Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Já tě neznám!

Charlie and Ash

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Já tě neznám!Ahoj, tohle je první kapitola mé nové povídky. Příběh se odehrává ve Forks, kam chodí Edward a jeho sourozenci do školy. Tam přijdou dvě nové studentky. A podle obrázku už vám asi došlo do koho se Edward zamiluje, jenže... no počkejte si:D

18.02.2010 (15:15) • dreamer • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1639×

Já tě neznám!

1. kapitola

Jedna hádka za druhou

Písnička: http://www.youtube.com/watch?v=igjSxrCXsMo

 

Nejdříve bych se chtěl představit. Jsem Edward Cullen a je mi navždy sedmnáct. Ano, navždy. Jsem totiž upír, krvežíznivý predátor. Se svou rodinou se ale neživíme lidskou krví. Pouze zvířecí. Přistěhovali jsme se do deštivého městečka Forks před třemi lety z Aljašky. Stěhovat se musíme pokaždé, když se svými sourozenci dokončíme školu, protože nestárneme a lidé by poznali, že jsme jiní. Tyto tři roky chodíme na Střední školu ve Forks.

***

Dnes mají do školy přijít dvě nové studentky. Dokonce mám s oběma spojenou biologii. Brzo má začít hodina, ale nikdo nikde. Když najednou jsem ucítil tu… vůni. Byla neodolatelná. A náhle přišla do třídy.

Ona. Můj anděl bez křídel. Měla krásné černé vlasy, které jí padaly po ramena. A za ní přišla ta druhá dívka. Jak jsem zjistil podle myšlenek, Mikovi se docela zalíbila. Volné místo bylo vedle Mika a vedle mě. Prosím, ať si sedne ke mně. Chci být svému anděli na blízku. Co to říkám? Já s ní být nemůžu! Co kdybych se neudržel? Co kdybych jí ublížil? Nikdy bych si to neodpustil. A co Carlisle a Esme? Těm bych to nemohl udělat.

Z myšlenek mě vytrhla až židle, která se vedle mě pohnula a na ní seděla ona. Neodolal jsem a představil se jí.

„ Ahoj, já jsem Edward Cullen. A ty?“

„ Ohh, ahoj já jsem Angela Weber,“ odpověděla a já myslel, že ke mně promluvily neba. Její hlas byl jako zvonkohra. Musel jsem pokračovat v konverzaci. Musel jsem znovu slyšet její hlas. Počkat... já jí nemůžu číst myšlenky! Vyzkoušel jsem to u té druhé dívky Belly.

„Mike je tak sladký. Mám štěstí, že sedím vedle něj,“ slyšel jsem v jejích myšlenkách. Vypadá to na lásku na první pohled.

Ale moje schopnosti fungují. Tak proč? Náhle mě vyvolal učitel.

„ Byl to William Shakespeare,“ odpověděl jsem jistě. Učitel vykulil oči a poté jen nasupeně odešel. Začal jsem se znovu věnovat Angele.

„ A proč jste se přestěhovali? Jestli se tedy můžu zeptat.“

„ Táta dostal novou práci poblíž v Seattlu, ale máma nechtěla bydlet ve velkém městě. Tak jsme skončily tady,“ řeka s úsměvem, ale bylo poznat, že je falešný.

„ Asi je těžké opustit své přátele, co? Když jsme se my přestěhovali nebylo to pro mě tak těžké, protože jsem v minulé škole neměl moc přátel,“ řekl jsem upřímně.

„ Jo, je to docela těžký, ale máma mi pořád říká, že si najdu nový kamarády. Nevím proč ti to vlastně řikam. Asi tě to vůbec nezajímá,“ odpověděla a pak se trochu začervenala. Vypadala úžasně, když se červenala. Ale trpěla a to mě bolelo nejvíc.

„ Ne to je v pohodě. Rád tě poslouchám.“ Ježiš co to říkám? A bylo vidět, že si dala stejnou otázku, protože se na mě podívala jako na idiota a pak celá zčervenala. „Ooh, promiň,“ omluvil jsem se a sklopil hlavu.

„To je dobrý,“ špitla, ale v tom zazvonilo a já se radši co nejrychleji vytratil ze třídy. Vyrazil jsem na oběd za svými sourozenci.

Když jsem dorazil ke svým čtyřem sourozencům Rosalii, Emmettovi, Alice a Jasperovi a posadil se nemohl jsem vyhnat myšlenku- Alice mi to říkala! Pořád mi zněla dokola v hlavně a jako by to nestačilo

„Já jsem ti to říkala,“ přidala se Alice, ale ne v myšlenkách. Vtom Emmett propukl v hrozný smích, až se celá jídelna otočila na nás. Ostatním jen cukaly koutky. Naštvaně jsem odešel. A to si říkají sourozenci!

„ No tak bráško, nezlob se. My jenom...“ a smíchy ani v myšlenkách nedokázal dokončit větu. To mě naštvalo ještě víc a radši jsem šel na další hodinu.

Zbytek školy proběhl celkem v klidu, i když jsem na ni nemohl přestat myslet. Na ten její hlas, na její krásné čokoládové oči a hlavně na tu vůni. Ta byla nezapomenutelná. Ikdyž mě v krku pálila a bolela, byla naprosto dokonalá. Z přemýšlení mě vytrhla až Alice, která si sedla na mojí postel.

„Edwarde, já vím, že to od Emmetta byla hrubost a že to máš teď těžký, ale…“

„Alice, nemusíš nic říkat. Varovala si mě, já neposlechl. A teď už bys mě mohla nechat o samotě. Děkuju,“ obyl jsem ji celý nabručený.

„Jo a chtěl bych tě o něco poprosit,“ dodal jsem, když Alice už odcházela, „už se do toho prosím nepleť.“

Otočila se a upřela na mě svůj pronikavý pohled. „Slíbím ti skoro cokoliv, jen tohle ne. To po mě nechtěj.“ Otočila se a odešla.

Ještě asi čtyři minuty jsem zíral na prázdné dveře, překvapen a rozzloben z její odpovědi, protože její myšlenky byly nečitelné. Jediné, co jsem pochytil bylo to, že umí polovinu státních hymen.

Na noc jsem svoji schopnost vypnul. Nepotřeboval jsem poslouchat další hlasy v hlavě. Vystačil jsem si se svými zmučenými myšlenkami. Proto zbytek noci proběhl celkem v klidu.

***

 

Za to ráno bylo horší. Než jsem si uvědomil, kolik je hodin, měl jsem strašné zpoždění. Ještě že jsem upír! Ale Aliciným úšklebkům a narážkám jsem uniknout nemohl. Obzvlášť v autě, když jsem nemohl schopnost vypnout a poslouchat její narážky.

,Jak jsi to představuješ chodit takhle pozdě…' nebo třeba: ,Nevím, na co si myslel, nebo to spíš nechci vědět, ale kvůli tobě nehodlám chodit pozdě.' Proto jsem se nemohl divit, když mě zastavil policista.

„ Dobrý den, ukažte mi váš řidičský a technický průkaz.“ Ještě že jsem na tyhle situace byl připraven a pohotově mu všechny průkazy vydal.

Myslel jsem, že je bude kontrolovat snad věčně. „Pane strážníku, my pospícháme do školy a už teď máme zpoždění, takže...“

„ Pardon pane Cullene, tady máte lístek a na stanici nám pokutu zaplatíte. Nashledanou.“

„Nashle, strážníku.“

„Moc díky Alice. To se ti fakt povedlo,“ začal jsem jí vyčítat. Během toho jsem se nás co nejrychleji snažil dopravit do školy.

„Co zas já? Já za nic nemůžu. To ty máš dávat pozor!“ A prstem si poklepala na spánky.

„To ty taky, ty věštkyně.“

Vtom do toho zasáhl Jasper, Alicin „vyvolený“ : „No tak nehádejte se vy dva. Kdo to má pořád poslouchat! Oba máte svůj podíl viny.“ Alice na Jaspera zavrčela „No, možná má Edward trochu větší podíl...“ „Promiň,“ artikuloval němě.

V tu chvíli jsme dorazili ke škole a já se dvakrát zhluboka nadechl- jako by to pomohlo- a vystoupil ven z auta. Po téhle zkušenosti jsem byl připraven na vše.

***

Poznámka autorky: Prosím pište komentáře. Je to moje první povídka a tak bych ráda věděla čeho se u další kapitoly vyvarovat. Váš dreamer

Autor: dreamer, v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Já tě neznám!:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře