Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Kde jsi, Isabello? II - 18. kapitola

18.02.2012 (16:45) • Veubella • FanFiction na pokračování • komentováno 10× • zobrazeno 1453×

„Ahoj, Edwarde,“ řekla a znovu se mi zdlouhavě zahleděla do očí.

„Isabello…“ zachraptěl jsem tak nahlas, co mi stažené hrdlo dovolovalo. Hned si uvědomila, že skoro ani nemůžu mluvit, a trochu sevření povolila. Ale ne moc… Na tváři měla pořád kamennou masku a mně nezbývalo než pokračovat v řeči. Ona se očividně k ničemu neměla… Napadlo mě, že bych se mohl zeptat na jednu podstatnou věc, která mě, upřímně řečeno, teď ale vůbec nezajímala. Chtěl jsem zjistit, proč se chová, jak se chová, ale nakonec jsem zvolil tu první možnost…

„Chceš mě zabít?“ zašeptal jsem a znovu pohlédl do jejích očí, které jsem tak miloval. Ale všechna ta sladká a někdy hořká čokoláda vymizela… Namísto toho jsem uviděl krvavé zorničky.

Hrozivě se na mě usmála a víc mi stiskla krk. „Samozřejmě že ne…“

„Samozřejmě… Jak bys to taky mohla udělat, že? Vždyť je posloucháš na slovo…“ přešel jsem do posměšného tónu. Nechtěl jsem ji vyprovokovat, ale nemohl jsem si pomoct…

Znovu se ušklíbla. „Samozřejmě…“

„A co ti tvůj pán přikázal?“

„Nemusíš se bát, Edwarde… Nemám tě zabít… Ještě ne…“

„To se mi fakt ulevilo…“ poznamenal jsem tiše a moje uštěpačnost z toho jen čišela… Pak jsem ale přešel do jiného tónu…

„Iso…“ oslovil jsem ji její přezdívkou a znovu se jí zahleděl do očí. Ona pohlédla do mých a na chvíli jsem v tom pohledu spatřil starou Isu. Mou manželku a lásku… Ale ta chvíle byla opravdu jen krátká a já opět hleděl do očí bezcitné upírce…

„Co se to s tebou stalo?“

Její stisk povolil. Znovu jsem se ocitl nohama na zemi. Najednou se ke mně přiblížila na milimetrovou vzdálenost. Zastavila se a koukla mi do očí. Pak se ke mně naklonila ještě blíž, až se mi její chladná tvář otřela o tu mou. Zachvěl jsem se. Nebylo to strachem, ale tou atmosférou… Pak mi zašeptala hrobovým hlasem do ucha: „Zachraň mě…“

Na chodbě jsem osaměl…

Ještě dlouhou chvíli jsem se díval směrem, kde zmizela. Její poslední slova mě zmátla. Nechápal jsem to. Chovala se tak chladně… Ale zároveň chtěla pryč. Co se to tu dělo? Přišlo mi to víc než podivné… Tak zmatený jsem ještě nikdy v životě nebyl. Ještě jednou jsem se rozhlédl po temné chodbě a pak rychle klouzl do svého pokoje.

Sedl jsem si na pohovku a dál přemýšlel. Bylo tu tolik možností… Evidentně na nás nezapomněla. Ale něco se změnilo v jejím přístupu. Byla snad nějak zmanipulovaná? Byla k nim připoutána nějakou silou? Darem? Nebo snad se něco s její přeměnou změnilo? Nikdy jsem v životě nic takového neviděl. Tuším, že nikdo z nás…

Znovu jsem si vzpomněl na její pohled. Něco v něm bylo zvláštního. Ale co, to jsem nevěděl…

Pohled Alice

Dnešní večer byl opravdu výjimečný… Nejenže jsme byli ve Volteře na plese a každý se k nám choval docela hezky – tedy, když nebudu počítat Jane, protože ta se nebude chovat příjemně nikdy… Ale také tu bylo určité napětí a očekávání na něco, o čem nikdo z nás nevěděl…

Celý večer jsem tančila s Jasperem a snažila se ho svým vyrovnaným pohledem uklidnit. Byl z této atmosféry napjatý… Jako každý z nás – nikdo nevěděl, co se bude dít dál… To, že jsem neviděla budoucnost, byla značná nevýhoda a hlavně jsem nechápala důvod, proč to tak bylo…

Napadlo mě dost různých věcí… Je možné, že by tu měli v sále vlkodlaka? Tedy měniče… O této variantě jsem dost pochybovala, protože jsem znala Caiovu nenávist k těmto stvořením. Další možností bylo, že by měli nějaký dar… Nějaký druh štítu. O štítu jsem toho už mnoho slyšela, ale ještě jsem se s takovou osobou nesetkala. Přišlo mi, že teď s ní máme něco v dočinění. A myslím, že to byl opravdu mocný štít…

Obávala jsem se, jak se to bude vyvíjet dál… Až po nějaké době jsem si všimla, že Edward není v sále. Elizabeth stála v rohu místnosti a nic nevnímala. Naposledy, co jsem se dívala, stál Edward tam… Ale pak tam nebyl, a ať jsem se dívala, jak jsem se dívala, nikde v sále nebyl… Moje úzkost vzrostla a toho si samozřejmě všiml Jasper. Také se začal rozhlížet… Bohužel jsme na nic nepřišli, a abychom nepřitahovali na Edwardovu nepřítomnost pozornost, tančili jsme s kamennými tvářemi dál…

Za okamžik jsem uviděla, že se Isabella pohnula. Až do té doby totiž stála nehnutě u Marcova trůnu a pozorovala s nepatrným úšklebkem tančící páry. Teď se zadívala na Elizabeth a já postřehla tu nepatrnou změnu v jejím výrazu.

Pak pohledem zkontrolovala Ara a bez jediného slova se rozešla podél zdi ke dveřím. Nikdo si toho nevšímal a ani se ji nepokusil zastavit. Dveře za ní zaklaply…

Napadlo mě, že se s Edwardem někde sejdou. Napadlo mě, že mu může ublížit… Nevěděla jsem co dělat. Ale nezbývalo mi nic jiného, než dál nedat nic najevo… Ale byla jsem celá strachy bez sebe…

Za pár minut se dveře znovu otevřely. Dovnitř vešla Isabella s chladným a nic neříkajícím výrazem a šla rovnou k trůnům. Tentokrát se za ní pár pohledů už obrátilo. Ale to nebylo to, co mě znepokojilo ze všeho nejvíce. Mě znepokojilo to, že se s ní nevracel Edward… Mohla ho tam někde klidně zabít… Vím, že to ještě před nějakými deseti lety byla moje sestra a dobrá přítelkyně, ale očividně se po přeměně v upíra dost změnila a já nedokázala odhadnout, kam až je schopná zajít. Nemohla jsem si totiž nevšimnout jejího zlostného pohledu na Edwarda, když ho poprvé spatřila.

Už jsem si začala v duchu připravovat plán, jak nejrychleji zmizet a najít svého bratra, když hudba přestala hrát. Hned jsme se všichni zastavili a já pohlédla na Ara, který vstal z trůnu...

Napadlo mě, že přijde útok…

Ale on se jenom usmál na všechny strany a pokynul jedné upírce s dlouhými blonďatými vlasy. Ta k němu přistoupila a on jí něco pošeptal do ucha. Přitom se nepřestával usmívat. Ona kývla a pak rázným krokem a s duněním jejích vysokých podpatků vypochodovala ze sálu.

„Potřebuji vám něco důležitého oznámit…“ řekl Aro. Pak jedním dechem pokračoval…

„Poslal jsem Fadiu pro Edwarda Cullena, který byl naší zábavou očividně znaven a teď odpočívá na pokoji… Až budeme všichni, mám pro rodinu Cullenů zajímavý návrh…“

Autor: Veubella (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Kde jsi, Isabello? II - 18. kapitola: