci filmu. Zmateně se díval na svou prázdnou ruku a televizi. Pak se podíval na mě. Mile jsem se usmála a dál si všímala televize.

„Ty jedna potvoro,“ řekl nakvašeně a chtěl po mě skočit, ale já mu uhnula a stála za gaučem.

„Co chtěla jsem koukat na film,“ řekla jsem nevině.

Bylo vidět jak je naštvaný, že jsem ho doběhla zrovna já. Nečekala jsem to a znova po mě skočil. Dopadla jsem na zem a Emmett nade mnou klečel. Byla jsem přišpendlená jeho tělem k zemi. Ruku s ovladačem jsem měla nad hlavou a držel mi ji. Pokoušel se mi ten ovladač vzít.

Jenže se jeho obličej přiblížil až moc blízko k tomu mému. Ucítila jsem obrovskou touho.

A tak jsem ho chytla volnou rukou za zátylek a přitiskla svoje rty k jeho. Cítila jsem jak ztuhnul, ale mě to bylo jedno. Obtočila jsem mu nohy kolem pasu a víc se k němu přitiskla. Tím jsem ho nejspíš povzbudila a začal se zapojovat do polibku.

Jeho ruka pustila tu mou a pomalu putovala dolů. Cítila jsem neuvěřitelný oheň v svém těle. Víc jsem se ki němu přitiskla a ruce mu vpletla do vlasů. Jeho ruka doputovala až k mému pasu a poté se přesunula na bříško. Hlasitě jsem zasténala a prohnula se pod jeho tělem. Jeho rty s přesunuly na můj krky a zašeptal něco co mi vyrazilo dech ale zároveň postrčilo dál.

„Miluju tě Eli,“ bylo to to nejkrásnější co jsem kdy slyšela. A ve mně se zvedla další vlna touhy.

„Já tebe,“ opověděla jsem a už našla jeho rty.

Z ničeho nic byla moje košile pryč stejně jako ta jeho. Už jsme neleželi, ale seděly. A já na něm. Držela jsem ho kolem krku a rozkoší zakláněla hlavu, kterou působil na mých ňadrech. V tu chvíli jsem si uvědomila, že i podprsenka je pryč. Jeho ruce přejížděli po mé siluetě, a já celá hořela.

Najednou jsme ucítila trhnutí a moje kalhoty byli pryč. V tu chvíli se mi v hlavě opakovala Edwardova slova. „A pamatuj že rozhodnutí je jen na tobě. Na nic nehleď,  jen na to co chceš a potřebuješ,“ uvědomila jsem si, co dělám a kdo jsem.

Zastavila jsem Emmettovi ruce a odtáhla se od něj. Zmateně se na mě díval.  Jen jsem se usmála. „Nejsme taková, že když řekneš ,miluju tě´ vyspím se s tebou. Ani kdybys to myslel vážně,“ zmateně se na mě díval.

„Ale já to myslel vážně Eli,“ zašeptal a díval se mi do očí. Ve kterých jsem mohla vyčíst, že to myslí vážně.

„Já a ty, ale jsme jako Edward, neklapalo by to,“ zmučeně se na mě podíval.

„A co má být, třeba mi leze jen na nervy, protože je to kluk a ty si holka. Navíc moc pěkná,“ řek a usmíval se.

„Ale přesto se s tebou nevyspím,“ řekla jsem odhodlaně.

„Nejde mi jen o to jedno Eli,“ řekl docela tvrdě, asi jsem ho naštvala. „Jde mi o to, že tě miluju a chci být s tebou,“ zašeptal a poté spojil naše rty. Ale já jeho ruce nepouštěla. Když se ode mně dotrhl, zadívala jsem se mu do očí. Rozhodla jsme se ho potrápit, ale i vyzkoušet.

„Musíš mi to dokázat,“ řekla jsem rozhodně a poté už vstávala a šla se do pokoje převléknout.

A tak se i stalo. Emmet byl pořád semnou a jediné co si dovolil byl polibek a to ještě krátký. Tím mě štval, ale co bylo vidět, že to myslí vážně. Bylo vidět jak se Emmet snaží a jiné. Až jsem z toho nemohla. Stal se z něj někdo jiný, ale mě chyběl ten starý Emmett. A já jsem zase jako Edward a tak je jen jeden způsob jak se semnou vyspat. A je vidět, že se o to snaží.

Ani jsem nepočítala dny. Když se vrátil Edward s Bellou. Ale byl to nečekaný návrat, jelikož je Bella těhotná. A tak můj bratříček jí to malé chce vzít. A tak jsem se rozhodla Bellu chránit a Emm mi pomáhal.

A proto se mnou nemluvil. Jen s Emmettem. Přišlo mi že se na něčem domlouvají, ale bylo mi to jedno. Ale to právě nemělo.

Bella už měla bříško a byla slabá z těhotenství. Dokonce musel a pít i krev. Jo hold dítě upíra se nezapře. Edward se už s tím smířil. A dokonce začal s malým komunikovat pomocí myšlenek. A zamiloval si ho. Nikdo nevěděl jestli to bude holka nebo kluk.

Nic se nedělo a tak mě odvedl Emmett pryč. Byli jsme někde hluboko v lese a seděli na skále, kde byl krásný výhled.  Když v tom mě Emmet postavil a přede mně si klekl. Zůstala jsem zírat jako blázen.

„Elizabeth Masenová, miluju tě a už bez tebe nechci trávit jediný den mé existence, vezmeš si mě?“ a otevřel malou saténovou krabičku, kde byl krásný prsten s diamantem.

„Ano,“ skoro jsem zakřičela a zuřivě ho objala. Udělal ze mě nejšťastnější poloupírku pod sluncem.

A tak jsem se měla vdávat. Alice začala plánovat svatbu krátce po porodu a přeměně Belly. Což trvalo ještě nějaký čas. Belle a Edwardovi se narodili dvojčata. Kluk a holka. Oba byli smíchanina Edwarda Belly, jak jinak. Byli si tak podobní a přesto jiní. Kdybych je poskládala jinak, vyjde vám s toho Edward a Bella.

Edward Bellu přeměnil. A bylo neuvěřitelné jak skvěle zvládala odolávat lidské krvi. A tak se Alice mohla pustit naplno do příprav.

Než jsem se nadála bylo to tu. Můj velký den. Alice a Bella mě upravovaly. A já byla nervózní až to hezké nebylo. Bella se smála stejně jako já jí tehdy.

Měla jsem na sobě bohatě zdobené bílé šaty bez zamínek. Vlasy rozpuštěné a navlněné. Nemohla jsme tomu stále uvěřit. Co se to vlastně děje. Vešla jsem z pokoje kde na mě už čekal Edward. Který se usmíval.

„Tys to stejně věděl už na tvé svatbě, že jo?“ zeptala jsem se ho. Přistoupil ke mně blíž a silně mě objal.

„Nedělej si starosti, dnešek je jenom tvůj den,“  řekl mi pomalu, to samé jako já tehdy jemu. A poté se rozezněla hudba a Edward mě vedl k oltáři. Kde stál on. Můj budoucí manžel a jediná láska navěky.

Edward mě u oltáře políbil na čelo a poté něco řekl Emmettovi. Ten se jen usmál a přikývl. Carlisle nás oddával. Byl to ten nejkrásnější den v mém životě a o té noci ani nemluvím.

Byla jsem opravdu šťastná, měla jsem svou rodinu, bratra a dokonce i milujícího manžela. A to nepočítám Edwardova a Bellina dvojčata, která všem obohatila život. A tak jsem kráčela vstříc věčnosti, konečně šťastná a to navěky.

KONEC

SHRNUTÍ

Autor: Anamor8 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Konečně šťastna a to navěky Elizabeth: