Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Každá lež jednou skončí - 17. kapitola

12.04.2010 (07:45) • Anamor8 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3053×

17. kapitola – Vysvětlení

A tak začal kousek mého štěstí. Ale oba jsme dobře věděli, že za dva měsíce může být konec. Před všemi jsme si pořád hráli na to, že se nebavíme. Už jsem neničila pokoj a trávila tam mnohem víc času, protože tam za mnou tajně chodil Edward. Na lov jsem chodila jedině s ním.

Vyprávěl mi, co dělal, když odešel. Nikdy předtím, když jsme si povídali, o tom nemluvil. Vždy se z toho nějak vymluvil, a tak jsem byla ráda, že se do toho pustil sám.

„Chodil jsem různě po Americe a lovil lidi. Díky tomu, že čtu myšlenky, jsem lovil jen ty zlé. Ale přesto jsem si uvědomoval, že jsem monstrum. Chtěl jsem se vrátit, ale bál jsem se, jestli můžu. Věděl jsem, že největší problém bude s tebou. Vrátil jsem se, ale už jste tam nebyli a tak jsem vás hledal. Jednoho dne jsem narazil na Felixe a odvedl mě sem do Voltery. Arovi se líbil můj dar a když se mě dotkl, dozvěděl se o tobě a rodině. Okamžitě o tobě chtěl vědět vše. A tehdy mi dal na vybranou, buď tě přivedu, nebo tě zabije.

Nemohl jsem to dovolit a tak jsem se vrátil. Ale když jsem tě uviděl v tom lese, jak lovíš, začaly se mi samy vracet vzpomínky na nemocnici a potom.
V hlavě mi šrotovalo, že mi někdo lhal. Když jsem se ti po tak dlouhé době podíval do očí, něco jsem si uvědomil. A pak, když jsme se prali, to vypadalo, že to je i z tvé strany, bohužel nás Emmet přerušil.“ Tomu jsem se jen usmála. Ještě dnes mam chuť ho za to uškrtit. Jediné, co mi to nedovoluje, je to, že to vlastně myslel dobře.

„Chtěl jsem začít od znovu a doufal, že Volturiovi zapomenou. Jenže tys mi dělala naschvály a já měl každý den větší a větší chuť tě sem poslat expresem. Ale byly to jen myšlenky, jelikož jsem věděl, že to nedokážu,“ přitáhnul si mě k sobě ještě blíž a dal mi pusu do vlasů.

„No, a pak se stalo to že sis povídala s Esme a obě jste se vlastně prořekly o minulosti, která mě tak trápila. Pořád mě trápilo, kde může být Bella. Nemohl jsme uvěřit tomu, že jsi mi lhala, a nebo Esme. Cítil jsem tu zradu vůči mě a tak jsem se rozhodl utéct. Odmítal jsem s tebou ještě někdy mluvit. Ale tys byla vždy paličatá a vytrvala. A za to jsem rád. Když jsi mi vyprávěla, jak to bylo, začal jsem tě chápat a hlavě se ve mně probudily vzpomínky na nemocnici. Uvědomil jsem si, proč jsem nezapomněl na neznámou Bellu. No, zkrátka řečeno, jsem se do ní tehdy zamiloval. A proto mě to celou dobu táhlo i k tobě.

Užíval jsem si toho, že tě můžu mít tak na blízku bez toho, aniž bys mě chtěla zaškrtit.

Ani nevíš, že jsem tě chodil pozorovat jak spíš,“ oznámil jakoby nic a já se na něj jen zaraženě dívala. Dělal, že si toho nevšiml a pokračoval.

„Přemýšlel jsem, jak tě alespoň trochu zachránit. Aro taky viděl, jak vypadáš, a proto prohlásil, že po tobě bude poptávka. Tím mě naštval. Řekl, že tě provdá za toho prvního, co tě požádá o ruku. Jednou večer mi došlo, že kdyby tě provdal, už by ses odsud nedostala. A alespoň tohle jsem nemohl dopustit. Napůl z povinnosti napůl z chtíče jsem tě požádal o ruku. Byl jsem rád, že´s přijala, ale nevěděl jsem, jak jsi na tom.

Ani nevíš, jak se mi líbilo, když jsi začala používat moje příjmení. A poté se mi splnil můj sen a já začal věřit, že mě můžeš milovat, že mě miluješ.

Což jsi mi vlastně i řekla ráno, kdy se ze mě stal nejšťastnější upír pod sluncem,“ řekl významně se na mě podíval.

„Když ses nevrátila z lovu, začal jsem mít strach a šel po tvé stopě. Až jsem narazil na pach Felixe, vše mi bylo jasné. A v tu chvíli jsem se začal nenávidět, že jsem to vůbec dovolil.

Vrátil jsem se domů a řekl jen, že´s utekla. Esme kdyby nebyla upír, by se zhroutila. Byl jsem s nimi týden a pak odešel. Nemohl jsem tam zůstat, protože jsem za vše mohl já. Toulal jsem se a myslel na tebe, co jsem provedl. Už jsem to nemohl vydržet a rozhodl se jet sem za tebou. Chtěl jsem to vše říct, jenže ty jsi to pochopila dřív, než Aro promluvil. Věděl jsem, že mě budeš nenávidět a že máš na to právo, ale přesto to bolelo.

Nejvíc jsem si začal vyčítat, že to zasnoubení je moje vina. Bylo na tobě vidět, jak svého snoubence chceš spíše probodnout. Ale pořád jsem věděl, že si ho nemůžeš vzít, ani kdyby jsi chtěla, protože jsi moje.

Když jsi mi ukázala své veškeré vzpomínky na mě a bolest, za kterou jsem mohl, nenáviděl jsem se, protože jsem ti ubližoval celou dobu. A když ti nakonec ujela i poslední myšlenka, byl to pro mě signál. Okamžitě jsem běžel za tebou,“ ukončil to vše a já se na něj překulila. Posadila jsem se na něj obkročmo a obličej měla jen pár centimetrů od jeho.

„Takže pan Masen se na mě díval jak spím? A co se dozvěděl?“ zeptala jsem se o a otřela své rty o jeho, ale nepolíbila jsem ho a rychle se odtáhla.

Nevím jak, ale byla jsem pod ním a držel mi ruce nad hlavou jednou rukou a druhou mi přejížděl po boku. Zachvěla jsem se a on se usmál.

„Paní Masenová, nezapomínejte, že jsem silnější,“ připomněl mi. „No, dozvídal jsem se zajímavé věci, jako že mumláš moje jméno ze spaní,“ zašeptal a poté hladově spojil naše rty.

V klidu jsem ležela na jeho hrudi.

„Edwarde, jak to bude? Jak se odsud dostaneme?“ Tohle mě tížilo a měla jsem strach.

„Bell, nevím. Nejdřív mi řekni, co ti přesně řekl Aro.“ Povzdechla jsem si a začala vzpomínat. Poté jsem stáhla štít, aby to Edward viděl.

„Isabello, mám pro tebe poslední nabídku.“ To se mi začínalo líbit. Třeba mě pak pustí konečně domů.
„James tě chce požádat o ruku.“ Při tom jsem na něj vytřeštila oči. Nikdy.
„A teď k té nabídce. Budeš souhlasit se sňatkem a já už navždy nechám tvou rodinu na pokoji.“ Bylo mi jasné, co by se stalo, kdybych nesouhlasila. Jestli se mám obětovat, aby moje rodina byla živá, udělám to.
Němě jsem přikývla, nic jiného mi nezbývalo. Ta představa byla odporná.

„Mám to. On ti neřekl přesně, koho si máš vzít a že musíš. On ti jenom řekl, aby jsi souhlasila. Tím ho dostaneme, ale musíme až v den svatby, jelikož by přišel na způsob, jak se vykroutit.“ Slyšela jsem v tom usměv a věděla, že má pravdu a je si jistý. Tak to ani nebylo tak hrozné.

Ale přesto jsem se pořád bála. Přeci jen Aro je vládce a když si něco usmyslí, nic ho nezastaví. Tak co zmůže jeden obyčejný slib manželství a lásky. Co když to Aro nevezme a co hůř, co když na to přijdou ještě dřív? A nebo co když mu něco udělá James? To bych nepřežila. A pak mi došlo ještě něco, Aro bude chtít pozvat mojí rodinu, určitě. Budu mu v tom muset zabránit. Vždy jsem se bála budoucnosti, hlavně poté, co jsem poznala Edwarda.

Nikdo neví, jak se rozhodne Aro s námi. Nikdo neví, co bude dál a já si s Edwardem vychutnávala každou minutu, jelikož nikdo neví, jestli bude naše poslední nebo ne.
Budoucnost je moje noční můra.

Dny plynuly moc rychle a já se bála, jelikož se můj čas zkracoval. Až tu bude James, musím poslouchat, on jediný si nedělá starost s tím, že jsem na půl člověk. Ba naopak toho využívá.

Autor: Anamor8 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Každá lež jednou skončí - 17. kapitola: