Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jasperova láska 6. kapitola

12.05.2011 (08:30) • sunny129 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1190×

6. kapitola – Tajemství princezny Volturi

„Carlisle, jdeš s námi a žádné námitky, to ti nepomůže.“ Carlisle hodil psí oči po Esme. Ta ho pohladila po tváři.

„Ale, miláčku. Nový oblek se ti bude hodit,“ řekla a mrkla na Alici. Chudák Carlisle.

Dneska odjíždíme do Itálie, nevím, jestli se mám těšit nebo ne.

Chybí mi, tak moc mi chybí, moje Merry. Odběhl jsem si dál do lesa. Je tam taková lesní cesta, která vede k jedné hezké, malé říčce, která teče lesem. Chodím tam často přemýšlet, tak aby mě Edward neslyšel. Sedl jsem si na břeh potůčku a chvíli jsem vzpomínal.

Vzpomínal jsem na ni, na Merry, a vytáhl jsem si z kapsy její dvě fotky. Na první je ještě jako člověk; i jako člověk byla nádherná. Byla úplně stejná, akorát měla úžasné oči. Měla je zeleno-modré a říkala mi, že když jí do nich zasvítilo slunce, byly dokonce šedé, prostě dokonalé. Úplně jsem se do nich vpíjel. Podíval jsem se na druhou fotku. Byli jsme na ní oba. Stáli jsme na útesu a za námi šlo vidět moře a západ slunce. Obě fotky byly kdysi černobíle, ale díky modernějšímu vybavení už jsou barevné.

Seděl jsem tam a vzpomínal. Znova jsem se podíval na první fotku a najednou jsem uslyšel tak známý hlas.

„Já si tě najdu.“ Tato slova byla ta poslední, která mi řekla. Už mě nevylekalo to, že jsem slyšel její hlas tak blízko, jakoby tady vedle mě seděla. Stávalo se to pokaždé, když jsem tady seděl a prohlížel si její fotku, ale někdy slyším její hlas jen tak. Třeba když sedím v pokoji anebo když lovím. Rvalo mi to srdce, ale já ji potřeboval slyšet, i když je malá naděje, že ji ještě někdy uvidím.

Zvedl jsem se a vrátil se domů. Už svítalo, ale slunce bylo, jako vždy, za mraky. Za hodinku vyrážíme, holky si chtějí užít nákupy.

O tři dny později:

Ty tři dny nakupování byly šílené. Nakonec jsme museli jít všichni. A výjimečně za to nemohly holky. Jedno slovo Carlisle. Prý že jestli ho necháme jít s nimi, tak už nám žadné průšvihy žehlit nebude. Emmet souhlasil hned, protože on je ten, kdo dělá nejvíce problémů, pak já a nakonec i Edward. I když je pravda, že si holky koupily nádherné šaty. Alice si koupila zlaté koktejlky, prý jí to jde k očím. Bella si koupila překrásné červené šaty, které se vázaly za krkem a byly až na zem. A Esme měla krémové šaty v řeckém stylu. Nechápu, stejně si je určitě před plesem vymění za jiné, které si mezitím opět koupí. Strašné!

Bydleli jsme v nějakém luxusním hotelu blízko Volterry. Do té jsme měli jet až dneska.

Dojeli jsme před velkou bránu, která se po chvíli otevřela a my dojeli až ke garážím, kde už stál Demetri a Felix.

„Vítejte ve Volteře, doufám, že jste měli příjemnou cestu a dámy, jak vidím, si užily nakupování. Pojďte, prosím, za námi, Aro a jeho bratři vás už očekávají. Kufry vám odnesou do vašich pokojů,“ dořekli a my vlezli do výtahu.

„Chlapci, jen tak pro zajímavost, kde je Jane? Vždy přece chodí s vámi.“ Ty vole, já toho Emmetta přetrhnu vejpůl a dám ho hezky papat žralokům! Edward, tak jako všichni, zadržoval smích. Dokonce i Felix a Demetri měli co dělat.

„No, Jane se jela odreagovat na nějakou krutou misi. Prý se potřebuje dostat do své dřívější formy, tak si jela zamučit.“ To už kluci nevydrželi a začali se smát.

„Víte, kluci, já být vámi, moc legrace si z Jane nedělám. Nejen, že kdyby vás slyšela, měli byste větší migrénu, ale hlavně ona se asi vážně zamilovala a to pro Jaspera není moc dobré. Hlavně kdyby ji odmítl,“ řekl Demetri a rozesmál se na celý výtah a Felix s ním.

Demetriho jsem si během té chvilky oblíbil, nebyl tak vážný jako Felix. Byl spíš stejný vtipálek jako Emmett, akorát to tak nepřehání. Felix se taky smál, ale míň, spíš se snažil být ten tvrdý. Někdo to holt být musel. Když jsme vyšli z výtahu, uklidnil se už i Emmett s Demetrim.

„Tak jdeme, Aro už jistě čeká, ne?“ Díkybohu za Esme, vděčně jsem se na ni usmál, jen mi to oplatila, vlepila Emmovi pohlavek a šli jsme. Tuším, že do hlavní síně. Jsem zvědavý, jak to tam vypadá a jak vypadají vládci, proti kterým Merry bojovala.

Felix rozrazil obrovské dveře a my vešli do sálu. Byl obrovský, kolem stěn bylo plno upíru a naproti nám čtyři trůny. Na těch bočních seděl Caius a Marcus, uprostřed seděl Aro a po levém boku seděla nějaká žena v tmavých šatech, plášti a kápi přes hlavu, takže jí nebylo vidět do obličeje. Aro vstal z trůnu a došel až k nám.

„Vítejte, přátelé,“ přivítal nás zdvořile.

„Velice děkujeme za pozvání, moc nás to potěšilo,“ promluvil první Carlisle. Aro se zatvářil jako sluníčko a otočil se na mě a na Bellu.

„Vítejte, my se ještě určitě neznáme. Jsem Aro a tohle…“ ukázal na své bratry, „jsou mí dva bratři, Caius a Marcus. A samozřejmě, abych nezapomněl, moje dcera Gail Volturi.“  Na to se Gaila zvedla a kývla hlavou na pozdrav, pak si zase sedla, aniž by promluvila.  Přes plášť jí svítily jen její zlaté oči, byla v nich vidět radost, láska, chlad i nezájem, ale její pocity jsem necítil. Protože mi doma potvrdili, že princeznu Volturi neznají, věděl jsem, že ta radost nemůže být z našeho příjezdu. Pak se ale princezna podívala na Aleca a mně to bylo jasné. Zřejmě asi budou pár, protože se na ni Alec usmál.

„I nás těší, princezno,“ odpověděl jsem jako první, protože, jak jsem viděl, ostatní se na ni pořád ještě zkoumavě dívali. Aro kývl na Aleca.

„Alecu, ukaž hostům jejich pokoje, já mám ještě nějaké jednání,“ řekl Aro a posadil se zpátky na trůn.

Všichni jsme se vydali za Alecem do svých pokojů, byly přepychové, ale bydlet bych tady nechtěl. Byl jsem tady poprvé, tak jsem si šel obhlédnout hrad.  Když jsem vycházel, viděl jsem jít za roh princeznu a něco mě k ní táhlo. Věděl jsem, že tohle může špatně dopadnout, i přesto jsem se vypadl za ní...

Autor: sunny129, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jasperova láska 6. kapitola :