Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jared Black Cullen - Zpět do "normálu"

28.04.2010 (11:00) • EGO • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1602×

Jared Black Cullen – zpět do "normálu"

Isabella Cullen

Celou noc jsme jen přemýšleli a dívali se tomu druhému do očí. Oba dva jsme se strachovali o to nejcennější co v tomto věčném životě máme, o Nessie. Bála jsem se toho nejhoršího, a také to přišlo.

Nad ránem jsem se vrátila i s Edwardem do domu. Reneesme ještě spala. Byla pořád stejná jako ta malá holčička před pár lety. Měděné vlasy se jí vlnily po polštáři a její jemná a bledá pleť téměř vyzývala k pohlazení. Tiše oddychovala. Edward stál vedle mě a pozoroval jí se stejným zaujetím jako já. Všechno bylo jako při starém, až na ten malý, sotva viditelný kopeček pod dekou. Edward si povzdechl.

„Přej jim to, oběma.“ byla moje reakce, „vždyť si zaslouží být šťastní.“

„Jistě, zaslouží. Ale i bez toho tvora co může naší dceru zabít.“

„Edwarde,“ tiše jsem ho okřikla. Byl velmi starostlivý otec a možná to bylo i tím, že Jakea nikdy neměl moc v lásce. Snad by jim to dítě i přál, kdyby nebylo nebezpečné pro Ness, avšak já stále věřím na zázraky a doufám, že to maličké bude další krásný zázrak, jako je Reneesme. Odvedla jsem svého manžela do Carlisleovi pracovny, který už na nás netrpělivě čekal. Věděl co se děje a já v hloubi duše doufala, že ví co má dělat.

„Dobré ráno Carlisle.“ pozdravili jsme oba.

„Dobré ráno. Už je všechno v pořádku, Edwarde?“ významně se na mého manžela podíval. Přesně jsem věděla co tím myslí a nemusela jsem číst jeho myšlenky. Raději jsem odpověděla za něj. Nerada bych, kdyby Edwarda opět něco rozrušilo.

„Skoro všechno, Carlisle. Nessie spí a vypadá zatím docela dobře.“ schválně jsem se nezmiňovala o Jakobovi, o kterém jsem stejně teď nic nevěděla. Včera se Ness jen zmínila, že bude v pořádku.

„Nessie je zatím v pořádku, v noci jsem jí byl zkontrolovat. To malé sice roste jako z vody, ale zatím jí neškodí, jen jí ubírá trošku energie, ale tu zatím může nabrat zpátky spánkem. Trošku mě dělá obavy někdo jiný.“ po ukončení věty se podíval z okna a my ho s Edwardem následovali.

Už jsme si na vlkodlačí pach zvykli, a tak jsme ani nepostřehli, že se kolem domu potulují. Podle kožichu jsem poznala Leah a vedle ní i Setha, ale po Jacobovi ani vidu.

„Zvláštní, nikdy před tím se tak blízko k domu neodvážili.“

Carlisle mi ihned pohotově odpověděl: „Je to tím maličkým. Přitahuje je to. Nevím co to přesně je, ale panuje zde nějaká zvláštní síla, která ty vlkodlaky drží poblíž.“

No ano, vždyť včera přišla Ness v doprovodu s Leah a sama Nessie řikala, že bude raději s vlkodlaky. Skoro jsem se nevšimla toho, jak se Edward vedle mě napjal, když je uviděl.

„Možná by bylo dobré, kdyby si těm plyšákům domluvila a řekla jim, že tady nemají co dělat, nebo že je rozcupuju na kusy,“ pronesl vedle mě stojící Edward. Ani jsem se nesnažila mu odporovat, však ani mě nebylo dobře z jejich přítomnosti.

„Mohu ještě pokračovat?“ Svojí otázkou mě Carlisle vyrušil z odpovědi, kterou jsem chtěla dát svému milému.

„Jistě,“ pokynul Edward, „snad nemohou nastat nějaké komplikace.“

„Ti vlci jsou tady kvůli tomu malému. Nemůžeme vyloučit fakt, že když je odsud vyženeme, v lepším slova smyslu jim řekneme, aby odešli, tak že to dítě si jich nebude dožadovat.“

„Cože?“ Edward s otázkou nečekal, já jsem ji měla na jazyku také. „Jak dožadovat, vždyť ani nevíme co to vlastně je za zrůdu!“ už začal opět napínat své tvrdé svaly. Byl vzteky bez sebe a já cítila to napětí, které v něm vteřinu od vteřiny roste. Pohladila jsem ho po paži a mírně ho stiskla, na znamení, aby se uklidnil. Společeně jsme tak poslouchali Carlislovo vysvětlení.

„Nechci ti to připomínat, ale doufám, že si moc dobře pamatuješ na Belliino těhotenství. Nessie přece prahla po krvy, protože je napůl upír, ale tohle dítě, respektive stvoření je napůl vlkodlak a napůl upír. Nemůžeme čekat a doufat v to, že Reneesme neublíží. Mohou nastat komplikace a já a doufám i vy bysme se jim chtěli vyhnout. Zatím jsou to jen spekulace, ale nikdy nemůžeme vědět co může nastat. Právě proto se musíme zachovat nejlépe co to půjde. Edwarde, ty se budeš držet dál od vlkodlaků a od Jacoba a Reenesme musíš být oporou. Žádné hádky, žádné nervy, nic na tobě nesmí být znát. Ublížilo by to Ness a pravděpodobně by to mělo vliv i na to dítě. Bello, ty se snaž s vlkodlaky vycházet, co nejdříve najdi Jacoba a zkus mu vše vysvětlit a samozřejmě musíš být u své holčičky. Ale pozor na zbytečnou starost o ni, to platí pro oba.“ dokončil svůj monolog a vydal se ke dveřím.

„Omlouvám se, ale musím se jít na Ness podívat, akorát je čas zkontrolovat její stav. Doufám, že vše kolem proběhne bez komplikací, Edwarde.“ Schválně změnil ton hlasu.

„Ano Carlisle, budu se snažit být Reenesme pravým otcem a její oporou.“

Pohladila jsem ho po rameni a vlepila mu pusu na tvář.

„Děkuju,“ zašeptala jsem, ale byla jsem si vědoma, že to slyší i Carlisle. Ten se jen usmál a zmizel ve dveřích.

Jacob Black

Konečně se mi vrátila síla a já se mohl zase snadno přeměnit. V noci jsem na chvíli usnul, ale po pár hodinách jsem procitl. Zdál se mi sen. Byl tak živý a já se o Ness začal ještě více bát. Umírala mi v náručí, ještě dříve než porodila. Poslední její slova zněly: „Zachraň naše dítě.“

Při pomyšlení na tuhle větu jsem se celý otřásl. Okamžitě jsem se rozběhl směr Cullenův dům. Věděl jsem, že tam mám zakázáno vkročit, ale strach o svojí lásku byly silnější.

V půlce cesty mě zastavily myšlenky Leah. 'Je v pořádku. Cullenovi všechno ví.' Trošku jsem zpomalil a zastavil se u ní. Její oči vypadaly jinak, něco se v ní dělo. Už se naučila ovládat své myšlenky a tak pro mě i jako alfu nebylo vůbec jednoduché zjistit co se přesně v její hlavě odehrává.

'A ty seš v pořádku?' zeptal jsem se.

'Nevím Jacobe. Je to zvláštní. Něco mě k tomu domu přitahuje. Nějaká síla. Když se ti přihodilo to neštěstí, usínala Ness na mém kožichu a mě bylo hrozně příjemně, ale když se ráno vydala domů, začala jsem o ní mít hrozný strach a něco mě táhlo k ní. Musím jí být stále nablízku a bojím se o ní.'

Musel jsem se rychle proměnit do lidské podoby, jinak by Leah mohla slyšet moje myšlenky. Bylo to jasné. To co mi řekl včera Billy a to co jsem si mohl domyslet. To malé je opravdu napůl upír a napůl vlkodlak a tak přitahuje k sobě všechny potomky těchto dvou ras. Dokonalé, pomyslel jsem si. Musím jí okamžitě vidět. Proměnil jsem se po pár minutách opět do podoby vlka a i přes všechny Leahniny prosby jsem se znovu rozběhl k Ness.

Už už jsem viděl dům mé lásky, když v tom mě zastavil druhý nejkrásnější hlas co znám, Belliin.

„Jakeu stůj.“ zastavil jsem se a podíval se jí do očí. Byly plné starostí nejen o Ness.

„Neproměnuj se. Chci ti něco říct, než se moje dcera vzbudí. Jsem moc ráda, že jsi v pořádku!“ nechal jsem své tělo na čtyřech nohách a opřel si čenich o její rameno. Trošku jsme jí zafuněl do ucha, aby se uvolnila atmosféra. Ošila se a mírně se zasmála, ale nebyl to ten její upřímný smích, ten byl potlačen těmi obrovskými obavami co bude dál. Lehl jsem si tedy k jejím nohám a ona si ke mně přisedla a opřela si teď svojí hlavu o mojí šíji. V tu chvíli se stala zvláštní věc. Něco ve mně se probudilo a já cítil onu sílu, o které mi Leah vyprávěla. Snažil jsem se jí potlačit, trošku se to podařilo, ale stále jsem si byl vědom touhy, kterou to malé ve mně vyvolávalo. Jakoby mě k sobě volalo. Zpátky mě dostal až Belliin hlas.

„Jakeu, vnímáš mě?“ přikývnul jsem na souhlas.

„Mluvila jsem s Carlislem. Říkal že je zatím Ness v pořádku a že teď musíme jen čekat, jak se malé bude dál vyvíjet.“ Líbilo se mi, že o něm Bell mluví jako o děťátku, jen jsem si představil jak o něm musí mluvit Edward a navalilo se mi.

„Nechtěla jsem s tebou mluvit jen o stavu Nessie, ale také jsem se ti chtěla ještě jednou omluvit za Edwardovo chování.“ No jasně, musí o něm zase mluvit a zachraňovat ho. Kdybych jen mohl, rozcupoval bych tu pijavici na malý Ewardy. Olízl jsme ji na důkaz, že všemu rozumím a dále poslouchal její monolog.

„Dnes ráno jsme zjistili že vlci z tvé smečky se pohybují nebezpečně blízko domu. Carlisle si myslí, že je to tím malým, ale není si jistý a Edwardovi se to moc nelíbí. Nerada bych, kdyby se zase přihodil nějaký incident. Byla bych moc ráda, kdybys na to upozornil hlavně Leah.“ tak to nepůjde, ale řeknu jí to až mi dovolí se přeměnit.

„Já vím, že to pro Tebe bude těžké, ale byla bych ráda, kdyby ses teď nějakou dobu vyhýbal Edwardovi.“ Tak to pro mě opravdu těžké nebude, pomyslel jsem si. „Musí se s tím srovnat a není to pro něj zrovna nejlehčí, chápeš ne?“ dožadovala se dalšího souhlasu a já jí tu radost udělal. Opět jsem jí lehce líznul na tvář. „Díky že mě chápeš.“ Sice jsem jí v některých ohledech nechápal, ale byla to přece jen moje nejlepší přítelkyně a opravdu jsem jí ublížit nechtěl, ničím.

Snažila se mě obejmout kolem krku a nacpala svou hlavu do mé srsti, v níž tiše zašeptala slovo, které jsem chtě nechtě musel slyšet. „Děkuji“

Trošku se odtáhla a dále pokračovala.

„Ráda bych si s Tebou promluvila ještě o jedné věci.“ čekal jsem všechno, co z ní může vypadnout, ale na tohle jsem připraven nebyl.

„Chtěla jsem si s tebou promluvit o vaší svatbě?“ Upff, tak to mě dostalo na nohy, Bell se málem skácela k zemi, ale její reflex jí to nedovolil, opřela se tak alespoň o loket. Já zatím odběhl za nejbližší křoví, v rychlosti se přeměnil a zase přiběhl k ní.

„O svatbě?“ vytřeštil jsem na ní oči a nestačil se sám divit.

„Ano, vždyť Nessie už má zásnubní prsten, tak proč otálet. Jen nevím, jestli bude lepší před, nebo po narození malého, ještě bych to chtěla probrat s ní, ale zdálo se mi nejvhodnější zeptat se na to nejdříve tebe. Co ty na to?“ Heh, Nessie je na tom tak jak je a my se máme radovat a veselit ze svatby?

„Nevím jestli je to nejlepší nápad, Bell.“ snažil jsem se uklidnit.

„Dobře, zeptám se na to ještě jí a uvidíme.“

„To mi taky nepřijde jako nejlepší nápad, přece jen je Ness člověk, který se pro takovou věc rychle nadchne a ona by určitě řekla ano a neuvědomí si následky, které by se tím mohly vyskytnout.“ snažila se mi odporovat.

„Ale Jakeu, vždyť by to bylo tak krásné. Alespoň by malé přišlo do úplné rodiny a bylo by to příjemné zpestření pro všechny.“

„Pche, zpestření? Vždyť tady celou dobu mluvíš, jak je vše nebezpečné a najednou jí chceš sama vysvavit stresu a dalšímu nebezpečí?“

„Jakému nebezpečí?“ mírně zvýšila hlas. „Naopak, pro ženy je to vskutku nejkrásnější zážitek a hlavně zážitek na celý život.“

„Nejsem si jist, že vše proběhne v pořádku.“ tím jsem tuto konverzaci chtěl ukončit, ale Bell se jako vždy nedala.

„Jakeu, alespoň o tom přemýšlej. Jako Nessiina matka budu trvat na svém a samozřejmě jí to řeknu a pak uvidíme. Měl bys být tolerantní vůči rozhodnutí své budoucí ženy.“ s potutelným úsměvem ukončila tak konverzaci za mě. Já jsem jí však chtěl říci taky něco.

„Bell, toto téma necháme tedy na Nessie, ale já jsem ti chtěl taky ještě něco povědět.“ začal jsem. „Včera, když jsem se již cítil lépe, mi Billy vyprávěl legendu, tajemství, které se již nikdy nemělo opakovat, bohužel, my s Ness jsme to porušili. Byl bych moc rád, kdybychom se sešly oba rody, někde na neutrálním místě a Billy vás mohl seznámit s onou legendou. Myslím, že Carlisleovi to hodně pomůže k dalšímu vědeckému bádání a rozluští to tak mnoho hádanek, nejen v jeho hlavě. Co ty na to?“

Chvilku přemýšlela, ale pak mi dala za pravdu.

„Dobře, tak co kdybychom se sešli ještě dnes večer, nebo zítra. Někdy až bude Nessie lépe, aby u toho mohla taky být?“ souhlasil jsem s ní.

Z rozhovoru nás vyrušil slabý výkřik, přicházející z Nessieny ložnice.

„Jackeu?“ volala.

„Promiň, asi bys měl jít za svojí budoucí ženou a za tím malým.“ mrkla na mě. Nečekala na mou odpověd a běžela do domu, odkud si pravděpodobně odvlekla svojí pijavici, protože když jsem vešel do obývacího pokoje, nikde jsem jeho „vůni“, jestli se tomu dá vůbec tak říct, necítil. V rychlosti jsem pozdravil zbytek rodiny a najednou už jsem otevíral dveře do ložnice mé lásky.

„Jackeu.“ úlevně vydechla když mě uviděla. „Pojď ke mně.“ volala mě k sobě. Já jsem však zůstal stát jak přibitý a upřeně se díval na bříško, které se až nemožně za ty tři dny zvětšilo.

„No tak Jacobe, nestuj tam, jak kdyby tě přikovaly k zemi a pojď mi dát aspoň pusu. Nebo si tam mam snad pro tebe dojít?“ Když jsem zjistil, že to myslí vážně a chce se zvednout z postele, okamžitě jsem byl u ní.

„Ať tě to ani nenapadne.“

„Co?“ zeptala se.

„No zvedat se z postele.“ trošku jsem jí přidržel, když si ke mně sedala. Chytla si bříško a mrkla na mě.

„Já nejsem nemocná, já jsem těhotná!“ řekla s takovou radostí a něhou, že se mi rozstáhly rty do úsměvu. Objal jsem jí a nasával její vůni.

„No jistě. Jseš těhotná, ale že by ti to malé dodalo trošku moudrosti, tak to asi nehrozí, co?“ snažil jsem se vtipkovat.

„Tak dáš mi už konečně tu pusu?“ Nestihl jsem ani odpovědět a už líbala mé rty. Zamotal jsem ruce do jejích měděných kadeří a poddával se plně lásce. Dravě mě oplácela polibky a silně se na mě tiskla, až mě její počínání překvapilo. Položil jsem jí jemně zpátky na postel, nepřestávajíce jí líbat. Po pár minutách vášnivých polibků a jejích stále více toužebných doteků jsem se odtrhl. Oba jsme z hluboka dýchaly, nedostávajíce se kyslíku do našich plicních sklípků, ale já stále musel myslet na to, že se jí může přitížit.

„Musíme být opatrní.“ řekl jsem, když jsem konečně mohl popadnout dech. Ona se na mě nechápavě podívala, ale rychle na to pochopila. I když nechtěla, překulila si mě vedle sebe.

„Podívej.“ stáhla si deku ke kolenům a odhalila tak kopeček který mírně rušil dokonalost jejího těla. Pohladila ho a v ten samý okamžik vzala mou levou ruku do té své a přiložila mi ho na to samé místo, kde spočívala ta její. Bříško jako by zareagovalo na teplo ruky a nepatrně se pohnulo, jako by uvnitř byla kulička, která se pohybovala. Ucukl jsem, ale její ruka tu mou ještě více přitiskla na to zvláštní místo.

„Ten je náš,“ řekla s klidem v hlase, „a víš jak se bude jmenovat?“ Překvapením jsem pozvedl obočí.

„Ne,“ vydechl jsem. „Ty už snad víš, že to bude kluk?“

„Ano, jsem si tím jistá. Dnes se mi o něm zdálo. Bude krásný, celý tatínek.“ zasmála se tím svým zvonívým smíchem. „Má tvé oči a snědou kůži jako ty.“ Znovu jsem si vzpoměl na Billyho vyprávění „....Najednou držel šaman v ruce dítě, krásné, snědé....“

„Určitě to bude ten nejkrásnější tvor na zemi.“ usmál jsem se na ní a líbnul jí na tvář.

Pokračovala: „Tak nechceš zkusit uhodnout, jak se tvůj syn bude jmenovat?“

„Ne, chci to slyšet z úst jeho matky!“ hladil jsem její bříško a prsty lehce komunikoval s tou kuličkou uvnitř.

„Bude se jmenovat...chvilka napětí...“ protahovala to jak se jen dalo.

„Tak šup.“

„Jseš nedočkavej!“ pokárala mě. „Bude se jmenovat....“

„No tak..“ nemohl jsem se dočkat.

„Neskákej mi do řeči.“ tvářila se naštvaně. Ale já jí to nezbaštil.

„Promiň má paní.“

„Jared.“ řekla s jistotou. „Bude to Jared Black Cullen.“

Autor: EGO (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jared Black Cullen - Zpět do "normálu":