Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jen sen? Asi ne... 12. kapitola (Menší výlet s překvapením)

newmoon-ukázka


Ahoj! Tak asi za prvé, chtěla bych se omluvit, za to, jak jsem... blbá. Hehe... Omlouvám se, že minulá kapitola se tu objevila dvakrát. Strašně se omlouvám! Jinak, Nessie dorazí do Forks... TwilightMishka

12. kapitola

Byla to strašně dlouhá cesta. Až v půlce jsem si uvědomila, co dělám. Rodiče se zblázní. Jake se na mě ani nepodívá, protože si myslí, že jsem blázen. Vážně super. Nakonec jsem stejně usnula.

Dojela jsem do Seattlu a snažila se přestoupit na autobus do Forks. Povedlo se! Během cesty jsem spatřila Jakovo BMW. Nejdřív mě to vyděsilo, ale nakonec jsem si řekla, že je to omyl. Takových BMW tu může být miliony. Na nádraží ve Forks jsem dorazila až druhý den večer. Šílenost! Byla jsem hrozně unavená a hladová. Sice jsem měla svačinu ještě ze školy a tu jsem si chtěla nechat. Kdyby bylo nejhůř. Vystoupila jsem z autobusu a promnula si oči. Dobře, teď bych se správně měla otočit a jet zpátky domů. Ale já nedělám správný věci, takže jsem šla do nejbližšího motelu s restaurací. Zítra ráno se pojedu podívat na náš dům. Určitě tam je!

Nejdřív jsem se najedla v restauraci v motelu. Jídlo bylo asi tak 2 dny staré. Zamražené a znova ohřáté. Byl to ten nejhorší motel tady. Nikdy jsem sem nechtěla jít, ale co. Po najedení jsem šla k recepci. Byl tam mladík, který si četl noviny.

„Em… dobrý den,“ ozvala jsem se. Ani se na mě nepodíval a ukázal ke dveřím odkud vyšla namyšlená paní od pohledu.

„Dobrý den. Co potřebujete?“ usmála se nuceným úsměvem.

„Potřebovala bych pokoj na jednu noc,“ řekla jsem jí.

„Jistě. Vaše jméno, slečno?“ usmívala se.

„Renesmé Cullenová.“ Zapsala si moje jméno a potom mi dala lísteček na podpis. Rychle jsem jí to podepsala.

„4 dolary, prosím,“ žádala. 4? Takový pajzl a tak hodně. Vytáhla jsem peněženku. Počkat! Já tam mám 10 dolarů. Ještě si musím koupit jízdenku zpátky do New Yorku. Vlastě… to si ani nekoupím. Už na to nemám!

„Nemáte pokoj za míň?“ zeptala jsem se.

„Jistě. Jestli chceš spát na seně,“ pokrčila rameny a mladík se škodolibě zasmál.

„Já to zaplatím,“ ozval se vedle mě ten nádherný hlas. Co tu kruci dělá?!

„Jaku?!“ vypískla jsem vyděšeně.

„Mám na tebe dávat pozor.“ Pokrčil rameny a zaplatil to.

„Vy nechcete pokoj?“ zeptala se ho ta paní.

„Ne. Díky,“ odsekl a vzal do ruky klíče.

„Jak dávat pozor?!“ nechápala jsem naštvaně.

„Byl jsem u vašich. Zeptal jsem se, kde jsi. Nevěděli. Volali ti. Ty nic. Potom jsem volal já. Určitě nic. Em… Dále jsem jim řekl, co jsi mi řekla. Tvoje máma začala, že často něco meleš ze snů. Jakože upíři a vlkodlaci. Docela na šišku, nemyslíš? Takže mě sem poslali. No, měl jet tvůj táta jenže ta jeho práce je docela zabiják, takže jsem musel jet já. Mám vašim zavolat, až tě najdu. Nebylo to tak těžký,“ vydechl a přihodil úsměv. „Jo! A máme se hned vrátit, ale rád bych se vyspal, protože jsem docela unavenej. Překonal jsem se v pití Red bullů. Ono je to docela síle jet skoro dva dny v kuse,“ oddechl si.

„Eh…“ Nevěděla jsem, co mám teď říkat.

„Běž do pokoje. Já si musím koupit kafe. Chceš taky?“ zeptal se.

„Asi,“ přikývla jsem. Byl na mě moc rychlý. Mlel a mlel. Podal mi klíčky a já se odloudala do pokoje. Smrdělo to tam a bylo to… Páni! Nevěděla jsem, co všechno může existovat na planetě zemi za 4 dolary. Koupelnu tvořil sprchovací špinavý kout, Wc a umyvadlo s prasklým zrcadlem. Pořád tam drželo. Někdo zaklepal.

„Ness?“ ozval se Jake. Rychle jsem mu otevřela. Podal mi kávu a vešel dovnitř.

„Nic moc,“ zamumlala jsem.

„Aspoň se vyspíš. To víš, já se v klidu vyspím ve svým velkým autě,“ pokrčil rameny a sedl si na židli. Hned praskla. Málem spadl, ale nakonec se vyšvihl nahoru.

„Super. Nechceš jít radši se mnou?“ nabídl starostlivě.

„Ne. Dá se do přežít,“ tvrdila jsem a sedla si na postel, která šíleně zaskřípala. Jake vyprskl smíchy. Zamračila jsem se.

„Děláš, jako by se nic nestalo,“ zavrčela jsem na něj. Nesouhlasně zavrtěl hlavou.

„Jo, protože jestli chceš, abych tady šílel, že tu sedím s bláznem, klidně budu.“ Pokrčil rameny a dělal strašnýho frajera. To nemám ráda. Zamračila jsem se.

„Já blázen nejsem!“ křikla jsem na něj.

„Já ti věřím,“ přikývl. „Ale vypadá to tak.“

„Možná že vypadá, ale nejsem. Když ti všechno řeknu, bude to tak vypadat ještě víc! Nechci, aby sis myslel, že jsem blázen,“ vzdychla jsem si a pohnula se na posteli, která hned zaskřípala. To bude noc…

„Abych si to nemyslel já? Jakože ti na mě záleží?“ zkoušel to. Přesně tak!

„Přeřekla jsem se. Promiň. Myslela jsem všichni, aby si nemysleli tyhle věci,“ zamluvila jsem to rychle. Posmutněl.

„Jasně,“ zamumlal a šel k oknu. „Že já vůbec jezdil,“ bručel si pro sebe. Naštvaně jsem si stoupla.

„Prosil se ti někdo?“ zaječela jsem. Koukl se na mě a zamračil se.

„Jo. Tvoje máma brečela. Má tě moc ráda, ale ten tvůj fotřík radši půjde do práce, než aby jel za tebou. Co jsem měl kruci dělat?! Říct ne? Omlouvám se, paní Cullenová, já mám na práci něco jinýho? Co by dělala, když si její rozmazlená dceruška utíká někam na druhý konec Ameriky?“ křičel až se mu rozklepaly ruce. „A mně na tobě záleží,“ řekl o mnoho potišejc než předtím. Dívali jsme se na sebe a já po chvíli uhnula pohledem. Cítila jsem se provinile. Nechala jsem tam mamku a… tátu. To bylo zlý.

„Zvládla bych to sama. Neměla si o mně dělat starosti. Jsem už dost velká. Vrátila bych se. Ona to ví,“ mumlala jsem se sklopenýma očima a sedla si na rozvrzanou postel. Slyšela jsem jeho hlasité uchechtnutí. Chvíli bylo zase ticho. Ale najednou šíleně zakřičel.

„Super!“ Obrátil se a šel ke dveřím. Věnoval mi naštvaný pohled a s zabouchnutím dveří odešel. Promiň, Jaku… Schoulila jsem se do klubíčka a začala plakat. Nic jiného mi teď nepomůže. Plakala jsem, až jsem usnula. Klidná tma. Nic se mi nezdálo. Nic se nedělo. Šťastná chvíle pro mě.

Když jsem se probudila, bolela mě hlava. Bylo mi celkově špatně. Pomalu jsem vstala a došourala se do koupelny. Vypadala jsem hrozně. Pustila jsem vodu z kohoutku. Chvíli to dělalo nepřátelské zvuky a potom se voda hlasitě spustila. Opláchla jsem si obličej a vypláchla pusu. Udělala jsem si culík a popadla batoh. Vyšla jsem z pokoje a odnesla klíčky recepční. Mladík tam neseděl. Jenom ta paní tam byla. Vzala si je a popřála mi hezký den. Jasně. Hezký moc nebude. Zapnula jsem si mobil a hned volala mamce.

„Nessie!“ vydechla úlevou.

„Ahoj, mami,“ zamumlala jsem ospale a vyšla z hotelu ven. Pršelo, takže jsem se ještě schovala pod přístřešek.

„Zlatíčko, kde jsi? Máme o tebe starost,“ šílela.

„Jsem ve Forks. Jake tu včera byl a potom… jsme se pohádali, tak odešel. Neboj, hned jak zjistím, kdy mi jede autobus do Seattlu, pojedu domů,“ slíbila jsem jí.

„Máš peníze?“ ptala se starostlivě.

„Em… 10 dolarů,“ upřesnila jsem a chvíli bylo ticho.

„Jenom?“ zakníkala.

„No… Měla bych jich i míň, ale Jake mi včera zaplatil hotel,“ vysvětlovala jsem. „Omlouvám se.“

„Pšš! Neomlouvej se, holčičko. Za to ty nemůžeš,“ říkala mi a já cítila úsměv z jejího hlasu.

„Stejně je mi to líto,“ smrkla jsem.

„Ach jo… Aspoň že jsi v pořádku. To je hlavní,“ stála si na svým.

„Mami, já ti ještě zavolám. Musím si zjistit ten autobus, jo?“ vzdychla jsem si.

„Dobře. Hlavně mi volej,“ zdůraznila starostlivě.

„Jo,“ ujistila jsem ji. „Ahoj.“ Típla jsem telefon a zandala ho do kapsy. Přes hlavu jsem si přendala kapuci a vyšla z přístřešku. Ušla jsem asi 100 metrů a byla jsem promočená na kost. Taky vedle mě zastavilo černé BMW.

 


 

Vážně se ještě jednou mooooc omlouvám! :) Jsem trubka, no... :)







Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Jen sen? Asi ne... 12. kapitola (Menší výlet s překvapením):

 1
1. Anička
17.05.2011 [18:00]

To je úžasné!! Páni!!! Zhltla som všetky časti!!!!!! Mne je ju veľmi ľúto a ten Jacob je hajzel! Ak by mne niečo také spravil nejaký chalan ja ho zabijem, vyvreštím sa naňho! No teror Emoticon Fakt je to úžasné a tá Kate v minulej kapitole, proste mala som chuť natrieskať jej. svińa! užasná poviedka. som strašne rada že som ju objavila Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!