Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jiná realita - 18. část


Jiná realita - 18. částRozloučení s Forks

Děkuji moc za všechny ty krásné komentáře, opravdu si jich vážím a hřejou mě u srdíčka :-)

,,Jste v pořádku, slečno?” ozval se za mnou důvěrně známý hlas.
Kdyby mé srdce ještě bilo, nyní by se stoprocentně zastavilo. Velmi pomalu jsem se otáčela, až jsem pohlédla do starostlivých očí mého nejlepšího přítele. Jacob si mě se zájmem a nefalšovanou účastí prohlížel. Už jsem si myslela, že všechno bude v pořádku a on mě nepozná, ale najednou na mě vytřeštil oči a nevěřícně zalapal po dechu.
,,Bells?” zašeptal a nespouštěl ze mě oči. Tak tohle mi ještě scházelo. Alici jsem zvládla, ale Jacob a ne. Jeho jsem potkat neměla. Já jsem upír, on vlkodlak, to je průšvih. Nadechla jsem se k odpovědi a rázem si uvědomila zajímavý fakt. Jacob mi nesmrděl. Pach vlkodlaka jsem z něj cítila jen velmi slabě. Mohl se na něj přenést při kontaktu se Samem. Jacob není vlkodlak, není tedy mým nepřítelem a nemusíme se spolu utkat. Neskutečně se mi ulevilo. Ale pocitu, že k tomuto setkání nemělo nikdy dojít, jsem nedokázala zbavit.
,,Bello, seš to vážně ty? Vypadáš naprosto úžasně, hotová top modelka. Nedivim se, že chceš zůstat v Evropě. Máš před sebou jistě světovou kariéru. Kdy jsi takhle zkrásněla?” Mluvil na mě a usmíval se.
Došel až ke mně a posadil se stejně jako já s nohama spuštěnýma do volného prostoru. Chvilku jsem si ho prohlížela. Po probuzení z komatu jsem se s ním párkrát letmo potkala. Pamatovala jsem si ho jen nejasným lidským pohledem, ale zdál se mi něčím výrazně jiný . Zářil. Štěstí a spokojenost z něj doslova sálaly. Moc jsem mu to přála. Další z mých blízkých, který m á před sebou báječný život.
,,Ahoj Jacobe, děkuji za poklonu, z těch tvých lichotek se ještě budu červenat,” usmívala jsem se na něj. A pak se musela rozesmát, když tázavě zved l obočí a sjel mě pohledem. Jasně, k červeni ve tvářích jsem měla hodně daleko. Alespoň jsem si tentokrát dala pozor na hlas, zněl sice pořád až moc líbezně, ale už to tolik nebilo do uší.
,,Jacobe, mohl by sis nechat pro sebe, že jsi mě tu viděl? Nikdo jiný o mé návštěvě neví. Víš, kdybych se setkala s Charliem asi bych se nedokázala vrátit do Itálie a to by byl průšvih. Mám tam nějaké nezrušitelné závazky,” prosila jsem ho a vpíjela se do jeho očí. Jacob na mě koukal a padala mu brada. Když jsem chtěla, dokázala jsem být naprosto okouzlující. Jacob se trochu vzpamatoval a začal horlivě kývat hlavou na souhlas.
,,Neboj, Bells, neprásknu to. Charlie by z tebe asi dostal infarkt. Vždyť jsem tě skoro ani nepoznal. Vážně jsi neskutečně zkrásněla a i když vím, že je to blbost, vypadá to, že máš jinou barvu očí. V tom budou nějaká kouzla a čáry,” žertoval a žoviálně do mě šťouchl loktem. Ztuhla jsem. Jacob na mě znova vytřeštil oči a třel si naražený loket.
,,To nosíš olověný korzet, nebo co? Au, ublížil jsem si o tebe,” nechápavě si mě měřil pohledem a pak dostal záchvat smíchu.
,,Fakt štěstí, že tohle naše neplánovaný rande je tajný. Kluci by se počůrali smíchy, kdybych se jim svěřil, že jsem si udělal modřinu o tvůj bok.” Jacob se stále smál až mu tekly slzy. Spadl mi kámen ze srdce. Ještěže to Jacob nebere vážně a neřeší.
,,Mimochodem, Bello, prozraď mi tajemství své krásy,” naklonil se ke mně blíž. ,,Nikomu to nikdy neprozradím, ani kdyby mě mučili. Ehm, byla jsi na plastice?”
Teď jsem se musela smát já. Plastika. Mám vážně štěstí, že Jake není zrovna odborník na ženskou krásu. Ale jestli to pak nebude řešit, proč bych se bránila této malé lži. Sklopila jsem oči, zatvářila se nesměle a kývla.
,,Ale Jaku, je to tajemství, rozumíš. Nejvyšší míra utajení.”
,,Jasně, jasně. Jen se ti případně někdy v budoucnu ozvu, kdyby Nessie zatoužila po změně. Ne že by ji potřebovala, ona je prostě dokonalá, ale kdo se má ve vás ženskejch vyznat, že,” ujišťovala mě Jacob a já prodělala menší šok. Nessie?
,,Kdo je Nessie?” zašeptala jsem napjatě. Jacob zčervenal a začal se mírně ošívat.
,,No, Nessie, teda jako Vanessa, je moje přítelkyně. Jsme spolu už půl roku, věřila bys tomu? Já vim, že je na to ještě brzo, ale hodlám si jí jednou vzít. Jsem do ní blázen,” přiznal  se mi a sám od sebe o ní začal vyprávět.
Poznali se před sedmi měsíci, když se přistěhovala do rezervace. Její maminka odtud pochází, ale jako velmi mladá utekla do New Yorku a vrátila se až teď se sedmnáctiletou dcerou. Jacob říkal, že se do ní zamiloval na první pohled. Prostě se na ni podíval a naprosto jistě věděl, že ona je ta pravá. Od té chvíle žádnou jinou dívku ani neviděl, pro něj už existovala jen Vanessa. To jsem nechápala. Přesně popisoval otisk, ale vlkodlakem nebyl. Tak jak je to možné?!
Nedokázala jsem se zbavit pocitu, že něco je strašně špatně. Pořád jsem čekala na nějakou katastrofu, pohromu nebo neštěstí. Nedokázala bych to vysvětlit, ale já prostě věděla, že se něco hrozného stane. Intuice, předtucha? Kdo ví. Každopádně po pár minutách rozhovoru s Jacobem, kdy jsem na tento velmi nepříjemný pocit zapomněla, se znovu ozval plnou silou. Takové zvláštní svírání u srdce. Moje instinkty křičely, ať okamžitě zmizím, jinak se stane něco, čeho budu zatraceně litovat. Rozhodla jsem se svou intuici poslechnout a začala se zvedat k odchodu. Jacob si taky stoupl a na rozloučenou mě objal.
A tehdy se to stalo. Okamžitě jsem věděla, co se děje. Jacob nic nechápal. Když mě objímal, začal se nekontrolovatelně třást. Do nosu mě z ničeho nic praštil příšerný zápach. Byla jsem schopná jen o pár kroků couvnout a vrtět hlavou. Prosím, prosím, to ne! Jacob se celý třásl a zoufale na mě koukal. V jeho očích jsem nečetla žádnou nenávist, zatím, jen obrovský strach. Ustupoval ode mě a jeho tělo se začalo rozostřovat. Viděla jsem, jak se tomu neznámému brání, ale věděla jsem, jak je to zbytečné. Smutně jsem ho pozorovala a proklínala se, že jsem neodešla dřív, že jsem sem vůbec chodila.
,,Bello, já… já nevím, co se děje. Je mi hrozně divně. Bells, já se bojím!”
Zase se mi chtělo brečet. Po kolikáté dnes už? Co jsem to jenom provedla?! Zničila jsem Jacobův život, kvůli mně se aktivoval ten zpropadený vlčí gen. Je to jen má vina a celou věčnost, a to doslova, si to budu vyčítat.
,,Jacobe, je mi to tak líto. Mám tě ráda a chápu, že tohle mi nikdy neodpustíš, můj vlkodlačí příteli,” šeptala jsem, ale byla si jistá, že on mě slyší. Třeštil na mě oči a třas se zesiloval. Ozval se zvuk trhání látky a Jacobovo oblečení se rozletělo na všechny strany. A pak už přede mnou  nestál mladý muž, ale obrovský hnědý vlk.
,,Omluva to nespraví, ale promiň mi to. Nechtěla jsem, aby se to stalo. Mám tě ráda, Jacobe Blacku, prosím, nezlob se na mě…”
Ovládlo mě zoufalství a rozvzlykala jsem se. Naposledy jsem se se smutkem v očích podívala na svého přítele. V tom okamžiku se definitivně rozpustily moje kontaktní čočky a já vlka sledovala krvavě rudýma očima. Jacob se naježil a zavrčel na mě. Neváhala jsem a po hlavě skočila do hlubin pode mnou. Z útesu se ozvalo bolestné a zoufalé zavytí.
Doplavala jsem na pláž daleko od rezervace a zabořila hlavu do písku. Stále jsem ještě plně nepochopila význam svého náhodného setkání s Jakobem. Edwardův život jsem zachránila a Jacobův nadobro zničila. Nebyl v tom osud, jen já jsem za to mohla. Nevěděla jsem, jak dlouho jsem v písku ležela a proklínala se, ale když jsem se trochu vzpamatovala, oblečení už jsem měla suché.
Bez dalších úvah a přemýšlení jsem se rozeběhla do Port Angeles k hotelu. Musela jsem stihnout letadlo, nesměla jsem si dovolit zpoždění. Lidskou rychlostí jsem proběhla recepcí, v pokoji se převlékla a popadla své zavazadlo a kabelku. Z nedovřeného kufru vypadla jedna z mých reprodukcí fotek. Vzala jsem ji do ruky a s láskou se na ni zahleděla. Kéž bych se mohla vrátit do téhle jiné reality!
Vrátila jsem klíče od apartmá, zaplatila a nechala si přistavit vypůjčené Porsche. Kupodivu jsem měla ještě tři hodiny čas. Z náhlého popudu jsem zajela k domu Cullenových, který byl teď stoprocentně prázdný. Když mě Edward kdysi opustil, nechal mi naše fotky a CD s jeho hudbou pod prknem v podlaze. Já chtěla udělat něco podobného. Vběhla jsem do jeho pokoje a všechny obrázky, které jsem nakreslila, jsem zastrčila do škvíry za vestavěnou skříní. Nevěděla jsem proč, ale měla jsem z toho dobrý pocit. Takhle mu budu nablízku. Sama pro sebe si vytvořím nové reprodukce fotek, tyhle patří Edwardovi, i když je nikdy neuvidí.
Pak již bez přerušení jsem dojela na letiště. Způsobená pohroma sice zůstala za mými zády, ale výčitky svědomí nad zničeným štěstím mého nejlepšího přítele mě už nikdy neopustí. Vrátila autíčko a nasedla do letadla, které mě dopraví do mého soukromého pekla na zemi.

,,Jste v pořádku, slečno?” ozval se za mnou důvěrně známý hlas.

Kdyby mé srdce ještě bilo, nyní by se stoprocentně zastavilo. Velmi pomalu jsem se otáčela, až jsem pohlédla do starostlivých očí mého nejlepšího přítele. Jacob si mě se zájmem a nefalšovanou účastí prohlížel. Už jsem si myslela, že všechno bude v pořádku a on mě nepozná, ale najednou na mě vytřeštil oči a nevěřícně zalapal po dechu.

,,Bells?” zašeptal a nespouštěl ze mě oči. Tak tohle mi ještě scházelo. Alici jsem zvládla, ale Jacoba ne. Jeho jsem potkat neměla. Já jsem upír, on vlkodlak, to je průšvih. Nadechla jsem se k odpovědi a rázem si uvědomila zajímavý fakt. Jacob mi nesmrděl. Pach vlkodlaka jsem z něj cítila jen velmi slabě. Mohl se na něj přenést při kontaktu se Samem. Jacob není vlkodlak, není tedy mým nepřítelem a nemusíme se spolu utkat. Neskutečně se mi ulevilo. Ale pocitu, že k tomuto setkání nemělo nikdy dojít, jsem nedokázala zbavit.

,,Bello, seš to vážně ty? Vypadáš naprosto úžasně, hotová top modelka. Nedivim se, že chceš zůstat v Evropě. Máš před sebou jistě světovou kariéru. Kdy jsi takhle zkrásněla?” Mluvil na mě a usmíval se.

Došel až ke mně a posadil se stejně jako já s nohama spuštěnýma do volného prostoru. Chvilku jsem si ho prohlížela. Po probuzení z komatu jsem se s ním párkrát letmo potkala. Pamatovala jsem si ho jen nejasným lidským pohledem, ale zdál se mi něčím výrazně jiný. Zářil. Štěstí a spokojenost z něj doslova sálaly. Moc jsem mu to přála. Další z mých blízkých, který má před sebou báječný život.

,,Ahoj Jacobe, děkuji za poklonu, z těch tvých lichotek se ještě budu červenat,” usmívala jsem se na něj. A pak se musela rozesmát, když tázavě zvedl obočí a sjel mě pohledem. Jasně, k červeni ve tvářích jsem měla hodně daleko. Alespoň jsem si tentokrát dala pozor na hlas, zněl sice pořád až moc líbezně, ale už to tolik nebilo do uší.

,,Jacobe, mohl by sis nechat pro sebe, že jsi mě tu viděl? Nikdo jiný o mé návštěvě neví. Víš, kdybych se setkala s Charliem asi bych se nedokázala vrátit do Itálie a to by byl průšvih. Mám tam nějaké nezrušitelné závazky,” prosila jsem ho a vpíjela se do jeho očí. Jacob na mě koukal a padala mu brada. Když jsem chtěla, dokázala jsem být naprosto okouzlující. Jacob se trochu vzpamatoval a začal horlivě kývat hlavou na souhlas.

,,Neboj, Bells, neprásknu to. Charlie by z tebe asi dostal infarkt. Vždyť jsem tě skoro ani nepoznal. Vážně jsi neskutečně zkrásněla a i když vím, že je to blbost, vypadá to, že máš jinou barvu očí. V tom budou nějaká kouzla a čáry,” žertoval a žoviálně do mě šťouchl loktem. Ztuhla jsem. Jacob na mě znova vytřeštil oči a třel si naražený loket.

,,To nosíš olověný korzet, nebo co? Au, ublížil jsem si o tebe,” nechápavě si mě měřil pohledem a pak dostal záchvat smíchu.

,,Fakt štěstí, že tohle naše neplánovaný rande je tajný. Kluci by se počůrali smíchy, kdybych se jim svěřil, že jsem si udělal modřinu o tvůj bok.” Jacob se stále smál až mu tekly slzy. Spadl mi kámen ze srdce. Ještěže to Jacob nebere vážně a neřeší.

,,Mimochodem, Bello, prozraď mi tajemství své krásy,” naklonil se ke mně blíž. ,,Nikomu to nikdy neprozradím, ani kdyby mě mučili. Ehm, byla jsi na plastice?”

Teď jsem se musela smát já. Plastika. Mám vážně štěstí, že Jake není zrovna odborník na ženskou krásu. Ale jestli to pak nebude řešit, proč bych se bránila této malé lži. Sklopila jsem oči, zatvářila se nesměle a kývla.

,,Ale Jaku, je to tajemství, rozumíš. Nejvyšší míra utajení.”

,,Jasně, jasně. Jen se ti případně někdy v budoucnu ozvu, kdyby Nessie zatoužila po změně. Ne že by ji potřebovala, ona je prostě dokonalá, ale kdo se má ve vás ženskejch vyznat, že,” ujišťovala mě Jacob a já prodělala menší šok. Nessie?

,,Kdo je Nessie?” zašeptala jsem napjatě. Jacob zčervenal a začal se mírně ošívat.

,,No, Nessie, teda jako Vanessa, je moje přítelkyně. Jsme spolu už půl roku, věřila bys tomu? Já vim, že je na to ještě brzo, ale hodlám si ji jednou vzít. Jsem do ní blázen,” přiznal  se mi a sám od sebe o ní začal vyprávět.

Poznali se před sedmi měsíci, když se přistěhovala do rezervace. Její maminka odtud pochází, ale jako velmi mladá utekla do New Yorku a vrátila se až teď se sedmnáctiletou dcerou. Jacob říkal, že se do ní zamiloval na první pohled. Prostě se na ni podíval a naprosto jistě věděl, že ona je ta pravá. Od té chvíle žádnou jinou dívku ani neviděl, pro něj už existovala jen Vanessa. To jsem nechápala. Přesně popisoval otisk, ale vlkodlakem nebyl. Tak jak je to možné?!

Nedokázala jsem se zbavit pocitu, že něco je strašně špatně. Pořád jsem čekala na nějakou katastrofu, pohromu nebo neštěstí. Nedokázala bych to vysvětlit, ale já prostě věděla, že se něco hrozného stane. Intuice, předtucha? Kdo ví. Každopádně po pár minutách rozhovoru s Jacobem, kdy jsem na tento velmi nepříjemný pocit zapomněla, se znovu ozval plnou silou. Takové zvláštní svírání u srdce. Moje instinkty křičely, ať okamžitě zmizím, jinak se stane něco, čeho budu zatraceně litovat. Rozhodla jsem se svou intuici poslechnout a začala se zvedat k odchodu. Jacob si taky stoupl a na rozloučenou mě objal.

A tehdy se to stalo. Okamžitě jsem věděla, co se děje. Jacob nic nechápal. Když mě objímal, začal se nekontrolovatelně třást. Do nosu mě z ničeho nic praštil příšerný zápach. Byla jsem schopná jen o pár kroků couvnout a vrtět hlavou. Prosím, prosím, to ne! Jacob se celý třásl a zoufale na mě koukal. V jeho očích jsem nečetla žádnou nenávist, zatím, jen obrovský strach. Ustupoval ode mě a jeho tělo se začalo rozostřovat. Viděla jsem, jak se tomu neznámému brání, ale věděla jsem, jak je to zbytečné. Smutně jsem ho pozorovala a proklínala se, že jsem neodešla dřív, že jsem sem vůbec chodila.

,,Bello, já… já nevím, co se děje. Je mi hrozně divně. Bells, já se bojím!”

Zase se mi chtělo brečet. Po kolikáté dnes už? Co jsem to jenom provedla?! Zničila jsem Jacobův život, kvůli mně se aktivoval ten zpropadený vlčí gen. Je to jen má vina a celou věčnost, a to doslova, si to budu vyčítat.

,,Jacobe, je mi to tak líto. Mám tě ráda a chápu, že tohle mi nikdy neodpustíš, můj vlkodlačí příteli,” šeptala jsem, ale byla si jistá, že on mě slyší. Třeštil na mě oči a třas se zesiloval. Ozval se zvuk trhání látky a Jacobovo oblečení se rozletělo na všechny strany. A pak už přede mnou  nestál mladý muž, ale obrovský hnědý vlk.

,,Omluva to nespraví, ale promiň mi to. Nechtěla jsem, aby se to stalo. Mám tě ráda, Jacobe Blacku, prosím, nezlob se na mě…”

Ovládlo mě zoufalství a rozvzlykala jsem se. Naposledy jsem se se smutkem v očích podívala na svého přítele. V tom okamžiku se definitivně rozpustily moje kontaktní čočky a já vlka sledovala krvavě rudýma očima. Jacob se naježil a zavrčel na mě. Neváhala jsem a po hlavě skočila do hlubin pode mnou. Z útesu se ozvalo bolestné a zoufalé zavytí.

Doplavala jsem na pláž daleko od rezervace a zabořila hlavu do písku. Stále jsem ještě plně nepochopila význam svého náhodného setkání s Jacobem. Edwardův život jsem zachránila a Jacobův nadobro zničila. Nebyl v tom osud, jen já jsem za to mohla. Nevěděla jsem, jak dlouho jsem v písku ležela a proklínala se, ale když jsem se trochu vzpamatovala, oblečení už jsem měla suché.

Bez dalších úvah a přemýšlení jsem se rozeběhla do Port Angeles k hotelu. Musela jsem stihnout letadlo, nesměla jsem si dovolit zpoždění. Lidskou rychlostí jsem proběhla recepcí, v pokoji se převlékla a popadla své zavazadlo a kabelku. Z nedovřeného kufru vypadla jedna z mých reprodukcí fotek. Vzala jsem ji do ruky a s láskou se na ni zahleděla. Kéž bych se mohla vrátit do téhle jiné reality!

Vrátila jsem klíče od apartmá, zaplatila a nechala si přistavit vypůjčené Porsche. Kupodivu jsem měla ještě tři hodiny čas. Z náhlého popudu jsem zajela k domu Cullenových, který byl teď stoprocentně prázdný. Když mě Edward kdysi opustil, nechal mi naše fotky a CD s jeho hudbou pod prknem v podlaze. Já chtěla udělat něco podobného. Vběhla jsem do jeho pokoje a všechny obrázky, které jsem nakreslila, jsem zastrčila do škvíry za vestavěnou skříní. Nevěděla jsem proč, ale měla jsem z toho dobrý pocit. Takhle mu budu nablízku. Sama pro sebe si vytvořím nové reprodukce fotek, tyhle patří Edwardovi, i když je nikdy neuvidí.

Pak již bez přerušení jsem dojela na letiště. Způsobená pohroma sice zůstala za mými zády, ale výčitky svědomí nad zničeným štěstím mého nejlepšího přítele mě už nikdy neopustí. Vrátila autíčko a nasedla do letadla, které mě dopraví do mého soukromého pekla na zemi.

 

17. část 19. část

 


A takhle měla Jiná realita původně končit. Ale nějak nemám to srdce ještě chvíli nepokračovat :-)



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Jiná realita - 18. část:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!