Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jantarová propast - 9.část

Tak tedy to slíbené pokračování... snad se bude líbit... o prázdninách tu stejně nebudu a tak nebude přibývat nic. A ohledně otázky, zda jsem jako Ell - ano, jsem jako Ell. Nebo spíš... horší. A budu. Ona ne, ona dostane naději. Na tu já právo nemám.

Odpoledne uteklo jako voda. Ell se utápěla v ponurých úvahách a když zaběhla něco koupit do obchodu, jen těžko odolávala touze skočit pod auto.

Večer ji po dlouhé době chytla inspirace a tak napsala krátký příběh na dvě stránky Wordu, který nepřímo pojednával o jediném opravdovém (alespoň podle Ell) problému s upírstvím – o nesmrtelnosti. Byl psán z pohledu upírky, která si, stejně jako Elizabeth, přála zemřít. Navíc měla i odhodlání… ale již mrtvá byla.

Další den se musela hodně přemáhat, aby vstala – trochu se jí motala hlava a škrábalo ji v krku. Snažila se nedat to na sobě znát, protože kdyby nešla do školy (z důvodu nemoci), musela by dohánět, a že by se někoho ptala, co probírali, nepřicházelo v úvahu.

Doloudala se do školy a snažila se udržet oči otevřené. Nějak mimochodem vnímala, že na ni při Matematice pokřikovali  David s Peterem, ale spíš se soustředila na souboj s třeštící hlavou. Na obědě snědla dvě sousta a zarazila se.

‚Zatraceně, vnímej, co jíš!‘ v duchu na sebe zavrčela. Ralf si všimnul jejího nepřítomného výrazu.

„Seš v pořádku?“ opatrně se jí zeptal.

„Ehm, není mi moc dobře,“ zamumlala. V ten okamžik půlka její mysli nespokojeně křičela, že je to horší a použila moc slabá slova.

„Měla bys zejtra zůstat doma,“ navrhnul a zatvářil se nečekaně starostlivě.

„To přejde,“ nepřesvědčivě namítla.

„Kdyby ne, nepřemáhej se,“ namítl na její námitku. Zbytek času do odnesení talíře spolu už nemluvili.

‚Nikdo by mi neřekl, co se učili, nebyli by mi to ani schopný říct,‘ otráveně si pomyslela. Ale musela dát Ralfovi za pravdu, mnohem radši by zůstala doma.

Po obědě ji čekala ještě Biologie a Tělesná výchova. Díky bohu, teoretická, protože si učitelka udělala něco s kotníkem a rozhodla, že jim bude raději hodinu vyprávět.

Při Biologii si plně uvědomovala špatnou náladu, která na ni doléhala. Nakonec ji přestala přemáhat. Když šla po chodbě, zamumlala: „Ó světe, jak já Tě nenávidim…“ Bylo to potichu. Logicky předpokládala, že ji nikdo nemohl slyšet. Omyl.

--------------------------- (Nigelův pohled) ---------------------------

Vadilo mi, že po obědě nemám s Ell žádné hodiny, ale alespoň jsme ji potkali na chodbě. Všiml jsem si, že jí asi není zrovna nejlíp; Colin moji domněnku potvrdil – lezla na ni nějaká nemoc. Nechápal jsem, proč nezůstala doma.

Byli jsme od ní daleko, ale přesto jsem slyšel, co tiše řekla.

‚Nenávidí lidi… a celý svět?‘ fascinovaně jsem konstatoval.

‚Vypadá to tak… chudák,‘ zareagoval Colin naším telepatickým způsobem.

‚Brácha, zastav mě,‘ zaškemral jsem najednou.

‚Cože?‘ Colin byl zmatený. Promítl jsem do jeho mysli představy, které mě napadaly, a lákalo mě je zrealizovat – např. pár delšími kroky překonat vzdálenost mezi mnou a Ell a jakýkoliv způsobem jí zlepšit náladu. Jenže, to jsem nemohl. Zaprvé, vyděsila by se a byla zmatená, proč na ni mluví někdo ‚cizí‘, a já nechtěl její psychice ještě více přihoršovat. Zadruhé, byl jsem upír a kdybych ji objal, což bych se svým slabým přemáháním jistě udělal, bylo by to pro ni nebezpečné, mohl bych jí ublížit…

„Správně, pro její dobro se ovládni,“ zašeptal Colin. Člověk by ho neslyšel.

„Musím,“ zamumlal jsem a nasadil kamenný výraz. Odešel jsem do své učebny.

***

Konec vyučování konečně přišel, a tak jsem spolu se sourozenci vyrazil domů. Celou cestu jsem očima těkal po stromech venku a snažil se uklidnit. Naštěstí řidil Colin – sice bych i přes svou roztržitost nenaboural, ale jistota je jistota.

------------------------------------------------------

***

Ell se po škole nudila. Bolela ji hlava, tudíž byla celou dobu doma. Nakonec to vzdala a šla si lehnout – ve čtyři odpoledne.

Když máma přišla domů, divila se, co se děje. Ell zalhala, že byla trochu unavená, nic víc. Takže ve středu musela do školy. V noci spala sedm hodin – alespoň pak neusínala na lavici.

Uvědomila si, že je první hodinu Matematika. A znovu soutěže. Znovu v jedné lavici s Colinem. A zazvoní za pár minut.

Dokud mohla, nechala si do uší hrát Eluveitie. Nic však netrvá věčně a tak musela do třídy. Už byl čas, sedla si, stejně ztuhle jako v pátek, vedle blonďatého idola poloviny školy.

„Ahoj,“ usmál se na ni. Minule jen přikývla, teď se ale přes veškeré vyčerpání zhluboka nadechla.

„A… ahoj,“ zamumlala a pohledem probodávala lavici.

„Jak se máš?“ zeptal se, tím svým dokonalým hebkým hlasem, který kupodivu působil zvědavě.

‚Blbost, mělo by mu bejt ukradený, jak se mám,‘ zarazila se. Jen co úplně vstřebala, že na ni promluvil, uvědomila si, že mu nechce lhát, tudíž nemůže říct ‚dobrý‘.

„Jako vždycky,“ velmi tiše odpověděla. Pak ale Steve naštěstí rozdal papíry, proto Colin musel spolknout všechny otázky ohledně toho, co je ‚jako vždycky‘.

Každý si mlčky vzali jeden papír. Stále se nehýbala, jen rukou, kterou psala. Tentokrát jí počítání připadalo těžší, nezvládala se soustředit. Když už přeskočila druhý příklad, který by jindy zvládla, ale teď mozek prostě stávkoval, pocítila tendenci odhodil tužku a utéct ze třídy. Colin si toho všimnul, viděl v její hlavě vytouženou představu, jak co nejrychleji opustit učebnu.

„Můžu Ti pomoct?“ usmál se.

„Cože?“ zmateně vyhrkla. Nečekala, že na ni během průběhu promluví.

„No… není Ti dobře, viď?“ Jeho hlas zněl starostlivě, což Ell vyvedlo z míry ještě víc.

„No… není, no,“ zamumlala.

„Já to dopočítám,“ znovu se usmál a vzal si Elizabethin papír, kde byly čtyři nespočítané příklady.

‚Proč to pro mě dělá? Proč není jako ostatní, že by se jednoduše smál mý blbosti? Tohle není normální, zatraceně…‘

„Hotovo,“ upozornil ji, když byl papír doplněn.

„Ehm, já… děkuju,“ vydolovala ze sebe a když si všimla jeho pohledu upřeného na ni, zčervenala.

“Nemáš zač,“ s úsměvem namítl, „jsme tým a měli bychom spolupracovat, ne?“

„Asi jo,“ nervózně přikývla.

„Tak vidíš,“ jeho úsměv se ještě rozšířil. Ell si uvědomila svůj zrychlený tep – usmíval se na ni jeden ze tří nejdokonalejších žáků ve škole. A usmíval se upřímně.

Její přemáhání o tom, proč se jí snaží pomáhat, přerušila učitelka. Kontrolovala výsledky a tak. Ell si všimla, že Colin nejenže dopočítal, co ona ne, ale i opravil jeden chybný výsledek.

„Promiň,“ ozvala se, když učitelka odešla.

„Proč? Za co?“ podivil se.

„Musels po mně opravit chybu,“ odpověděla a cítila se ještě podřadnější než obvykle.

„Nemusíš se omlouvat,“ okamžitě ji ujistil, „vem v potaz, že Ti není dobře.“

„Jak myslíš,“ neochotně zareagovala. Potom naštěstí konečně zazvonilo. Jako i minule téměř vyběhla ze třídy, nasadila si sluchátka a zalezla za roh na chodbu. Zase měla nadměrné množství pocitů, které potřebovala potlačit. Bože, nesmí k němu cítit sympatie, a musí přestat myslet na jeho pohledného bratra…



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Jantarová propast - 9.část:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!