Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Kolotoč - Prolog - Voda ti poví

16.06.2010 (21:00) • Deedee • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2759×

K O L O T O Č

Voda ti poví

Válka je šílená věc. Mění svět v místo plné zmatků a chaosu. I když v ní nezemřete, i když neztratíte nikoho blízkého, stejně ve vás zůstane. A tohle nebyla jen tak nějaká válka. Všechny dosavadní spory, na starém kontinentě, se Ameriky nedotýkaly. Jenže teď šlo o celý svět. Nikdo nebyl ušetřen jejím hrůzám. Ani již dospělá Esme.

Od toho ošklivého pádu ze stromu a setkání s Carlislem Cullenem z ní byl jiný člověk. Byla naštvaná na to, jak se chovala. Myslela si, že to právě její dětinské chování ho donutilo odejít. Konečně našla muže, se kterým nechtěla být jen přítelkyně a nechala si ho utéct.

Na truc sama sobě se rozhodla začít chovat jako dospělá. Pustila se do toho se zarputilostí sobě vlastní, takže na Nataliině svatbě vypadala jako opravdová žena. Rodiče z ní měli radost a ona doufala, že její vysněný doktor by na ní byl také hrdý.

Její otec neváhal ani chviličku. Nehodlal riskovat, že se zase vrátí její rozpustilost. Rozhodl se využít situace a najít jí manžela. Byl odhodlán dobře provdat svojí dceru a konečně tak také něco získat, za to několikaleté trápení s ní.

Muž, kterého nakonec nalezl, se zdál být dokonalý. Byl bohatý s vlivným jménem a na první pohled dobře vychovaný.

Jenže srdce jeho dcery zůstalo u jantarových očí zdánlivě mladého doktora. Pro Esme nebylo vůbec jednoduché se rozhodnout. Napsal přece, že si ji najde. Jenže copak mohla tak dlouho čekat? Všechny dívky kolem ní již byly vdané. Ona také chtěla rodinu a dobré postavení a to všechno…

Nakonec její hlava zvítězila nad srdcem a ona řekla své první ano. Nikdy toho nepřestala litovat.

Droboučký sníh se sypal z washingtonských nebes na mladou dívčí tvář. Splýval se slzami proudícími po její pleti, a dopadal na útesy.

Když tehdy seděla mezi větvemi stromu a přemýšlela nad svou dospělostí, nevěděla, kam až ji tahle změna dovede. Kdyby to tušila, raději by zalezla do svého pokojíčku a zůstala dítětem. Ale žádné kdyby v životě neplatí. Věci se dějí, a nelze je pak měnit. To, co se Esme stalo, nešlo změnit, nešlo to však ani přejít a žít dál.

Dívala se na své ruce, které již nikdy nesevřou to malé holčičí tělíčko. Byly na nich ještě stále vidět jizvy. Rány, které tam zanechal její krutý manžel. Nic se nevydařilo tak, jak si přála. Život prostě nenaplánuješ. To bohužel u ní platilo víc než obvykle.

Být manželkou si rozhodně nepředstavovala tak, jak to nakonec vypadalo. Charles byl všechno, jen ne milý a hodný muž. Hned po tom, co si ji odvedl mimo dosah rodičů, ukázal svou pravou tvář. Byl na ní hrubý a sprostý, i když byl ještě v normálním stavu. Po jeho každovečerní návštěvě hostince se z něj stával vrah.

Celé dny trávila vyděšená z momentu, kdy se zase vrátí. Nemohla spát ani jíst. Nemohla nic. Jen plakala. Pořád a tiše, aby ji náhodou neviděl. Zbil by ji, že fňuká.

Když i jeho válka povolala do služby, zdálo se, že bude zase svítat nad jejím životem. Většina mužů ve frontě padla. Ti, kteří přežili bitvu, byli dopadeni odpornými nemocemi zmítajícími zemí. Jen velmi malá hrstka přežila. Mezi nimi byl však i její Charles.

A vrátil se ještě horší, než odjel. Po jedné z ukrutných nocí s ním Esme otěhotněla. Dokud byla sama, snášela jeho rány s pokleslou hlavou, ale teď už nešlo jen o ni. Odteď byly dvě. Nemohla dopustit, aby její holčičce ublížil.

Snad právě dítě jí dodalo dost sil na útěk. Rozhodla se zmizet dál, než je vůbec možné. Tak daleko, aby ji už nikdy nenašel a ona už nikdy neslyšela jeho ohavné jméno. Bylo na čase žít sama a postarat se o své dítě.

Nebylo to však tak snadné, jak si představovala. Najít si na severu práci, která by je obě uživila, bylo téměř nemožné. Esme neměla žádné zvláštní vzdělání. Nikdy nepracovala. Byla vedena k tomu stát se ženou v domácnosti. To vše by však dokázaly nějak překlenout.

Přišly horší problémy. Zima byla ten rok ukrutnější než jindy. Maličká dívenka byla zesláblá a její tělíčko náchylné i k malicherným nemocem. Válka navíc přinesla do Států epidemie, které doposud nebyly léčitelné. Nebylo jí jak pomoci. Její malá holčička zemřela dříve, než ji stihla pořádně pokřtít.

Esme zůstala sama. To, čím si prošla, ji změnilo více, než byla schopna unést. Z rozpustilé malé holky se stala dospělá žena zdrcená životem. Její srdce puklo a hlava se zbláznila. Nebyl už důvod zůstávat. Vezme si ji voda.

Skrz prsty natažených dlaní viděla vlny rozbíjející se o ostré výčnělky útesů. Přála si být jednou z nich. Splynout s vodou a proudit dál volná a bez starostí.

„Najdeš mě v moři, anděly,“ zašeptala do větru a odrazila se bosýma nohama od kamenné země.

Skoč si do tý vody,  

když tak těžko je ti.

Ona už ti poví,

co si chtěl věděti.

Skoč si do tý vody!

Válka zatřásla světem a změnila životy lidí. Někdy přímo jejich smrtí nebo smrtí jejich blízkých, jindy jen nechtěně tím, co přinesla. Carlislea nemohla zabít, nebo zranit. Neublížily mu ani těžké nemoci. Přesto se jeho život stal jiným.

Nemá rád chvíle, kdy je sám. Samota ho nutí přemýšlet a snít. A snění ho vždy dovede k té malé hvězdičce, co ji nechal spát někde u velkých jezer. Ví, že udělal správnou věc. Stejně by ale radši byl teď s ní. Pořád ji má před očima, jeho modrou družičku.

Dá se říct, že v tomhle směru mu válka pomohla. Brzy ho z New Hampsire povolali do armádních nemocnic. Raněných vojáků bylo tolik, že nezbyl čas na přemýšlení.

Jenže pak přišla další krutá rána - epidemie. Pro doktora nemůže být nic horšího, než starat se o nevyléčitelné. Denně mu pod rukama umírali dospělí i děti na odporné nemoci. Aby se udržel při zdravém rozumu, nesměl si pacienty pouštět moc blízko. O to více času byl sám.

Nebylo moc věcí, které by Carlisleovi mohly ublížit. Nyní se však objevila jedna, která by ho snad mohla i zabít. Byla jí právě samota.  

Proto netrvalo dlouho a jemu se do srdce přece jen vloudila nová bytost. Byl jí mladý chlapec nakažený španělskou chřipkou. Byl velmi zvláštní a na svůj věk dost vyspělý. Zdál se být přesným opakem té rozpustilé Esme. Carlisle doufal, že díky němu na ni zapomene a získá nového společníka.

Když pak přišel ten osudný den a Edwarda Masena dohnala nemoc až k smrti, neváhal mu Carlisle nabídnout pomoc. Ještě před několika lety by ani neuvažoval o přeměně někoho v tu zrůdu, kterou je. Ale snaha o záchranu života jediné bytosti na světě, která mu byla více než jen pacientem, jeho názor změnila.  

Edward na jeho nabídku přistoupil. Od té doby mu dělal společníka a Carlisle ho na oplátku učil všem svým znalostem. Putovali spolu Spojenými státy podle toho, kde měl zrovna Carlisle nabídku k práci.

Nedávno se přestěhovali do menšího městečka ve státě Washington. Krutá zima tam způsobila mnoho zranění a další doktor byl velmi potřeba.

Carlisle neměl ani tušení, jak blízko je své hvězdičce. Seděl ve trávě kousek od úpatí místních útesů. Hlavu měl opřenou o strom a doufal, že bude Edward brzo zpátky. Jinak ho totiž samota zavede zase k snění a dál už radši ani nechtěl domýšlet.

Náhle jeho upíří smysly zachytily povědomou vůni. Zdvihl hlavu směrem, odkud přicházela. Jeho upíří zrak spatřil padající hvězdu.

Esme zavřela oči. Ucítila vzduch proudící kolem jejího těla a pak vodu, jak ladně polkla její utrápené tělo. Pak ji hlava dopadla na těžký kámen. Ledové vlny nedovolily bolesti zasáhnout hlouběji do myšlenek. V těch už zůstala jen klidná temnota.

Necítila ledové ruce, které ji hned po dopadu zachytily. Nevěděla, že ji Carlisle láskyplně odnesl do svého domu. Netušila, že tam není sám.

Její proměna byla rychlá a pro ni bezbolestná. Carlisle neváhal nad tím, co udělal. Pamatoval si ji jako tu bezstarostnou malou holčičku. Byl přesvědčen, že ji k útesům dohnala nějaká malichernost. Rozhodně nehodlal věřit, že by se doopravdy chtěla zabít.

Na jednu stranu mu bylo nesmírně líto, že promrhala lidský život. Nemohl však potlačit nadšení z toho, že ji má zase u sebe a zřejmě napořád. V jeho hlavě se už pomaloučku začínal rýsovat plán na báječnou budoucnost. Udělá z družičky nevěstu a ze společníka syna. To však ještě vůbec netušil, že život nelze naplánovat.

Tma se začala rozestupovat. Paprsky světla pomalu prostupovali přes Esmina víčka. Byla z toho zmatená. Nečekala, že ještě někdy něco probudí její vědomí. Najednou však cítila víc, než kdykoli předtím. Každičký vlásek deky na její kůži, milióny vůní známých i neznámých, prazvláštní pocit po celém těle. Silné světlo přisuzovala slunečním paprskům.

Chvíli trvalo, než opět začala rozumně uvažovat. Promítla si, co se přihodilo. Dospěla k rozumnému závěru, že to nemohla přežít. Slyšela mnoho zvuků, ale tlukot jejího srdce mezi nimi nebyl. Tedy je to opravdu tak, je mrtvá.

Ve směsici hlasů začala rozeznávat jeden více než ostatní. Připadal jí povědomí. Propojila ho s jednou z vůní a před očima jí vystanu obličej. Byl to doopravdy její anděl a ona je teď s ním v nebi? Ta představa ji donutila podívat se, jak to tam vypadá.

Edward se zájmem pozoroval spící ženu. Byla starší, než ji Carlisle popisoval. Přišla mu celkem hezká, ale nezaujala ho ničím tak výrazně, aby chápal jeho city k ní. Nicméně nedovolil by si mu to vymlouvat.

Trochu žárlil, že už Carlisleovi on sám nestačí a musí si přibírat novou. Navíc ženu. Bál se, že bude teď až na druhé koleji.

Na druhou stranu, mohla to být příjemná změna. Pokud dobře pochopil Carlisleovy plány, měla by tahle dívka způsobit, že z nich vznikne rodina. Že už se nikdy nerozejdou a on se nebude muset bát nekonečné samoty bez svého otce.

Náhle se mu do hlavy vloudila cizí myšlenka. Byla zmatená a vyděšená. Mluvila o ráji a jakémsi andělovi. Byla to myšlenka spící Esme.

Ta pohlédla do jeho jantarových očí. Čekala tu barvu, ale jiného muže. Nad ní se skláněl sotva dospělý chlapec. Zrzavé vlasy mu s nedbalou elegancí padaly do čela. Koutky dokonalých rudých rtů jemně zacukaly v pobaveném pohledu na zmatenou Esme. V nebi je tedy andělů víc.

„Probrala se,“ konstatoval suše.

To už ale Carlisle věděl. Přisedl si k posteli a vzal její ruce do svých dlaní. Všechny výčitky a pochybnosti byly pryč. Měl ji u sebe a už jí nikdy neopustí.

„Tak jsem tě našel, hvězdičko.“

„Doktore Cullene?“ stále nevěřila vlastním očím. Ale všechno se zdálo tak skutečné na to, aby to byl jen sen.

„Ano, malá, to jsem já, Carlisle. Už bude všechno v pořádku,“ uklidňoval jí.

Přišla mu snad ještě krásnější, než dřív. Bledá pleť dokonale kontrastovala s tmavými vlasy. Velké rty dostaly karmínové zbarvení. V novorozených očích se jí zaleskla spokojenost. Ničemu nerozuměla, ale co na tom záleželo? Byla s ním.

Pokaždé, když se mi vracíš,
procitám,
jsem v bezpečí,
pochybnost i stesky jsou ty tam,
oči tvé mě přesvědčí.

 Úseky psané kurzívou, jsou texty písní. První je od Lucie Vondráčkové a druhý z muzikálu Dracula.:-D

První setkání Shrnutí     Kapitola I.

Autor: Deedee (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Kolotoč - Prolog - Voda ti poví: