Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Kdo jsem? 29

24.02.2011 (19:15) • Semiska • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1976×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

29. kapitola:

Získané volno jsme strávili s Belou spolu. Každičký moment její přítomnosti jsem si užíval, jako by měl být poslední. Tak dlouho jsem na ni čekal, že pokaždé ji na chvíli opustit a jít třeba do školy, bylo pro mě velmi těžké.

Seděl jsem v autě a přemýšlel nad tím, jak získáme informace o Bellině rodině. S Jasperem jsem prodiskutovával, co všechno budeme potřebovat, pro zjišťování informací legální cestou a každá překážka pro nás byla výzvou. Věčný život je dlouhý a Jasper byl stratég a bývalý voják. Vždy ho bavilo, když mohl podnikat něco, co na nějakou dobu kromě Alice zabaví jeho hlavinku.

Škola proběhla překvapivě rychle. Nikdo nás tentokrát neotravoval a my jsme kvůli sluníčku museli domů o něco dřív. Děkoval jsem všemu, že mě počasí nenechává ve škole. Poslední dny, co jsem byl s Bellou, jsem si na její přítomnost vedle sebe zvykl. Teď jsem si částečně připadal jako feťák bez drog.

Dorazili jsme domů a já šel rovnou za Bellou. Seděla u počítače a něco se snažila hledat. Byla nad tím tak zamyšlená, že mě ani nezpozorovala.

„Ahoj, lásko, nad čím dumáš?“ zeptal jsem se jí a políbil ji šíji.

„Ty už jsi doma? Nejsi tu nějak brzo?“ Ohlédla se a špikovala mě zkoumavým pohledem.

„Dobře, začalo svítit slunce, tak jsem nešel na poslední hodinu,“ přiznal jsem se.

„Neodpovědělas mi,“ rejpnul jsem si.

„Plním svůj plán dne , tedy pátrání,“ informovala mě.

„Našla jsi něco? Proč jsi tak nesouhlasně kroutila hlavou?“ ptal jsem se se zvědavostí v hlase.

„Našla jsem něco o Charliem Swanovi a taky o sobě. Bydlela jsem Seattlu. S ním. Pak jsem prostě zmizela. Píšou tu o nálezu mého auta, ale já vím, že jsem šla sama do lesa. Tohle mi tu prostě nesedí. Jinak jsem už nenašla nic zajímavého, pokud tě nezajímá chovatelství a rozmnožování labutí.“

„A víš, že to by mě docela zajímalo? Veterinu jsem nikdy nedělal. Jak že se rozmnožují ty labutě?“ škádlil jsem ji. Vzal jsem ji do náruče ze sedu na židli a posadil jsem se s ní na pohovku. Usadil jsem si ji do klína, vzal její obličej do dlaní, dlouze se jí podíval do očí a poté se vrhl na její rty. Líbal jsem ji tak náruživě a vášnivě, jako bychom se neviděli strašně dlouho.

„Chybělas mi, ve škole jsem na tebe pořád myslel. Těším se, až tam budeme chodit spolu,“ vysvětlil jsem ji.

„Díky tobě to určitě přežiju,“ pošeptala mi.

„Přemýšlel jsem nad návštěvou úřadu a matriky v Seattlu. Jelikož ty se tam jen tak ukázat nemůžeš a vyptávat se na žijícího Charlieho Swana by bylo neobvyklé, musíme vymyslet něco jiného, to víš. Napadlo mě, no spíš Emmetta, abych byl přesný, že bychom se tam mohli podívat v noci. Při příštích nákupech Alice, které se mimochodem budou konat za dva dny, a všichni povinně, “ uvedl jsem ji do plánů, které se připravovaly, „bychom mohli obhlídnout, jestli se dá do obou budov zajít i jinak než vchodem pro veřejnost.“

„No, to je skvělé! Teda až na ty nákupy, samozřejmě,“ zašklebil jsem se a ona vykouzlila podobný škleb na mě.

...

Připravovali jsme se na výlet do Seatllu a vyrazili. Psychicky jsem se připravoval na nakupovací maraton a dobrodružství v podobě získávání informací o mé Belle.

Když jsme dorazili před matriku, zjistili jsme, že večerní návštěva nebude zas tak složitým úkolem, jak jsme očekávali.

Večer celá akce měla být hračka. Získali jsme klíče od vrátného, který o tom ani nevěděl, a hned mu je vrátily. Kopie nám budou na večer stačit.

Dámy si na dobu naší nepřítomnosti naplánovaly holčičí mejdan, Esmé s Carlislem měli v plánu jít na operu a nás čekalo takové malé dobrodružství.

Holky jsme večer opustili s Emmettem, který zářil jako sluníčko, protože mu Rose dovolila dostat alespoň pusu. Jeho pozitivní nálada se odrážela v Jasperovi a ve mně kvůli tomu taky. Normálně bychom měli být zvědavý, nervózní a napjatí z celé situace, ale místo toho jsme zářili jako sluníčka na báni.

Auto jsme pro jistotu zaparkovali několik bloků od matriky a zbytek cesty doběhli.

Matrika byla v tuto dobu velmi tmavým místem, kde se nikdo nezdržoval. Rozhlédli jsme se po okolí a zjistili, že máme volný vstup ke dveřím. Jasper vytáhl klíče a začal zkoušet, který z nich se hlásí o otevření dveří. Během několika vteřin se mu povedlo trefit ten správný klíč. Zahučeli jsme dovnitř a mířili si to rovnou do skladů vzadu, kde se měli nacházet všechny spisy za několik posledních let. Jenže to jsme ještě nevěděli, že jsme cestou ztratili Emmetta. Když jsme se s Jasperem otočili, tak prostě za námi nebyl. Nechápavě jsme oba zakroutili hlavou a vydali se po jeho pachové stopě.

Vedla do druhého patra, kde jsme našli Emmetta, jak si hraje v muzeu starožitných zbraní. Zkoumal jakousi mačetu a vypadal, jako kdyby chtěl probodnout vojáka stojícího naproti němu.

„Emmette, co to tu vyvádíš?“ zavrčel na něj Jasper. Ujistili jsme Carlislea, že Emmetta ohlídáme, ale tímhle způsobem nám kazil naše plány.

„Jen mě zaujaly tyhle hračky. Tak s něčím podobným jsi, Jaspere, bojoval?“ položil mačetu a vzal do ruky jakousi pušku a namířil na něj.

„Tak a teď tě zastřelím,“ pověděl se smíchem, zbraň odjistil a zmáčkl spoušť. Jenže se stalo něco, s čím nikdo z nás nepočítal. Zbraň sice nevystřelila, ale bouchla mu v ruce. Asi nebyla vyčištěná a zbytek střelného prachu v ní prostě bylo.

Po budově se nesla velká ozvěna rány a já doufal, že se to moc neneslo až ven. Ale pohled na Emmetta stál za to. Stál tam černý od hlavy k patě černý a tvářil se jako já nic. S Jasperem jsme se začali smát, ale náš záchvat smíchu jsme museli přerušit, protože ulicí se rozezněli sirény.

„A sakra!“ vypustil z úst Jasper. Emmett v rychlosti vrátil zbraň na původní místo a my rychle ještě vběhli do skladu a upíří rychlostí prohledali šanony. Během chvíle jsem narazil na dvě složky se jmény, které jsem potřeboval, Charlie Swan a Isabella Swanová. Ukázal jsem na ně a vzal je. Jasper pochopil, a protože policisté byli už u vstupu do matriky, vylezli jsme zadním oknem a pelášili k autu. Jakmile jsme nastartovali a odjeli, vypustili jsme oba z Jasperem na Emmetta stejnou nadávku.

„Pitomče!“

Co myslíte, že se ukrývá v deskách, které kluci vzali? Bude tam vše potřebné k tomu, aby Bella zjistila, kdo je? V příštím díle se podíváme za holkama na mejdan.

Další kapitolka přibude, až se tu objeví 20 komentářů. ;-)

Autor: Semiska (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Kdo jsem? 29: