Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Je t´aime - 25. (Rozhovor)

Je t´aime - 25. (Rozhovor)Bellino první ráno v novém působišti.

 

Ráno jsem se probudila se sluncem v očích. Ani jsem si v noci nezatáhla závěsy. Nechtěla jsem. Už tak tu bylo temno. Všude bylo ticho. Posadila jsem se a promnula si oči. Skoro, jako bych v nich cítila slzy, které nikdy nepřetečou. „Bože! To je život!“ Prsty jsem si projela vlasy a v polovině se zasekla. Byly zacuchané a slepené. Záměrně jsem tahala dál, abych porazila tu jejich nepoddajnost. Musí mě poslechnout. Teprve až když jsem měla pocit, že si je vyrvu z hlavy, přestala jsem. Nemám ani na to. Vstala jsem a šla se poohlédnout po nějaké koupelně. Snad tu budou mít takový luxus.

 

 

Zkusila jsem první dveře. Páni, šatna jak pro královnu. Nesmysl. Zabručela jsem si a šla ke druhým.

„Perfektní… budoár.“ Větší plýtvání jsem neviděla. Ale na umytí je to fajn. „Dobře, Bell, uveď se do pohody.“ Zhluboka jsem se nadechovala a funěla nosem jako nosorožec. „Hm, tak to nepomáhá.“

 

Shodila jsem ze sebe špinavé oblečení a vstoupila do cizího světa. Vždyť to oblečení bylo to poslední, co jsem měla ze svého starého já.

 

Ve sprše jsem se ze sebe snažila smýt všechnu špínu, ale ta, která ulpěla na mé duši, tu jsem smýt nedokázala.

 

„Kruci, ručník… ručník.“

 

„Tady máš.“ Natáhla se ke mně ruka s měkoučkým ručníkem.

 

„Co tady sakra děláš?!“ Nebyla to ani tak otázka, jako spíš rozhořčený povzdech. Asi si budu muset zvyknout na neustálý dozor, ale proč kruci ve sprše? A mužský?

 

 

„Chtěla jsi ručník, ne?“ Rychle jsem se zabalila a poodstoupila od něj dál.

 

„Přijde ti normální takhle zírat?“

 

„Omlouvám se.“

 

„Ccc.“ Přešla jsem zpět do ložnice a znovu otevřela dveře do šatny. Takže copak dnes Bellince oblečeme... Ani nevím, co tady vlastně budu dělat. Proč mě sem mohli pozvat, to mi zůstávalo záhadou.

 

Cítila jsem za sebou jeho přítomnost. „Budeš se dívat, jak se oblékám, nebo mi snad budeš i pomáhat?“

 

„Jak budeš chtít.“ Nad jeho debilní odpovědí jsem bezděky zavrčela. „Dobře, dobře… už jdu. Počkám za dveřmi.“

 

„Jak ohleduplné.“

 

Rychle jsem na sebe navlékla to první, co mi přišlo pod ruku. Nebylo to moje, a tak jsem se i cítila jako v cizím těle.

 

„Hotovo?“

 

„Co máš sakra za problém? “

 

„Jen jsem dostal za úkol se o tebe postarat a připravit tě, ukázat ti okolí a tak.“ S pokrčením ramen konstatoval a já měla chuť do něčeho pořádně praštit. Co takhle do jeho fešného nosánku…

 

„Tohle je snad sen? Přijde ti, že jsem tady na dovolené, já tady nejsem ze své vlastní vůle, kdyby bylo po mém, jsem někde hodně moc daleko odsud!“

 

„Hele, mně to taky není příjemné, starat se o rozmazlenou holku, která si na mě bude vylejvat svoje mindráky.“

 

„Mindráky?!“ vypískla jsem nevěřícně.

 

„Jasně, kdyby ses chovala alespoň trochu dospěle, tak tady takhle neřveš a snažíš se to tu alespoň trochu v klidu přežít.“

 

„Tak podívej se, Roberte.“ Zhluboka jsem se nadechla. „Já to tady nechci přežívat, chci najít svou matku, sbalit jí a šupem pryč.“

 

„Jo a takhle se ti to povede mnohem rychleji, snad si nemyslíš, že to bude tak jednoduché? Tak hloupá nejsi, snad.“

 

„Ježiš! Tohle se mi vážně musí jen zdát. Posloucháš mě vůbec? Nemám zájem se tu s někým kamarádíčkovat a ani se kochat krajinou, je mi to šumák. Mám svůj cíl.“

 

„Ty asi neposloucháš mě. Tady nejsi jen tak někde. Oni tě nenechají jen tak odejít a rozhodně nemají v úmyslu ti to nějak usnadňovat. Snažím se ti pomoct a ty na mě jen útočíš.“

 

„Jo a do té pomoci patří i to, že mě budeš šmírovat nahou?“

 

„Snad si nemyslíš, že jsem v životě neviděl nahou ženskou? Co bych na tobě asi tak viděl?“ Uf, rána pod pás. Moje ego dosti pokleslo. Ale co by mi na tom mělo záležet? Hulvát jeden.

 

„Už sem takhle nelez!“

 

„Fajn, nejsem na tebe nijak zvědavý.“

 

„Fajn!“ Poslední slabika mi trochu ujela a já zakrákorala jako vrána.

 

„Už můžeme jít?“

 

„Kam vůbec? Nemám náladu na procházky městem psychopatů.“

 

„Jdeme cvičit, Bello. Jak jsi řekla, nejsi tu na dovolené,“ uštěpačně mi odpověděl a vyšel ze dveří.

 

Na to už jsem neměla co říct, dostal mě mými vlastními slovy. Doslova. Sledovala jsem jeho nohy a nijak zvlášť nedávala pozor na cestu, proto mě překvapilo, když jsem najednou narazila do jeho silných, vypracovaných… sakra, prostě zad.

 

„Dávej pozor.“

 

„Promiň, no.“

 

„Jsme tady. Odlož si.“

 

Nijak jsem si s tím nelámala hlavu, moje oblečení to nebylo, takže jsem zahodila mikinu do rohu a podívala se na něj. „S kým budu cvičit?“

 

„Se mnou, pro začátek.“ Přejela jsem ho očima a pohrdavě si odfrkla. Tenhle že mě má něco učit? „Ukaž, co umíš.“

 

„To si piš.“

 

Vystartovala jsem po něm a dala do toho všechnu svou zlobu. Jenže, to byla asi chyba. Příliš jsem se nesoustředila na to, co dělám, měla jsem ho za snadný cíl. Minula jsem…

 

„To je všechno?“

 

„Ani náhodou, teprve začínám.“ Tenhle holomek na mě nemá. Sice jsem nestrávila století u Volturiů, ale mám silou motivaci.

 

Utrhla jsem si nohavice u kolen a zahodila je. Tentokrát chytře, Bell…

 

Po několika hodinách jsem měla opravdu dost. Nebavilo mě, že jsem ho měla pořád za krkem nebo, v horším případě, na sobě. Jak to, že je tak dobrý?

 

„Odpočinek, madam?“

 

„Nepotřebuju, znovu.“

 

Počkala jsem, až se tentokrát rozeběhne on a v poslední vteřině mu uhnula z cesty. Vystřelila jsem jako šíp na druhou stranu místnosti a odrazila se vší silou ode zdi. Narazila jsem do něj přímo v tom okamžiku, když se otáčel a srazila ho k zemi. Společně jsme doklouzali až na protější zeď. Naše těla se zastavila a prohloubila do zdi obtisk. Obmotala jsem mu nohy kolem jeho nohou, tím jsem ho znehybnila a chytila ho za hlavu. „Tak kdo tady teď potřebuje odpočinek?“

 

Zhluboka jsem dýchala a čekala, až se vzdá. Jenže nic neříkal… Zíral a…

 

„Co je? Upadl jsi do šoku?“ Nemohla jsem to vydržet, napětí by se dalo ukrajovat po kouskách. Cítila jsem, jak se na mě celé jeho tělo tiskne a jeho ledový dech mě šimral na tváři. Byl tak blízko, až moc blízko. „No, takže jsem vyhrála,“ konstatovala jsem a povolila svůj stisk. Chystala jsem se zvednout, ale nějak to nešlo. „Mohl bys…“ Významně jsem se podívala na svoje paže, které byly v železném sevření jeho rukou.

 

„Ovšem.“ Pustil mě a odtáhl se dál. Už jsem myslela, že se snad nikdy nepohne. „Můžu se na něco zeptat?“

 

Povzdechla jsem si. Tahle otázka mi připomněla Edwarda. Zarazilo mě, že jsem si na něj za tu dobu vzpomněla tak moc málo. Zavřela jsem oči a vybavovala si jeho obličej, rty, hlas…

 

„Bello?“

 

„Co je?“ Musí mě teď vyrušovat?

 

„Tak můžu?“

 

„No jo.“

 

„Potkala jsi už někdy někoho, jako jsme my dva?“

 

„Jako myslíš poloupíra?“

 

„Koho asi jiného?“ utrhl se na mě.

 

„Kromě své matky nikoho.“

 

„Víš, napadlo mě… ne, zapomeň na to.“

 

„Hraješ si na tajemného, nebo na malého kluka, co se neumí vyjádřit?“

 

„No, vždycky jsem chtěl vědět, co se jednou stane. Jestli jsme něco jako počátek nového druhu. Víš, moje matka je mrtvá. Zabil jsem ji, chápeš.“

 

„To není otázka, za kterou by ses měl stydět. Každý žije v nejistotě.“ Pohladila jsem ho po ruce. „S tvou matkou mě to mrzí.“

 

„Ty jsi něco jako moje naděje, víš.“

 

„Jak to myslíš?“

 

„No, že nemusíme být jen zrůdy a zabíjet vlastní matky… je tu možnost mít děti a…“

 

„Počkej, počkej. Teď zpomal. Začínáš mluvit jako zakladatel nové evoluce. To přece nejde, nemůžeš se vměšovat do života lidí. Pro ně bychom neměli existovat, jsme jen mýtické příšery. A přiznej si, opravdu bychom neměli existovat. My tomuhle světu nijak neprospíváme. Často přemýšlím, jak jsme se vůbec zrodili. Jen nějaká genetická odchylka? Nebo už od počátku lidstva? Jak bychom mohli být stvořeni společně s lidmi?“

 

„Proč bychom si také nezasloužili svoje místo na světě. Vždyť tak, jako existují predátoři, kteří loví slabší zvěř, i my jsme tu proto.“

 

„Tohle je jiné. Nikdo se takhle nena…“ zarazila jsem se. „Takhle jsi to myslel? Jako, že si tu zasloužíme být proto, že jsme se takhle narodili? Ne, takhle to nefunguje. My jsme součástí upírů.“ Zadívala jsem se z okna. „Věříš v Boha?“

 

„Nikdy jsem nad tím nepřemýšlel.“ Sledoval můj pohled a společně jsme se dívali na západ slunce. „Ty věříš?“

„Já vlastně nevím. Kdo je vlastně Bůh. Věřím v lásku, odpuštění a štěstí. Možná, že v tom je pro mě podstata božství.“ Otočila jsem se na něj a sledovala jeho pohled. „Bavíme se o hloupostech. Je to jedno,“ ukončila jsem a vstala. „Co je na plánu teď?“

 

„Je mi s tebou hezky. Děkuju.“

 

„Není zač.“ Nechápala jsem, proč mě vzal za ruku a políbil mě na špičky prstů, ale příjemně mě zamrazilo na páteři.

 

„Půjdeme na večeři.“

 

„Neživím se jako vy.“

 

„Myslím, že moje strava se ti bude zamlouvat.“

 

„To doufám.“

 

„Mimochodem, musíme být do půlnoci zpět, čekáme návštěvu a Aro si nepřeje, abys běhala venku, když tady budou.“

 

 

„Mně je to jedno, v cele nebo v kotci…“

 

 

 

 

 

 

 

24 Shrnutí povídek 26



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Je t´aime - 25. (Rozhovor):

 1
01.07.2011 [22:41]

Danca95Začínám bejt zmatená... Na Edíka se vzpomene jen jednou, ale hodně rychle na něj zase zapomene a věnuje se Robertovi. Vim, že je od něj daleko, ale stejně... Ale musím říct, že je Robert moc hodnej, milej, sympatickej a je mi ho líto. Možná doufá, že konečně našel tu svojí druhou polovičku, která přesně ví, co on prožívá, protože jsou oba naprosto stejní. Ale kdo ví. Doufám, že jí nějak pomůže a že tu mamku najdou:) A taky doufám, že se tam Edík ještě někdy objeví! Musí! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

6. Irka
07.06.2011 [20:13]

nééé :( jako je to strašně pěkné, ale já chi Edwarda !! :D jo možná už to je nuda.. Edward, Edward.. ale on se jí jenom tak nevzdá přeci... a z toho Roba se určitě vyklube nějaký hajzl :D .. a jestli není Bella idiot, tak na Eda nezapomene..prosím :) ať nezapomene

27.05.2011 [9:40]

NattyRobert je strasne mily a zamlouva se mi Emoticon ale taky me zarazilo, ze jsem si taky nevzpomnela na Edwara....chudak se trapi a ona si uziva(a ja si en jejich trenink uzivala taky...si ted pripadam jako bych o zradila Emoticon ) Ale jinak je mi Rob moc sympaticky Emoticon Jsem zvedava, jak to bude dal s Edwardem a Bello....strasne jim fandim Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

4. semiska
20.05.2011 [19:11]

Moc pekne.Pisu z kindlea, tak proto bez diakritiky. Jsem rada za dalsi kapitolku teto povidky. Emoticon Emoticon Emoticon

3. KatkaB
20.05.2011 [9:20]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

19.05.2011 [21:43]

zuzka88Tak a jsem a jsem tu první Emoticon Robert se mi líbí, je milý a chce Belle pomoct, což je samozřejmě plus. Bella je trochu nepříjemná, ale kdo by nebyl v její situaci. Doufám, že se to všechno vyřeší a to brzo a všechno bude tak jak má. Snad se do toho Edík brzy vloží Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

19.05.2011 [21:35]

Pajinka2004tak už je to tu no... Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!