Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Každá lež jednou skončí - 16. kapitola

Moje kresbička Belly jako upíra :D


Každá lež jednou skončí - 16. kapitolaTak tady máte další kousek skládačky. Zase se dozvíte něco nového.

16. kapitola –  Beznaděj

Tentokrát jsem svůj pokoj rozmlátila ještě pečlivěji. Roztrhala jsem si veškeré oblečení. Pokoj vypadal jako po druhé světové a já na to byla pyšná. Alespoň mi to pomohlo se uklidnit, i když ne úplně. Aro rozpoutal válku, aniž by o tom věděl.

Ráno si mě Aro zase nechal zavolat. Musela jsem se rozloučit ze svým snoubencem. Bylo mi z toho na zvracení a za vše mohl jenom on. James ke mně přišel s úsměvem a já měla co dělat, abych udržela svůj žaludek na místě. Musela jsem ho políbit jinak by udělal to, co minule. Zbil mě až do krve. To jsem vážně nečekala. Využíval toho, že nejsem plnohodnotný upír.

Když odešel, oddychla jsem si a šla do pokoje, který jsem začala ještě víc demolovat. Jak já to tady nenávidím. Nenávidím sebe, jeho, celý svět.

Když už nebylo co rozbít, šla jsem do tělocvičny, kde všichni čekali.

„Kde se flákáš?“ vykřikla Jane.

„Drž zobák, nikdy s tebou netrénuju, tak si toho nech,“ odpověděla jsem hnusně.

„Ale tvoje protekce končí. Teď nás trénuje Edward a ne James,“ řekla až moc sladce.

„Je mi jedno, kdo mě trénuje Jestli on nebo tenhle zrádce, ale ty to nejsi, tak sklapni a dej si odchod.“ Alec se začal smát.

„To se ti povedlo po dlouhé době, Issi, a já myslel, že´s vyšla z formy. Pojď sem,“ smál se Alec a objal mě.

„Díky, půjdeme trénovat?“ Jen se usmál a šli jsme na druhou stranu tělocvičny.

S Alecem jsem začaly normálně trénovat.

A takhle to šlo do konce měsíce. Já se mu vyhýbala a nemluvila s ním. Do dne, než Jane začala s Alecem dřív trénovat a na mě zbyl jen on.

Sedla jsem si na rohu tělocvičny a odmítala cokoliv dělat.

„Bello, vstávej, musíš trénovat,“ začal.

„Pro tebe Isabella. Bello mi smí říkat jen rodina a přátele. Ty nejsi ani jeden z nich. Pravý Edward zemřel v roce 1918. Ty jsi jen špatná náhražka,“ vyštěkla jsem na něj, až ostatní přestali trénovat a dívali se na mě.

Chtěla jsem, aby pocítil tu bolest a tak jsem stáhla štít a vzpomínala na vše, čím mi on způsobil bolest. Už když byl člověk.

Kolik bolesti jsem díky němu zažila. Jak jsem se trápila, když ležel a měl umřít.

Vše se mi vrátilo a nečekaně jsem na něj skočila. Takovou silou, že jsme se dvakrát přetočili.

Byla jsem nad ním a nenávistně vrčela. Litovala jsem toho, že nemám tolik síly, že bych ho zničila. V hlavě mi běhalo vše a z vrčení se začaly stávat vzlyky. Nemohla jsem mu ublížit, jelikož bych si ublížila ještě víc. Nehlídala jsem si myšlenky a tak mi proběhla i ta, že ho stále miluju. Když jsem si to uvědomila, podívala jsem se na něj, jen mě pozoroval. Tak rychle, jak jen to šlo, jsem se sebrala a běžela pryč.

Jako vždy, když jsem se vrátila do pokoje, už byl opravený. A mě ovládla nová zloba, začala jsem vše ničit jako vždy. Házela jsem vázami. Když jsem chtěla hodit asi třetí, silné ruce chytly ty moje a zabránily mi v tom. Upustila jsem vázu na zem, roztříštila se na spoustu kusů, které se rozletěly po podlaze, a čekala.

Přitáhl si mě blíž k sobě a pevně objal. Věděla jsem, že je to on. Začala jsem brečet, moje beznaděj byla den ode dne větší a větší. Přetočila jsem se mu v náruči a zabořila mu hlavu do hrudi.

„Proč my?“ vysoukala jsem ze sebe mezi vzlyky. Dal mi pusu do vlasů.

„Nevím, Bell,“ šeptal.

„Proč jsi o mě řekl?“ Tahle otázka mě trápila nejvíc. Posadil se na postel a mě si posadil na klín.

„Nechtěl jsem ale, Aro se mě dotkl a tak viděl vše. Veškeré myšlenky, zážitky. Omlouvám se, nechtěl jsem, ale pak mi řekl, že buď tě pomůžu přivést, nebo tě rovnou zabije,“ šeptal a pevněji mě objímal.

„Promiň, měla jsem se nejdřív zeptat a pak vyvádět,“ omluvila jsem se.

„To je v pořádku. Já taky tenkrát vyváděl, aniž bych věděl, proč jsi lhala.“ Podívala jsem se mu do očí, začal se ke mně pomalu sklánět. Neustále mi nechával prostor, ale já ho nepotřebovala. Když jsme se už dotýkali nosy, vyčkával.
„Miluju tě,“ zašeptal a to byl signál. Ani vteřinu jsem neváhala a spojila naše rty.

Zezačátku jsme se jen tak oťukávali a náš polibek se začal prohlubovat do vášnivějšího polibku, se kterým ani jeden nehodlal přestat, dokud se neprojevila má lidská strana. Došel mi kyslík a já se chtě nechtě musela odtrhnout. Hlasitě jsem lapala po dechu a Edward se mi tiše smál.

Stulila jsem se mu víc v náruči a užívala si jeho blízkost, kterou jsem tak dlouho neměla a za chvíli už mít nebudu.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Každá lež jednou skončí - 16. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!