Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Kam nás osud zavede ... 4.kapitola

Kam nás osud zavede ... 4.kapitolaAhojky! Pozdě, ale přeci. Tak jste mě nakonec dokopali k další kapitole. Opravdu se snažím psát, ale nestíhám. Omlouvám se. No nic, no. Prosím o komenty a kritiku. Vaše ZabZa

4.kapitola- Skladatelka

Nikdo

Pěkně se nám to tu zamotává. Naše vztahy se dávají dohromady. Mezitím co se naše “malá“ Bella pilně učila ve škole, Carlisle se nemohl vynadívat na krásnou ženu co tu stojí před ním. Na tu krásnou ženu, kterou teď bude vídat skoro každý den. Radoval se stejně tak jako netvor uvnitř jeho, ale odolával. Byl unesen její krásou stejně tak jako ona jeho. Byly dva magnety, které se chtěli spojit dohromady, ale odolávali. Tedy zatím….

A mezitím co se Carlisle dohadoval s Esme a Bella se učila, Rose měla plnou hlavu Emmetta, stejně tak jako on. jí. Jak už jsem řekla. Vztahy se nám tu pěkně začínají zamotávat.          Rose přijela pro Bellu jako ve snách a ignorovala její otázky na záhadné Culeny. Domů přijely okolo třetí hodiny. Zaparkovali auto v garáži a volné parkovací místo jim naznačilo, že jejich mám ještě není doma.

,,Co budeme dělat?“ vyhrkla Bella. Rose pokrčila rameny. Ona měla program na další pár let. A tím byl Emmett Culen. Záhadný kluk.

Přemýšlela co jí to říkal na parkovišti a pořád si přehrávala ten okamžik pořád dokola. Bella nakonec přestala narážet na Rose. Sebrala si kytaru a vydala se směrem k lesu. Tohle to vždy dělala s tátou. Vzali si kytaru a hrály lesu. Vždy se u toho nasmáli. Toho se Bella nevzdala. Nevzdala své vášně k hudbě a nikdy se jí nevzdá.

Prošla kapradí a přešla pár klád. No a pak to spatřila. Dokonalé místo pro její hraní a klid. Dostala se až krásnou louku. Tráva tu nebyla tak vysoká, všude okolo louky bylo kapradí a ve větvích stromů zpívali ptáci. Na zemi rostli květiny různých druhů. Krásná louka.

Bella spokojeně vydechla a opřela se o nejbližší strom. Nechala se zaplavit vzpomínkami na tátu a na ty chvíle s ním. Vytáhla kytaru z obalu a začala na ni hrát různé tóny písniček. Jen tak do rytmu nic víc. Ovšem rytmus se měnil a Bella začala zpívat. Její ruce hráli a ona zpívala…..

Edward

Nechápal jsem to. Všechno okolo. Emmetta a jeho vzplanutí lásky k člověku, stejně tak jako Carlisla. Všechno mi to přišlo až moc divný. Jako z nějaké telenovely, co já vím. Nechápal jsem to a to jsme měl k dispozici mysl ostatních.

Když mi Alice ukázala tu vizi nemohl jsem tomu uvěřit. Byli tam tři nové upírky a my. A nebo tři upírky a L.A. Takže byli dvě možnosti a jedna z nich se stane. Chtěl jsem tomu nějak zabránit, nebo co já vím….snažil jsem se udržet zdraví rozum, ale nešlo to. Pořád mi to vrtalo hlavou.

A hlavně oni. Tři upírky.  První byla postarší žena, s milým úsměvem. Jmenovala se Esme. Druhá byla krásná blondýnka. Rose. A jako poslední byla Bella. Ve vizi vypadala tak na 15let a podle mě z těch tří byla nejhezčí.

Domů jsme dorazily v divné náladě. Já pořád se stejnou náladou. Naštvaně a rozladěně, ikdyž mě Emmettovi starostlivé myšlenky bavily. Musel jsme se smát. Emmett poněkud zamlklejší než jindy. Samozřejmě za tou změnou někdo stál. Alice s Jasperem zůstali stejní. Byl to pořád ten sami zaláskovaný pár. Carlisle by ještě v práci.

Vystoupil jsem z auta a práskl dveřmi víc než bylo nutné. Všechno mě teď štvalo. Koukl jsme se na ostatní. Všichni se na mě koukali zmateně a nevěřícně. Zavrčel jsme, otočil se a utekl. Musel jsme prč od jejich myšlenek pohledů. Od toho co se mělo stát a co se právě děje. Musel jsme utéct od reality a to se mi dařilo jen na jediném místě.

Na mé louce. Našel jsem ji zde před pár lety, když jsem byl na lovu. Od té doby, vždy když jsme sem přijela tam chodím. Vždy tam mám čas na přemýšlení. Vždy se tam uklidním. Je to vlastně něco jako můj osobní psychiatr, tedy pokud se to tak dá nazvat. Mohl bych tam mluvit hodiny a říct všechno co mě trápí a ulevilo by se mi. Už jen z důvodu, že těm komu to řeknu to nikomu stejně nepoví. Ovšem dnes na mé louce byl někdo jiný.

Byl jsem už jen kilometr od ní, když jsem uslyšel dívčí hlas a kytaru. Našpicoval jsem co nejvíce uši a poslouchal. Byla to okouzlující hudba a melodie. Ale ještě lepší byl ten melodický hlas. Hlas dívky, který to zpíval. Šel jsem směrem a zatím hlasem. A pak jsme ji poprvé spatřil.

Seděla opřená o strom na mé louce. V ruce měla kytaru a prsty brnkala melodii. Z hrdla se jí ozýval zpěv. Měla podlouhlé hnědé hlasy. Byla světlejší pleti. Krásné hluboké hnědé oči a na tváři milý úsměv. Na sobě měly rifle a vytahané triko. Byla jiná než ostatní. Taková zvláštní a právě teď vypadala jakoby byla ve vlastním světě. Uzavřená od okolní světa. Utekla před realitou, stejně tak jako jsem chtěl já.

Měl jsem dojem, že mi někoho připomíná. Někoho koho už jsme alespoň jednou viděl. A pak jsem na to přišel. Byla to ta třetí upírka z vize a já začal  litovat. Všeho….existence upírů, mé existence….existence světa….

Jen z principu jsem se nadechl, což jsem ale neměl dělat. Do nosu mě udeřila krásná květinová vůně. Lilie, růže, frézie…vlastně všechny vůně květin z celého svata. Voněla nádherně. Její vůně mě vyzívala ať si ji vezmu. Netvor ve mně se probouzel k životu a já ho jen stěží udržel pod pokličkou.

Tohle to bude ještě těžké. Nedechl jsme se po druhé. Její vůně byla pořád stejně silná a krásná, ovšem už jsem se udržet. Zřejmě to chtělo jenom cvik, řekl jsem si v duchu. Co to tu plácáš? Ozvalo se mi v zadu v hlavě. Ty ji snad ještě někdy uvidíš?hádalo se dál. Ne…Ano!...Ne!...Ano!...Sakra. Zavrtěl jsme hlavou. Tyhle ty vnitřní boje jsme nesnášel. Koukl jsem se na tu dívku a přemýšlel, jestli tam mám jít. Její vůně byla pořád stejně silná, ale překrýval pach z lesa a pocit zrady, kdybych to udělal.

Povzdechl jsem si a odhrnul kapradí, které mi stálo v cestě. Zřejmě to uslyšela, jelikož přestala zpívat a hrát. Podívala se směrem ke mně a já se začal cítit trapně.

,,Ehm, “ nadechl jsme se. Její vůně mě příjemně šimrala v krku. ,,Ahoj,“ dodal jsem a zvedl ruku k pozdravu. ,,Jsem Edward Cullen,“ představil jsem se a přišel k ní blíž. Dívala se na mě jako na nějaký obrázek.

,,Jo,“ vydechla. ,,Jsem Bella. Bella Swan,“ dodala a sklopila zrak. Do tváře se jí nahrnula červeň. Musel jsme uznat že jí to slušelo. Moc. Rozhostilo se nepříjemné ticho.

,,Krásně hraješ,“ řekl jsem a přisedl si kní. Opět zčervenala. ,,Dík,“ pípla a dál upírala svůj zrak do země. ,,Kde ses to naučila?“ snažil jsme se udržet rozhovor. Zhluboka se nadechla.

,,Můj táta na ni hrál,“ řekla smutně. ,,Dával mi domácí lekce,“ dodal a hodila jeden pohled směrem ke mě. Potěšilo mě to a ani nevím proč.

,,Můžu?“ zeptal jsem se a ukázala na kytaru. Vypadala to, že váhá. Zřejmě si nebyla jistá, jestli může, když jsme cizí. Ale svým způsobem jsem cizí nebyl. Tedy zatím, jelikož za pár měsíců z ní bude zřejmě moje sestra, tak co? ,,Neboj,“ dodal jsme. ,,Mě se nemusíš bát,“ ujistil jsme ji. V duchu jsme si zanadávala. Měla by se bát. Měla by utíkat, už jen z toho důvodu, že mi její krev tolik voní.

Povzdechla si a pomalým pohybem mi ji nakonec podala. Vzala jsme si jí do ruky a rukou jsem přejel po strunách. Přehrál jsem pár tónů a zjistil jsem, že není až tak moc dobře naladěná. Přece jenom  sluch upíra je něco jiného než sluch člověka. ,,Můžu to doladit?“ zeptala jsem se. Zmateně se na mě podívala, ale nakonec přikývla.

Trvalo mi chvíli než jsme to všechno doladil. Teď to bylo dokonalé. Všechny tóny zněli čistě. Opět jsem přejel rukou po strunách. Zahrál jsme pár tónů a přidával další. Začalo se mi to líbit. Přidal jsme další a další a hrál mě neznámou melodii.

Docela mě překvapilo, když si ji Bella začala pobrukovat. Sem tam trhla hlavou do boku. Zřejmě měla dobrý hudební sluch. A tak jsem hrál a ona si pobrukovala. Bylo to takové jiné. Takové příjemné. Jakoby jsme se uzavřeli oba dva do vlastního světa. Do svět hudby a utekli před realitou. Byli jsme jak dva vyhnanci, prahnoucí po svobodě.

Dohrál jsme poslední tóny. Mě neznámá písnička končila. Bellinino broukání utichalo a na louce se rozhostilo ticho. ,,To bylo pěkný,“ šeptla směrem ke mě. Zřejmě nechtěla narušit ten klid. ,,Kde jsi se naučil hrát ty? “ zeptala se mě a upřela na mě své velké čokoládové oči. Vypadala tak …tak nevině. Musel jsme se hodně přemáhat. Tedy hlavně toho netvora uvnitř mě.

Pokrčil jsme rameny. ,,Ani nevím,“ řekl jsme. ,,Já hraji spíše na piáno. To mě láká víc,“ dodal jsem. Rozzářily se jí oči.

,,Ty máš doma piáno?“ zeptala se. V očích byli jiskřičky. Nechápal jsem to. Přikývl jsem. ,,Páni,“ vydechla. ,,Křídlo?“ zeptala se opět. Přikývl jsme podruhé. ,,Wow,“ vyhrkla ze sebe. Zřejmě byla ohromená.

,,Taky jsem chtěla piáno,“ začala povídat. ,,Jenomže mi ho mám zakázala. Prý když mám kytaru, bubny, elektrickou kytaru, píšťalu, housle a keaboart tak nepotřebuji piáno. Snažila jsme se jí přemluvit, ale nedala se,“ povzdychla si a já musel žasnou kolik toho má doma. Zřejmě neměli o peníze nouze.

,,Na to všechno hraješ?“ zeptal jsme se ohromeně. Usmála se. Byl jsem ještě více ohromen.

,,Jasně,“ řekla nadšeně. ,,Hudba je moje vášeň. “ dodala. ,,Většinou něco vymyslím, pak to nahraji a mixuji. Mám docela úspěch.“ Řekla. Vypadalo to, že je na sebe pyšná.

,,Páni, “ vydechl jsme tentokrát ohromeně já. Zasmála se.

,,Každý máme něco,“ řekla a natahovala se pro kytaru. Podal jsem jí ji. Plynule se zvedla ze země. Oprášila si špínu z oblečení a otočila se na mě.

,,No,“ začala. ,,Bylo mi tu s tebou Edwarde dobře, ale už budu muset jít, takže sbohem,“ dodala a otočila se. Nevím co jsem chtěl udělat, ale jak se říká co na srdci to na jazyku.

,,Počkej!“ vykřikl jsem. Překvapeně se otočila. ,,Přijdeš taky zítra?“ zeptal jsme se s nadějí v hlase.

,,Možná,“ pokrčila rameny a s úsměvem na rtech se zase otočila. Potěšilo mě to. V hlavě jsme tajně doufal, že příjde a že to bude kvůli mně.

Zůstal jsem tam ještě nějakou chvíli. Byl jsem zmatený. Znovu. Z tohohle všeho a taky sám ze sebe a z ní. A teprve pak jsem si uvědomil jednu zásadní věc. Po celý rozhovor jsme jí neslyšel myšlenky. Došlo mi to teprve až teď.

,,Sakra,“ sykl jsem a přemýšlel dál. Co stojí za tím, že jsem nic neslyšel? Co mě to k ní táhne? A co tohle to všechno má znamenat?

Bella

Domů jsme došla jako ve snu. Všechno mi splývalo v jedno a v hlavě jsem měla vygumováno. Jediné na co jsem dokázala myslet byl ten kluk z louky. Byl vážně hezkej. Přešla jsme obývákem a pozdravila mamku, která už dorazila domů. Vyšla jsme schody do pokoje a zavřela se. Kytaru jsem dala do rohu a přemýšlela jsem.

Zavřela jsme oči. V mysli se mi vybavil jeho obličej. By takřka dokonalý. Bohužel starý pro mě. Typovala jsme tak 19, nebo 18 let. Víc mu být nemohlo. Najednou mě to mrzelo. Mrzelo mě že nejsem starší o pár let. Smutně jsme si povzdychla. Bylo to čím dál tím víc složitější. Všem tře ženám v rodině Swanů zamotali city muži z rodiny Cullenů. Přidala jsme si jako v nějaké telenovele a já byla v hlavních rolí. Lidi by se určitě hodně pobavily.

Sebrala jsem všechnu zbylou sílu a vydala se zpět dolů. Máma seděla pořád na sedačce a koukla na nějaký film. Sedla jsme si vedle ní. Přikryla jsem se dekou a koukala. Byla to nějaká romantická komedie. Povzdechla jsem si.

Máma se na mě otočila. ,,Děje s něco zlato?“ zeptala se až s moc velkou starostí v hlase.

,,Nic,“ hlesla jsme. Jen…,“ nadechla jsme se. ,,Musíme se dívat zrovna na tento film? To tam není nic lepšího?“ zeptala jsem se sklesla. Zasmála se.

,,Tak na co se chceš koukat?“ zeptala se.

,,Hmmmm…..Co třeba nějakej krvák?“ zeptala jsme se nadšeně. Protočila oči, ale přikývla. Přešla ke stojany s DVD a vytáhla mě neznámí film. Strčila ho do  přehrávače a vrátila ke mně na sedačku. Film začal, ovšem máma se po chvíli zase zvedla a odešla. Slyšela jsme šustění v kuchyni. Pak bylo ticho a máma se zas objevila vedle mě s popcornem v ruce. Byla jsem nadšená. Vzala jsme si hrst do ruky a narvala ji do pusy.

,,Hlavně se neudus,“ špitla pobaveně. Pokývala jsme hlavou a vžila se do děje filmu…..



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Kam nás osud zavede ... 4.kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!