Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jasperova láska 7. kapitola

15.05.2011 (17:15) • sunny129 • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 1206×

7. kapitola – Princezna Volturi

Byl jsem tady poprvé, tak jsem si šel obhlídnout hrad.  Když jsem vycházel, viděl jsem jít za roh princeznu a něco mě k ní táhlo. Věděl jsem, že tohle může špatně dopadnout, ale nemohl jsem si pomoct. Byla tajemná, měla tajemství a já ho chtěl rozluštit…

Vydal jsem se za ní, po její vůni jsem se dozvěděl, že jde zřejmě do zahrady. Ke konci už běžela a já potichu za ní. Otevřela veliké dveře a vešla do královské zahrady, kde upíři, jako jsem já a ostatní poddaní, neměli přístup, dokonce ani garda ne. Zastavila se u zábradlí, opřela se o něj a užívala si vyhlídku. Pořád na sobě měla kápi, takže na její obličej nešlo vidět. Stál jsem u těch dveří a díval se na ni.

„Vím, že jsi tady, Jaspere.“ Polekal jsem se, netušil jsem, že o mně ví.

„Promiňte, princezno, hned zase půjdu,“ řekl jsem první, co mě napadlo.

„Nechoď, prosím.“ Neotočila se úplně, jen trošku pootočila hlavou ke mně a natáhla ke mně ruku. Nevěděl jsem, co mám dělat, vždyť je to princezna. Nakonec jsem svojí ruku natáhl k té její, jakmile jsem se dotkl její ruky, jako kdyby mě zasáhla elektřina. Podíval jsem se na ni, ale měla ode mě odvrácenou tvář.

„Stalo se, vám, něco princezno?“ zeptal jsem se netrpělivě, zní to divně, ale měl jsem o ní strach a zároveň jsem se nenáviděl, takhle bych se měl bát jen o Merry. Jsem s toho zmatený a zoufalý, přece nemůžu zapomenout, ale co když už Merry není a chtěla by pro mě štěstí.

„To je v pořádku, jen jsem si na něco vzpomněla, raději mi pověz, Jaspere, jaká je tvoje rodina, máš je rád?“ Nikdy bych nevěřil, že zrovna tohle ji bude zajímat.

„Ano, princezno. Každý z nich se mi dostal do srdce,“ odpověděl jsem jí po pravdě.

Merry:

Opustila jsem ho. Mého Jaspera. Udělala jsem správnou věc, poslala jsem ho k rodině, kterou si brzy zamiluje a oni si zamilují jeho. Všichni z ní jsou vegetariáni, to Jasper vždycky chtěl, spolu se mnou lovit jen zvířata. Nemůže se mnou do bitvy, ale já musím. I když to znamená odloučení. Já si ho najdu. Ví to.

Uplynulo tolik roků od začátku bitvy. Neminul jediný den, kdy bych na Jaspera nemyslela. Ale už přišel ten správný čas na to uskutečnit můj plán. Hodně dlouho jsem už bojovala po boku Rumunů, čekala na den, kdy se můj plán vydaří. Věděla jsem, že bojuji na straně nesprávného vládce, už dávno jsem věděla, že bude nejlepší, když Aro zvítězí. Nemohla jsem nic podniknout, protože jsem měla na ruce připevněný náramek, ve kterém je zabudováno sledovací zařízení, a když uděláte něco, co se vaším „vládcům“ nelíbí, dostanete hezkou ránu elektrickým proudem. Je to tady jak ve výcvikové hale pro psy.

Měla jsem v plánu vypadnout a přidat se k Arovi. Měla jsem vidění, že to tak bude lepší a mám naději vidět konečně Jaspera. To díky němu jsem to ještě nevzdala, jen díky němu jsem se nechala zabít a bojuji dál.

Teď přišel ten pravý čas. Lucas shromáždil velkou poradu, na kterou mě nevzal, jako vždy. Prý jsem moc cenná. A to neví o tolika mých schopnostech.

Vyšla jsem ze svého stanu a rozhlídla jsem se. Nikde nikdo. Je čas se rozhodnout, pohledla jsem na náramek a zavřela oči, tam se mi objevil obraz mého života, který jsem vedla s Jasperem, a já věděla, že musím, musím bojovat. Vyrazila jsem kupředu a poslala jsem Mikimu děkovnou myšlenku za to, že odstranil silový kruh, díky kterému zjistí, kdo opustí nebo vstoupí do jejich tábora. Miki byl jediný, koho jsem tady měla doopravdy ráda, taky tady nebyl dobrovolně a díky mně pořádně riskoval. V myšlenkách mi poslal, že nemám za co, ať už upaluju a dávám na sebe pozor.

Věděla jsem, kde mají Volturiovi tábor a běžela jako o život. Nebyl daleko, běžela jsem asi půl hodiny a to běžím jako nejrychlejší upír, co kdy byl. Do tábora jsem dorazila a hned mně chytly dvě silné paže. Páni, tenhle o mě musel vědět, asi mě cítil.

„Podívejme se, kdo k nám uvítal, nějaká pěkná kost… Buď mi okamžitě povíš, co tady děláš, nebo tě pomalu ale jistě pošlu pod kytičky.“ No, moc vstřícný nebyl, co si budeme povídat.

Chtěla jsem to mít co nejrychleji za sebou, a tak sem mu pohledla do očí a řekla mu v myšlenkách, že potřebuji za Arem. Okamžitě mě pustil a já šla za ním. Vešla jsem do velkého stanu, kde byly tři velké honosné židle a na nich tři vládci.

Ten obr vešel jako první a oznámil urgentní návštěvu. Jak jsem se dozvěděla, byl to Felix, aspoň tak na něho promluvil Aro. Felix nejspíš, věděl, co má udělat, protože bez přemyšlení vyšel k němu a natáhl ruku. No jo, málem bych zapomněla - a to se upírům nestává -, Aro má dar čtení myšlenek přes dotyk rukou.

„Velmi zajímavé, jak se jmenuješ?“ zeptal se.

„Dejte mi ruku, pane, není čas, vše, co potřebujete, se dozvíte,“ řekla jsem troufale a doufala, že mě poslechne a hned mi neutrhne hlavu, jak jen to dopadne…

Autor: sunny129, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jasperova láska 7. kapitola :