Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jiná Bella! 7. kapitola

ha ha ha


Jiná Bella! 7. kapitolaTahle kapitola je o Bellině SKORO smrti. Kdo jí však zachrání, to si musíte přečíst... Moc díky za komenty. Jen tak dál:)

Strach? Nikdy!

Měla jsem pocit, že mě zezadu někdo sleduje a tak jsem se otočila. Namířila jsem kužel světla na tu postavu přede mnou. Byl to...

V tom kuželu světla stál nádherná dívka. Nemohla jsem tomu uvěřit, jak něco takového může vůbec existovat, ale pak jsem si vzpoměla na Edwarda. Byli si tak podobní, ale i tak rozdílní. Ta dívka měla stejné rysy jako on, jenom krví zbarvené oči zářili do noci. Něco ve mě mi říkalo, abych utekla, ale něco zase, že to vůbec nepomůže.

„Ahoj. Co tady děláš? Tak pozdě večer. Sama." řekla a já sem byla ohromena. Měla nádherný hlas. „Šla jsem se projít. Kdo jsi?" nedalo mi to a musela jsem se zeptat. Začala se smát a její smích zase tak okouzlující. Něco mě k ní táhlo, ale zároven odpuzovalo. Když se přestala smát promluvila svým krásným hlasem.
 „Jsem Jane Volturi a právě jsem byla na lovu, jelikož jsme u přátel musím se živit takhle podřadně." Nechápala jsem vůbec o čem mluví, ale nedala mi možnost se zeptat.
 „Škoda. Taková krásná dívka a musí teď zemřít.

Navíc tvoje krev je tak lákavá." řekla a já ztuhla na místě. Její oči byly stejně černé jako ty Edwardovy v letadle a u nás doma.
 „Co jsi zač?" zeptala jsem se roztřeseným hlasem.
 „Je mi to líto, jak se vlastně jmenuješ?" zeptala se mě a mojí otázku nechala být.
„Bella." řekla jsem a udělala pár kroků dozadu. Začala se mi smát.
„Milá Bello. Utíkání ti nijak nepomůže. Nestěžuj si to. Ale napřed si s tebou trochu pohraju." řekla a začala zvedat své koutky ust do nenávistného usměvu.

Měla jsem pocit, že na mě jakoby někdo utočí, ale moc se mu to nedaří, protože to se mnou nic nedělá. Její usměv přecházel ve zlost. Ve vteřině stála u mě a držela mě pod krkem.
„Jak to děláš? Okamžitě přestan!" řekla zlověstně a já se nezmohla na jinou odpověd.
„Smůla Jane." řekla jsem. Ježiši co to dělám. Stojím na prahu smrti a ještě jsem drzá? No jo, taková můžu být jen já. Ted mi to došlo. Ona pije krev, je rychlá, její oči mají jinou barvu, je silná, sněhově bílá a ledová. Došlo mi to.  Ona je upír a tím pádem i Edward a celá jeho rodina.

Panebože. Tohle všechno jsem si uvědomila během dvou sekund, ale Jane mě hodila někam do dálky. Dopadla jsem na strom a poněm jsem sklouzla dolů. Asi jsem si vyrazila dech, protože jsem ho vůbec nemohla popadnout. Začala jsem zhluboka dýchat, ale moje plíce stejnak nebyly stímhle přísunem vzduchu spokojeny. Konečně jsem se zhluboka nadechla. Jane pomalým krokem přicházela ke mně a já se namáčkla ještě víc na strom. Měla jsem nepředstavitelný strach. Chytla mě svýma ledovýma rukama pos krkem a vedle mě.

Nemohla jsem se pořádně postavit na levou nohu asi sem s ní něco měla. Naražaná nebo zlomená? To mi ted bylo jedno. Usmála se a pomalu se skláněla k mému krku. Tohle byly moje poslední chvilky života. Jsem jen křehký člověk a tohle upír. Co já zmůžu? Už jenom pár centimetrů dělilo její ostré zuby od mého krku. Zašeptala jsem do toho proklatého ticha.
„Miluju tě, Edwarde."
V tom přede mnou už Jane nestála letěla do lesa a strom do kterého narazila se zlomil. Přede nou stál Edward a zlověstně na ní vrčel. Po pravé straně se objevil a mrknul na mě. No jo prostě Emmet. V žádné situaci si nezachová chladnou tvář. Po levé stál Jasper a jeho oči byly černé. Uvědomila jsem si, že z obočí mi teče krev. Doufám, že to nebude na šití. Holky jsem nikde neviděla. U Jane se objevil nějaký upír a chytl jí za ruce. Bylo vidět, že je silnější než ona.
„Ani se neopovažuj použít na mě svůj dar! Víš, že Aro z toho nebude mít radost a ty budeš potrestaná!" řekl a ona se uklidnila.
„Můžeš mě pustit Demetri." řekla a on jí pomalu pouštěl, jako by si nebyl jistý tím co právě řekla.
„Ještě se uvidíme!" řekla seměrem k Edwardovi a ten zavrčel. Bylo to divné, ale už jsem vůbec neměla strach. Já sem divná celá, tak co?Musela jsem se tomu usmát. Vzpoměla jsem si jak jsem na ní byla drzá. Stála jsem na prahu smrti a ještě mi to nebylo málo. Začala jsem se smát nahlas. Nebyla jsem k utišení. Všichni tři na mě nechápavě pohlédli a ustoupili ode mně. Jejich oči byly černé, ale bylo vidět, že se drží.
„Omlouvám se kluci. Ale jsem magor. Stála jsem na prahu smrti a ještě jsem se jí vysmála do očí." řekla jsem mezi výbuchy smíchu a Emmet se přidal. Vzal mě do náručí a začal se mnou házet dso vzduchu. Noha mě sice bolela, ale ted jsem to vůbec nevnímala. Edward na Emmeta zavrčel a my s Emmem jsme propukli v ještě větší smích.


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Jiná Bella! 7. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!