Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jinosvět 3. kapitola

14.11.2012 (16:15) • kikibellavinterova, TynaJacobBenova • FanFiction na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 2054×

Budoucnost 3. kapitola

„Ty za to nemůžeš. Jenom..." Nestihla jsem to doříct, neboť mě pohltila strašná bolest. Někdo mě čapnul za ruku a někam vlekl. Uslyšela jsem pouze Edwardovo vrčení. Poté mě pohltila tma.

Netušila jsem, co se to se mnou děje. Takovou bolest jsem ještě nikdy necítila. Jedinou věc, kterou jsem byla schopna vnímat, byl Edwardům hlas a zvuky boje. V hlavě mi prolítla otázka „Kdo to může být?“. Náhle jsem si uvědomila, že jsou to Cullenovi. Po pár minutách jsem vedle sebe uslyšela známý hlas:

„Bello?! Prosím, prober se.“

O dvě hodiny později:

Když jsem se probrala, ležela jsem na posteli a vedle mě seděl Edward. „Bello. Jak je ti?“ zeptal se mě s něhou a s láskou.

„Bylo mi i líp. Co se vlastně stalo?“ odpověděla jsem mu.

„Neumím ti to vysvětlit. Z ničeho nic se tam objevila skupina cizích upírů. Měli jsme štěstí, že Emmett a Jasper byli na lovu a uslyšeli nás. Měl bych zavolat Carlislea, aby se na tebe ještě podíval.“ Hned jak to dořekl, tak jsem ho objala kolem krku a přitáhla k sobě.

„Ahoj Bello. Pokud dovolíš, rád bych se podíval na tvoje zranění.“ Byl to Carlisle.

„Určitě. Co mám udělat?“ zeptala jsem se.

„Ty nic. Jenom bych potřeboval ti sundat tričko.“

„Nemohl by to prosím udělat někdo jiný? Prosím. Nejsem zvyklá se před někým svlékat,“ řekla jsem tak trochu se strachem, co na to budou říkat.

„Jistě. Mohla by to udělat Esmé, jestli chceš?“

„Budu moc ráda.“ Hned jak jsem to dořekla, vedle mě se objevila Esmé. Opatrně se ke mně sklonila a přetáhla tričko přes hlavu.

„Mockrát děkuju, Esmé.“

„Není zač. Patříš do naší rodiny a je naše povinnost se o tebe starat. Dělám to strašně ráda.“

Když mě Carlisle vyšetřil, objevil se v pokoji Edward. Rukou jsem mu ukázala na místo vedle mě. Bez otálení si vedle mě lehl. Hlavu jsem si položila na jeho hruď a byla jsem ráda, že je tu se mnou.

„Edwarde, mohu se tě na něco zeptat?“

„Jistě. Ptej se, na co jen budeš chtít.“

„Jak ses stal upírem?“ Když jsem to dořekla, čekala jsem na jeho reakci.

„Mé celé jméno je Edward Anthony Masen Cullen. Narodil jsem se dvacátého června 1901 v Chicagu. Moji rodiče byli Edward a Elizabeth Masenovi. Můj otec byl výborný právník. Bohužel v září 1917 propukla pandemie španělské chřipky. Oba moji rodiče nakonec epidemii podlehli. Já sám jsem k tomu neměl daleko. Díky Carlisleovi jsem přežil, sice jako upír, ale mám možnost být na tomto světě…“ Když to dořekl, bylo mi ho strašně líto. „Tak teď něco o tobě.“

„Narodila jsem se roku 1925 v Kalifornii. Rodiče se jmenovali Kathrin a Peter. Maminka byla člověk a zamilovala se do upíra. Velice se milovali. Když zjistili, že moje mamka je těhotná, otec se o ni velice bál. Po porodu se stala upírkou. Měla jsem velice hezké dětství. Bohužel netrvalo dlouho. V den mých dvanáctých narozenin do našeho domu proniklo více jak pět upírů. Zabili mi rodiče přímo před mýma očima. Kdyby tam tehdy se neobjevil Griffin, byla bych také mrtvá. Griffin se o mě staral velice hezky. Každý rok se u mě objevila nová schopnost, pomáhal mi ji ovládat a dával na mě pozor. Posléze ho dostal do rukou Moatas a zbytek už znáš…“ Pořád ty vzpomínky byly moc živé a já se rozbrečela.

„Je mi to líto. Rád bych ti řekl, že život půjde už jen dobrou cestou, ale nemohu ti to slíbit. Jediné, co vím, je, že tě budu navždy milovat a vždy budu stát při tobě, i v těch nejhorších situacích...“ Hned jak to dořekl, tak mě políbil. Dal tam všechnu něhu, lítost, vášeň, ale hlavně lásku. Byla jsem mu za to velice ráda. Bohužel nás z této krásné chvíle vyrušil Emmett, když vletěl do pokoje jako blázen.

„Oh, pardón. Jenom jsem se chtěl zeptat, jestli by nechtěla zítra někam vyrazit,“ vymáčkl ze sebe.

„Půjdu moc ráda… Pokud mě Edward pustí,“ odpověděla jsem s úsměvem.

„Samotnou s tebou ji nikam nepustím. Ty ses asi úplně zbláznil.“

„Tak půjdeš s námi, já vezmu Rosalie, Jasper Alice a bude to.“ Hned jak to dořekl, zmizel.

„Takhle se chová pořád???“

„Ano. Emmett je tak trochu vtipálek celé rodiny. Budeš si muset zvyknout.“

Celou noc jsme si povídali, poslouchali hudbu a chvíli mi předčítal. Ráno mi už bylo lépe, tak jsem se šla podívat dolů za ostatníma. Bylo tam podivné ticho. Esmé byla v kuchyni a něco tam dodělávala, Carlisle byl v nemocnici, Jasper s Emmettem na lovu. Edward seděl v křesle a četl si. Sedla jsem si vedle něj a pozorovala ho.

„Bello, šup převléct, jede se na nákupy. Věci máš na posteli. A žádné odmlouvání.“ Byla to Alice. Raději jsem neodporovala a šla. Na posteli leželo světle modré tričko, černé minikraťasy, baleríny, pásek, náušnice, náhrdelník, náramky. Naštěstí to nebylo moc vyzývavé, tak jsem si to bez keců oblékla. Lehce jsem se namalovala a vyšla z koupelny. Edward seděl na mé – jeho posteli a sledoval mě.

„Sluší ti to,“ pochválil mě.

„Děkuju. Ty taky nevypadáš nejhůř,“ řekla jsem a vystrčila na něj jazyk.

„Ty malá potvůrko,“ řekl a objal mě okolo pasu. Dala jsem mu na usmířenou jemný polibek.

„Odpuštěno?“ zeptala jsem se.

„Budu o tom přemýšlet. Ale budeme muset jít, Alice na nás čeká u auta.“

V obchoďáku:

Hned jak jsem tam dorazili, už nás táhla do prvního obchodu, co uviděla. Bylo tam spoustu hezkého oblečení, ale když jsem viděla Alice, tak kdybych nebyla upír, nejspíš bych dostala infarkt. Měla v rukou snad všechny věci, co tu mohla vidět.

„Alice, páni, to vše si budeš zkoušet???“ zeptala jsem se, neboť jsem nevěděla, co mě čeká.

„Já ne, ale ty ano.“ Vyjeveně jsem se na ni podívala.

„To nemyslíš vážně, takhle tu strávíme celý den,“ ozval se Edward.

„Neboj,“ řekla Alice a zatáhla mě do kabinky. V duchu jsem si říkala: Už nikdy s Alice nejedu na nákupy. Naštěstí to uteklo docela rychle a Alice nás pustila se jít podívat do obchodu s hudbou. Hned na začátku jsem si všimla CD od Celine Dion. Nejraději jsem poslouchala staré písně.

Na chvíli jsem se zamyslela. Z myšlenek mě vytrhl Edwardův hlas. „Bello, jsi v pořádku?“ zeptal se mě.

„Jo. Jen jsem si vzpomněla na dětství. Mamka ráda poslouchala písničky od Celine Dion,“ odpověděla jsem se slzou v očích. Edward mi nadzvedl obličej a jemně mi otřel slzy palci. Byl tak laskavý a obětavý, až mi ho bylo líto, že se zahazuje právě se mnou. „Edwarde, proč se o mě tak staráš, i tvá rodina? Mohli jste mě nechat u nás doma na pospas Moatasovi. Proč jste ke mně tak milí???“

Chtěla bych poděkavat všem za hezké komentáře. Jsem ráda, že se vám to líbí. Také bych chtěla poděkovat TynaJacobBenova za skvělou spolupráci, nejen ve škole, ale i ve volném čase.

Autor: kikibellavinterova, TynaJacobBenova, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jinosvět 3. kapitola: