Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jen a jen Volturi - 3. kapitola

svatba


Jen a jen Volturi - 3. kapitolaAhoj, tak po měsíci jsem tu znovu s další kapitolou. Bella (matka) potká někoho... Víte co? Nechte se překvapit. kiki1996.

Bella (matka)

 

Zrovna sjíždím svahy, někde ve Švýcarsku a myslím na to, jak se asi mají doma. Jak je znám, určítě se dohadují a hážou knihami a šaty. Tak ráda bych jela domů, ale nechci se potkat s Cullenovými. I když jsem měla pár (set) zmeškaných hovorů, chtěla bych teď být sama. Jak jsem byla u Ara a ostatních, tak mě úplně překvapilo, jakým stylem si žíjou. Na to, že doma se to rozpadalo, dokud jsme to nespravili. No prostě žili v takovém obřím, moderním baráku. Dlouho jsem se u nich nezdržela, protože jsem měla namířeno tady, pořádně si zalyžovat a užít zábavu. Zrovna jedu z kopce a najednou do mě někdo v plné rychlosti vrazí, až spadnu. Hned se zvednu a jdu se ne něj podívat.

„Nestalo se ti, proboha, nic?“ ptám se.

„Jestli se mi něco nestalo? Vždyť to já do tebe vrazil. Jo a jseš pěkně tvrdá. Au!“ řekne a jak se chce postavit, asi jím projede velká bolest.

„No, tak asi moc v poho nebudeš. Pojď, já tě odnesu dolů,“ řeknu a chci ho vzít.

„No, to bych být tebou neskoušel, mě dolů nedoneseš, já tam radši dojdu,“ řekne a chce se postavit, když tu mu podjeje lyže a zase leží na zemi. Já sotva zadržuju smích.

„No, moc se mi nesměj, já za to nemůžu,“ řekne a měří si mě přísným pohledem.

„A já snad jo? Kdybys nejezdil jako blázen, tak by se ti nic nestalo,“ řeknu a vytahuju z kapsy mobil.

„Komu voláš?“ ptá se.

„Svému příteli, komu asi,“ řeknu a vytáčím číslo záchranky.

„Aha,“ řekne docela sklesle.

„Proč tak sklesle?“ ptám se se smíchem.

„Ale, já tě zrovna chtěl někam pozvat,“ řekne.

„No, tak to bude muset počkat,“ řeknu a v jeho očích uvidím jiskřičku naděje.

„Fakt?“ ptá se.

„Jo,“ řeknu a vyhlížím záchranku.

„A proč čekat?“ ptá se.

„Protože pro tebe přijede záchranka, a až tě ošetří, tak si někam můžeme vyrazit,“ řeknu a z dálky slyším sirénu. V nemocnici se na něj podívali a zjistili, že má podvrtnutý kotník a zlomené žebro. Na to, že mě sejmul, dost chabá zranění. Hned ho z nemocnice pustili, i když mi to bylo divný, řekl, ať se na nic neptám. No a pozval mě do kavárny na kafe (ble).

„No, a jak se vlastně jmenuješ?“ ptá se mě.

„Isabella Volturi. A jaké je tvoje jméno?“ ptám se.

„Já jsem John Sheppard,“ řekne.

„Hm... A co děláš?“ ptám se ho.

„Já jsem letecký plukovník v USA,“ řekne a já žasnu.

„A co děláš ty?“ ptá se mě.

„No já, víš já mám bohatý rodiče, takže nic. Kromě toho mám spoustu doktorátů. Ale nikde se neuchytím, protože se pořád stěhujem,“ řeknu. Tahle naše konverzace probíhala ještě dlouho do večera. Pozvala jesem ho k sobě a asi si dovedete představit, co jsme celý večer dělali. Ráno se probudil asi až v deset hodin a vypadal docela dobře, na to, že spal s upírem, ale aspoň žije.

„Ahoj, co by sisi dala na snídani?“ ptá se mě.

„Já, nic nemám hlad,“ řeknu.

„Aha,“ řekne a lehne si za mnou.

„Víš, moc tě neznám, ale připadáš mi docela sympaticky,“ řeknu a on na mě jen valí oči.

„Dík,“ řekne.

„Já bych tě chtěla představit doma, tedy jestli ti to nebude vadit,“ řeknu pohotově. On se trochu zalekne, ale nic neříká.

„Jo, dobře,“ řekne a tím mě dost překvapí.

 

„Dobře, já koupím letenky a ty se bež sbalit,“ řeknu a přejdu k telefonu.

Dobrý den. Letiště Curych. Co potřebujete?“ řekne paní na druhém konci telefonu.

„Dobrý, já bych chtěla dvě letenky do Říma,“ řeknu.

A na kdy, prosím?“ ptá se.

„No, co nejdříve,“ řeknu.

Dobrá, nejbližší let vám letí za dvě hodiny. Mám rezervovat letenky?“ ptala se.

„Ano, děkuji,“ řeknu a chci zavěsit.

A na jaké jméno?“ pokračuje

„Izabella Voltury,“ řeknu.

Děkuji,“ řekne a zavěsí.

„Vše je zařízeno, běž se balit,“ řeknu Johnovi.

„Jo, dobře,“ řekne.

„Tak, já si ještě něco zařídím a vyjedem,“ řeknu a vytočím mi známé číslo.

Recepce Volterra, u telefonu Kate,“ řekne Kate.

„Ahoj, Kate, vracím se domů a potřebuju auto,“ řeknu.

Jé, ahoj, Bello, jo jasně. A kde?“ ptá se.

„V Římě u letiště, a co nejdříve,“ řeknu.

Jo, jasně. Ahoj,“ řekne a zavěsí.

„Tak co, zařízeno?“ ptá se mě John.

„Jo, jasně,“ řeknu.

„Musím ti něco říct,“ začnu s tím nejtěžším, co jsem kdy komu řekla.

„No, co?“ ptá se John.

„Já jsem upír,“ řeknu bez okolků a čekám, jak se zachová.

„Jo, já vím,“ řekne a tím mi vyrazí dech.

„Co? Odkud? Jak?“ zasypu ho otázkama.

„Chvíli jsem pracoval pro Ara Volturiho a přišel jsem na jejich tajemství. Hned jak jsem tě uviděl, jsem věděl, že jsi upír, ale čekal jsem na to, než mi to řekneš sama,“ řekl a já na něj zírala. No, nějakým zázrakem se mi z toho šoku podařilo dostat a teď už konečně sedím v letedle a přelétým nad Římem. Pilot už ohlásil, abychom se připoutali, že přistáváme. Hned co jsme dopadli na zem, jsme s Johnem šli na parkoviště kde na nás čekalo moje nejoblíbenější autíčko. Nasedli jsme a vyjeli směr Volterra, která je vzdálená asi tři a půl hodiny odtud. John po cestě usnul a já si užívala vítr ve vlasech. Když jsme vjížděli před brány města, píchlo mě u mého mrtvého srdce. Výhled na takto nádherně osvětlené město se vám nabízí jen jednou za život. John se probral, a to jsem už parkovala ve Volterrských garážích. John hned, co vystoupi, začal obdivovat jejich velikost a obsah. Dovedla jsem do na recepci a tam už čekala Kate.

„Ahoj, Bello, tak ráda tě zase vidím,“ řekne a obejme mě, přitom si Johna měří přísným pohledem.

„Kate, toto je můj přítel John Sheppard. Johne, toto je má nevlastní sestra Kate,“ řeknu a oni si podají ruce.

„Těší mě,“ řekne Kate.

„Ne, potěšení je na mojí straně,“ řekne John a políbí jí ruku. Pokračujeme dál chodbami do hlavního sálu. Doufám, že tam budou i Cullenovi. K jejich štěstí tam nebyli, ale byli tam ostatní, tak jsem ji Johna představila. Už jsem se nemohla dočkat, až ho oni uvidí.

 


 

Já vím, je to krátké, ale doufám, že tu bude víc než pět komentářu. :)



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Jen a jen Volturi - 3. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!