Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jako z jiné planety 26. kapitola

15.04.2012 (20:45) • KatBriam • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1261×

Anabell

Když Isabella odešla nahoru do patra s Edwardem, pomalu jsem se protáhla, setřásla ze sebe Jaka a přeměnila se.

Jacob se neklidně přetočil a začichal. Když mě necítil po svém boku, okamžitě se probral. Kdybych ještě měla ocas, zavrtěla bych jím. Jeho hnědé oči mě sledovaly, když jsem mířila přes klubko mých lvic ven z pokoje. Když se postavil, zavrtěla jsem hlavou.

„Ne, Jaku, zůstaň tam,“ požádala jsem ho.

Asad zvedl hlavu a zadíval se na mě žlutýma očima. Pomalu se zvedl, mrkl na Jaka a vydal se za mnou. Hříva mu vlála při každém kroku. Přikrčila jsem se, abych vyjádřila svou podřazenost, a pak jsem se vydala s ním ven z pokoje. Jake si neochotně zase lehl.

Věděla jsem, co mi chce, a vůbec mi to nebylo příjemné. Přeměnil se, aby byl výš než já, a když jsme došli dostatečně daleko od domu, smutně na mě pohlédl.

„Anie, chápeš, že tu s nimi nemůžeme zůstat. Pokoušeli se nás zabít. Možná se znovu pokusí.“

„To Bella nedovolí,“ odpověděla jsem automaticky.

„Nechápeš to, Anabell? Nesmíme tu zůstat. Jsme lvi, nedělíme se o území. A nedokážu mít sousedy, kteří nás ohrožují na životě. Ohrožuje to smečku. Přestěhujeme se.“

„Ale Sade…“ začala jsem, ale rychle zmlkla. Umlčel mě jeho pohled.

„Už jsem se rozhodl, Anie. Půjdeme pryč z Forks, možná se vydáme do LA za tvým otcem. To by bylo nejlepší. Ale je zlé, když je v jednom městě hodně smeček. Pak mě napadlo, že bychom mohli do Detroitu. Tam lvi nejsou. Je tam na ně moc zima.“

„Ale co Isabella? I kdyby chtěla, neodejde od své rodiny. Viděl jsi, jak se dívá na svého manžela? A co ta její dcera? Renesmé? Je k nám připoutaná.“

„Ne, Anie, je připoutaná k tobě, k tvé krvi.“

Zabolelo mě u srdce, když jsem pochopila, co mi naznačuje. „Vy mě opustíte?“

„An, pokud tu zůstaneš s ní, sama nás opouštíš. Já ti dávám na vybranou. Jdeš s námi, až se rozední, nebo ne?“

„Je těžké se rozhodnout.“

„Vážně? Je ti přednější rodina nebo úplně cizí holka, která se náhodou stala černým lvem?“

„Černí lvi jsou legendou našeho druhu, kdo ho stvoří, toho bude navěky chránit.“

„A co je na konci legendy, Anabell? Vím, že to znáš, matka nám to ráda vyprávěla před spaním.“

„Černý lev zabije všechny jemu blízké, aby se osvobodil, a zemře. Zešílí z toho pocitu rozpolcenosti.“

„Ano, nechci být u toho, až se to stane. My tu holku opustíme. Ptám se tě znovu: půjdeš s námi?“

Zadívala jsem se na světla domu a vzhlédla nahoru do patra. Stála tam, u okna, se svou dcerou a dívala se na nás. Nemohla jsem ji opustit, ale nemohla jsem opustit smečku.

„Připojím se ke své rodině, dám jí svobodu.“

„Víš, že pak zemře.“

„Vím to.“

Ve chvíli, kdy jsem to vyslovila, se kolem nás utvořilo klubko plné upírů. Někdo z nich mě srazil na záda. Viděla jsem, jak Asada drží, aby se jim nevytrhl. Z domu vyběhla celá smečka v čele s vrčícím Jakem. Carlisle a Esme se postavili mezi svou rodinu a nás a moji rodinu. Isabella se svou dcerou v náručí stála ve dveřích a vyděšeně všemu přihlížela.

Utržila jsem bolestivou ránu do žeber a zanaříkala jsem bolestí. Zvedla jsem ruku, abych nepřítele bouchla, ale lehce mi ji odrazili. Pak jsem ležela jak široká, tak dlouhá a Edward mě držel v šachu.

„Co jsi to teď říkala o tom, že když ji opustíš, Bella zemře?“ vrčel.

Slyšela jsem Jaka, jak zavrčel a vrhl se vpřed.

„Jaku, ne!“ vykřikla jsem, ale to už se rval s doktorem a jeho ženou. Zmítala jsem sebou, ale nedokázala jsem se vyprostit.

„Prosím, prosím, musíte ho nechat! Neubližujte mu…“ vzlykala jsem.

„Odpověz na mou otázku!“ zavrčel znovu Edward.

„Edwarde, nech ji, to je v pořádku…“ slyšela jsem, jak se k nám blíží Bella. Smečka bezmocně stála opodál, v šachu ji držela Alice s Rose.

„Slyšel jsi dobře,“ zasyčela jsem Edwardovi do tváře a pokoušela se ho shodit, očima jsem neustále zírala na zápas Jaka.

„Chceš, aby přežil, pak mi řekni, co přesně se s Bellou stane.“

„Aby nezemřela, musí se rozhodnout!“ konečně se mi podařilo oddálit od sebe Edwarda natolik daleko, aby se mi podařilo přeměnit. Proklouzla jsem kolem něj a běžela rovnou k Jakovi. Když viděl, že jsem v pořádku, rychle ukročil vzad, aby dal najevo, že už nechce bojovat. Pak se ochranitelsky postavil přede mě a výhružně zavrčel na Edwarda.

„Chci o tom vědět víc!“ přikázal mi Bellin manžel.

Vycenila jsem zuby a přitiskla se bokem k Jakovi. Jasper s Emmettem pustili Asada a ten rychle odběhl za smečkou.

Neřeknu ti víc, čtenáři myšlenek, dokud mě nenecháš odejít, promluvila jsem myšlenkami přímo k němu a on sebou cukl, když mě uslyšel.

Celý se napjal, jako by chtěl znovu zaútočit, ale stačil jeden pohled na Jaka a zůstal na místě.

Nepochybovala jsem o tom, že už sem míří celá Jakova smečka, kdyby se to náhodou zvrtlo v bitvu.

„Ale řekneš mi víc, Anabell. Nebo snad chceš, aby tvá smečka zemřela? Sladká Nataša a vaše přítelkyně Thabita zemřely? To by ti nevadilo? A co takhle tvůj bratr Asad, to ti taky nic neříká?“

Vztekem jsem se třásla.

Jestli si myslíš, že takhle ze mě vymámíš odpovědi, mýlíš se. Rozhodnutí není na tobě. Je na ní. Pokud si nevybere pána, zabije vás a sama zemře. Sama musí pochopit. Víc ti neřeknu.

„To jsou samé hádanky! Jak z toho mám zjistit odpověď?!“

Z lesa za domem vyběhlo deset obrovských vlků a upíři začali couvat. Smečka se přidala ke mně a Jakovi. Otočili jsme se a beze slova zamířili od upírů. Bolelo mě srdce, ale nechala jsem tam Isabellu s její rodinou.

„Kam jdeš, Anabell?“ volala za mnou.

Jen ji nenech propadnout šílenství! sdělila jsem Edwardovi svou poslední radu a zmizela s rodinou a Jakovou smečkou už navěky pryč…

Autor: KatBriam (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jako z jiné planety 26. kapitola: