Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Kapka snů, nebo moře vzpomínek? - 3. kapitola

Nezapomen na me Bellooooo


Kapka snů, nebo moře vzpomínek? - 3. kapitolaJasper odhalí pravdu. Verča se setká se smečkou a spřátelí se s Leah.

Ale neudělala jsem to. Věděla jsem, že nemohu. A ne kvůli Alice. Ne kvůli tomu, že by to odmítl.
Nebylo to ani tak kvůli Vlaďce, které se stejně poslední dobou zalíbil Edward. Prostě jsem nemohla, kvůli sobě. Rychle jsem se odtáhla a utřela jsem si slzy. Byla jsem zmatená a on to věděl, přesto jsem však nemohla nic dělat.
„Verčo? Přísahám, že odejdu dolů a nebudu tě nutit, abys šla také, když mi teď řekneš, proč nechceš.“
Povzdychla jsem si.
„Dobře, tak já ti to řeknu. Od té doby, co jsem tady – myslím tenhle rok –, se mi zdá každou noc o tobě. Jenže to nejsou normální sny. Jednou to bylo, že jsem Alice a líbám se s tebou… A teď se mi to zdálo znovu. Jenže tentokrát jsem to byla opravdu já. Nemůžu jít tam dolů, protože by mi to dole připomínalo, že tě…“
„Že mě miluješ?“ dokončil.
Začervenala jsem se, bylo mi trapně, ale přikývla jsem. Nemohla jsem mu zalhat. A ani nevím, jak bych tu pravdu popřela.
„Myslíš, že tím, že jsme tady, se může děj knih změnit?“ zeptala jsem se.
„Bylo by to vcelku logické. Proč?“
„To je jedno. Odvezl bys mě na hranice La Push?“ Jen přikývl.

 ***

Procházela jsem se po pláži a pozorovala jsem moře. O tomhle se mi nikdy ani nesnilo. Vždy jsem si myslela, že je to jen krásný sen, ale ona je to asi pravda. Ale to samé jsem si říkala, když jsem poprvé potkala Cullenovy. To samé jsem si říkala, když mi naši povolili, abych letěla s Vlaďkou a s Luckou do Forks.
Lucka… Volturiovi ji zabili, řekl mi to Carlisle. Smutně jsem si povzdychla.
V dálce jsem na pláži uviděla malý domek. Ano, to je to, co jsem hledala. Rozběhla jsem se tam a oknem jsem nakoukla dovnitř. Na gauči se rozvaloval Jacob. Zdálo se, že je smutný. Uklidňovalo ho několik kluků ze smečky.
Šla jsem ke dveřím. Nevím, jestli je správná chvíle, ale… Ano. Musí to být správná chvíle. Zaklepala jsem.
Chvíli bylo ticho a nic se nedělo, potom se však dveře otevřely. Stál v nich Embry.
„Jakeu, máš asi návštěvu!“ zakřičel jenom a potom se vrátil zpět.
Viděla jsem, jak se Jacob smutně, namáhavě zvedá z křesla a jde ke dveřím. Podíval se na mne.
„Kdo jsi?“ zeptal se nedůvěřivě.
„Ahoj… no… to je na dlouhé vysvětlování…“

 ***

„Tomu se mi nechce věřit, ale je to jediné rozumné vysvětlení, jak o nás můžeš vědět. To, cos prožila s těma pijavicema… Pardon, s upírama,“ opravil se Jacob, když jsem se na něj naštvaně podívala, „je fakt zajímavý.“
Přikývla jsem a na jeho pozvání jsem vešla dál. Jake rychle vysvětlil smečce, kdo vlastně jsem, a chtěl nás představit, ale já ho přesvědčila, že stačí, když klukům oznámí mé jméno. Já ty jejich znám moc dobře.
Sedla jsem si mezi kluky na gauč a povídala jsem si s nimi, zatímco Jake mi šel udělat kávu, kterou nabídl – a já ji přijala. Quil si mě neustále dobíral, že ze mě cítí pijavici. Embry s Paulem a se Sethem ho doknce museli krotit, abych se doopravdy neurazila.
„Kluci, nechte ji,“ řekl dívčí hlas a mně chvíli trvalo, než jsem si uvědomila, kdo to může být.
Rachel? Ne, její hlas by mi nepřišel povědomý. Ale tenhle jsem znala. Emily? Ne… Leah? Leah je poslední možnost. Ale odkdy je Leah taková?
„Ahoj,“ pozdravila mě, „kdo jsi?“
Všechno jsem shrnula, řekla jsem jí v několika větách, že jsem se o nich dočetla z knih a že jsem zkrátka s kamarádkou přijela na prázdniny.
„Aha.“
Pousmála jsem se na ni a vzala si trochu brambůrků, které mi nabídla. Paul po nich chňapal jako šílený, ale ona je dobře střežila. A já jí pomáhala.

„Asi bych měla jít zpátky,“ řekla jsem, když se blížila devátá hodina večerní.
Zdálo se, že jsem řekla pravdu, jelikož mi v následující vteřině začal drnčet mobil. Esmé. Zvedla jsem to.
„Haló?“ zeptala jsem se.

„Veroniko? Jsi v pořádku?“ ozval se Esméin hlas.
„Samozřejmě, že ano. Jen jsem se šla projít…“ odpověděla jsem.
„A kam? Jasper s Alice prohledali celé Forks, ale ty zkrátka nejsi k nalezení!“

„No… šla jsem se projít do La Push.“
„Aha. Pojď už, zatraceně, zpátky, Carlisle omdlívá strachy, dokonce už hrozil, že poruší smlouvu.“
„Už jdu.“
 Típla jsem hovor, rozloučila se s chlapci a vyšla s Leah ze dveří, nabídla se totiž, že mě doprovodí na hranice.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Kapka snů, nebo moře vzpomínek? - 3. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!