Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Když tu nebude on, nebudu tu ani já - 1. kapitola

Když tu nebude on, nebudu tu ani já - 1. kapitola Tahle povídka je z poledu Renesmee - ta již dospěla do svých ,,sedmnácti". Jenže co když příjde o někoho hodně, hodně blízkého a z jeho ztráty se nemůže vzpamatovat? A o koho vlastně příjde?
Přeji příjemné počtení :)

Když tu není on, nebudu tu ani já.

Renesmee

„Nechte mě napokoji! Nechci nikoho ani vidět! Jděte pryč!“ křičela jsem na rodiče, kteří stáli u mého pokoje. Praštila jsem dveřma a práskla s sebou o postel. Začala jsem plakat. Slzy byly o velikosti perly. Nedokázala jsem je udržet. Proč taky? Proč bych neměla plakat, když někdo, koho jsem na světě milovala nejvíc, zemřel? A kvůli komu zemřel? Kvůli mně! Jacob skočil mezi upíry, kteří se mě pokoušeli zabít. Skočil tam jako člověk. Nestihl se proměnit. Už tu není.

Rozplakala jsem se ještě víc.

Jeho doteky... jeho rty, jak se dotýkají těch mých... On... už ho nikdy neuvidím. Proč se otisknul zrovna do mě? Proč kvůli mně obětoval svůj život? Moje otázky přerušily velké bolesti břicha.

Jacobe!“ vyhrkla jsem přidušeně ze sebe. Topila jsem se v slzách. Chci zapomenout na ten den... chci zapomenout!

Je to tu krásné,“ řekla jsem Jacobovi do očí. Jeho tělo se začalo chvět. Jeho rty se přitiskly k těm mím.

Vydechla jsem.

Všechno nejlepší k sedmnáctinám!“ řekl a začal se smát. Jeho úsměv mě zahříval.

Tak to teda ne! Nechci být starší než ty.“

Nejsi... proměnil jsem se sice v šesnácti, ale sedmnáctku jsem si ještě oslavil. Takže mám věčných sedmnáct. A stejně, i tak bych byl starší.“ Usmál se.

Jo... podle Carlisleových výpočtů už mi taky bude věčných sedmnáct.“ Úsměv jsem mu oplatila.

Miluju tě... strašně moc.“

Já tebe taky. Ani nevíš jak. Jsi můj život. Jsi moje všechno. A teď možná budem mít něco, co nás spojí ještě víc.“

Jacob se na mě nechápavě díval.

Jacobe? Já jsem tě-“

Najednou mě přerušilo silné vytí.

Kruci! Smečka!“ naříkal a omluvně se na mě podíval.

Jen běž, počkám tu na tebe. Jen jsem ti chtěla říct, že jsem-“

Přerušilo mě další vytí.

Zamračil se. Ne, nejdu nikam.“

Vytí bylo ještě silnější.

Já jim nejspíš něco udělám... hned jsem zpátky,“ řekl nakonec a pak zmizel.

Lehla jsem si do té zelené trávy. Jarní květy už rostly.

Najednou je pocítila silný vánek. Cítila jsem upíra. Otočila jsem se a za sebou jsem viděla chlapce. Měl černé vlasy a oči prolité krvý. Měla jsem i lidský pach, takže jsem se zdála jako oběť.

Vždyť tohle je novorozený upír!“ vyhrkla jsem ze sebe. Ten chlapec na mě vycenil zuby. Rychlostí blesku ke mně začal utíkat. Z jeho očích šlo vyčíst, že má žízeň.

Nessie!“ ozvalo se silně z lesa. Upír už byl u mě a já se nedokázala ani hnout. V tom se přede mě postavila vysoká snědá osoba. Slyšela jsem silné praskání kostí. Ta osoba se svalila na zem. Upír nikde. Podívala jsem se pod sebe. Ta osoba byl Jacob.

Jacobe! Ne!“ vypukl u mě řev pláče. Spadla jsem na kolena a dívala se, jak umírá. Jeho tělo nabralo na fialové barvě. Krev se mu začala spuštět s úst.

Mi... Miluju... tě,“ z těžka ze sebe dostal. Můj pláč se ještě víc dral ven.

Ty nesmíš umřít... nesmíš, rozumíš?! Nesmíš!“ křičela jsem. V jeho očích bylo vidět, jak trpí. Jakou trpí bolestí... jak trpí tím, že trpím já. Jacobe! Co to dítě!“ křičela jsem přes pláč.

Jacob z posledních sil zvednul ruku a projel mi jí po břiše. Po té jeho ruka spadla na zem.

Bum... bum... bum... bum...“

Ticho.

Jeho srdce přestalo tlouct.

Omdlela jsem.

Při té vzpomínce jsem začala křičet Jacobovo jméno. Dveře se při silném bouchnutím otevřely. Celá moje rodina sletěla ke mně.

Zlatíčko...,“ naříkala máma, které se slzy draly ven. I když byla upír, její oči se leskly. Chytla mě pevně a začala mě uklidňovat. Začala jsem cítit různou vlnu emocí... začínala jsem být klidnější.

Jaspere! Přestaň!“ křičela jsem na něho. Teď mi bylo jedno, zda budu na všechny křičet. Měla jsem chuť rozbíjet. A taky jsem rozbíjela.

Vztala jsem a obešla všechny, co stáli u mě. Vzala jsem skleněnou vázu a praštila s ní o zem. Praštila jsem do židli, která se hned po kontaktu s mou rukou roztříštila na milion kousků. Do rukou se mi dostal polštář, který jsem roztrhla a peří začalo lítat všude kolem mě.

Ness! Co to dítě! To nesmíš!“ křičel na mě táta.

Ve mně se probírala další vzpomínka.

Renesmee? To je moc dlouhý... budu ti říkat... Ness,“ řekl mi Jacob, který mě choval v náručí, ještě když jsem byla batole“. Usmál se na mě a políbil mě na čelíčko.

Proč pořád tak vzpomínám?

Už mi nikdy nebudeš říkat Ness! nikdy!“ křičela jsem na tátu.

Začala se mi motat hlava. Upadla jsem na zem a ještě jsem viděla dědečka a tátu, jak mě rychle šli. Pak jsem omdlela.

Co je s ní? Co se děje?“ slyšela jse lehce panický hlas. Byla to máma.

Dostala se do velkého nátlaku stresu... ztratila někoho hodně blízkého. Viděla na vlastní oči, jak umírá. Dostala šok. K tomu i přispívá to těhotenství,“ odpověděl jí dědeček. Cítila jsem lehké štípnutí do rukou.

Odeberu jí krev. Snad jí nic nebude.“

Myslíš... myslíš, že se zotaví?“ ozval se další zvonitý hlásek. Někdo mě začal hladit po vlasech.

Nejsem si jist, Alice... myslím, že to ponese celý život,“ odpověděl.

Ale co to pak bude mít za život? Ještě k tomu, když ten život má věčný? Jen šest let žila šťstně a spokojeně po boku Jakea... všichni to zasáhlo. I mě,“ ozval se mužský hlas. Byl to tatínek. Když jsem slyšela, jak řekl jeho jméno, popadla mě úzkost. Pak jsem oči ale plně sevřela a opět jsem nevěděla o světě.

O dva dny později

Nenese to dobře, mami. S nikým nemluví. Kdyby nemusela, tak ani nejí. Dělá to pro to dítě, co počala s.. Ehm... a týden nic neřekla. Už týden jakoby nežije. Nevíme, co máme s Edwardem dělat. Trápí to i nás,“ slyšela jsem mámu, jak mluví do telefonu babičce René.

Sedla jsem si na pohovku a dívala se do zdi.

Nevím, jestli je to dobrý nápad... zkusím to, ale nic ti neslibuji,“ ozvalo se zase. Mám tě ráda, mami. Ahoj,“ dokončila.

Nes-, tedy Renesmee? Můžu se tě na něco zeptat?“ řekla máma a sedla si vedle mě.

Vůbec jsem nereagovala.

Renesmee! Sakra! Víš, jak to trápí i mě? Víš to vůbec? Jasně, ty to prožíváš jinak, ty to bereš tak, že ti umřela tvoje životní láska, ale já to beru tak, že mi umřel můj životní nejlepší kamarád! Trápí mě to!“ její hlas se chvěl.

,,Nikdo nikdy nepochopí, jak mi právě je a bude!" můj hlas byl nízký. Už jsem ho neměla zvonivý a plný života.

Nemůžem se dívat na to, jak se trápíš... trhá nám to srdce... René - tvojí babičku napadlo, že bys jela k ní... na pár dnů. Co?“

Neodpověděla jsem. Neměla jsem chuť ani sílu.

Crrrrr... Crrrrr

Někdo zvonil. Máma vstala a pomalu se loudala ke dveřím.

Ahoj, přišla jsem za Ness,“ ozvalo se za dveřmi.

Leah!“ vyhrkla jsem a bežela ji obejmout. Hodně sme se spolu zkamarádili, když jsem s Jacobem.... chodila.

Začala jsem zase plakat. Oči jsem měla krvavé od toho pláče.

Ale no tak! Prosím, neplač!“ lomil se jí hlas, když mě utěšovala.

Nechám vás tu,“ oznámila máma. Ani jsem se neráčla otočit.

Ani nevíš, jaký to pro nás je,“ řekla s brekem Leah. Plakaly sme obě. Smečka ti vzkazuje... že, že máš bejt silná, že to spolu všechno zvládnem!“ hlas se jí při každém slově přelamoval.

Nezvládnem! Já to nezvládnu! Rozumíš? Leah... já jsem těhotná!“

Nebyla schopna slova. Její oči vyvrhly další slzy.

Ja... jak?“

Chtěla jsem mu to říct na té louce. Já čekám s Jacobem dítě,“ propukla jsem v ještě větší pláč.

Ness! Oh bože!“ začala naříkat.

Pláč nabral ještě větší tlak. To dítě... to dítě je jediné, co mi po něm zbylo.“ Začala jsem to břicho hladit.

Jak dlouho?“ zeptala se stále šokovaná.

Roste stejně rychle jako kdysi já. Jsem v prvním měsíci, ale Carlisle říkal, že jsem už ve čtvrtém.“ Pořád jsem plakala.

Ale vždyť to nejde vidět!“

Právě... zatím má velikost dvouměsíčního nenarozeného dítěte.“

Leah propukla v pláč. Takhle jsem ji ještě nikdy neviděla.

Proudy slz se opět draly ven. Leah,“ naříkala jsem a začala ji hladit po vlasech.

Takže... takže za měsíc, by to dítě mohlo být na světe... jediná živá vzpomínka, co zůstane na světě po Jacobovi Blackovi,“ vykoktala ze sebe.

Pokračování příště...

 

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Když tu nebude on, nebudu tu ani já - 1. kapitola :

 1
27.11.2011 [12:59]

Soso177Je to také dosť smutné. Ja mám Jacoba rada, tak je škoda že tam už nebude, ale bolo to celkom dojemne napísané. Určte sa teším na to dieťa a teda vlastne na pokračko, takže len tak ďalej. Rozhodne si ma zaujala.
Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!