Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Kdo jsem? 18

10.08.2010 (21:45) • Semiska • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2018×

18.

Pohled Edwarda:

Držel jsem Bellu v náručí a nehodlal na tom v příštích minutách nic měnit. Byl jsem spokojený.
Byl jsem celý...

Když ale na příjezdové cestě zahrabala kola aut naší rodiny, cítil jsem, jak Bella ztuhla. A já taky. Najednou jako bych nevěděl, co dělat. Bella mi seděla na klíně a já ji opatrně hladil po jejích sametových zádech. Kdyby nás takhle někdo viděl, mohlo by mu to připadat divné. Ale proč vlastně? Divné to mohlo připadat leda tak mně. Dlouhá samota už mi zatemňovala smysly i mozek...

Nemusel jsem být ale Jasper, abych poznal, že si je Bella nejistá. Že se bojí reakce rodiny.

,,Lásko," oslovil jsem ji. Samotného mě překvapilo jak. A hlavně s jakou přirozeností. ,,Nevím sice, nad čím přemýšlíš - zůstalo mi to utajeno. Ale ničeho se nemusíš bát. Alice všechno viděla. Bude to v pořádku." Při slově to jsem kývl hlavou ke dveřím. Myslel jsem svou rodinu.

Koutky jí zacukaly a ona se usmála. Plaše, ale usmála. Stále se bála - a to jsem nechtěl.

,,Miluju tvůj úsměv," zašeptal jsem. ,,A budu dělat všechno pro to, aby ti zůstal už navždy." Lehce jsem Bellu pohladil po tváři. Ale jako by mi to nestačilo. Musel jsem ji líbat.

Jemně jsem přejel svými rty přes ty její. Jen jsem se otřel - chtěl jsem dát Belle prostor, aby mě přijala.

Přijala. A zase jsem se cítil jako král.

V Belliných polibcích jsem ale cítil sůl. Tekutou.

Plakala.

,,Proboha, lásko..." zašeptal jsem. ,,Udělal jsem něco?"

Jen zakroutila hlavou. A hned potom ji sklopila. Ona se styděla?

,,Lásko?" oslovil jsem ji opatrně. ,,Stalo se něco?"

,,Jen jsem šťastná, Edwarde. Opravdu šťastná. Po tak dlouhé době..."

Panebože, děkuju ti za ni.

Úlevně jsem Bellu ještě víc sevřel v náručí. Byla tak dokonalá!

,,Tak cos už na Bellu stačil zkusit, ty chlípáku jeden?!" zařval vesele Emmett, který se najednou objevil v pokoji. Hned za ním se zjevil Jasper a spolu se hned začali pošťuchovat a bavit na můj účet. Jindy bych jim měl chuť utrhnout hlavy nebo vrátit úder v podobě... ehm, nemravných?... myšlenek, které jim přede mnou nechtěně unikly. Ale dneska ne. Byl jsem dokonale vyřízený z Belly. Z mé bohyně...

V pokoji se zanedlouho ukázaly i Rose s Alicí. A nakonec i Carlisle a Esmé. Bylo na nich vidět, že Emmettovi a Jasperovi vtipy moc dobře slyšeli, ale z jisté... ohleduplnosti to na sobě nedávali znát.

,,Konečně ses rozhoupal, Edwarde!" pochválila mě Alice a poplácala po tváři. Připadal jsem si jako dítě.

Radši jsem zabořil Belle obličej do vlasů a vdechoval její jahodovou vůni. Příjemně mne lechtala v krku. Byl jsem si téměř jistý, že kdybych býval Bellu potkal ještě jako člověka, byla by má La Tua Cantante. Čím jsem si byl ale naprosto jistý, bylo to, že bych ji nezabil. Nezabil bych ji pro svou potřebu, pro své uspokojení, svou žízeň.

Spokojeně jsem se uvelebil v sedačce a pozoroval dění okolo. Alice spolu s Jasperem tahali do všech pokojů věci, které jsme nakoupili. Teda... Jasper to nedělal dobrovolně, musel poslouchat svou manželku. Někdy opravdu uvažuju, kdo z těch dvou byl v minulosti generál...
Rosalie s Emmettem šli na lov. Lov byl ale samozřejmě zastírací manévr. Spíš šli... vykácet další lesní mýtinku.

A Esmé... ta tahala Carlislea po domě a nutila ho vyměřovat všechny délky a šířky stěn a nábytku. Asi chce udělat nějakou další úpravu.

Pohlédl jsem na Bellu, která se ke mně lehce skláněla. Na tváří měla usměv a tiše mi šeptla: ,,Nevadilo by ti, kdybychom se přesunuli někam, kde je... hm... větší soukromí?"

Na nic jsem nečekal, jen jsem se s Bellou v náručí vyhoupl na nohy a odnášel si ji daleko od toho blázince. Do jejího pokoje.

Opatrně jsem ji položil na postel a přilehl si vedle ní. Jemně jsem ji hladil po délce paže a líbal do vlasů. Pořád se mi nechtělo věřit, že je něco tak dokonalého moje. Jenom moje a nikoho jiného.

Bella se ke mně tiskla a křečovitě svírala mou košili ve svých dlaních. Jako bych jí snad chtěl utéct...
Pomalu se začalo stmívat. Další den se chýlil ke konci.

Bella se zavrtěla a její čarovné oči na mě pohlédly.

,,Ehm... Asi se půjdu umýt," plaše se usmála. Naposledy jsem tedy přejel přes její jemnou pokožku a lehce ji políbil na hřbet ruky. Potom jsem ji propustil ze svých spárů.

A ona mi tichým krokem zmizel v koupelně.

Když se sprchovala, poslouchal jsem, jak proudy vody dopadají na její pokožku. Připadal jsem si trochu jako slídil. Ale nemohl jsem si pomoct! Když jsem ji neviděl, potřeboval jsem ji aspoň slyšet. A cítit...

Jemně jsem nasál okolní vzduch. Všude tu byla její vůně...

Poslední kapky dopadly na zem. Slyšel jsem, jak si Bella otírá svou kůži do froté ručníku. Šustilo to. A pak asi nějaký "vnitřní" vzkaz k Alici, protože hned nato se z vedlejšího pokoje ozvalo: Není za co! právě od Alice.

Rozhodl jsem se ještě na poslední chvíli převlíct do tepláků a trička, abych následně mohl přivítat Bellu v rádoby ležérní poloze. Jen jsem si lehl na její postel a zkřížil ruce pod hlavou.
Těšil jsem se na svou bohyni jako malej kluk, ale i přesto jsem si neodpustil zavřít oči, abych měl pak z jejího obrazu ještě větší požitek. Jako by to snad šlo...

Když otevřela dveře od koupelny a ona se mi zjevila ve dveřích, naprosto jsem oněměl. Neskutečně moc jí to slušelo. Na sobě měla jen kraťoučkou, tmavě modrou noční košilku, která dokonale podtrhovala její krásnou postavu a barvu kůže. Přes drobná ramínka přehozený černý župan.

V krku se mi udělal knedlík. Ruce mě pálily. Potřeboval jsem ji mít zase u sebe...

Než stačila mrknout, byl jsem u ní a svíral ji v náruči.

,,Ale notak!" vyjekla. ,,To se dělá, mě takhle děsit?"

,,Promiň, lásko," sklopil jsem pohled. ,,Nechtěl jsem, aby ses vyděsila. Odpusť mi to..." Jen se

usmála a líbla mě na tvář.

Spolu jsme pak ulehli do postele a popřáli si dobrou noc jako obyčejní lidé. Ani nevím, co nás to napadlo. Každopádně to byla ale krásná noc. Něžná, přitom neskutečně vážná a tajemná. Moje nejkrásnější...

Shrnutí

Autor: Semiska (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Kdo jsem? 18: