Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Každý může milovat 21.kapitola

11.09.2009 (11:15) • ZabZa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4246×

21.kapitola- Závod a výherce!

Bella

Jakmile jsem vyšli z autosalónu Alice nás navedla k centru. Auta jsme se měli vyzvednout až pak, takže jsme se k obchodům trmáceli pěšky. Né, že by to byla nějaká zátěž pro mé nohy, to né. Ale, když máte na kontě milióny a chodíte pěšky nakupovat jako byste neměli auto, je to docela ujetý, tedy podle mě.

Vešli jsme do centra okolo tří hodin odpoledne, což znamenalo, že nás čekají dvě hodiny nakupování, což nebyla dobrá zpráva pro mě a ani pro Edwarda, jakožto jediného mužského. Myslím, že na tom byl ještě hůř než já.

Alice nás zatáhla hned do prvního obchodu. Tedy obchodu s botami. Posadila nás každého zvlášť na židly a začala lítat po obchodě sem a tam. Chvíli jsem si myslela, že používá upírskou rychlostí, ale to jsme jsem zavrhla, jelikož to by Alice neudělala.

To bylo samé: ,Vem si tohle, a tamto. Kde jsou ty a tam ty.‘ Podle mě hrůza. Z ochodu jsme vyšli po půl hodině obješeni taškami s botami. Většinu toho si nesla Alice s Rose, ovšem i já jsme něco vyfasovala. Fialové Nike boty. Dále dvoje různé baleríny. A conversky. Zásadně jsme totiž odmítala nosit něco co bylo na podpatku vyšší než 5cm a tak to Alice vzdala.

Další na řadě byl obchod s tričkami a mikinami. Tam se Alice teprve vyřádila. V duchu jsme litovala všech zúčastněných, včetně mě a Edwarda, který se netvářil o nic víc nadšeněji než já.

Drbla jsem do něj loktem a povzbudivě se usmála. Usměv mi oplatil a chytl mě za ruku, kterou byl ovšem nucen pustit, kvůli Alici, která se k nám nezadržitelně řítila a v ruce držela spoustu oblečení. Teprve to začínalo…..

Z tohohle obchodu jsme si toho nesla nespočet. Ovšem na některé kousky jsem byla vážně pyšná. Jako třeba na šedou delší mikinu, nebo taky na světle modrou. Triček bylo taky požehnaně. Černé delší, modré, další modré bez ramínek, bílé, šedé, nebo taky bílé delší a to zdaleka nebylo všechno.

Jako další na řadě byl obchod s kalhotami, sukněmi a šortkami. Alice mi strkala do ruk jedny rifle za druhými. Ovšem i tam jsem si nakonec vydupala svou (1, 2, 3, 4, 5 ,6).

Pak přešel na řadu obchod se šaty. Tam se Alice teprve vyřádila. Vždy mi něco dala do ruky a poslala mě do kabinky. Já se do toho musela navléct a ukázat se jí, Edwardovi a Rose. Vždy to nějak okomentovali a poslali mě zpět. Ovšem po pátém kousku mini šatů byl Edward z naší menší poroty vyřazen, jelikož na všechno neměl slov. Byl nahrazen Tanyou, která byla jiný kalibr. Po další půl hodině jsme byli hotovi (1, 2, 3, 4).

Vycházeli jsme z obchodu, když jsem se koukla na hodinky. Bylo půl šesté. Zarazila jsme se a tím stopla i Edwarda a Kate. Alice opět včera, kráčela k obchodu se spodním prádlem. Když si ovšem všimla, že za ní jde jenom Rose, Tanya a Irina, zastavila se a zmateně na nás koukala.

,,Alice,“ začala jsem pěkně pomalu. ,,Tyto nákupy byly jen kvůli závodů,“ dávala jsem důraz na každé slovo. Mluvila jsem polamu a plynule. ,,Takže pokud i ty chceš stihnout závod, tak by jsi měla  ihned opustit tenhle prostor.“

,,Ae-,“ začala.

,,Žádné ale, Alice. Buď to jdeš s námi pro auto a pojedeš závod a nebo tu budeš nakupovat.“ Řekla jsem. Už mě to docela štvalo. Alice posmutněla, vypadalo to, že se rozbrečí, Což ona nemohla. Naposledy se koukla k obchodu, pak nasadila naštvaný výraz a otočila se k východu.

Já se jen usmála a následovala ji. Edward šel vedle mě, Kate a Irina za námi a jako poslední Rose s Tanyou. Doufala jsem, že i ony nejsou naštvané.

Vyšli jsme z obchodů a mířily zpátky k autosalónům, kde na nás čekali naši miláčci.

Všichni jsme nasedli do aut. Do kufrů narvali tašky a mohlo se vyjet, nebo alespoň popojet, jelikož někdo musel vzít dvě zbívající auta a to byli Rose s Alice. Vysadily jsme je a mohlo se jet domů.

Nemohla jsem popřít, že jsem se netěšila. Sázky jsem doslova milovala, ovšem většinu času jsem na sázky čas neměla a proto teď uvítám každou.

Vítr kolem mě jenom svištěl. Užívala jsem si ten pocit. Sice to bylo pomalejší než běh, ale i tak. Prstě úžasný pocit, pocit volnosti.

Domů jsem dojela jako první. Zastavila jsem a sesedla z motorky. Emmett stál před domem se svým džípem, hned za ním Jasper s mercedesem. Usmála jsem se na ně, jelikož oba dva koukali na mou motorku jako na zjevení.

,,Tak co říkáte na moji mašinu?“ zeptala jsem se a došla až k Emmettovi. Mezitím dojeli i ostatní, takže si mohl prohlédnou své automobilové soupeře. Když se dost vynadíval otočil se na mě.

,,Ty,“ nadechl se. ,,Ty pojedeš na tomhle?“ zeptal se a ukázal rukou na motorku.

,,Samozřejmě,“ přikývla jsem. ,,Pokud se nemýlím, nestanovily jsme na čem se pojede a proto jedu na motorce,“ řekla jsem vychytrale a u koukla se na můj stroj. Právě u něho stál Jasper a obdivně na něj koukal.

,,Co na ni říkáš?“ houkla jsem na něj. Překvapeně vzhlédl a pak se usmál.

,,Myslím, že nemám šanci.“ Řekl a přešel k Alici. Políbil ji a něco jí šeptl. Já hledala mezi upíry Edward. Našla jsem ho. Stál u svého auta a bavil se s Tanyou. Nebo tedy Tanya se bavila s ním. On měl na tváři lítostný pohled. Chtěla jsem jít za ním, ale Emmett mě předběhl

,,Tak,“ zavelel. ,,Když jsme tu všichni můžeme jet,“ rozkřikl se a obrátil se. ,,Nastupte si a jeďte za mnou. Našel jsem dokonalou trasu.“ Řekl a mizel v kabině jeho auta. Já se obrátila ke své motorce. Nasedla jsem a vyrazila za Emmettem.

Cesta moc dlouhá nebyla. Jen pár kilometrů od domu. Dojeli jsme na starší štěrkovitou cestu. Nikde okolo nebylo ani živáčka. Dokonalé místo.

Sesedla jsem a vyšla k Emmettovi, který na nás čekal.

,,Pojede se až dozadu,“ řekl a ukázal kamsi do lesa. ,,Tam je rybník. Projedete okolo něj a jedete zase nazpátek. U kapličky zabočíte do leva a pojedete po té cestě. Ta vás dovede až zpátky sem.

Nepočítal jsem kolik to má kilometrů dohromady, ovšem je to dlouhá trasa. Tak akorát,“ řekl a mnul si ruce. ,,Pojedou se tři kola. První kolo jedou kluci, proti klukům. Druhé  holky proti holkám. A to poslední bude mix vítězů z prvního a druhého kola.“ Řekl a otáčel se. Všichni jsme samozřejmě souhlasily.

Přešla jsme k Edwardovi. Stál u svého auta. Chytla jsme ho za ruku a víc se k němu natiskla. On mi dal svoji ruku kolem pasu.

,,Hlavně se mi neztrať,“ řekla jsme s obavami v hlase. Nevím, kde se tam vzali, ale opravdu jsem se o Edwarda bála. Co když se mu něco stane? Ptala jsem se sama sebe. Musela jsem si pořád opakovat to, že je upír a tomu se jen tak něco nestane.

Pokýval hlavou. ,,Vynasnažím se,“ přiblížil se ke mně ještě víc. ,,Vyhraji to,“ řekl sebejistě. ,,Pro tebe,“ dodal a v tu chvíli se naše rty setkali.

Byl to velice vášnivý polibek. Vášnivý a dravý. Bral si má ústa s neukojitelnou touhou a mě se to líbilo.

Zapletla jsem svoje ruce do jeho vlasů a hrála si s nimi, zatímco jeho ruce putovali po mých zádech. Když se pak jeho touha ztišila odtrhl svoje rty od mých, opřel svoji hlavu o moje čelo a zhluboka dýchal.

,,Dělejte vy dva!“ křikl Emmett a aby to ještě podtrhl začal túrovat motor.

,,Jasně,“ křikl nazpátek Edward. Pustil mě ze svého obětí. Naposled se na mě koukl a pak jako ostatní nastoupil do auta. Vyjel směrem k Emmetovi, tam se zastavil a čekal. Alice si stoupla na “startovní čáru“, vzala do ruky bílí šátek a dala ho nad hlavu. Pak mávla rukama a tím odstartovala závod.

Všichni vyjeli zároveň, jejich rychlost rozvířila prach na zemi, který se snášel k zemi pomalým tempem a ustal až když zvuk jejich motorů byl slyšet z lesa. Otočila jsem se a došla až k Alici, která měla ve tváři soustředěný výraz.

,,Snažíš se vidět budoucnost?“ zeptala jsem se. Alice otevřela oči a naštvaně si mě měřila.

,,Jo,“ odsekla. ,,Ale jaksi mě to nejde. Nevíš čí to je vina?“ zeptala se nevrle. Zakřenila jsem sem.

,,Myslím že vím,“ přitakala jsem.

,,A můžeš mi říct, proč to děláš? Nevědomost je tak stresující.“

,,Nemusíš vědět všechno, Alice.“ Odsekla jsem. Posměšně si odfrkla.

,,Jak chceš,“ dodala a otočila se ke mně zády. Chtěla jsem si jí udobřit, ovšem zvuk blížících se aut mě zastavil. Otočila jsem se za tím zvukem a sledovala krajinu. Po minutě se z lesa vyřítila všechna auta a na prvním místě byl Emmett s Edwardem. Jeli těsně vedle sebe, takže bylo těžké jisti, kdo je první. Na tohle nestačil i můj upíří zrak.

Dojeli až k nám a tam se smykem zastavily. Vystoupily z aut a došli až k nám. Tedy Emmetta za Rose, Edward za mnou a Jasper za Alicí.

,,Kdo vyhrál?“ otočil se Emmett na Alici.

,,Bylo to nerozhodně,“ odsekla mu a ignorovala jeho zmatený pohled. Když zjistil, že mu více nepoví rozhodl.

,,Dobrá tedy, do dalšího kola postupuji já s Edwardem. Od vás se budou brát dva vítězové, aby se neřeklo,“ dodal a věnoval Rose jeden vášnivý polibek.

Já se otočila na Edwarda a věnovala mu jeden ze svých zářivých úsměvů. Přešla jsem k němu a omotala svoje ruce kolem krku. Pokřiveně se usmál, ovšem v očích už neměl ty jiskřičky.

,,Děje se něco?“ zeptala jsem se zmateně a chtěla se odtáhnou. Zadržel mě a přitiskl si mě víc k sobě. Usměv se mu rozšířil.

,,Ne nic…,“ řekl radostně, ovšem jiskřičky v očích pořád nebyly. Pak se ke mně naklonila věnoval mi krátký prudký polibek. Jako by se bál abych mu někam neodešla. Nebo spíše, aby se ujistil o něčem on sám. Pak mě pustil a naposled se usmál. Pak se otočil ke mně zády. Já se vydala vstříc k mé motorce.

Nasedla jsem a zkontrolovala vše potřebné. Dojela jsem na startovní čáru, kde čekala Rose, Kate, Irina a Tanya. Jako poslední dorazila Alice se svým Porchem. Emmett stál před námi s bílím šátkem nad hlavou. Začala jsem túrovat motor a připravovat se na start.

Emmett mávl rukama a my jsme se rozjeli. Do vedení se dostala Rose, hned za ní já a pak Alice s Tanyou a jejími sestrami. Zřejmě moc často nezávodily……

Jeli jsme po štěrkovité cestě. Začalo se stmívat, ale to mi ovšem nedělalo starosti. Přidala jsem plyn a předjela Rose. Šťastně jsem se usmála a dál jela svoji trasu.

Přede mnou se objevila prudší zatáčka. Zabočila jsem a jela na plný plyn dál. Pořád jsem vedla, ovšem za mnou byla pořád Rose, která se též dožadovala prvního postu.

Zatáček najednou začalo přibývat. Cesta se stávala horší. Les začal mizet a mi se objevily u rybníka.

Objeli jsme ho a vraceli se zpět. Mezitím se ovšem vystřídalo pořadí. Na prvním místě jsem byla pořád já, ovšem druhý post teď držela Kate a šťastně se usmívala. Třetí byla Alice a Rose mezi posledními.

Přede mnou za začal rýsovat obrys menšího domu. Kaplička! Napadlo mě hned a já zabočila doleva. Cesta zde byla ještě horší. Stěží jsem udržela řidítka v rovnováze. Stálo mě to námahu a první místo.

Teď vedla Kate a já byla druhá. Zlostně jsem sykla a přidala ještě víc.

Doháněla jsem ji, ovšem měla větší náskok. Prostě jsem ji nestačila a pak jako blesk mě předjela Alice s úsměvem na rtech. Zatarasila mi cestu takže jsem neměla šanci ji předjet. Zlostně jsem bouchla do řidítek, čímž jsem ztratila kontrolu úplně a jen tak, tak jsem nenabourala. Skončila jsem předposlední……

,,A já si myslel, že budeš první,“ popichoval mě Emmett a smál se na celé kolo. Hodila jsem po ně vražedný pohled. Usměv se mu rozšířil. ,,Hlavně se nemrač. Počkej až to vyhraju, to teprve uvidíš!“ řekl radostně a otočil se ke svému autu. Povzdechla jsem si a naštvaně našpulila rty. Štvalo mě to….

,,Nech ho,“ uslyšela jsem u svého ucha hebký hlas. Otočila jsem se a vrhla se do náruče svému zachránci. Zabořila jsem hlavu hluboko do jeho hrudi. ,,Nesmí si to tolik brát,“utěšoval mě. ,,A neboj ten závod vyhraju pro tebe,“ ujistil mě a políbil mě do vlasů.

Zvedla jsem hlavu zadívala se do těch zlatých oči, které pomalu tmavli. Jiskřičky tam byli. Někde vzadu, ovšem už né tak krásné. Přikývla jsem. Hned mi bylo líp, když jsem se mohla o někoho opřít.

Pak mě ovšem pustil a opět se otočil. Jeho záda se pomalu vzdalují a pak zmizí v jeho autě. Smutně si povzdechnu a s bílou vlajkou, kterou mi nechala Alice na starost, předkročila jsem před čtyři auta.

Ruce jsem dala nahoru a chvilku jsem počkala. Oni začaly túrovat motory. Šlo na nich vidět, jak jsem netrpělivý.

Věnuji jeden úšklebek Emmettovi a pak mávnu rukama dolů. Všichni se ihned rozjedou a mě tam nechají stát v prachu ze silnice. Povzdechnu si a vydám se směrem k Tanye, Rose a Irině.

,,Pěkně jsi nám to natřela,“ konstatuje Rose, když jsem k nim došla. Chabě jsem se usmála.

,,Ale vítěz nejsem,“ dodala jsem a opřela se o svou motorku. ,,Ale co no,“ vzdychnu. ,,Užila jsem si to a to je hlavní,“ dodám a na tváři se mi rýsuje usměv. Byl to přece jenom závod.

,,Teda holky,“ vyrukuje najednou Irina. Překvapeně na ni pohlédnu. Takhle nikdy nemluvila a když říkám nikdy, tak nikdy.  ,,Jsu zvědaví co udělá Emmett, pokud to vyhraje,“ dodá a já se zasměji.

,,Myslím si, že to bude velice originální,“ řekne uštěpačně Rose, ovšem i jí cukají koutky. Nakonec to nevydržíme a rozesmějeme se na hlas. Ovšem přestaneme, když se jedné z nás rozezní mobil. Rose.

Pohotově ho zvedne a odstoupí od nás dál. Mluví rychle a pomalu, takže zachytnu jen něco, i když jsem upír. Pak se na nás otočí a smutně se usměje.

,,To byla Esme. Říkala, že Eleazar s Carmen už chtějí odjet. Mám vám to vyřídit a až prý dojezdíme máme jet domů. Rozloučit se,“ řekne a přejde zpět k autu. Nálada viditelně povadne, ovšem dobrý duch přetrvává.

Sice znám tuhletu rodinku jen pár dní. Tedy pár dní. Dva dny a už mi přirostly k srdci. Je zajímavé jak se člověk dokáže změnit pro toho koho…miluje? A otevřít tím srdce i někomu jinému.

,,Už jedou,“ šeptne Tanya a napřímí se. Totéž udělám i já a poslouchám zvuk motoru. Za chvíli k nám dojedou. A jako první dojede….no světe div se. Edward. Zářivě se usměji a vrhnu se mu do náruče, hned jak vystoupí z auta.

Druhá dojela Kate a hned za ní Emmett s Alice.

,,Já ti říkal, že to vyhraju. Pro tebe,“ šeptne a políbí mě.

,,To není fér,“ zanaříká Emmetta. ,,Určitě podváděl,“ obviní Edwarde a vrhá na něj zlostné pohledy. ,,Vyhrát jsem měl já a né on,“ vzlykne a vrhá se Rose do náruče. Ta jen protočí oči, ale pod svá ochranná křídla ho vezme.

,,A výhra?“ vyptává se Kate, které se ležérně opírá o své auto. Edwarde se rozhlédne okolo sebe. Tvářil se zamyšleně a koukal někam do dálky. Pak se zářivě usmál a mě obdařil zářivým úsměvem.

Autor: ZabZa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Každý může milovat 21.kapitola: