Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Každý může milovat 15.kapitola


Každý může milovat 15.kapitolaVážení....předem vám všem dlužím velikánskou omluvu za spoždění mé povídky.....ale už se stalo....mno jak jsem se dozvěděla z vašich komentíků chtěli jste je ještě trochu potrápit...budiž! JInak tahle kapitola ja zatím nejradší jakou jsem kdy napsala takže se na mě nezlobte.... za druhé nwm jestli tam nejsou nějaký chyby, ale psala jsem to ve spěchu takže nwm....takže další velká omluva i za to...jinak čtěte a pište komentíky jelikož málo komentíků..díl bude za hoooodně dlouhou dobu :DDDD

15.kapitola- Kde se to zvrtlo?

 

Neurčitá osoba vkrádající se do děje

No a tak to vidíte. Dva různé osudy a dvě různé soby si k sobě našli cestu a vše může jít stranou. Nebo ne? Dokáže člověk zapomenout, vzdát se všeho okolo jen aby mohl být s tou osobou? Dokáže to.

 

A co když to je jen poblouznění. Co když to co jiskří mezi našemi milenci není opravdová láska, ale jen poblouznění. Ten nesmyslný pocti, který si vás vyhledá obalamutí a nakecá vám, že k někomu cítíte lásku. A pak, když ho to přestane bavit odejde? Co pak ti dva chudáci, co si mysleli že se mají rádi. To už ho nezajímá.

 

Tak jak mají lidi poznat co je ten pravý cit, a co je jen lež? Nijak. Jak se říká, až to příjde tak to poznají. I naši dva hrdinové to poznali, jenomže je tu spoustu faktů, které nemůžeme nechat bez povšimnutí a pro nic není jisté. Ani láska…..

 

A tak tam tak stáli. Dva milenci mokří od hlavy až k patě a opojně se dívali do očí. Tam kde to všechno začíná i končí…..

 

Pohled Isabelly

 

Dívala jsem se na něj a ztrácela se v těch krásný zlatých očích. A pak jako mávnutím proudku mi napovrch vyplula dávno zasunutá vzpomínka……

 

,,Miluju ji tě víš to?“ zeptal se mě Lucas na jedné z našich luk.

,,Myslím, že už jsi mi to párkrát říkal. A říkala jsem ti já, jak tě miluju?“ optala jsem se ho znovu.

,,Myslím, že ne.“ Řekl škádlivým tónem.

,,Ty, podvraťáku,“ vykřikla jsem pobaveně a přesunula své rty na ty jeho. Tento polibek byl vášnivý. Jiný než ty ostatní. Byl pln vášně a bolesti. Bolesti z odloučení, z toho že budeme jeden bez druhého, což ještě v této době nehrozilo.

,,Ať se stane cokoliv, pamatuj že tě miluju a že tě vždy milovat budu,“ řekl vážně.

,,Budu. A ty pamatuj, že i já tě miluju. Jseš mé světlo. Mé slunce. Můj kyslík. A nikdy, nikdo mi tě nedokáže nahradit. Vždy budeš jenom ty a já. Nikdo jiný.“ Řekla jsem vážně.

,,Slibuješ?“ optal se nejistě.

,,Slibuji, nikdo mi tě nenahradí. Mé srdce patří tobě…..“ tobě…..tobě…tobě…..

Začalo se mi ozývat v hlavě a na povrch pomalu vyplouvali další a další vzpomínky. Trhla jsem sebou pod tím náporem. Ustoupila jsem od Edwarda, který na mě nechápavě hleděl a pak se na patě otočila a utíkala pryč. Musela jsem jít…pryč…utéct. Od něho…od nich…od vzpomínek…od Lucase…..

Pohled Edwarda

 

Díval jsem se do jejích očí. Ona je měla zvlášť vytřeštěné. Jakoby mě vůbec neviděla. Vypadalo to jakoby se dívala skrze mě a její výraz se pomalu měnil. Zamilovaný, zděšený, zamilovaný a pořád dokola. A pak najednou jakoby procit a vytřeštěně se na nekoukla z novu. Její oči už byli zase v přítomnosti.

 

Trhla sebou jakoby se něčeho lekla a pak najednou ustoupila. Udělala krok dozadu. A já na ni hleděl. Nechápavě. Nevěděl jsem co se v ní odehrává, jelikož jsem ji nečetl myšlenky a to mě štvalo. No a pak se najednou otočila a utekla.

 

Tentokrát to byla ona kdo utíkala a já tam tak stál. Možná jsem čekal na zázrak. Možná že se vrátí. Možná že se mi chtělo. Jisté je jen že jsem tam tak stál a díval se na to místo, kde ještě před pár minutami stála a opojně se mi dívala do očí. Nechápal jsem co se zvrtlo. Nebo co jsem udělal špatně, ale něco se stalo. Něco co ji rozrušilo. Ještě chvíli jsem tam tak stál a pak jako nepovel se rozběhl k tomu.

 

Začal jsem ji hledat. Pospíšil jsem si. Řekl jsem si v duchu a začal si nadávat že jsem ji nezastavil. Ale co jsem si vlastně sliboval. Já chtěl něco nedosažitelného. Něco co mi nebylo souzeno. Něco hodně daleko. Vběhl jsem do domu jako velká voda.

 

,,Neviděli jste Isabellu?“ vykřikl jsem nešťastně.

 

,,Ne proč?“ odpověděl Emmett, sedící u televize. Pomalu jsem se začal zklidňovat.

 

,,Potřebuji s ní mluvit,“ řekl jsem sklesla a otáčel se ke dveří, že ji vyrazím hledat venku, když se na mém rameni objevila malá ručka. Alice. Otočil jsem se hleděl ji do očí.

 

,,Ona se vrátí. Viděla jsem to. Potřebuje si jenom něco promyslet,“ řekla chápavě a hned an to se opět vypařila. Já tam ještě pořád udiveně stál. Ale pak jsem se otočil a vyšel alespoň na verandu. Tam na ni budu čekat. Klidně i několik dní v kuse.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Každý může milovat 15.kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!