Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jen sen? Asi ne... - 2. kapitola (děvkař)

Ty se netřpytíš?!


Jen sen? Asi ne... - 2. kapitola (děvkař)Ahůůj! Takže, Jacobovi, jako Casanovi, se Nesssie líbí. Dělá pro to všechno, aby ji měl. I s Paulem. Což je zvláštní, ne? Neměli se normálně rádi. Že jo? Na obědě se něco stane. Potom taky něco u skříněk a nakonec Nessie nebude mít odvoz domů. Její táta už prostě není tak spolehlivý jako býval, když byl upír. Kdo ji odveze? Doufám, že se bude líbit. TwilightMishka

2. kapitola

„Aha. Tak to jo,“ vzdychla jsem.

„Jo. Sbalí úplně každou a ty holky jsou snad úplně blbý nebo jak! Dobře ví, jaký je a nechaj se,“ nadával.

„Jo. Em… Já jsem Nessie,“ změnila jsem téma.

„Derek,“ odpověděl a usmál se.

Celý den jsem na Jaka myslela. Když už by mě třeba chtěl, odhodí mě jako použitou ponožku. Ach jo! Jinak jsem na škole poznala naší Alice a Jaspera. Alice je do něj zamilovaná, ale on ji nezná. Nebo prý se na sebe koukají, ale k ničemu se nemají. Alice říká, že třeba časem…

Otevřela jsem dveře od jídelny a s Alice po boku jsem šla pro jídlo.

„Hej!“ ozvalo se za mnou. Myslela jsem, že je to na někoho jiného.

„Hej! Ty v tom žlutým triku!“ zakřičel někdo. Já mám žlutý triko. Otočila jsem se. Volal na mě Paul. I Alice se otočila. Vedle něj seděl Jake a smál se, až mu skoro tekly slzy.

„Pojď k nám!“ zavolal.

„Sorry, ale už sedím s někým jiným,“ vymluvila jsem se a Jake se začal smát ještě víc.

„Ale no tak. Jen otázečku!“ prosil. Ukázala jsem na něj prostředníček. Jake už nemohl dýchal.

„Jak myslíš!“ zařval a já se otočila. Alice se taky smála. Zakroutila jsem hlavou a šla pro něco na jídlo.

Zasedly jsme ke stolu a zase.

„Hej! Kočko!“

„Co je?!“ Otočila jsem se vztekle. Volal Jake.

„Pojď sem!“

„Tak tam běž.“ Šťouchla do mě Alice.

„Proč?“ křikla jsem zase k nim.

„Protože!“ Zuřivě jsem vstala a šla k nim. Stoupla jsem si před ně a ruce si založila na prsa.

„Co je?“ vzdychla jsem.

„Jak se jmenuješ, krásko,“ usmál se na mě Jake.

„Nessie,“ zabručela jsem. „Ještě něco?“ nadzdvihla jsem jedno obočí.

„Jasně! Kolik ti je?“ ptal se zas.

„15,“ vzdychla jsem.

„Ty jo! Vypadáš na víc, vílo!“ zasmál se Paul a štípl mě do stehna. Ruka mi automaticky vyletěla a dala jsem mu facku. Jake se začal smát.

„Nesměj se, nebo ti vrazím taky!“ řekla jsem temně na Jaka. „A mám jméno, debile!“ zavrčela jsem na Paula. Hned se přestali smát. Otočila jsem se na podpatku a šla k Alice.

„Drsný mám rád!“ zakřičel Paul. Protočila jsem oči a sedla si na místo.

„No teda! Jsi hustá!“ smála se Alice.

„Jo. Pěkně jsem mu flákla,“ usmívala jsem se pořád. „Ale Jake není špatný,“ zasnila jsem se.

„Jo. Je hezčí a podle mě milejší,“ smála se Alice a koukla se na ně. Taky se sem koukali. Znova jsem ukázala prostředníček a pomalu si ho olízla jazykem. Začali se smát a hned si plácli.

„Ness, dej si bacha. Balí tě a to by nemuselo dopadnout dobře,“ řekla mi Alice.

„Jasně, jasně. Pojď půjdem. Nemám hlad,“ vzdychla jsem a zvedla se i s tácem, který jsem odnášela pryč. U nějakýho stolu jsem uviděla Dereca, jak na mě mává.

„Víš co? Když mě balí, tak ať. Pojď jdeme,“ zasmála jsem se a šla k Derecovi. Usmál se na mě a já si mu sedla na klín. Přestal se usmívat.

„Ness, co to děláš?“ nechápal.

„Nic. Chci aby někdo žárlil a věděl, že na mě nemá, víš? Pomůžeš mi, viď?“ Udělala jsem psí oči. Chtěl to hned zamítnout, ale potom povolil.

„Ok. Co mám dělat?“ vzdychl. Lišácky jsem se usmála a začala ho líbat. Alice si sedla vedle mě a něco si dělala na mobilu. Jen čekala. Derek nejdřív vůbec nevěděl, co se děje, ale potom si mě přitáhl a přidal se. Vůbec mi nevadily rovnátka. Derek není škaredý. Je takový ten normální kluk. Ani ne šampónek ani ne hopper.

Asi po 5-ti minutách jsem se odtáhla.

„Díky. Jsi fakt kámoš,“ usmála jsem se, slezla z něco a šla s Alice pryč. Jen očkem jsem viděla Jaka a Paula, jak se na mě vykuleně koukají. Usmála jsem se a vyšla z jídelny.

„Alice, sejdeme se před školou,“ usmívala jsem se.

„Jo. Zatím,“ usmála se a šla pryč. Ještě jsem musela ke skříňce. Odemkla jsem ji a vyndala si bundu. Potom jsem ji chtěla zase zavřít, ale moc to nešlo. Praštila jsem do ni. A pořád ne a ne se zavřít.

„Sakra!“ zabručela jsem.

„Nechceš pomoc?“ ozvalo se za mnou. Věděla jsem, že je to Jake. Otočila jsem se a chtěla mu něco říct, ale hodně mě překvapilo, když jsem zjistila, že je tak blízko. Lišácky se usmíval a těly jsme od sebe nebyli ani 15 cm. Ruce měl v kapsách.

„No…“ usmála jsem se. Tak jo. Jdeme na to. Rukou jsem mu zašmátrala pod triko. Pořád stejné a pořád krásné. Uchechtl se. Druhou rukou jsem si jeho obličej přitáhla k mýmu. Už si myslel, že ho nechám. Těsně u jeho rtů jsem se zastavila.

„Díky, poradím si sama,“ ušklíbla jsem se a vyndala ruku zpod jeho trika. Otočila jsem se a znovu do ní praštila. Zavřela se. Slyšela jsem vzdychnutí. Potom se opřel vedle mě o skříňky.

„Vždycky dostanu to, co chci,“ zašeptal lišácky. Zamkla jsem a zasmála se tomu. Plácnul mě přes zadek. Naštvala jsem se a chtěla mu dát facku. Ruka mi vystřelila, ale on ji chytil. Během chvilky jsem byla nalepená na něm.

„Vždycky,“ usmál se a než jsem stačila protestovat, jeho rty byly na mých. Nasnáším ho! Miluju ho… Když si mě přidržel, vzdychla jsem si a nesnažila jsem se. Polibek jsem mu oplatila a potom mě nechal jít. To se mi líbí. Odtáhla jsem se a šla rychle pryč. Znovu mě plácnul. Zastavila jsem a zaťala pěsti. Nadechla jsem se a šla dál.

Před školou na mě čekala Alice a když viděla, jak se tvářím, rychle ke mně přiběhla.

„Co se stalo?“ ptala se. Vzdychla jsem a všechno jí to řekla. Akorát vešel ze školy s Paulem po boku. Hned se na mě podívali. Paul se smál. A Jacob rty naznačil: „Vždycky.“ Zavrčela jsem a ukázala jsem zase prostředníček. Jen se spokojeně usmál a šel ke svýmu autu. Paul měl taky slušnou káru. Taky BMW, ale o něco menší.

„Nesnáším ho!“ zavrčela jsem.

„Ness, klid,“ usmála se Alice. Jeho auto se otočilo a jelo ke škole, kde jsem stála. Zastavilo u mě a okýnko se otevřelo.

„Nechceš hodit domů?“ zeptal se.

„Ne!“ odfrkla jsem si.

„Ale no tak!“ usmál se. „Mám lepší auto než tvůj táta,“ usmíval se.

„Ne. Díky. Vždycky nedosáhneš svýho,“ zabručela jsem naštvaně.

„Hele, Ness, tak já jdu. Máma je tady,“ usmála se Alice. Mávla jsem a opřela se o sloup jako by tam nebyl. Alice odběhla a nasedla do auta. Slyšela jsem vypnutí motoru.

„Tak s tebou aspoň počkám, než ti přijede táta,“ vzdychl a zůstal v autě.

„Nemusíš,“ zabručela jsem.

„Já chci!“ řekl jednoznačně a já věděla, že se ho nezbavím.

Čekala jsem asi půl hodiny a Jakovi se na tváři začal rýsovat úsměv.

„Mu zavolej,“ nabídl. Asi mu stačil můj pohled a věděl, že nemám mobil. „Já tě svezu!“ nabídl asi po stý.

„Ne!“ stála jsem si na svým.

„No, já mám času dost.“ Pokrčil rameny a pustil rádio. Ve škole už nikdo nebyl. Jenom my dva idioti.

Další půl hodina. Už dávno jsem mohla být doma! Už jsem seděla na zemi a nedoufala. Najednou se otevřely dveře od auta. Podívala jsem se tím směrem. Otevřel dveře pro spolujezdce.

„Tak pojď,“ vzdychl. Mám, nebo nemám?



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Jen sen? Asi ne... - 2. kapitola (děvkař):

 1
1. Anička
16.05.2011 [19:55]

To je úžasné!!! Ja z tých tvojich hlášok nemôžem. A hlavne taký Jacob sa mi páči. Ale od teba sa nedá očakávať zlú poviedku. Idem na ďalšie!!! Toto má grády! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!