Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jiskřička naděje - 1. kapitola


Jiskřička naděje - 1. kapitolaVždy jsem si myslela, že do tohohle světa nepatřím. Nežila jsem v normální rodině, kde se rodiče milovali a vzájemně se ctili. Matka od nás utekla i se svým milencem Philem, když mi bylo deset let a už se mi nikdy neozvala. Mé dětství nebylo zrovna typické, protože jsem se musela postarat jak o domácnost, tak o mého otce Charlieho, který se po odchodu Renée zhroutil. A i když to před tím bylo těžké, teď to bylo horší. Každý den jsem se musela vypořádat se starostmi, které přísluší dospělým. Podle mého názoru jsem vyrostla až moc brzy. Osud mě donutil být dospělou a já se cítila jako v tmavém bludišti bez východiska. A když ve mně vzplanula jiskřička naděje na lepší zítřky, pohasla tak rychle, jako se objevila. Má minulost ve mně zanechává děsy a jasnou budoucnost nevidím. Někde po cestě jsem ztratila naději.

Jiskřička naděje

1. kapitola


Namáhavě jsem rozlepila jedno oko a potom druhé. Dnes jsem se konečně vyspala. Cítila jsem se odpočatá a zase alespoň trochu plná energie, která mi v poslední době tolik chyběla. Poslední měsíce byli namáhavé a to nejen pro mě, ale i pro Charlieho, který na tom zdravotně nebyl nejlépe. S velkým sebezapřením jsem vylezla z postele a protáhla se. Vůbec se mi nechtělo do školy. Chtěla jsem zůstat v té vyhřáté posteli a odpočívat. Promnula jsem si oči a zamířila do koupelny, kde jsem si vyčistila zuby. V zrcadle jsem si prohlédla svojí tvář, která i napříč tomu, že jsem spala několik hodin, vypadala stále unaveně. Pod čokoládovýma očima jsem měla dva našedlé pytle a mé mahagonové dlouhé vlasy vypadaly nezdravě a bez lesku. Kartáčem jsem je rozčesala a oblékla si pohodlné džíny, tričko, mikinu a obula si mé oblíbené černé Conversky. Popadla jsem batoh a seběhla schody do obývacího pokoje, kde se pokoušel Charlie vstát z pohovky, na které spal. Najednou mu noha podjela, jakoby ho neposlouchala, a on se svalil zpět do polštářů a zaskučel bolestí. Zamračila jsem se a přivřela oči. Takhle už to dál nešlo.

„Pojedeme do nemocnice,” rozhodla jsem a nandala si batoh na záda.

„Nemá to cenu, Bello. Řeknou nám to samé. Jste v pořádku. Nemusíte se strachovat,” napodoboval Charlie hlas doktora, který ho vyšetřoval naposledy.

„Já s tebou nediskutuju. Buď tě odvezu já nebo sanitka,” řekla jsem autoritativně, protože jsem se už na to nemohla dívat.

„Fajn,” rezignovaně si povzdechl. Šla jsem k němu, abych mu pomohla na nohy, které vypadaly jako z rosolu.

Nasedli jsme do auta a já se rozjela do místní nemocnice. Byla jsem připravená tam v nejhorším případě udělat velkou spoušť, aby Charliho prohlédli. Objeli jsme už několik nemocnic včetně té Forské, ale všude to bylo stejné. Testy nic neprokázaly. Můj názor byl takový, že doktoři byli totálně neschopní a něco přehlédli. Uvnitř sebe jsem byla naštvaná a zároveň vyděšená jako štěně. Tři měsíce jsem se dívala na otce, který vypadal každým dnem hůř a hůř, a nikdo nevěděl, co mu je. Rychle mu slábly nohy, které ho už ani neudržely v přímé poloze. Většinu dne proležel na pohovce. V noci kvůli bolestem nespal a já se starala jak o domácnost, tak o Charlieho a rodinnou firmu, která byla jediným příjmem peněz naší rodiny. Zaparkovala jsem v podzemní garáži a vystoupila, abych našla kolečkové křeslo pro otce. Pomohla jsem mu posadit se a vyjeli jsme k recepci, kde to smrdělo desinfekcí. Ze všech stran na mě doléhala šedá barva zdí a hekání pacientů. Nesnášela jsem nemocnice.

„Slečna Swanová. Co potřebujete?” oslovil mě postarší lékař, který otce minule vyšetřoval. Měl našedivělé hnědé vlasy na krátko střižené a kolem tmavě modrých očí vějířky vrásek.

„Dobrý den. Potřebuju, aby někdo vyšetřil mého otce,” oznámila jsem nesmlouvavě doktorovi, který se na mě zamračil.

„Slečno, váš otec je v pořádku. Rentgen dopadl dobře a krevní testy byly negativní,” vymlouval se doktor a strčil si ruce do bílého pláště.

„Netvrďte mi, že je zdravý, když nevstane ani z tohohle křesla,” rozmáchla jsem se a zvýšila hlas. Uvnitř mě to vřelo jako sopka, která potřebuje vybuchnout.

„Pokud se prokáže, že mu něco je, zažaluju vás,” vrčela jsem a ukazovala na něj prstem, „zařídím, aby vás vyhodili a ty vaše atestace, které visí na zdi, půjdou do popelnice,” běsnila jsem.

„Co se děje, Johne?” přistoupil k nám poměrně hezký doktor v bílém. Vypadal jako anděl, protože i jeho tvář byla bledá. Blonďaté vlasy mu spadaly do zlatavých očí, které vypadaly zmateně.

„Tady slečna Swanová chce, abychom vyšetřili jejího otce, ale testy jsme už dělali a nic jsme nezjistili,” obrátil se na něj a povzdechl si.

„Přesně. Nic jste nezjistili,” konstatovala jsem a drtila v rukách rukojeť kolečkového křesla.

„Dobrý den. Jmenuji se Carlisle Cullen a jsem nový doktor na oddělení neurochirurgie,” představil se zvonivě a napřáhl ke mně ruku.

„Isabella Swanová a tohle je můj otec Charlie Swan,” potřásla jsem mu rukou a zachvěla se zimou, protože jeho ruka byla studená.

„Prohlédnu vás. Pojďte, prosím, za mnou do ordinace,” řekl Charliemu a já se vítězně usmála na Johna, který se mračil.

Vstoupili jsme do malé místnosti ambulance. Zdi byly vymalované světle žlutou barvou, která se na první pohled zdála teplá a útulná. Po levé straně stálo lehátko přikryté igelitem a v pravém rohu byl velký světle hnědý stůl s počítačem.

„Řekněte mi, prosím, co se stalo?” Usadil se doktor za stůl a pohlédl na Charlieho zkoumavě.

„Víte, máme autoservis a asi před třemi měsíci k nám dotáhli nepojízdné auto, které jsme měli opravit. S Bellou jsme ho chtěli dotlačit na hever, ale uklouzl jsem po bahně a prohnul se v zádech. Od té doby mám velkou bouli na pravém boku a postupně mi slábnou nohy,” ujal se slova můj otec a já čekala, jestli tenhle doktor něco zjistí, nebo nás pošle pryč jako ti ostatní.

„Dobře. Potřebuju, abyste si lehl na lehátko,” řekl pan Cullen a pomohl otci z křesla.

„Nyní vám vyhrnu nohavice a vizuálně prohlédnu vaše svalstvo na nohou,” mluvil doktor vlídně k Charliemu a i já viděla ten poměrně velký rozdíl lýtkového svalstva mezi levou a pravou nohou.

„Zkuste zvednout pravou nohu do výšky,” poručil mu doktor a já viděla, jak se mu napjala tvář, ale nohu zvedl jen dvacet centimetrů nad podložku. Jeho tělo se roztřáslo a nosní dírky se mu rozšířili.

„Už nemůžu,” vydechl otec a noha spadla zpět na lehátko.

„To nevadí,” usmál se doktor, „ještě se podívám na tu bouli,” řekl a vyhrnoval Charliemu svetr.

„Pošlu vás na magnetickou rezonanci,” zamyslel se doktor, „zatím slečno Swanová si můžete dát čaj v kantýně. Bude to trvat asi půl hodiny,” obrátil se na mě doktor s úsměvem a ve mě vzplanula naděje, že tento doktor bude jiný než ti ostatní.

Dala jsem otci pusu a se slovy, že za půl hodiny se vrátím, se odebrala do přízemí, kde jsem zavolala do školy, že dnes bohužel nepřijdu kvůli rodinným problémům.


 

První kapitola mé nové povídky je za námi. Na úvod bych chtěla říct, že tato povídka bude ze života. Myslím si, že to nikdy nemá jednoduché a naše Bella už vůbec ne. Osud jí naloží více, než by kterýkoliv jiný člověk zvládl. Chtěla bych dodat, že miluji happy endy, a tak i tento příběh jej bude určitě mít. Jenže ke štěstí je trnitá cesta, o které se přesvědčí i naše hlavní hrdinka. Povídka bude plná zvratů a nečekaných událostí. Tak, jak to v životě bývá. Nic není nalinkované.

Ráda bych všechny poprosila o komentáře, abych zjistila, jak se vám povídka líbí.

 

 


Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Jiskřička naděje - 1. kapitola:

 1 2   Další »
11. Kadeka
09.11.2014 [22:02]

Joooo )

09.11.2014 [21:27]

MaryAlice525Určite musíš pokračovať Emoticon Emoticon príbehy zo života sa mi páčia Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

9. ema99
09.11.2014 [17:54]

super Emoticon Emoticon rozhodně si přečtu pokračování Emoticon Emoticon Emoticon

8. sam
07.11.2014 [22:00]

Moc se mi to líbí. Jsem zvědavá, co se bude dít dál. Takže se těším na další kapitolku :)

7. miky
07.11.2014 [18:42]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

07.11.2014 [18:16]

JohnnaPěkné! Zvraty, ty ke mně patřej jak paty! Emoticon Těším se, jak nám zkomplikuješ čtenářský život, i když ty Happyjondy... Emoticon ty já moc nemusím, tak ať to aspoň neskončí jak americká komedie. Emoticon Jinak to zatím vypadá nadějně a jiskrně. Emoticon Emoticon

5. Seb
07.11.2014 [18:09]

Zajímavý začátek. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

07.11.2014 [17:10]

Kate3Rozhodně zajímavá 1. kapitola. Určitě pokračuj! Emoticon Emoticon Emoticon

3. BabčaS.
07.11.2014 [16:51]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. betuška
07.11.2014 [16:45]

vítam novú autorku a teším sa na pokračovanie Emoticon

 1 2   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!