Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jacob a Ness - 3. kapitola

30.08.2010 (12:45) • BreeTanner • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1561×

„Jacobe, moc se omlouvám za to, co jsem udělala… prostě mě to naštvalo. Přijdeš na návštěvu? Samozřejmě ke Cullenovým… u Charlieho už nebydlím.“
„No… možná. Pokud se mě nechystáte roztrhnout vejpůl…?“ 
„Ne, nechystáme.“
„Tak dobře. Kdo přišel s nápadem, abych se dostavil?“
„Já… tedy spíš Ness- Renesmé.“
„Opravdu?“
„Jo… chce tě vidět a svojí schopností to dala docela dobře najevo. Rosalii už to začalo štvát, tak mi řekla, ať ti zavolám.“
„Dobře, přijdu. Kdy?“
„Hned... ? Prosím.“
„Ok. Ahoj, Bells.“
„Ahoj. A vážně se omlouvám.“
„V pohodě.“
Položil jsem telefonní sluchátko. Bella mi nechtěla ublížit. Já to věděl už když na mě vystartovala. Nechtěla… musela. Sotva jsem vstal, takže jsem šel v odrbaných kraťasech, které používám jako pyžamo, do koupelny. Vysprchoval jsem se a vyčistil si zuby jako každé ráno. Stříknul jsem na sebe voňavku, i když jsem věděl, že proti prapodivnému vlkodlačímu zápachu nic nezmůže. Alespoň ho ta voňavka trochu zmírní. Když přijdete mezi upíry, kteří nadávají na to, jak smrdíte, docela vám voňavka pomůže. Oblékl jsem se do tmavozelených kraťasů a hnědého trička s krátkým rukávem. Moc to k sobě nešlo, ale já nechtěl vypadat jako hvězda. Nechystal jsem se do modelingu, jen na návštěvu k pijavicím. A tam dojem neudělám, ani kdybych se oblékl jako Michael Jackson. Vtipná představa. Jacob Black alias Michael Jackson přichází na scénu! Prosíme potlesk! 
Došel jsem k domu Cullenových. Očima jsem sjel na jezero a představil si znovu, jak jsem Bellu s její novou rodinou pozoroval z okna, když se ho chystala přeskočit. Mezi dveřmi se objevil doktor Carlisle Cullen.
„Vítám tě, Jacobe. Pojď dál,“ řekl mi.
Vešel jsem a hned ve dveřích se zastavil, abych pohlédl do radostné tváře malé Renesmé. Usmál jsem se na ni a ona radostně zavýskala. Zase vypadala starší. Jako tříměsíční, i když jí byly dva dny. Vlasy měla pod ramena a točily se jí do roztomilých spirálek. Ale toho jsem si všiml již včera. Pod jemným obočím se na mě dívaly dvě důvěřivé, tmavě zelené oči.
„Renesmé…,“ vydechl jsem v úžasu.
Rozplakala se, když jsem k ní nešel, takže jsem to honem napravil. Seděla na koberci, vedle sebe měla hadrovou panenku. Vzal jsem Nessie do náruče a přivinul ji k sobě. Teď už neplakala, usmívala se. Hladil jsem jí po vláskách. Chytila se mě kolem krku. Rosalie se zamračila, když nás pozorovala.
„Dej mi ji, já už se na to nemůžu koukat,“ zavrčela na mě, ale já věděl, že tady na to jí něco odpovědět mohu.
„Na co?“ zeptal jsem se a Nessie jsem nepouštěl.
Choval jsem ji v náruči.
„Na vás dva, když jste spolu,“ vysvětlila mi a obrátila oči v sloup.
„Proč? Je to náhodou…,“ začal jsem, ale ona mě přerušila.
„… odporné,“ řekla.
Zamračil jsem se. Tak odporné? Já té bloncce ukážu, co je tu odporné. Položil jsem Nessie zpátky na koberec a udělal výhružně krok k Rosalii. Přitiskl jsem ji k zemi a chytil pod krkem. Stačil jeden pohyb a utrhl bych ji hlavu. Bylo by to tak rychlé, že by mě nikdo nedokázal zastavit. Někdo přece jen…
„Teto Lose…“   
Ozval se dětský, zvonivý hlásek… pustil jsem Rosalii a podíval se na osobu, které promluvila. Renesmé. Oči měla uplakané, byla smutná a vyděšená. Rosalii milovala, byla pro ni jako druhá matka. Opravdu bych jí dokázal takhle ublížit? Dokázal bych Rosalii zabít a být šťastný? Ne. Renesmé mě pozorovala a já ji. Dívali jsme se navzájem do očí. Svědomí na mě dopadlo celou svou vahou a já měl co dělat, abych se pod ním nezhroutil.
„Omlouvám se, Ness…,“ řekl jsem.
Bylo mi jedno, co si o mém útoku myslí Cullenovi. Ale co si myslí Renesmé, to mi jedno nebylo. Zesmutněl jsem. Ness dolezla po všech čtyřech k Rosalii a objala ji. Ta se na ni usmála.
„Jsem v pořádku, neboj se,“ řekla jí, aby ji uklidnila, „tamhle tomu psovi můžeš jít vynadat.“
Podíval jsem se na ni a poprvé jsem s ní souhlasil. Podíval jsem se na Ness pohledem: ,No, jen pojď.´ Opravdu se ke mně otočila a plazila se ke mně. Pozoroval jsem ji. Natáhla ke mně ruku a já čekal malou upíří facku, ale ona mi ručku jen přiložila lehce na krk. Čekal jsem, že mi chce přehrát scénu, jak jsem zaútočil na Rose, ale tak se nestalo. Ukázala mi, jak byla smutná, když jsem byl smutný já. Potom ruku stáhla a já se na ni podíval. Usmála se nádherným dětským úsměvem a objala mě kolem pasu. Podíval jsem se na její malé, plné a zlehounka pootevřené rty a představil si je v polibku.

Autor: BreeTanner (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jacob a Ness - 3. kapitola: