Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Každý může milovat 4.kapitola

Každý může milovat 4.kapitola Takže další kapča....musela jsme sebou hodit abych vůbec něco napsala. Moc se mi do toho nechtělo..nejraději bych spala...ale máte to tu mít....takže tato kapča je z pohledu Isabelly...mno uvidíte sami co se v ní bude dít....chtěla jsem se zeptat jestli sem mám dát i pohled Edwarda..jako dodatek a tak..takže pište já vám vyhovím...mno a teĎ příjemné počtení a pls komentíky..vždy mě totiž dokážou nakopnout....

Pohled Isabelly – Minulost v přítomnosti

 

Letěla jsem lesem jak jsem nejrychleji mohla. Musela jsem utéct. On přece je mrtví. Nebo ne? A proč vlastně utíkám. Vždyť ho miluji tak proč? Vždyť  je to má láska tak proč před ním utíkám?

 

Na malou chvilku jsem se zastavila. Rozdýchávala ten hřejivý pocit u srdce. Rozhlédla jsem se okolo sebe abych se zorientovala ale ne na moc dlouho. Za sebou jsem slyšela  rychlé kroky. Běžel za mnou. Opět jsem vystřelila z toho místa jako raketa a běžela. Pro jistotu jsem použila jednu ze svých schopností a rozptýlila svůj pach po celém lese.

 

V hlavě jsem měla zmatek. Pořád a pořád dokola jsem si opakoval co se tam vlastně stalo…..

 

Doběhla jsem na louku. Nezměnila se. Pořád byla stejná…tak krásná. Prostě dokonalá. Byla obklopena stromy, na zemi byl měkký mech, okolo zpívali ptáci a v dálce tekla řeka. Dokonalé.

Dorazila jsem doprostřed louky a poddala se vzpomínkám. Tolik štěstí co jsme zde zažili. Jak jsem ho potkala..jak jsem si myslela že je anděl. Což on byl. Opět ta bolest a láska zároveň. Nikdy už nebudu tak šťastná jako sním. Už nikdy nebudu moct žít. Ani přežívat. Je všemu konec.

,,Přišla jsem se rozloučit.“ Hlesla jsem do ticha lesa. ,, Za chvilku budeme spolu, jen ty a já. Jako za starých časů. Vždy jsme tě milovala.“

Pohladila jsem trávu a vzdychla.Do vlasů mi zafoukal studený vítr. Zavřela jsem oči a vzpomínala. Na ty šťastné chvíle. Proč se to muselo stát zrovna nám. Nad tím jsem přemýšlela a přitom vzpomínala.

Mé dumání bylo ale přerušeno. Uslyšela jsem křupnutí větvičky. Okamžitě jsem zvedla hlavu schopna zabít návštěvníka tohoto kouzelného místa, které patří jen nám a nikomu jinému. Z úst se mi vydalo zlostné vrčení. Nadechla jsem se a to co jsem ucítila mi vyrazilo dech.

Pohlédla jsem tomu neznámému do očí abych se přesvědčila že to není pravda, ale bohužel nestalo se tak. Byli tak stejné…ano byli tak stejné..identické jako měl Lucas. Naprosto přesné. I ten plamínek vzrušení tam plápolal. I ty jiskřičky jsem tam viděla. Viděla jsem tam celý svět. Viděla jsem tam svobodu..útěchu.

Neznámý se mezitím jako by pral sám se sebou. Pak nejednou přerušil náš oční kontakt a pocit volnosti zmizel. Prohlédla jsem si detailně jeho tvář a hledala jakýkoliv rozdíl. Jakoukoliv záminku abych se ujistila že to není on. Bohužel nastalo se tak, ale i přesto jsem se musela zeptat.

,Lucasy?‘ Neznámí na mě pohlédl, přestal dýchat. Vypadal jako on. Tohle jsem nevydržela. Otočila jsem se a utíkala pryč….

Ale jak je to možné vždyť má být mrtví. Chce mí někdo ještě víc ublížit? Proč mi to děláte?

Běžela jsem jak nejrychleji umím. Běžela a běžela až jsem narazila na …………

 

,,Vlkodlaci.“ Šeptla jsem.

 

Okamžitě se ne mě otočili a já pohlédla do očím 5 vlkodlaků…. Každý z nich byl jiný. Ten první- zřejmě alfa-  byl vysoký a uhrovitě černý. Další z nich byl jako čokoláda. Ano jako čokoláda.

 

Pak tu byli ještě další dva. Ti byli šedí. Zřejmě bratři. Problesklo mi hlavou. A ten poslední. Byl bílý. Nikdy jsem nic takového neviděla. Byl prostě bílý. Krásně bílý. Už po druhé za jeden den mi něco vyrazilo dech.

 

Ovšem jakmile jsem si vzpomněla co bylo to první co mi vyrazilo dech píchlo mě u srdce. Vlci mezitím okolo mě utvořili kruh a zlostně vrčeli. Bylo na nich vidět že se nějakým způsobem porozumívají. Vždy udělali něco společně.

 

I já se postavila do bojové pozice a zlostně zavrčela. Vlky to ještě více popudilo. Čím dál tím víc se ke mně přibližovala. Cítila jsem už svůj úkol nesplním. Že nikdy nepomstím Lucase (který možná žije).

 

Ale pak najednou mě do nosu uhodila známá a přitom neznámá upíři vůně. I vlkodlaci to museli zpozorovat a proto se kolem mě ještě víc semkli. Na naši malou sešlost po chvilce dorazil i ON v plné krás.

 

Přes jeho obličej pak přešlo hodně pocitů naráz. Úleva, bolest, podivní, zlost, lítost a nakonec odvaha. Podíval se mi do očí a ihned na to skočil do kruhu za mnou.Kdybych měla srdce, skákalo by radostí.

 

Vlci se na okamžik zastavili, ale pak najednou opět procitli a postupovali směrem k nám. Vedle mě se ozvalo dokonalé zavrčení. I mě uniklo z hrdla zlostné zavrčení a ještě více jsem se přikrčila.

 

Najednou se ale z lesa vynořilo dalších 5 vlkodlaků. Tentokrát jsem se ale nerozplývala nad jejich kožich, ale místo toho rozčileně zavrčela a více se přikrčila. Pomalým krokem se k nám blížili a zlostně vrčeli. Někteří z nich pak párkrát udělali výpady,ale my vždy hbitě uhnuli.

 

,, Isabello!“ ozvalo se z lese. A za nedlouho se u nás objevil Carlisle. Vrhl se před nás a promluvil k Alfovi.

 

,,Same, nech ji být. Nevěděla že máme dohodu. A už vůbec nevěděla že tu jsou vlkodlaci a oči má zlaté, můžeš se kouknout.“ Řekl Carlisle vyrovnaným hlasem plným autority ale pořád stál přikrčený.

 

Mezitím k nám doběhl zbytek Cullenovi rodinky. Esme se šťastně vrhla Carlislovi kolem krku a vynadala mu za jeho nerozvážnost. Ten se na mě usmál a udělal andělský obličej. Musela jsem se pousmát. Vypadal vážně roztomile.

 

Největší vlk si odfrkl a odběhl do lesa. Po chvíli se vrátil v lidské podobě. Byl to vysoký kluk/muž snědé pleti. Měl krátké černé vlasy rozčepýřené do všech stran. Na sobě měl jen zelené kraťasy a něco co připomínalo boty. Takže šlo dokonale vidět jeho vypracovanou hruď a břišní svalstvo. Kdybych nebyla upír-tedy jejich nepřítel a oni mí- nevím jestli bych neslintala. Na co to myslím?! Okřikla jsem se. Asi už vážně blázním. Já chtěla zbalit vlkodlaka. No fuj!! CO to se mnou je?! CO Lucas? Ach, jo..pěkně jsem se do toho zamotala…

 

,, Pokud tedy chápu dobře nevěděla o smlouvě?“ zeptal se Sam.

 

,,Ano. Byla tu na návštěvě. Právě odjíždí.“ Řekl sklesle Carlisle a Esme si smutně povzdechla.

 

,,Dobře tedy. Pokus vidím dobře má zlaté oči. Ale pro příště se drž dál od hranice. Nemuselo by to dopadnou tak jako dneska.“ Řekl a otočil se směrem ke mně.

 

,,Žádné příště už nebude.“ Řekla jsem rázně. Sam na mě vrhl nechápaví pohled ale ten hnedka schoval pod masku a otočil se směrem k Carlislovi.

 

,,Dobře tedy, můžete jít.“ Řekl a jeden z vlků přitom zavrčel. Sam se na něj otočil. Vrhl ne něj přísný pohled. Vlk se stáhl a odběhl do lesa.

 

Sam už se taky otáčel, když se všiml cizího společníka.

 

,,A teda tenhle?“ zeptal se a ukázal na cizince. Carlisle se otočil za neznámím a v jeho obličeji se zrcadlilo udivení. Pak pohlédl na mě povzdych si a promluvil chladným hlasem.

 

,,Toho bohužel neznám takže-“

 

,,Ty ne, ale já ano.“ Skočila jsem Carlislovi do řeči. ,, Našla jsem ho v lese. Chce se stát vegetariánem.“ Řekla jsem směrem k Carlislovi a přitom koulela očima na znamení aby podpořil moji lež. Pak jsem se otočila na Sama/ vlkodlaka a použila jednu ze svých schopností.

 

,,Takže pokud dovolíte už bychom raději šli.“ Usmála jsem se mile a strkala upíry směrem pryč z lesa. Sam pod vlivem schopnosti pokýval hlavou a odklopýtal do lesa.

 

Hned jak jsme měli z pohledu vlkodlaky. Oddychla jsem si. Hned po tom jsem pohlédla do těch dokonalých očí. Musela jsem se hodně přemáhat abych tomu dotyčnému neskočila kolem krku. Fakt že to není Lucasy mi v tom hodně pomáhal.

 

Nasadila jsem výraz který by měl všechny odradit aby mi odporovali a otočila se na zbytek Cullenovi rodinky.

 

,,Takže….radši pojďme k vám. Musím tedy dořešit něco s tímhle ehm..“ ukázala jsme směrem k neznámému. ,,upírem. Takže pojďme ať to máme za sebou. Všichni víte že mám na spěch.“ Řekla jsem a vyrazila směrem k jejich domu. Za sebou jsme uslyšela jenom smutné povzdechnutí některých členů rodiny.

 

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Každý může milovat 4.kapitola :

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!