Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Každý může milovat 13.kapitola

24.07.2009 (23:00) • ZabZa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2480×

Večírek

http://www.youtube.com/watch?v=f0TXOAeu6Gc

Neurčitá osoba vkrádající se do děje

A tak se do začátku večera u Alice strojily. Každý si vybral šaty..no vybral,spíše Alice jim vybrala ,ovšem nikomu to nevadilo. Isabells dostala modré šaty, Esme květované červeno-bíle šaty, Rose rudé šaty a Alice zelené .

Všem čtyřem to ohromě slušelo. Byli jako princezny. Ovšem ani jedna netuší kde se ten večírek koná. Tedy kromě Alice, ta ví vše. Hned jak jim Alice přiřadila šaty začala je všechny líčit. Ji samotnou nalíčila Rose, která se pak dala i do aranžování vlasů.

A tak po 3hodinách neúprosného štěbetání, malování a dalších věcí vyšli všechny na chodbu, kde jedna po druhé scházela po schodech a mužským obecenstvem.

Edward

Čekal jsem dole pod shodami. Čekal jsem na ni, abych mohl na jeden jediný večer, který mi byl dopřán strávit v blízkosti s ní, zapomenout na mé poslání. Čekal jsem a nervózně tikal pohledem ke schodům. Najednou se z hora ozvalo zaklapnutí dveří a hned na tu ze schodů scházela Esme.

Moc jí to slušelo. Vypadala jako moje máma. Přesně tak jako ona. Na sobě měla krásné kytičkované červeno-bíle šaty. Na nohou bílé střevíčky a vlasy měla dané drdolu. Vše to působilo kouzelně.

Hned za ní scházela Rose. Vypadala ohromě. Né že by se mi někdy líbila ale teď jí to opravdu slušelo. Na sobě měla rudé šaty, které dokonale obepínali její postavu. Vlasy měla volně rozpuštěné, ale i tak působila reprezentativně.

Pak scházela Alice. Malý skřítek v zelených šatech. Ještě víc mi připomněla elfku. Vlasy měla rozčepýřené do všech stran a šaty ji jemně plály ze strany na stranu.

A jako poslední scházela Isabells. Myslím že nejenom mě, ale i ostatní vyrazila dech. Na sobě měla pomněnkově modré krásné šaty. Vynikla v nich její dokonala postava. Vlasy měla volně rozpuštěné a sem tam měla poházené modré malé květy. Vypadala kouzelně.

Nejistě se na všechny usmála a přešla ke mně. A já tam stál jako tupec. Zíral jsem na ni a nemohl z ní pustit oči. Vypadala jako princezna a já byl zlý kouzelník, který to má všechno zkazit a ji už nikdo nezachrání jelikož její princi už není. Nabídl jsem jí rámě a ona ho nejistě přijala.

,,Tak.“ Vypískla nadšeně Alice. ,, Můžeme vyrazit.“

,,A kam že to vlastně jdeme?“ zeptal se Carlisle.

Alice ho sjela rozzuřeným pohledem a pak odsekla. ,,Ve Forks se koná výroční ples založení města. A nám se to dokonale hodí, takže vyrážíme.“ Řekla nadšeně a už to si Jasperem cupitala k autu.

A tak se náš celý zástup vydal k autům a následovně k místní škole. Před školu jsme dorazily za necelých 5minut a všichni vystoupily z aut. Naskytl se nám pohled na větší osvětlenou budovu. Parkoviště bylo z poloviny obsazené a všichni lidé mířily k budově ze které vycházela hudba.

V jednu chvíli jsem dostal panický strach z toho že někoho napadnu, pak to najednou odplulo přič a já byl klidný. Zabralo mi sekundu než jsem přišel na to že to byl Jasper. Vděčně jsem se usmál a on jen pokýval hlavou.

Buď ve střehu. Poslal mi myšlenku a omluvně se usmál.

Společným krokem jsme šli vstříc dalšímu večeru. Vše byli balónky a barevní osvětlení. Vešli jsme a ….. polovina sálu oněmněla.

Neurčitá osoba vkrádající se do děje

Ano, proč taky něco říkat, když před vás předstoupí 8 andělů? Jednoduše vám to vyrazí dech. Tak jako lidem, kteří se dívali na anděli. Ve všechno se zračil údiv, překvapení, závist. Lidé jsou tak průhlední. Na Edwarda hned po příchodu do sálo dolehli dotěrné myšlenky, všech přítomných.

Kdo to je? Je k nakousnutí… Smuší jim to. Ta holka je kus? Další adoptovaní děcka?

Ano, lidé jsou závistivý a rychle předvídatelní. Proto se Cullenovi nedivil, když utichla zábava a pro ně lidé utvořily uličku až k jejich stolu, kde se pohodlně usadily. A večer mohl začít. DJ na pódiu hrál písničku za písničkou a na parketu bylo prázdno.

Nikdo neměl odvahu vkročit na parket teď když u stolu sedí oni. Cullenovi. Nikdo se nechtěl ztrapnit, či přijít jim jen na oči. A tak se jeden člen odhodlal a stoupl si. Přešel parket a poprosil DJ o zahrání písničky.

Pohled Isabelly

Seděli jsme tam a nudily se. Tento večer je opravdu fajn. Z nudy jsou si dokonce začala hrát s párátkem. Pak ale Edward vstal a šel k pultu, kde sídlil DJ. Pošeptal mu něco do ucha. DJ jen kývl, nechal dohrát písničku a pak pustil další. Edward mezitím došel opět k našemu stolu a podíval se směrem ke mně.

,,Můžu prosit o tanec?“ zeptal se nejistě. V tu chvíli to ve mně zatuhlo. On mě prosil o tanec? Začala jsem panikařit a v krku mi narostl obrovský knedlík. Ztěžka jsou polkla a přikývla. Edward mi nabídl rámě a já ho přijala.

Došli jsme až doprostřed parketu, kde si mě Edward přitáhl blíž k sobě. Dal mi ruku kolem pasu a druhou uchytil tu moji. Ach, nééé pomyslela jsem si. Svoji ruku jsou mu položila na jeho mohutné rameno a začali jsem tančit. Byla to krásná pomalá písnička.

Udělali jsme pár kroků póz a pak jako bychom byli domluveni mě Edward jednou rukou pustil a já udělala otočku. Hned jsem se vrátila zpět a my pokračovali v krocích. Bylo to tak snadné, jako říkat básničku. Ostatní světla zhasla a nás ozářil jeden z reflektorů v místnosti.

Tak jako na soutěžích. Připadla jsem si teď ohromě důležitá, šťastná a zmatené zároveň. Edward ze mě nespouštěl oči a já z něho. Byli jsme spojeni očima, vše bylo dokonalé. Všude v místnosti bylo ticho, nebo možná se mi to zdálo, to už nevím, já jen vnímala dokonalou hudbu vycházející z repráků.

Dělali jsme synchronizované pohyby, jakoby na nějaké znamení a píseň pomalu dohrávala. Stihla jsem se ještě jednou otočit a pak, píseň skončila a Edward se mnou udělal záklonu dozadu. A  místností se rozlehl potlesk, ale to pro mě nebylo důležité.

Já si dívala do zlatých očích. Do očí anděla. Měl je krásně tekuté,jako zlato a já v nich viděla něco co se ze všech sil snažil potlačit. Vydělala jsem tam lásku a chtíč. Ohromný chtíč schovaný pod tenkou maskou. Možná bychom v té pozici zůstali dalších pět minut, kdyby nezačala hrát další pomalá písnička a mi se narovnali.

Na parketu se pak objevily další páry v podobě Esme a Carlisleho, Alice a Jaspera, Emmetta a Rose a černovlasé holky s pobledlým klukem. Postupně s přidávali další odvážlivci a večírek se pomalu rozjížděl.

Neurčitá osoba vkrádající se do děje

Protančily spolu celý večer. Tedy krom vyjímek kdy si Emmetta Jasper vypůjčil Bellu, nebo Rose s Alice Edwarda. Blížil se konec večera a Isabella ještě netančila s mužem na kterém jí tak hodně záleží. Sedla si nervózně na žídly a propalovala pohledem tančícího Carlisleho s Esme. Ten jako kdyby to vycítil se otočil směrem k ní, řekl něco Esme a šel  k ní.

,,Půjdeš si se mnou zatančit?“ Isabella se mile usmála a přijala nabídku. Carlisle ji odvedl doprostřed parketu, tak jako Edward, kde se začali točit do víru pomalé hudby.

,,Tak co? Jak dlouho máš v plánu se ještě zdržet?“ zeptal se nejistě a usmál. Poznala že je to hraný úsměv a že mu není zrovna po chuti mluvit o tom, ale i tak odpověděla.

,,Nevím,“ povzdechla si. ,,To záleží na okolnostech.“ Pokrčila rameny. ,,Ale, pořád mi neleze na mozek, jak to že si jsou tak podobní. Dobře sice jsou příbuzní, ale to neřeší náš problém. Vždyť je to nemožné. Jsou úplně identický.

Všechno na něm, „ pokynula hlavou k Edwardovi, který tančil s Esme a o něčem se s ní bavil, ,,mi připomíná jeho. Je to jak za trest, vědět že před tebou stojí tvůj milovaný, který zároveň není ten koho tolik miluješ, a nesmíš mu vyznat lásku. Či se ho dotknou.“ Zakroutila hlavou. ,,Je tak blízko, a zároveň daleko, Carlisle.“ Povzdechla si.

,,Já vím,“ přikývl Carlisle. ,,Je až k nevíře kolik toho mají společného. A nejen ty trpíš. Je pro mne těžké hrát si na toho kdo všechno zná. Přitom Lucas, byl ten kdo vždy všechno vyřešil. A teď tu jsem na tu záhadu sám a žádný Lucas mi nepomůže. Ale když se kouknu na něj,“ kývne na smějící se ho Edwarda. ,,Mám sto chutí se ho na to zeptat. Říct mu ať to vyřeší se mnou, tak jak to dělal Lucas. Jenomže tohle není Lucas.

Tohle není ten muž, kterého ty miluješ a ke kterému jsou se já obracel v době nouze. Tohle je někdo jiný. Je to zvláštní.“ řekl nepřítomně. ,,Jestli chceš můžu se na to kouknout podrobněji. Sice jsou už hledal, ale…prostě jestli chceš začnu nad tím pracovat víc. Možná mi pomůže i Edward, když se jedná o něho.“ Řekl.

,, Nemusíš to dělat,“ vzdorovala. ,,Ty to víš. Nemusíš to dělat. Ono se to časem vyřeší.“ Pokrčila rameny.

,,Já vím, že to nemusím dělat, jenže já chci. Jakoby si mě neznala už tak dost dobře, abys věděla že záhady jsou moje parkety.“ Řekl pobaveně.

,,To vím,“ souhlasila.

,,Tak vidíš. My na to přijdeme uvidíš. A do té doby…. Vítej v rodině Cullenů.“ Řekl Carlisle a usmál se na Isabellu. Ta jen kývla na znamení souhlasu a díky a dál se zabírala vlastními myšlenkami.

Tak a další večer ve společnosti Cullenů je za nimi. Všichni se vraceli domů s úsměvem na rtech. Všichni byli šťastni. Ale tohle veselí bylo jako ticho. Ticho před bouří a to hodně velikou boří. Ano v nejbližší době se opět zatmí a nastane temné období, ale teď to ovšem nikdo neví.

Teď si všichni užívají večera a radostně se vrací. Každý s jiným pocitem u srdce, jako obvykle se totiž v jejich srdcích  rozhostil divný pocit.

Esme s pocitem matky, teď ovšem ještě lepší matky. V koutku duše ví, že brzo bude mít další děti. Děti jménem Isabella a Edward a, že je bude milovat, tak jako své zbívající.

Carlisle s pocitem uspokojení. I on v koutku duše doufá že se Isabella připojí k jeho “malé“ rodince. A dnešek ho v tom jenom utvrdil. Dal mu šanci přemluvit Isabellu aby se vzdala té nesmyslné pomsty.

Alice, Ros, Emmett a Jasper odjíždějí pocitem radosti, hodně velké radosti. Oba dva nové členy by rádi uvítali do rodiny, jelikož za tento večer si je velice oblíbili. Zjistili že máji společné zájmy, že si rozumí a že by je rádi pojali za sourozence.

Edward s pocitem zrady. Ano, u jeho srdce se uhnízdilo srnko pochybnosti, jestli to co chce udělat je správné. Jestli má opravdu zabít tak nádhernou osobu, kterou ve skrytu duše miluje. Jestli je ochoten podstoupit vraždu jeho lásky, za svobodu.

A Isabella s pocitem naplnění. Dnes se jí splnil sen. Tedy spíše jeden ze snů. Přála si rodinu, kterou by milovala a tahle rodina ji miluje, teď záleží jen na ni jestli si je pustí k tělu a bude je milovat tak jako oni ji.

Dojeli spokojeně domů, kde se rozloučily a každý z nich šel za svou zábavou.

Shrnutí

<< Předchozí Další >>

Autor: ZabZa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Každý může milovat 13.kapitola: