Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Kam nás osud zavede... 8. kapitola - první část

Kam nás osud zavede... 8. kapitola - první částTák! Po dlouhé době opět další dílek... Tentokrát to bude na dvě části, z níž by měla být ta druhá více živější a více o Edwardovi a Belle, ovšem to je jen předběžný plán. Kdo ví,jak to nakonec dopadne... Prosím o komentáře, Vaše ZabZa

8. kapitola- Ples – první část

 

Carlisle

 

Nervózně jsem přešlapoval před zrcadlem a znovu a znovu si urovnával motýlka, kterého mě přinutila vzít si Alice. Někdy jsem nechápal její smysl pro módu, ovšem nikdy ji nic neříkal. To ona byla správce našich šaten a vždy se osvědčil její dobrý vkus, o kterém jsem už tolikrát pochyboval.

Ještě jeden letmý pohled do zrcadla a následovně na hodinky. Zděsil jsem se.  Přesně za pět minut mám být u Esme a já tady tajtrdlíkuji s motýlkem. Vztekle jsem zavrčel a urval si ho. Stejnak mi to neslušelo, pomyslel si a ignoroval zavrčení, které vydala Alice. Je to můj život, tak co...

Rychlými kroky jsem vyšel z domy a otevřel si dveře u svého Mercedesu. Edwardovi jsem poslal myšlenku, že se sejdeme až na té akci a pak dvěmi rychlými pohyby nastartoval svoje auto a vyjel v stříc nejasné budoucnosti.

 

Rytmicky jsem pohyboval prsty o kapotu auta a snažil se nedávat na jevo svoji nervozitu, která po teprve až teď postihla. Nikdy dřív jsme nebyl nervózní, jako právě teď, když sem čekal před jejím domem na to až vyleze ven a já budu opět ohromen její neskonalou krásnou. Byla krásná, nebo ne krásná, byla nádherná. Jako vždy...

Vylezla ven předními dveřmi. Na sobě měla menší kabátek, vlasy sčesané nahoru do drdolu a sepnuté stříbrnou sponou s motýlkem. Z pod kabátku ji vykukoval kousek šatů, které měla podle všeho zbarvené do červené barvy. Vysoké lodičky, krásné oči... ona byla dokonalá!

,,Ahoj,“ řekla mile a usmála se na mě. Měl jsem hodně co dělat, aby to se mnou neseklo. Ta ženská na mě má sakra velký vliv.

,,Ahoj,“ řekl jsem ostýchavě a pojednou byl rád, že jsem upír a nemusím se červenat, jinak bych už nebral červenou barvu jako měli její šaty, možná i více sytější.

,,Sluší ti to,“ řekla a opět se mile usmála.

,,Tobě víc,“ zamumlal jsem. Zčervenala. ,,Tak prosím nastupovat,“ pobídl jsem ji a rychlými kroky přešel na stranu spolujezdce. Otevřel a  čekal až ona nastoupí. Byla hned za mnou a její opojná vůně do mě narážela a já měl hodně co dělat abych se vůbec udržel. Musel jsem...

Nasedla do auta a já za ní spěšně zavřel dveře. Pak přešle na stranu řidiče a nasedl vedle ní. Věnoval jsem jí jeden křečovitý úsměv a pak se rozjel...

 

Emmett

 

A je to tady. Večer mého života, který se nesmí pokazit. Koukl jsem se na sebe do zrcadla a když jsem zjistil, že už hezčí být nemohu, což bylo dost těžké, usmál jsem se na sebe. Jsem hezoun...

Měl jsme na sobě černé kvádro a v kapse na hrudi poskládaný růžový ubrousek, nebo co to bylo. Nechtěl jsem ho tam a dával to Alici hodně najevo, ovšem ona mi řekla, že mám smůlu. Neřekla mi proč a tak, jenom ho tam strčila a pak mi pokaždé vynadala, když jsme si ho chtěl vyndat a tak jsem to nakonec vzdal a šel si po svých. Alice byla spokojená...

Ještě jednou jsem se koukl do svého zrcadla s ledoval svůj vnější vzhled. Jo slušelo mi to. Jsem prostě fešák...

,,Emmette, přijdeš pozdě!“ houkla na mě Alice a já se spěšně koukl na hodiny na stěně. Měla pravdu. Byl nejvyšší čas vyrazit za zábavou a já tak spokojeně udělal.

 

Vzal jsem si svého Hummera - proč se upejpat?- a vyrazil směrem k jejich domu. Cesta mi netrvala moc dlouho a já za pár minutami stanul před jejich honosným domem. Zatím tím nejhezčím tohohle městečka, ovšem až bude ten náš hotov, tak se teprve uvidí, kdo má hezčí...

Zběsile jsem zatroubil na klakson svého auta, abych dal na jevo svůj příchod. Pak jsem se opřel o auto a hypnotizoval jejich dům.

Otevřeli se přední dveře a ven vyšla Rose – dokonalá jako vždy. Na sobě měla rudé dlouhé šaty, zlaté vlasy seplé do drdolu, střevíce a přes sebe měla černý kabát, takže jsem ještě nebyl zcela schopen ocenit její krásu. Celou ji uvidím už za pár minut, takže není kam spěchat. Měli jsme pro sebe celý večer. Přitom pomyšlení mne zahřálo u srdce.

Usmál jsem se na ni a čekal až ke mně dojde. ,,Ahoj,“ pozdravil jsem ji a věnoval ji další úsměv. Oplatila mi ho.

,,Ahoj,“ hlesla. Vypadal ještě líp, takhle zblízka jsem mohl ještě více ocenit její krásu, ovšem zdaleka ještě né všechnu.

Nabídl jsem ji rámě a když ho přijala obešel jsem s ní Humra a pomohl ji nastoupit dovnitř. Pak jsem rychle obešel svoje auto, zasedl na místo řidiče a s úsměvem a pln neznámého, ale příjemného pocitu jsem se vydal na cestu a nemohl se dočkat až tam dorazíme...

 

Edward

 

Seděl jsem na větvi a pozoroval ji. Jak si česala vlasy a jak se na sebe usmívala do zrcadla. Zbyla jako poslední v domě a čekala na svého partnera. Mohl jsem to být já, ovšem nebyl jsem. Bylo by to proti pravidlům – jak upířím, tak lidským. Nikdo by nepochopil, kdybych na tu akci přišel se čtrnáctiletou dívkou, to jsem věděl s jistotou.

A stejně tak by v naší říši nikdo nepochopil moji lásku k ní. Viděli by v ní jenom jídlo...

Už jen pohled na ni mi dělal potíže. Tak rád bych byl na místě jejího partnera, držet ji za ruku a říkat jí, že je krásná. Bohužel na té pozici nejsem. Jsem jen její dobrý přítel, nic víc, nic míň. Ale byl jsem i za to málo šťastný, i když jsem věděl že bych neměl.

Měli bychom je nechat, pomyslel jsem si. Všechny. Její mámu, sestru i Bellu. Měli bychom je nechat žít si svůj lidský život a odejít. Neplést se jim do života, nechat je žít si ten svůj a odejít, jenomže to nešlo.

Teď už ne.

Nesnesl bych pomyšlení na to, že si někoho vezme, někoho, a né mě. Prostě ne, to bych nesnesl. Ale možná kdyby pak byla šťastná, nevadilo by mi to tak, jenomže... ona šťastná nemusela být a to vyvolávalo další otázky uvnitř mě.

Zůstat, nezůstat? Být, nebýt? Milovat, nemilovat?

Zarazil jsem se při té myšlence a okřikl se. Ona byla dívka, člověk, nedospělý jedinec. Já byl upír, který už leccos zažil. Tohle by nikdy nefungovalo. Nikdy...

Povzdechl jsem se a ještě jednou se koukl na to jak si dává vlasy do copu a maluje se pro toho... Simona! Ona se nemusela malovat, vypadala i bez toho dokonale, ovšem to by ten kluk zřejmě neocenil. Já ano, jenomže mi to bylo prdlajs platný.

Seskočil jsem dolů z větve a věnoval poslední pohled pokoji ve druhém patře. Pak jsem se na patě otočil a vydal se směrem kde se měl konat ten charitativní večírek, abych tam byl s předstihem a působil jako dobře vychovaný syn.

 

Alice

 

Držela jsem se Jaspera za ruku a společně jsme kráčeli ke vchodu. Všude okolo byli různí lidé, oblečeni v oblečení za které bych jim nejraději vynadala. Ve Forks zřejmě nikdo neměl smysl pro módu, jak to tak vypadalo.

Svůj názor jsem ovšem změnila hned po příchodu do sálu. Viděla jsem jejich budoucnost, ovšem na živo je to vždycky lepší. Rose tancovala společně s Emmettem na parketu a vypadali přitom tak skvostně. V sále nebylo nejhezčího páru, tedy snad až na Esme a Carlisleho, kteří seděli u stolu v rohu místnosti.

Ti vypadali jako pár snů. Dokonale spolu ladily a vypadali tak kouzelně. Usmála jsem se a ukázala to Jasperovi, ten se mnou souhlasil. Byli tak dokonalý a vypadali jako z nějaké špičkové reklamy na společenské šaty, tolik jim to slušelo...

Všimla jsem si Edwarda, který stál v rohu místnosti a zaujatě pozoroval Bellu. Nejmladší z rodiny Swanů, které to taky mimořádně slušelo, ale její krásný dojem kazil ten kluk vedle ní. Zamračila jsem se. Takhle to být nemá. To opravdu ne, ovšem nedalo se nic dělat... tedy zatím, vždy se najde nějaká vhodná doba, kdy se dá něco udělat a já si myslím, že taková právě teď někdy během večera přijde vhod.

Usmála jsem se a zaplula společně s Jasperem na parket. ,,Sluší ti to,“ zašeptal mi už po podesáté do ucha a já se zvonivě zasmála. Nikdy mu neodolám...

 


Bez ,pořádných' komentářů nejedu dál!



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Kam nás osud zavede... 8. kapitola - první část:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!