Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Kapka snů, nebo moře vzpomínek? - 6. kapitola


Kapka snů, nebo moře vzpomínek? - 6. kapitolaVerča kouká na televizi... A jede s Alice na nákupy.

Odešla jsem do obývacího pokoje a sedla jsem si na gauč, nohy zkřížené v tureckém sedu. Vzala jsem si ovladač a projížděla programy v televizi. Emmett byl teď naštěstí na lovu, takže jsem nebyla v ohrožení života.
Našla jsem si nějaký pěkný film, ostatně to vypadalo, že právě začíná jeden z mých nejoblíbenějších filmů – Fantom Opery. Sice v angličtině, ale vzhledem k tomu, že ho znám nazpaměť, mi to ani moc nevadilo.
Prostě jsem si vzala deku, zabalila se do ní, pod hlavu polštář a koukala jsem na film. Jo, náhodou se na to fakt dobře koukalo, i na ten začátek, který mě doma moc nebaví. Snad to bylo proto, že tady mě baví úplně všechno.
Rosalie přišla za mnou, zvědavá, na co se dívám.
„Jé, to znám! To je Fantom Opery, že? Jednou nám to pouštěli ve čtvrťáku. Asi před dvěma lety,“ řekla.
„Jo, Fantom. Jsem do něj úplný blázen. Ale do vás taky,“ pousmála jsem se.
Rose si sedla vedle mne na gauč.
„Je tam pěkná hudba.“
„To jo.“

***

Když film skončil, nabídla mi Rose, jestli nechci něco k pití. Je pravda, že naposled jsem pila ráno v sedm a teď je… No, rozhodně je už po poledni.
„Máme kafe?“ zeptala jsem se.
Zvláštní je, že už se úplně automaticky zeptám, jestli máme kafe a ne, jestli oni mají kafe. Jako kdybych se úplně obyčejně považovala za člena rodiny.
Rosalii to však vůbec nepřišlo divné.
„Nescaffé nebo Jacobs? Osobně doufám, že si vybereš Nescaffé, protože Jacobs mi připomíná toho psa,“ zeptala se.
„Dám si Nescaffé s mlékem,“ pousmála jsem se.
S úsměvem přikývla a odešla splnit mé přání. A já zůstala v obýváku dočista sama. Nevím proč, ale najednou mi ta místnost přišla moc velká, moc světlá a moc prázdná. Bála jsem se, že se tu ztratím, když tu se mnou nikdo není. Připadala jsem si ztracená.
„Ale no tak,“ ozval se zvonivý hlas.
Jeho majitel, Jasper, si sedl vedle mne. Vypadal ustaraný. Z toho, jak se cítím? Proč?
„Copak se stalo?“ zeptal se.
„Ale nic. Nic důležitého,“ zašeptala jsem.
Jasper se na mě podíval. Nevěřil mi a já se mu ani nedivila. Sama jsem věděla, že lžu a on to musel vědět dvakrát tolik. Podívala jsem se mu krátce do jantarových očí. Mírně se mi zatočila hlava, proto jsem raději ucukla.
„Jazzi? Proč chci, aby se všechno změnilo a přitom chci, aby to zůstalo stejné?“ zeptala jsem se.
„Nerozumím ti, Verčo.“
„Chci tu zůstat. S vámi. Chci tu být navždy a být tu s vámi jako doteď, ale být proměněná, abych už nikdy neměla problémy spjaté s tím, že jsme s Vlaďkou lidé a víme příliš mnoho. Na druhou stranu ale chci, aby to bylo jako kdybych tu nebyla. Víš… jako podle té knihy,“ vysvětlila jsem.
Jasper se na mě podíval a usmál se.
„Něco ti řeknu. Je to náš život. Třeba to vypadá jako v té knize, ale život má vlastní pravidla a scénář si tvoříme každou vteřinou, tím, co uděláme my, ne tím, co napsala jakási spisovatelka do svých knih. Stane se to, co se má stát. Ale co se stane, to neví nikdo. Vždyť… i Aliciny vize jsou subjektivní. Mění se podle toho, jak se rozhodneme. Jak se rozhodnu já, ty… Volturiovi. Jsou to naše volby.“ Přikývla jsem. Já vím, všechno to vím.
Rosalie mi přinesla tu kávu, světle hnědou, jak v ní bylo pečlivě rozmíchané mléko.
„Díky moc, Rose,“ řekla jsem a lokla si kávy. Byla moc dobrá.
„Není to… málo sladké? Přeslazené? Málo mléka?“ zeptala se Rosalie starostlivě.
„Je to dobrý, Rose. Díky.“
„Tak dobře. Ale vážně, kdyby to nebylo dobré…“
„Rose!“ Jen přikývla.
Alice přišla do obýváku a podívala se na mě.
„Až to vypiješ, vstávej, jede se nakupovat,“ řekla.
Přikývla jsem, odložila jsem vypitý hrneček a šla jsem za ní. Nasedly jsme do jejího Porsche, jen my dvě. Já a Alice jedeme nakupovat. Pousmála jsem se.

Přijely jsme k obchoďáku – byl to opravdu velký obchoďák. Alice mě ihned zatáhla do obchodu s party oblečením.
„Zase budeš pořádat večírek, Alice?“ zeptala jsem se.
„Zaspalas svatbu, musíš si ji vynahradit!“ zazubila se na mě.
Ani jsem nestačila zpozorovat, po čem chňapla, ale v následující chvíli jsem byla ve zkušební kabince a Alice mě úspěšně nasoukala do blýskavých, tyrkysových šatů. Byly docela pěkné.
„Líbí se mi, ale… neměly by trošku kratší? Budu si šlapat vzadu na lem,“ špitla jsem.
„Ale no tak! Vypadá to úchvatně! A takhle se to nosí!“ odpověděla Alice a vytáhla mě na světlo.

***

Právě jsme koupily boty.
„Alice, upozorňuji tě, že v tom nebudu umět chodit!“ sykla jsem.
„Ale jdi! To říkala Bella také! Já tě to naučím.“
Povzdychla jsem si. Ještě nikomu se nepovedlo, aby naučil chodit na podpatcích. Je to nadlidský úkol, na druhou stranu - Alice není člověk.
„No dobře, věřím ti, ale neslibuji, že to dokážu.“
„Dokážeš a teď už pojď.“
Vrátily jsme se do auta.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Kapka snů, nebo moře vzpomínek? - 6. kapitola:

 1
01.06.2011 [15:24]

Break Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

30.05.2011 [16:02]

PetraCullen Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

30.05.2011 [15:45]

Kika57 Emoticon Tahle je taky dobrá! Emoticon To kafe mě pobavilo, ale když jsem si přečetla název, tak mi to došlo... a hned jsem si přečetla zbytek věty a musela se začít smát! Emoticon Už aby ti vydali další díly Emoticon Emoticon Emoticon
Emoticon
PS: píšeš skvěle
PSS: nekecám! Emoticon

29.05.2011 [17:47]

BreeTannerNeymiss: Omlouvám se za svoji drzost, ale musím říct, že Fantom Opery je správně s velkým O. Protože je Fantom té budovy (Opera la Garniére) a ne Fantom toho divadelního žánru. Emoticon

29.05.2011 [14:50]

NeyimissAhoj, článek jsem ti opravila, ale...
* Je Fantom opery, ne Fantom Opery.
* Příště si dej větší pozor na překlepy.
* Pozor na čárky.
* Je Porsche, ne Porshe.
* Pozor na shodu podmětu s přísudkem.
* Odkazy směřující na jiné stránky musí mít nastavenou možnost "Otevřít článek v novém okně". Příště si na to dej pozor. Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!