Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jen se nadechnout - 12. kapitola

Jen se nadechnout - 12. kapitolaA tak jsem se rozhodla. Déle to už odkládat nemůžu.

Seděla jsem v kuchyni za stolem nad miskou plnou kakaových kuliček s mlékem a lžící jsem se snažila z těch rozmočených koulí poskládat kytičku. Párkrát jsem do nich ještě šťouchla lžící, ale když už mi po několikáté kuličky z kytičky uplavaly, vzdala jsem to. 

„Sakra!“ Pustila jsem lžíci do misky. Pár kuliček vystřelilo ven a mléko se rozprsklo všude kolem.

Grr! Opřela jsem se do opěradla, sjela jsem níž a povzdychla jsem si. Přemýšlela jsem nad středou. Zase.

V letadle už jsme spolu nepromluvili.

Když jsme večer přistáli v Seattlu, v hale mi jen oznámil, že zítra mám volno, ale já jsem se na něj neobtěžovala ani podívat, počkala jsem, až se na pásu objeví můj křiklavě zelený kufr s přívěskem krávy, který jsem hned na to popadla, vytáhla ručku a svižným krokem jsem zamířila na druhý konec haly, kde už na mě zběsile mávala Angela. Chtěla jít až k nám, ale má nálada a to, jak se k sobě chováme odtažitě, jí to zřejmě nedovolovalo.

Horlivě jsme se přivítaly a ona mě odvezla domů. Ze začátku se vyptávala, ale když jsem jí oznámila, že opravdu nemám náladu a že si popovídáme o víkendu, vzdala to.

Celý čtvrteční den jsme sice prospala, ale noc? Mé víčka jako kdyby byla na pérkách a odmítala se k sobě byť jen přiblížit. A to, že jsem se v noci nevyspala, byl důvod mé dnešní, víc než hrozné nálady. To jsem si alespoň pořád dokola opakovala, i když jsem věděla, že důvod je zcela jiný.

Měla jsem ještě půl hodiny čas do toho, než normálně do práce vstávám. Přesto jsem se rozhodla, že se pomalu půjdu připravovat, protože stačilo málo a za chvíli bych si nudou začala kousat nehty. Došourala jsem se k mé malé šatně a začala jsem se přehrabovat ve věcech. Sukni jsem si opravdu vzít nemohla vzhledem k nafialovělým modřinám na mých stehnech. Takže jsem vytáhla šedé kalhoty mírně do zvonu, lehkou zelenou halenku a přes to černé sáčko. Všechno jsme hodila na postel a šnečím tempem jsem se přesunula od koupelny. Dala jsem si horkou sprchu a marně jsem doufala, že mi zlepší náladu. Nestalo se. Oblékla jsem si župan, vyčistila zuby, vyžehlila si vlasy a dokonce jsem se i pečlivě nalíčila. Čas se tím ale nezrychlil.

V pokoji jsem se navlékla do připravených věcí, popadla jsem kabelku.  Dala jsem si moc velký pozor, abych si do ní dala inhalátor a sešla jsem schody. I když jsem se všechny činnosti snažila prodlužovat, moc mi to nepomohlo. Jakoby se čas naschvál zastavil.

Ale nehodlala jsem tady sedět a čekat, až bude skutečný čas jet do práce. To by totiž hrozilo, že bych se opravdu k tomu hnusnému odpornému zlozvyku kousání nehtů, kterého jsem se zbavila někdy v deseti letech, vrátila. 

Obula jsem si tedy černé kotníčkové boty na podpatku, protože ty na klínku se ke kalhotám vůbec nehodily, navlékla jsem na sebe černý kabát ke kolenům a vyrazila.

 

V kanceláři jsem seděla už o tři čtvrtě hodiny dřív než normálně a nikde nebyla ani noha. Celá firma začínala opravdu žít až o půl deváté. Kdybych dole na recepci neviděla Jennu, která tady snad i bydlela, myslela bych si, že se dnes nepracuje.

Zatím jsem se v klidu pustila do třídění pošty, která se tady hromadila už z minulého týdne. To nikdo nebyl schopný to za celou tu dobu udělat? Rozčilovala jsem se. Na druhou stranu, kdybych nedělala tohle, asi bych tady jen seděla a koukala do zdi.

Bylo přesně pět minut po půl deváté a Edward nikde. Povzdechla jsem si. Zašla jsem si o patro níž pro kávu. Byla sice hnusná, ale tím, že jsem si pro ni zašla, jsem zabila víc času, než kdybych si ji sama udělala u sebe. A to jsem potřebovala. Zabít časa taky se projít. Nemohla jsem pořád sedět. Byla jsem celá nesvá a neustále jsem se ošívala.

Když se po další půl hodině pořád nic nedělo, zase jsem zafuněla. Začínala jsem být nervózní, chtěla, tedy, potřebovala jsem ho vidět, i když jsem si to nejprve nechtěla přiznat. Připadala jsem si tady zbytečná. Mohl mi sakra alespoň zavolat, nebo poslat blbou smsku, že přijde pozdě, nebo že dokonce vůbec nepřijde. Kdybych alespoň měla rozdělanou nějakou práci z minulého týdne. Ale nic takového jsem neměla. Věděla bych taky o jedné věci, kterou nejlépe ještě dnes musím udělat, ale tu jsem měla v plánu odkládat, co nejvíc to půjde. Nakonec jsem se rozhodla, že rozdělím staré zakázky od nových a abecedně je seřadím. To sice zabralo nějaký čas, ale nebylo to tolik, kolik bych si přála a kolik jsem čekala. Už bylo po půl jedenácté, práci jsem měla hotovou a nějakou chvíli jsem bezmyšlenkovitě ťukala prsty do stolu a koukala do zdi. A tak jsem se rozhodla. Déle to už odkládat nemůžu.

 

Ze šuplíku jsem popadla klíče a pečlivě za sebou kancelář zamkla. Ve výtahu jsem počkala, až se za mnou zavřou dveře a teprve po té jsem s nádechem natáhla ruku a s výdechem jsem zmáčkla to proklaté tlačítko s číslem pět.

Ozvalo se cinknutí a já jsem leknutím poskočila. Ten tón byl najednou tak hlasitý, zněl jako gong, který by mi oznamoval, že jdu na pořážku. 

Pomalu jsem přešla chodbu až na samý konec, kde jsem se zastavila a na patě jsem se otočila ke dveřím.  Když jsem klepala, provedla jsem to stejně, jako ve výtahu s tím tlačítkem. Nečekala jsem, až mě vyzve, zatáhla jsem za kliku a pomalu vzhlédla.

„Bello!“ Ryanův obličej se najednou rozzářil a v momentě mě mačkal ve svém objetí.

„Udusíš mě!“ napomenula jsem ho, když mi docházel vzduch. Tohle bude těžké.

„Tolik jsi mi chyběla,“ vydechl a nahnul se ke mně, aby mi dal polibek. Ale já jsem natočila hlavu na stranu a tak se jeho ústa přilepila pouze na mou tvář. Pomalu se odtáhl.

„Děje se něco?“ Stále mě držel, tentokrát už ale za ramena a natočil hlavu na stranu. Teď, nebo nikdy! Nebuď srab!

„No… Ryane, víš, já…“

„Ne, Bello! Ne tohle! Vím, co chceš říct! Ale já to nechci!“ Jeho obličej najednou ztvrdl a stisk na mých ramenou zesílil.

„Ryane, neklape to! Vlastně ani nemá co klapat, bylo to všechno tak náhlé. Prostě jsme se jen domluvili na tom, že spolu budeme. Bylo to jen proto, že jsme byli oba sami. A já… necítím k tobě nic víc, než co bych cítila k bratrovi.“ Můj hlas zněl naléhavě. Svým způsobem mi to bylo líto, ale muselo to být. Nemohla bych takhle žít a bylo to pro oba lepší. Jeden druhého nebudeme trápit.

„Vím, že to bylo rychlé, ale… Bello, jsi moc krásná a…“ pustil mě a rukou si vjel do vlasů.

„Ryane, krása není vše. To je vše, co se ti na mně líbí? Vždyť o mně nic nevíš!“ Sykla jsem. Tohle jsem nesnesla! Už párkrát jsem se takhle spálila – tím, že jsem pěkná. Skoro nikdo, s kým jsem kdy chodila, nenašel jiný důvod, proč se mnou je.

Cítila jsem se jako nějaká výstavní trofej.  

„Tak si můžeme promluvit, něco mi o sobě řekneš,“ naléhal.

„Na to je trochu pozdě, nemyslíš? Ryane, nedělej to horší,“ vzdychla jsem a dlaní jsem mu přejela po paži.

„Edward! Je to Edward, že? Já jsem to věděl!“ vykřikl najednou a mou ruku ze sebe setřásl.

Bože! Nechápu, proč muži vždy za něčím někoho, nebo něco hledají. Proč to prostě nemůžou přijmout bez toho, aby hledali nějaký důvod, proč se to děje a že to tak prostě je jen kvůli tomu, že prostě něco nevyšlo.

„Už zase? Co s Edwardem pořád máš?“ zakroutila jsem nechápavě hlavou.

„Já? Snad ty, ne?“ sykl a jedním rychlým krokem byl najednou u mě a zase mě držel za ramena.

„Cože? Jak tě to mohlo napadnout? On s tím nemá nic společného! Jsi paranoidní.“ Odfrkla jsem si nad jeho myšlenkami.

„Lžeš!“ sykl mi přímo do obličeje. Tohle opravdu nemělo cenu. Přesně tomuhle jsem se chtěla vyhnout. A na druhou stranu jsem byla ráda, že se Ryan takhle projevil teď, ještě dřív, než bych to nechala zajít dál. Pak by to bylo daleko horší.

„Nevíš, co říkáš, Ryane! Já radši jdu, než oběma něčím ublížíš a než úplně zničíš můj názor na tebe. Je konec.“ Vyprostila jsem se z jeho sevření, otočila se na patě a vyrazila jsem ke dveřím.

„Jsi děvka! Já jsem ještě neskončil!“ vykřikl, sotva se má ruka dotkla kliky. Zamrzla jsme v pohybu. Otočila jsem se na něj. Stál jednou nohou předkročenou, a horlivě přikyvoval svým slovům. Jen jsem nad tím nechápavě zakroutila hlavou, raději jsem mlčela a pokračovala ve svém odchodu. Zavřela jsem za sebou dveře a rychlým krokem jsem se vydala k výtahu, když jsem do někoho vrazila.

Nebyl to silný náraz, takže jsem to v pohodě ustála. Když jsem vzhlédla, abych zjistila, koho že jsem to zase ohrozila na životě, zalapala jsem po dechu.

„Copak? Nemáte co na práci, že tady jen tak v pracovní době navštěvujete přítele?“ začal podrážděným hlasem a stejně podrážděně vypadal i jeho obličej. Tohle mi dneska vážně chybělo. Sice jsem se ho ještě před pár hodinami nemohla dočkat, ale takhle… raději ani neměl chodit.

„Nebyl jste tady,“ odsekla jsem namísto nějaké plnohodnotné odpovědi.

„Nebyl,“ pokrčil rameny. „Problémy v ráji?“ kývl ke dveřím Ryanovi kanceláře.

„Soukromá záležitost,“ sykla jsem podrážděně, obešla jsem ho a pokračovala jsem v předchozí cestě. Bylo to ode mě sice drzé, ale v tu chvíli mi to, upřímně, bylo někde. Ještě, aby on začínal. Ještě pořád mi neodpověděl na mou otázku, tak ať si nemyslí, že já se s ním tady budu vybavovat. V půli cesty jsem se ještě otočila přes rameno a viděla, jak se za ním zaklaply dveře na opačné straně, než jsou ty Ryanovi. Tak nějak jsem si oddechla, že nešel právě za ním. Myslím, že zrovna teď by to nemuselo dopadnout nejlíp.  


Ano, vím! Moc rychlé. Věřte, že každému, včetně mě, se to zdá hodně rychlé ukončení "vztahu" B+R, ale tak nějak se mi to hodí a vše má přece své důvody, takže tak. Jak už jsem někde říkala, Ryan byl jen takové... pozdvyžení.

MyLS


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Jen se nadechnout - 12. kapitola:

 1 2   Další »
17. Shaina
22.09.2013 [23:47]

Přišlo mi to tak krátké, ale to bude tou nedočkavostí, už aby byla další část děje odhalena, je to bezva, těším se na další a věřím v happy end Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

16. Ala
22.09.2013 [16:41]

Tak jo, rozešli se - i když to vztah ještě ani nestačil být. Proč se tak R chová, to je mi záhadou. Edward to je taky kapitola sama pro sebe. Samozřejmě se mi to líbilo, pochvala autorce Emoticon

15. Mell
22.09.2013 [12:39]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

14. Teyla
22.09.2013 [11:15]

o jednu starosť menej!! už iba nejak spracovať Edíka a snáď bude happyend! :D Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

21.09.2013 [23:09]

Mispoolkrásný Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

12. Niki
21.09.2013 [22:58]

Krásnéé!!
Těším se na dalšíí !!! :)

11. magda
21.09.2013 [22:10]

krásná kapitola Emoticon prosím další Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

10. danje
21.09.2013 [21:43]

Emoticon Emoticon Emoticon Ale přišlo mi to hrozně krátké Emoticon Emoticon tak, prosím, rychle další Emoticon Emoticon Emoticon

21.09.2013 [20:23]

jesikata Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

8. Seb
21.09.2013 [19:22]

Jsem ráda, že se s ním rozešla a těším se na pokračování. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1 2   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!