Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jmenuji se Renesmé - 2. Kapitola

24.12.2009 (20:45) • VeveSwanCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1659×

Jmenuji se Renesmé – 2. kapitola

Zmatek, který svět nezažil…

Pohled: Isabella Marie Swan Black

„Bello, Bello!“ slyšela jsem z dálky hlasy. Pomalu jsem otevřela oči. Nade mnou klečel Jacob a Renesmé. Je to pravda, je tady. Ale proč přijela zrovna teď? Chtěla jsem promluvit, zeptat se jí na to. Otevřela jsem ústa. „Eh,“ to bylo jediné, na co jsem se zmohla.

„Bello, zlato, nemusíš teď mluvit,“ řekl Jacob. Slovo zlato se mu dralo z úst dost obtížně. Nevěděla jsem proč. Ale to teď nebylo důležité.

„Ja-Jacobe? Můžeš nás nechat chvíli o-o samotě?“

„Jistě,“ řekl Jake a zadíval se na Renesmé. Ta před tím pohledem uhnula.

„Dobře. Můžu se tě na něco zeptat? Dcero?“ řekla jsem nesměle a posadila se.

„A-Ano mami,“ odpověděla mi Renesmé a váhavě se na mě usmála.

„Renesmé, jsem tak ráda, že tě vidím, ale… proč jsi přišla až teď? Děje se snad něco?“

„Mami, musím Ti něco vyprávět, přesně takhle mi to řekl táta:

Když jsem přišla na svět, táta měl velké obavy. O tebe i o mě. Nechtěl, abychom žili spolu, a hlavně ti po incidentu se strejdou Jasperem nechtěl ještě víc ublížit. Nechtěl aby si na něj někde, kdekoli měla vzpomínky. Proto u tebe nechal Jacoba. Věděl, že se dáte dohromady, že ho aspoň trošku miluješ. Takže, jakmile jsem se narodila, vzal mě do již připravené deky a rozběhl se. Jacob se rozběhl za ním, ptal se ho, co to dělá. „Postarej se o ni. Prosím,“ řekl jen a odešel. Od té doby o vás neslyšel. Nechtěl ti přijít na oči. Byl velmi nešťastný. Když mi bylo 5 let, což jsem vypadala tak na 10 let - taky jsem se tak chovala – přišel za mnou. Řekl mi: „Nessie, až ti bude 10 let, vzpomeň si na tuhle větu: Už tu nebudu, najdi svou matku ISABELLU MARII SWANOVOU. Zprvu tě určitě nepozná, ale budeš ji potřebovat.“ Od té doby uběhlo pět let, všechno bylo v normálu, ale na moje desáté narozeniny, jsem nikde nemohla najít tátu. Pak jsem ale našla vzkaz. Ve kterém byla napsána tvoje adresa. A úplně dolů táta napsal: Hezké narozeniny Nessie, vzpomeň si na to, co jsem ti řekl před pěti lety. Mám tě moc rád, táta. Tak jsem si sbalila pár věcí a odešla z domu. VŮBEC NEVÍM, KDE TÁTA JE!“ Poslední větu zařvala a vydala ze sebe vzlyk. Upřímný vzlyk, který byl plný bolesti, který rozbrečel i mě.

Seděli jsme tam jako dvě malé holky, co jim byla sebrána oblíbená hračka. Tou hračkou byl Edward. Ach Edwarde.

„Mami?“ prolomila Ness ticho.

„Ano?“

„Táta. On. Nechal ti tam ještě tenhle dopis,“ řekla Ness a svou roztřesenou rukou mi podala bílou obálku, na níž bylo Edwardovým krasopisem – který bych poznala i ve spánku – napsáno ,Bella´.

Otevřela jsem jí.

Bello,

když jsem unášel naši dceru Nessie, myslel jsem celou dobu jen na tebe.Prosím, odpusť mi, že jsem ti nedovolil vychovávat naši dceru.Vím, že to pro tebe muselo být těžké. Pro mě tedy rozhodně bylo. Nedávno jsem se kvůli Renesmé vypravil tě hledat. Jsi s Jacobem, máš děti. Jsem tak rád, že jsi šťastná. Nepokaž si to. Nechtěl jsem ti napsat to, co teď napíšu. Miluji Tě. Promiň.

Tvůj Edward.

Rozbrečela jsem se. Edwarde, Edwarde! Já ti přece nic nevyčítám. Já tě taky miluju. Víc než ty mě. Edwarde!

„Mami, nebreč, on tě měl taky rád, nevěř tomu, co je v tom dopise!“

„Já vím, že mě měl rád!“

„Mami? Můžu se těJak si zvládla následky porodu? Muselo to být hrozné.“

„To nebylo tak hrozné jako fakt, že už nikdy neuvidím Edwarda. No, Carlisle mě vzal do nemocnice a ošetřoval mě tam. Táta byl hrozně udivený, co se mi stalo. Řekli jsme mu, že jsem měla žaludeční potíže. Uvěřil. Moje maminka… no, zemřela, když za mnou pospíchala - při autonehodě. Po měsíci jsem byla zdravá a Carlisle se se mnou přišel rozloučit. Přišla i Alice s Jasperem, Emmet, Esmé, dokonce i Rosalie. Odjeli a nechali mě tam. Jacob mě den poté, co odjeli, přišel navštívit. V tom zmatku jsem mu řekla, že ho miluju. Začali jsme spolu chodit. Pak to šlo rychle. Svatba, první sex, druhý sex, těhotenství, dcerka Calypso, sex, těhotenství, syn Benjy. Prostě jsem v tom zmatku zapomněla na Edwarda. Všechny deníčky jsem vyhodila a když jsem si čirou náhodou vzpomněla, pomohl mi sex s Jacobem. Jé, ty jsi ale ještě dítě. Neměla jsem ti říkat takovéhle sprosťárny, v tvém věku. V deseti letech. No, no. Co jsem to za matku?“ Když jsem to dořekla, rozesmála jsem se. Renesmé se přidala.

„Mohu se také zasmát?“ zeptal se Jacob. Vůbec, on tady celou dobu byl? Ani jsem si ho nevšimla.

„Ale jistě, když víš, čemu se smát,“ řekla jsem trochu ironicky. Nessie se rozesmála, ale já byla byla naštvaná. Zkazil mi legraci se svou vlastní dcerou.

„Jdu se vysprchovat,“ řekla jsem.

Pohled: Renesmé Carlie Cullen

„Takže, ty jsi Bellina dcera?“ zeptal se mě Jacob.

„Takže ty jsi její muž? Můj nevlastní táta.“

„Ano, vlastně ano,“ řekl a usmál se. Vlastně mi připadal docela milý, škoda, že je to manžel mojí mamky. A vlkodlak.

„Ty, Renesmé, ty jsi… poloupír?“

„Ano, a ty jsi vlkodlak?“ zeptala jsem se ho s úšklebkem. Začali jsme se řehnit na celé kolo.

„Tak jo, dcerko. Vlastně bych tě měl provést po městě, abys to tady líp poznala. Začneme kinem, co ty na to?“ zeptal se mě. Viděla jsem, že po tom hrozně touží. A já vlastně taky toužím po tom, jít s ním do kina. Je hezký a… vtipný. Kdyby to nebyl muž mé mamky, už by se mnou skončil v posteli.

Pohled: Jacob Black

Je tak roztomilá. Prosím, prosím, prosím, ať řekne ano. Ale, co to se mnou je? Přestávám myslet na Bellu, přeju si jako nějakej puberťák, ať se mnou jde do kina. Ale, to přece znamená…

„Půjdu hrozně ráda. Ale, co mamka?“

„Nic se nedozví,“ uteklo mi, dřív než jsem zjistil, co to dělám. Dávám si rande s mojí nevlastní dcerou. A navíc po ní děsně toužím. Ach jo.

„Dobře, ale slib mi něco.“

„Cokoli,“ upla.

„Nedozví se to nejen máma, ale vůbec nikdo, ano?“

„Ano. Pro tebe udělám cokoli.“

„Můžu ti říkat Jakee?“

„Budu rád, když mi tak budeš říkat. A já tobě… můžu říkat Ness?“

„Samozřejmě,“ teď jsme se oba rozesmáli. Ale já se směju křečovitě. Vždyť jsem se do ní otisknul. To néé.

Pohled: Isabella Marie Swan Black

Oba se tam smáli. Beze mě. To se mi vůbec nelíbí, Jacob je můj. I když ho moc nechci, ne teď, co myslím na Edwarda. Ten dopis už umím nazpaměť. …co ti píšu teď tečka Miluji Tě tečka Promiň tečka. Ach Edwarde, Edwarde, proč jen jsi Edward, proč jsi Cullen. Zapři otce, zřekni se jména. Nechceš? Tak mi tedy přísahej lásku a já již nebudu Blacková.

Další kapča je hotová, zase prosím komentujte Vaše

!!!VeveSwanCullen!!!

Další kapča :)