Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Každá sukně dobrá - 3. kapitola

Každá sukně dobrá - 3. kapitolaPohled Alice. Naše vědma odposlouchává dění v domě Swanových a pak je sama nucena čelit Charliemu. Snad se vám bude dnešní kapitola líbit jako ostatní. :-) Děkuju za komentáře.

 

3. POZVÁNÍ

Alice:

 

Jely jsme z nemocnice a obě jsme mlčely. Nevěděla jsem, co říct, protože jsem se bála, že se hovor zase stočí k tomu, jak vím o tom, že má Bella připravovat večeři pro Charlieho kolegy. A ani ona nechtěla mluvit – netušila jsem ovšem, jestli je naštvaná, nebo se bojí. I já jsem věděla, že ji doma nečeká nic příjemného, protože ten její otec byl opravdu… na hlavu, slušně řečeno. Doufala jsem, že se brzy dozvím, co znamenají ty řeči o krádeži, protože to byla záhada, které jsem opravdu toužila přijít na kloub.

Zastavila jsem před jejím domem a ona se na mě podívala, v její hlubokých čokoládových očí se skutečně zračil strach a já bych ji nejraději odvezla k nám domů, než ji nechat napospas tomuhle tvorovi. Znala jsem ji necelý den, ale přišlo mi, jako bych s ní byla v úzkém vztahu celý život. Při ní se mě zmocňoval ochranitelský sesterský pud.

„Odvezu tě k vám, pojď si přelézt na moje místo,“ nabídla mi.

Zavrtěla jsem hlavou. „To je v pořádku. Jasper na mě bude čekat o pár minut na rohu vaší ulice. Dopravím se domu.“ Jasper na mě samozřejmě čekal až doma, ale to jsem říct nemohla, protože by se asi dost divila, kdybych přiznala, že jdu domů pěšky.

Zamračila se. „Jsi si jistá?“

„Naprosto,“ souhlasila jsem. Užuž se chystala vystoupit. „Bello.“

Zvědavě se na mě otočila. „Hm?“

„Dávej na sebe pozor.“

„Alice,“ vydechla a já v duchu zaúpěla, že jsem raději nebyla zticha. „Mají tyhle temné řeči, jako ´Lidé jsou zkažení.´, všechno to, jak víš o Charliem, plus to milé chování… Má tohle vše něco společného s nějakým… tajemstvím?“

Už dnes jsem si všimla, že je všímavá, ale že až takhle, to jsem netušila. No, jak z toho teď vybruslit?! Byla jsem na sto procent přesvědčená, že nám tahle dívka pomůže, i když jsem zatím nevěděla proč a jak, takže by se to jednou stejně musela dozvědět, tudíž nebylo jiného řešení, než upřímné odpovědi. „Ano, má.“

Chvíli se mi dívala do očí a pak chápavě přikývla. „A předpokládám správně, že se to dnes nedozvím, ani v nejbližší době?“

Přikývla jsem s poloúsměvem.

„Dobře. Měj se, Alice, a děkuju za dnešek.“ Usmála se a vylezla společně se mnou z auta. Já zatím počkala, až zajde do domu, a pak jsem se schovala za strom a tajně odposlouchávala dění v domě.

Bella se podle zvuku rozešla pomalým krokem do kuchyně, kde se v příští minutě ozývalo cinkání kastrolů a všelijakých příprav večeře. Z toho, co jsem věděla, Charlieho přátelé přijdou v pět, měla tedy ještě 45 minut na vaření. Jenže její otec si zjevně myslel, že je to práce na celé odpoledne, takže jakmile zaslechl nějakou činnost, vystřelil od televize a jeho kroky mířili hned do kuchyně.

„Mohla bys mi vysvětlit, kde jsi tak dlouho?“ zeptal se jí zostra.

Bellino srdce prudce zrychlilo. „Byla jsem v nemocnici.“

„A co jsi tam dělala?“

„Na parkovišti jsem se uhodila do hlavy a začalo mi být špatně, tak mě kamarádka odvezla na ošetření. Neboj se, večeři stihnu připravit.“

„To si piš, že stihneš, jinak se můžeš rozloučit s luxusem, který ti dopřávám, a jít bydlet třeba pod most. A přestaň mi lhát, vím, že žádné přátele nemáš!“

Bella se ihned bránila, ale z jejího mírného povzdechu jsem vycítila, že by se nejraději zašila někam do kouta a mlčela. Já bych zase nejraději vlítla do jejich domu a z Charlieho udělala dva malé do školky, protože se rozhodně nechoval jako správný otec.

„Seznámila jsem se s ní dneska, má tu celou rodinu, před několika dny se přistěhovali.“

Charlie se zarazil. „Jakže se jmenují?“

„Cullenovi,“ odvětila Bella nejistým hlasem. Její otec se musel tvářit nějakým způsobem, z kterého Bella nedokázala vyvodit důsledky.

„A dnes tě ošetřoval Carlisle?“

„Jo, jak to víš?“

Charlie odfrkl. „Ty hloupá, ke komu by tě asi jeho dcera zavedla, co myslíš?!“

Zuřivě jsem zavrčela. Bella byla moje kamarádka, nechtěla jsem, aby s ní takhle nějaký člověk mluvil.

„My-myslela jsem, jak víš, že je Carlisle doktor,“ opravila se rychle Bells.

„Dnes ráno mě volali kvůli naléhavé situaci na jedno místo kousek od Port Angeles a prosili mě, abych vzal s sebou nějakého lékaře, že to potřebuje odborné hodnocení. Jediný doktor Cullen měl chvilku volna, takže jsem se s ním seznámil. A protože mi opravdu pomohl – a tobě dnes také – zítra mu chci zavolat a pozvat ho k nám na večeři, takže bys měla jít nakoupit nějaké pořádné potraviny, abychom se před ním a jeho rodinou neznemožnili.“

Moje vize neukazovala naší společnou večeři, protože o ní ještě Carlisle nevěděl, aby se mohl rozhodnout, že přijdeme, ale ukázala mi, že Bella bude hledat svůj telefon o pár minut později -  a viděla jsem to, protože si Carlisle právě uvědomil, že ho vzal s sebou do tašky, protože si ho Bella zapomněla u něj v ordinaci.

Rychle jsem se rozeběhla k nám domů, kde se na mě všichni zmateně dívali, když jsem zastavila v obývacím pokoji a hrnula se ke Carlisleovi.

„Carlisle, já ten telefon Belle donesu,“ nabídla jsem se a přála si být zpátky u jejich domu a rychle zabránit tomu, co se chystalo – tudíž nějaké Belly špatně vyřčené větě a Charliemu rozzuřenému výrazu, z kterého se dá vyvodit akorát facka. Sice jsem to neviděla, ale jasně se k tomu schylovalo od té doby, co se Charlie objevil v kuchyni.

S obezřetným výrazem mi ho podával, zatímco se vedle mě objevila Esmé s otázkou v očích. „Alice, co se děje?“

„Já opravdu musím zpátky, vysvětlím vám to později, nebo…“ Prosebně jsem se podívala na Jazze, Rose a Emmetta.

Všichni tři přikývli a já zmizela z domu rychlostí blesku.

O několik vteřin později už jsem zvonila u domu Swanových s pocitem úlevy, protože Charlie zatím Bellu jen pozoroval. Poslouchala jsem, jak Charlie Bellu okřikl, ať raději vaří, že se jde podívat, a v příští chvíli už otvíral dveře.

Jakmile mě spatřil, jeho tvář zalila fascinace a zmatenost.

„Dobrý večer,“ pozdravila jsem. „Je doma Bella? Zapomněla si u táty v ordinaci telefon, tak jsem jí ho přivezla.“

Pan Swan udělal mírný krok vzad, jak mu došlo, oč se jedná. „Ty jsi dcera doktora Cullena?“ Moje postranní myšlenka byla, že je nevychovaný, když na mě vybafne s takovou otázkou, aniž by slušně pozdravil, ale byly důležitější věci, kterými jsem se musela zabývat.

Falešně jsem se usmála, ale ten člověk neměl žádné podezření. „Ano, to jsem. Alice Cullenová.“ Natáhla jsem k němu ruku v rukavici a potřásla si s ním.

„Charlie Swan,“ představil se. „Hrozně se omlouvám, že jste kvůli Belle musela jet až sem, slečno.“

Zabránila jsem překvapenému výrazu. Slečno? Vykání? Musela jsem si připomenout, jak na lidi působíme. „To vůbec nevadí, Bella je kamarádka. Takže tady.“ Podala jsem mu telefon. „A mohl byste mi ji, prosím, zavolat? Chtěla bych se s ní na něčem domluvit.“

„Jistě,“ přitakal rychle a otočil se do ústí domu. „Isabello!“

„Ano?“ ozvalo se z kuchyně, načež by slyšet zvuk příboru, jak cinknul o zem, a jemné tlumené plácnutí, jako by se něco rozlilo, ale to Charlie nemohl zaslechnout. „Sakra,“ zašeptala si Bella a pak asi něco utírala.

„Máš tu návštěvu!“

„Už běžím.“ Objevila se ve dveřích a její mile překvapený obličej se změnil na vystrašený, když pohlédla na svého otce. „Och, ahoj, Alice. Děje se něco?“

Věděla jsem, že mě její otec předběhne, takže jsem mu nechala tu vteřinu, aby to ze sebe dostal.

„Alice byla tak hodná a přivezla ti telefon, který si zapomněla u pana Cullena v ordinaci.“

Bella rozpaky zčervenala a převzala si ho od otce, načež si ho zasunula do zadní kapsy kalhot. „Děkuju, vůbec jsem si nevšimla, že ho nemám. Nemusela ses trmácet až sem.“

Mávla jsem ledabyle rukou. „To vůbec nevadí. Stejně jsem ti přišla nabídnout, jestli s námi nechceš jet zítra ráno do školy.“ Nepřipomínala jsem ranní nefunkčnost jejího automobilu a přišlo mi, že po mně vrhla mírný vděčný pohled.

„To ne, nechci vás obtěžovat,“ vymlouvala se rychle Bella, ale já přímo cítila, že je to jen ze slušnosti, protože její oči svítily radostí. Neměla jsem jí to za zlé, samozřejmě. Chtěla nás poznat. To i my ji, protože nás všechny stále doháněla zvědavost zjistit, proč je pro nás ta dívka údajně důležitá.

Usmála jsem se – tentokrát upřímně. „Neobtěžuješ, nám to spíš udělá radost. Věř mi.“

„Než odjedete, Alice,“ vyhrkl pan Swan a pousmál se. Periferním viděním jsem zahlédla, jak Bella zaraženě nakrčila obočí. „Chtěl jsem vás a vaši rodinu pozvat zítra na večeři – jednak proto, jak mile jste se dnes k Isabelle zachovali, a také proto, že mi dnes váš otec velmi pomohl. Navíc si myslím, že tu určitě ještě nikoho neznáte, takže…“

Večeře. Krucinál. Tak to nevyjde – nikdo z nich nebude chtít dobrovolně jíst ty lidské blafy. Rychle jsem hledala řešení.

„To není nutné,“ snažila jsem se vykroutit.

„Ale, Alice, Isabella ráda navaří, bude to příjemný večer.“ Jako by snad se mnou flirtoval, či co!

Rádoby rezignovaně jsem vzdychla. „Pokud na té návštěvě opravdu trváte, musím já trvat na tom, že by stačila pouhá káva, žádná večeře. Bella se nemusí s ničím dělat a my budeme spokojení. Naše rodina totiž drží… takovou zvláštní dietu. Je to nový druh stravy, který zatím nebyl pojmenován, ale máme vymezené jen určité druhy jídel.“ Popadlo mě nutkání chytit se v zoufalém a bezradném gestu za hlavu. Co to se mnou bylo?! Plácala jsem páté před deváté, aniž bych si uvědomila, že jsem, co jsem. Alice Cullenová, upírka, která rozhodně nemusí vymýšlet nějaké hlouposti. Bože…

Charlie byl zaskočený, stejně tak Bella, ale ani jeden z nich to nekomentoval. Bella pravděpodobně ze slušnosti a z tendence nevtírat se do cizích záležitostí a Charlie určitě kvůli tomu, že nechtěl vést řeč o něčem, z čeho by nebyl moudrý, a prokázalo by se, že je úplný hlupák.

„Tak dobrá, káva v šest?“

Přikývla jsem. „Dobře. Vyřídím to doma. Zatím se mějte, pan Swane. Bello, vyzvedneme tě v sedm, ano?“

„Jistě,“ souhlasila.

Otočila jsem se k odchodu, a jakmile se zavřely dveře, slyšela jsem, jak Charlie zabručel něco v tom smyslu, proč nemůže mít takovou dceru, načež ji samozřejmě rychle popohnal do kuchyně, aby pokračovala ve vaření.

 

Když jsem se vrátila domu, už byli všichni obeznámeni s tím, co se dnes stalo, a s kauzou Bella Swanová. Netušila jsem přesně, jestli to Esmé s Carlislem považují za dobrý nápad, ale věděla jsem, že na mé vize a můj instinkt sází a věří mi, což mi dodalo odvahu, že to, co děláme, je skutečně správné.

Posadila jsem se vedle Jaspera na pohovku a neodolala nutkání políbit ho. Pak jsem se otočila k ostatním a oznámila jim, že nás Charlie Swan zve zítra na kávu.

„Charlie Swan?“ zopakoval překvapeně Carlisle. „S tím jsem byl dnes vyřizovat jeden případ.“

Vzdychla jsem. „To je další důvod, proč nás zve. Tím jedním je také fakt, že ses dnes o Bellu postaral.“

„Vypadal docela mile, rozhodně ne tak, že by vyhrožoval své dceři z krádeže, kterou podle vás neudělala. Máte k tomu vůbec nějaké rozumné důvody, proč si myslet, že nic neprovedla?“

Zamyslela jsem se. „Vlastně ne, ale je to jasné, Carlisle. Někdo jako ona by toho ani nebyl schopný. A brzy zjistíme, jak to bylo doopravdy, ale napřed musíme prolomit ledy.“

„Jak to myslíš?“ zeptala se Esme zmateně.

„Je trochu uzavřená,“ vysvětlila Rosalie.

„Trochu víc,“ opravil ji Jasper. „To, co jsem dnes cítil… má vypěstovanou velmi silnou nedůvěru v lidi, jako by se jich bála, ale tak, že je to téměř fobie. Nikomu nevěří, ale několikrát jsem si dnes všiml, že se při komunikaci s námi zvláštně uvolnila a otevřela se.“

„Ale jen na chvíli,“ doplnil ho Emmett. „Zajímalo by mě, co se jí stalo. A proč vůbec jsme my ti, co jí mají pomoci.“

„Možná proto, že nejsme lidé,“ zašeptala Rosalie. „Jestli nevěří lidem, mohla by věřit nám.“

„Stále si myslím, že má něco společného s Edwardem,“ vedla jsem si svou.

Esme se po mně překvapeně podívala – tuhle moji verzi asi ostatní neprozradili, když vysvětlovali, co se dnes stalo. „S Edwardem? A jak? Ty jsi něco viděla?“

Zavrtěla jsem hlavou. „Ne, ale mám takový zvláštní pocit, že není důležitá pro nás, ale pro Edwarda. Teda, bude. Asi je také důležitá pro nás, ale jiným způsobem. Ať tak či tak, chci jí pomoct a vypadá opravdu mile, takže myslím, že si s ní všichni budete rozumět.“

Esme se usmála. „Budeme k tomu mít příležitost zítra, viď?“

„Ano, to ano,“ souhlasila jsem. „Jen se obávám toho jejího otce. Vůbec se mi nelíbí, jak s ní zachází.“ Nesouhlasně jsem se zamračila. Ucítila jsem na zádech Jasperovu dlaň, jak mě konejšivě hladí, a pousmála jsem se na něj.

„Určitě to nebude tak horké, jak se zdá,“ uklidňoval mě Carlisle.

„Dneska ji chtěl uhodit,“ oznámila jsem se zvednutým obočím.

„Cože?“ vyhrkla Rosalie s Esme unisono.

Přikývla jsem. „Měla jsem tu vizi, když jsem sem běžela pro ten její telefon. Věděla jsem, že jí ho musím rychle přinést, abych zabránila té facce. A to by byla ještě z nějakého hloupého důvodu. Bella by jen pronesla něco o tom, že neví, jak si sežene učení z dneška, protože toho určitě brali hodně, zatímco ona musela být v nemocnici. Charlie by na ni zakřičel, že kdyby nebyla takový nemehlo, tak by mohla v klidu vařit doma. Na to by Bella odpověděla, že už se to víckrát nestane a že se omlouvá, načež se Charlie naštve a uhodí ji. Zničehonic. Vůbec k tomu neměl žádný podnět, žádný důvod. Docela ráda bych viděla do hlavy toho člověka, abych věděla, na co vůbec myslí… Nebo vlastně je dobře, že to nevím.“

„Takže zítra? V šest?“ optala se Esme.

„Přesně tak. Musíme jí ukázat, že nejsme jako lidé.“

„Vždyť my nejsme lidé,“ opáčila Esme.

„Ale ukážeme jí, že se chováme lépe než oni. Souhlasíte s tím?“

Všichni jen přikývli. Teď je důležité, abychom Belle pomohli, aby neměla pocit, že je sama proti celému světu.


Další kapitoly už budou jenom z pohledu Belly, krátce je tam myslím pohled nikoho a krátce pohled Edwarda, ale jinak to bude Bella, Bella a zase jenom Bella. :-) A ještě bych chtěla dodat k minulému dílu (už jsem na ten komentář sice odpovídala, ale přece jen...), Rosalie s Jasperem nejsou tolik odtažití jako v originále. Kdo četl PŠKL nebo VJJZ, tak ví, že je dělám stejně přátelské jako ostatní Cullenovy. Snad jen u Dvě v jenom (povídka se už píše, popis na shrnutí) tomu tak nebude. 

 


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Každá sukně dobrá - 3. kapitola:

 1 2 3   Další »
30.01.2016 [11:51]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

29. Jana S
08.12.2014 [18:57]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

28. Janča148
28.08.2013 [13:27]

No teda kret.én Charlie je tak blbej ... Kdyt Bella je moc hodná a co proti ní má ? Dem.ent Emoticon

27. RoseCullen
01.08.2013 [17:48]

krása máš fantazii

26. marcela
29.07.2013 [18:36]

Nádherné. Emoticon Emoticon Emoticon

25. Sandner
26.07.2013 [16:04]

rychle další Emoticon

26.07.2013 [11:03]

Viky123Paráda Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

26.07.2013 [9:22]

Dianeh001Super! Nemůžu se dočkat pokračování Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon A doufám, že Cullenovi pěkně natrhnou Charliemu zadek! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

22. Lulaby
26.07.2013 [8:56]

Paráda :)

21. Pegi
26.07.2013 [7:48]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1 2 3   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!