Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Konečně spolu Prolog

21.08.2012 (15:45) • TeresaGilbert • FanFiction na pokračování • komentováno 12× • zobrazeno 1670×

Přijela jsem z posledního školního dne domů, jak se dalo čekat, tak doma byl jenom Emmett, který sledoval televizi.

„Ahoj, jaký byl poslední den na této škole?" zeptal se debilně.

„Přímo úžasný," řekla jsem ironicky.

Hodila jsem na sedačku svůj školní batoh a okamžitě jsem letěla do mého pokoje zahrát si pár skladbiček. Ve škole mě zrovna napadla jedna hrozně chytlavá melodie. Když jsem došla do pokoje, uviděla jsem něco strašného. Z mého ručně vyřezávaného klavíru zbyly jenom třísky.

„Emmette!“ zařvala jsem po domě jako šílená.

Nedostávalo se mi odezvy, a tak jsem to zkusila znovu.

„Emmette! Z toho se tentokrát nedostaneš!!!“ Vlítla jsem do obývacího pokoje.

„Co se stalo, sestřičko?“ zeptal se jako hlupák. Nevšímal si mne, seděl stále na sedačce a koukal zase na nějaký debilní sport.

„Co se stalo? Už zase, už zase mi někdo rozbil klavír! Pochybuji, že by to byla Esmé nebo Jasper,“ křičela jsem rozčíleně.

„Já to nebyl!“ Zvedl se ze sedačky.

„Tak kdo?“ zeptala jsem se sarkasticky.

„Damon,“ řekl jakoby nic.

„Damon? Co ten tady chce?“ zeptala jsem se zmateně.

„Zase bude žít s námi. Už ho nebaví být sám,“ řekl rádoby smutně.

„Neviděla jsem ho nejméně padesát let,“ řekla jsem náhle.

„Já tebe taky ne,“ řekl Damon ode dveří. Měl černou košili a kožené sako. A normální černé kalhoty. Na něm stejně nejvíc dominoval ten jeho úsměv.

„Tak ráda tě vidím,“ řekla jsem nadšeně.

„Já tebe taky sestřičko.“ Přiběhl ke mně a objal mě.

„Ale s tím klavírem sis to mohl odpustit,“ řekla jsem vážně.

„S klavírem?“ zeptal se zmateně.

„Emmette!“ zařvala jsem, ale ten se vypařil jako pára nad hrncem.

„Nevadí, že s vámi budu zase žit?“ zeptal se náhle.

„Určitě ne! Esmé bude ráda, že znovu spatří ztraceného syna,“ řekla jsem radostně.

„Kde vůbec je?“ zeptal se nedočkavě.

„V práci, zase renovuje domy,“ řekla jsem pobaveně.

„A jak ses vůbec měla?“ zeptal se.

„Co jak já… Jak ses měl ty? Vidím, že nemáš červené oči! Udržel ses! Blahopřeji… Ale jak vidím, tu holku jsi nenašel,“ řekla jsem se zájmem.

„Bohužel ne, ale doufám, že ji někdy najdu,“ řekl plný elánu.

„Jo, já zapomněla! Zítra se stěhujeme!“

„To si děláš legraci! Já zrovna přijedu na to úmorné balení,“ řekl naštvaně.

„To máš blbé, hochu…“ řekla jsem s určitou jiskrou v oku.

„A kam vůbec?“ zeptal se po chvíli.

„Do nějakého zapadákova, Forks se to tam jmenuje…“
„Kam jinam, že?“ dodal.

O několik málo minut přijel Jasper na své nové motorce. Já s Damonem jsme už šli před dům.

„Koho to tu vidím? Damone, kde se tu bereš?“ řekl rozzářeně Jasper.

„To víš, už mě to nebavilo být pořád sám.“ Zašklebil se.

„To ti věřím…,“ dodal Jasper.

„Kde je vůbec Emmett?“ zeptal se Damon po chvíli příjemného tlachání o ničem.

„Jsem tady,“ řekl Emmett z poza rohu.

„Co tam děláš?“ zeptal se Jasper.

„Ona mě chce zabít,“ osočil mě.

„Dnes tě nezabiju, ale kupuješ mi nový klavír!“ řekla jsem nabroušeně.

„D-děkuji, Bellinko,“ řekl radostně, jako malé dítě…

„To jenom proto, že mám dobrou náladu,“ řekla jsem dost tvrdě.

„Měl bys jezdit častěji, Damone,“ řekl se smíchem Jasper.

„Damon je z vás jediný rozumný… Emmett a jeho hrozní medvědí a ty a ta tvoje samomluva, když hraješ šachy,“ řekla jsem naštvaně.

„Jo, máš pravdu, Bello, ty jsi jediná normální,“ řekl sarkasticky Emmett.

„Každý normální člověk, v tvém případě upír, je pořád zavřený v pokoji a brnká na klavír," doplnil ho Jasper.

Na příjezdovou cestu přijelo mámino auto, jen co vylezla, začala hulákat.

„Damone, Damone!“

„Ahoj, mami,“ řekl s úsměvem na rtu.

„Jsem tak ráda, jsi tady,“ říkala přes vzlyky.

Autor: TeresaGilbert (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Konečně spolu Prolog: