Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Já píši vám - co mohu více? 9. kapitola

11779444


Já píši vám - co mohu více? 9. kapitolaJá vím, trvalo mi to dlouho, ale moje múza opravdu vzala za své... Poznáte to i na kapitole, první polovina je strašná, nebo aspoň ta část ve škole, zbytek ujde a dokonce se mi líbí...

Musím a chci poděkovat za všechny komentáře u předchozí kapitoly, opravdu mi udělaly radost a taky znovu děkuju za komentáře u poslední kapitoly Rodiny, opravdu mi udělaly velkou radost.

Mé velké díky opět patří Kyky za její neocenitelnou pomoc.

Sledovala jsem východ slunce nad pevninou, krvavě rudé paprsky odrážející se od mořských vln a vzpomínala, kdy jsem naposledy viděla tak krásný začátek dne.

 

*********

 

„Je to nádhera,“ hlesla jsem a ještě víc se opřela o Edwardovu hruď.

„Věděl jsem, že se ti tady bude líbit,“ políbil mě do vlasů. Před námi se odehrávalo nádherné divadlo. Slunce pomalu vykukovalo zpoza pahorku a údolí před námi se zalévalo zlatavě oranžovou září.

„Znáš mě až moc dobře.“ Natočila jsem hlavu a políbila ho spodní stranu brady, poté jsem opět upřela zrak na nádhernou scenérii.

„Lásko, budeme se muset vrátit,“ vyrušil mě Edward po půl hodině.

„Nechce se mi,“ přiznala jsem a přitiskla si sobě ještě pevněni jeho ruce, které mě celou dobu objímaly.

„Ty si chtěla na střední,“ připomněl mi.

„Já vím,“ povzdechla jsem si. Edward se jenom uchechtnul, a zvedl nás. Ruku v ruce jsme se rozběhli domů, abychom nezameškali náš první školní den na nové střední.

 

„Přísahám, že jestli se koukneš jenom na jednu sukni, tak si už nikdy neužiješ,“ zavrčela jsem Edwardovi do obličeje.

„Neboj se, lásko, nezajímá mě žádná jiná sukně než ta tvoje, do které tě Alice oblékla.“ Očima šlehl na ten malý kousek látky, který jsem měla na sobě, hned na to se mi podíval do očí a měl v nich lásku. Během posledních měsíců mě opravdu přesvědčil, že nemyslí na jinou a miluje mě, myslí to vážně.

Nemohla jsem jinak než mu úsměv oplatit a políbit ho. Vyrušil nás až neodbytný klepot na okýnko, když sem nedobrovolně přerušila náš polibek, viděla jsem Emmettův ušklebující se obličej.

„Pojď, nebo nás Alice uškrtí a Jasper začíná byt taky nervózní.“ Vtiskl mi ještě jeden lehký polibek a hned potom vystoupil, já ho následovala. Než jsem zavřela dveře, už mě majetnicky objímal kolem pasu.

„Pojďte do kanceláře, než se tady objeví celá škola.“ Všichni jsme zamířili za Rose, kterou Emmett objímal. V kanceláři jsme si u paní Routsové vyzvedli rozvrhy, plánky školy a zápisové listy. Popřála nám úspěšné studium a my jsme se vydali na hodiny.

S Edwardem a Alicí jsme nastoupili do druhého ročníku, naši sourozenci do třetího. Přemýšlela jsem, že bych mohla jít do třetího, ale chtěla jsem trávit čas s Edwardem a taky ho trochu hlídat, jistota je jistota. I tak budeme vyčnívat, předstírat náctileté nebude nejlehčí, i když Emmett s tím nebude mít problém…

 

Vyšli jsme z kanceláře a vydali se přes dvůr na hodiny. Jenom co jsme se objevili venku, už na nás všichni koukali, někteří se snažili být nenápadní, ale jiní nepokrytě civěli. Edward lehce zavrčel a přitáhl si mě k sobě ještě blíž. Tázavě jsem se na něj podívala, mračil se a tiše mu bublalo v hrudi.

„Edwarde, co se děje?“ Nic neříkal, jenom se dál mračil a přitáhl si mě k sobě ještě blíž, mezi námi nebyl žádný prostor, ani ta nejmenší skulinka. Nebýt upír, už bych byla rozmačkaná. „Edwarde!“

„Promiň Bello.“ Nepatrně uvolnil své sevření.

„Bratříček nám žárlí,“ smál se Emmett. Hned ale sklapnul, když uslyšel hodnocení mladíka opírajícího se o motorku, které trefně, ale neslušně vystihlo Rosiny přednosti, a připojil poznámku o jejím těle svíjejícím se pod ním. Rose se jenom ušklíbla a políbila Emmetta, tím rozptýlila vražedné plány, které se mu rojily v hlavě.

Společně jsme došli k vchodovým dveřím a všechny páry se vydaly na své hodiny, já jsem s Edwardem mířila na fyziku.

„Ten s nazrzlými vlasy bude můj,“ uslyšela jsem za sebou a rychle otočila hlavu. Blondýnka v minisukni mířila s hloučkem svých následovnic našim směrem.

„A kdo tady má žárlit,“ zavrčela jsem potichu.

„To není nic oproti tomu, co si představuje ten černovlasý kluk naproti,“ kývl hlavou a vražedně sledoval mladíka, kterému při tom pohledu zrychlilo srdce. „A dobře víš, že mě nezajímá žádná jiná než ty,“ usmál se a políbil mě, přitom jsme pokračovali v cestě. Slyšela jsem okolo sebe několik zalapání po dechu.

„Vrr,“ zavrčela jsem na Edwarda potichu. Fakt, že přerušil náš polibek a otevřel mi dveře do učebny, se mi vůbec nelíbil. Zamračila jsem se na něj a vešla do třídy. Za stolem učitele seděl asi šedesátiletý muž, připomínal mi pohádkového dědečka. Měl bílé vlasy a vrasčitou tvář, které vévodily všímavé modré oči a milý úsměv.

Usmála jsem se a vydala se jeho směrem, všichni v místnosti se na mě otočili a hovor ustal. Sledovali mě jako cvičenou opičku v zoo a čekaly, kdy něco provedu, něco udělám. Jejich srdce bušily jako o závod a pohledem sjížděli po mém těle, aspoň mužská část. Edward mě hned dohonil a majetnicky objal kolem pasu.

„Nezlob se na mě,“ zašeptal mi u ucha.

„A co za to?“ vrátila jsem mu stejně tiše, nebála jsem se, že by mě neslyšel.

„Uvidíš večer,“ cítila jsem jeho usměv v mých vlasech a lehký dotek jeho úst.

„Dobrý den pane Teine, já jsem Edward Cullen,“ představil se našemu učiteli.

„A já Isabella Cullenová, jsme noví studenti,“ usmála jsem se na něj zeširoka. Zkoumavým, pohledem nás sledoval, zastavil se až u Edwardovy ruky, která spočívala kolem mého boku.

„Cullenovi?“ povytáhl obočí a mrkl na Edwardovu paži.

„Jsme nevlastní sourozenci. Esme, naše matka nemůže mít děti a tam mě a mé sourozence adoptovali. Bella je Carlisleova neteř, její rodiče zahynuli před pár lety při autonehodě a otec s matkou si ji okamžitě vzali k sobě,“ objasnil Edward naši naučenou historku. Pronesl to dostatečně nahlas, aby se to dostalo k většině uší ve třídě, vzhledem k tomu, že v místnosti vládlo hrobové ticho, to nebyl tak velký problém.

„Ach tak, je mi líto slečno Cullenová, v každém případě vás vítám ve své třídě doufám, že se vám fyzika bude zamlouvat.“

„Samozřejmě pane Teine,“ odvětila jsem rychle s úsměvem. Edward mu podal zápisové listy, pan učitel je podepsal, dal Edwardovi naše knihy a my se vydali do poslední volné lavice ve třetí řadě. Edward mi galantně podržel židli a než si sám sedl, jeho ruka lehce přejela po mých zádech, když jsem se na něj otočila, obdařil mě tím dokonalým pokřiveným úsměvem, který dokázal jen on. Tímto gestem a svým úsměvem vyvolal u přítomných dívek obdivné výdechy a u mě mírné zavrčení jejich směrem.

„To je k vzteku,“ zamručela jsem.

„Neboj se, víš, že jsi můj život, mé všechno,“ pošeptal mi do ucha a vtiskl lehký polibek na mračící se tvář. Poté zazvonilo a my se začali věnovat fyzice.

Den probíhal celkem v klidu, když nepočítám tu blonďatou princeznu, která se pokusila sbalit mého přítele, ale Edward ji ignoroval a věnoval se jenom mě. Našlo se i pár odvážlivců, ale nechápala jsem, co je k tomu vedlo. Samozřejmě jsem byla na lidské poměry krásná, ale mezi upíry jsem nijak nevynikala. Další důvod, proč nechápu, že mě Edward miluje, on nádherný, překrásný navždy mladý upír se sexy tělem a já. Nejde to moc dohromady, ale miluje mě a to je to hlavní.

 

Ruku v ruce jsme vešli do jídelny, všechny oči v místnosti se na nás hned otočily. Povzdechla jsem si a ještě víc se přitulila ke svému upírovi, Edward mě ochotně objal kolem ramen a vydali jsme se do fronty v jídelně. Zbytek naší rodiny už seděl u jednoho stolu v zadu a o něčem živě diskutovali.

„Co by sis dala?“ zeptal se mě Edward, když jsme se dostali na řadu. Nevěřícně jsem na něj hleděla, když jsem zjistila, že to myslí vážně, zamračila jsem se na jídlo přede mnou.

„Myslím, že mi bude pro dnešek stačit voda,“ zamručela jsem a sledovala ho, jak bere dvě vody a něco, co mělo vypadat jako špagety a příšerně to páchlo. Jenom co zaplatil, vydali jsme se k sourozencům.

„Tak co první školní den?“ zajímal se hned se smíchem Emmett. „Nelituješ toho, že nejsme na vysoké?“

„Možná začnu,“ zavrčela jsem, když jsem zaslechla rozhovor dvou dívek sedících u stolu kousek za námi.

„Přece by si nežárlila,“ smál se.

„Nevím, kdo měl na parkovišti chuť vraždit,“ ušklíbla jsem se a Emmettovi okamžitě zmizel úsměv z tváře.

„O čem jste tady tak živě diskutovali?“ změnil Edward téma a šoupal špagety z jednoho konce talíře na druhý.

„Pozítří má být na pár minut dopoledne slunečno, zrovna v nevhodnou chvíli, tak jsem si říkala, že bychom mohli zajet na nákupy.“ Alice se na mě nevině usmála a udělal psí oči.

„A já navrhuju lov,“ vyhrkl hned Emmett. Sledovala jsem ty dva a nevěděla jak se rozhodnout, nechtěla jsem ani jednomu ublížit, chtěla jsem jim splnit přání, ale nevěděla jsem jak.

„Děkuju, Bello, děkuju.“ Při svém rozhodování jsem si ani nevšimla, že je Alice duchem mimo. Emmett se na mě zamračil, ale Al začala hned vysvětlovat. „Ráno půjde semnou na nákupy, ve tři hodiny budeme zpátky a půjde s tebou na lov,“ otočila se na Emmetta.

„A kdy si chceš najít čas na mě?“ povzdechl si Edward smutně.

„Dneska a zítra večer,“ usmála jsem se na něj a políbila ho.

 

Tak jak to Alice naplánovala, tak se to i stalo. Celou noc jsem se věnovala Edwardovu nádhernému tělu. Dopoledne jsme si zajely na nákupy do Portlandu, celé dopoledne jsem strávila ve zkušebních kabinkách a dohadovala se s Alicí a Rose, co mi sluší a co ne, nebo spíš co jsem ochotna si obléct. Jenom co jsme přijely domů, se Emmett přivítal s Rose, nechal mě se převléct do něčeho vhodnějšího, dát Edwardovi malou pusu a hned jsem musela jít na medvídky. Popravdě jsem lov potřebovala jako sůl, za ty dva měsíce jsem si na vůni lidské krve odvykla a někteří jedinci, jako ta blondýna, ve mně probouzeli mé vražedné já.

S Emmettem jsme si z toho udělali soutěž, kdo toho uloví víc. Ať jsem se snažila, jak jsem chtěla, pořád vedl o jednoho jelena, ano Emmett si kvůli výhře dal jelena, a já byla plná. Proto jsem uznala jeho výhru, souhlasila jsem, že zprzním Edwardův klavír tím, že na něj zahraju metalovou skladbu dle jeho výběru, teprve potom jsme se vydali na cestu domů. Bylo kolem tří hodin v noci, když jsme se vrátili domů. Emmett se okamžitě vydal za Rose a já běžela za Edwardem.

 

Otevřela jsem dveře našeho pokoje a uviděla svého přítele ležet napůl nahého na posteli, na sobě měl jenom hnědé plátěné kalhoty. Okamžitě jsem ležela vedle něj a líbala ho. Edward si mě přitáhl k sobě a polibky mi oplácel.

„Nechápu, že jsem to bez tebe vydržela celý den,“ postěžovala jsem si, když jsme přerušili náš polibek a já se uvelebila na jeho hrudi.

„Nechápu, že mě Emmett přemluvil, abych vás nechal jít samotné,“ pronesl stejně nešťastně jako já.

„Co si beze mě celý den dělal?“ vyzvídala jsem a přitom se dívala do jeho nádherné tváře.

„Nudil jsem se a počítal vteřiny, než budeš zase u mě, a co si dělala ty?“

„Nejdřív mě Al s Rose tahaly po obchodech, ale má to i své výhody, mám pár nových kousků, které můžeš zničit,“ usmála jsem se provokativně a znovu ho políbila.

„Potom jsme si s Emmettem dali soutěž, bohužel vyhrál a já mu musela slíbit, že znesvětím tvůj klavír,“ dodala jsem smutně.

„Ještě že je to jenom tohle,“ uchechtl se po chvíli. Emmett mu musel v myšlenkách ukázat, o co jsme se vsadili.

Nevím, kde jsem si zasloužila tak dokonalého přítele jako je Edward. Jiní by vyšilovali, ale on ne, jenom se usměje a přitáhne si mě ještě blíž, je opravdu úžasný. Políbila jsem ho na nahou hruď a pevně ho objala.

„Co čteš?“ Zaregistrovala jsem knížku ležící vedle něj na posteli. Hned jsem ji taky zvedla a přečetla si název. „Lemontov, Démon?“ nadzvedla jsem obočí. „Nezmínil ses, že máš rád ruské klasiky…“

„V poslední době jsem v nich našel zalíbení, měli zvláštní náhled na svět a přitom tak trefný.“

„Co tím myslíš?“

„Vezmi si třeba Démona, udělal všechno, aby mohl být se svou láskou…“

„A nakonec ji zabil,“ podotkla jsem.

„Ano, to je nešťastný důsledek, ale dokázal se kvůli ní změnit, hledal dobro, uvěřil v lásku. Zabil jejího snoubence, muže, kterého miloval, jenom proto, aby s ní mohl být.“ Edward mluvil s obdivem, on démona obdivoval.

„Ano, kvůli němu trpěla a nakonec zemřela kvůli jeho sobeckosti. On jí ublížil, poté ji dal naději a v zápětí ji zabil. Ruská díla jsou plná zrazené lásky a smrti.“

„Ale miloval ji a nechtěl jí nikdy ublížit, jenom…“

„Sledoval své zájmy,“ dokončila jsem za něj. „Myslel na sebe a nenapadlo ho, jak by jí tím mohl ublížit.“

„A co Anna Karenina?“

„Od démona se smrtícím polibkem k ženě, která opustila rodinu, aby mohla být po boku muže, kterého milovala?“

„Ona taky ublížila spoustě lidí, Kitty, svému manželovi, synovi a nakonec i Vronskému, a poté skočila pod vlak.“

„Z nešťastné lásky, ale dobrá, uznávám, v lásce je dovoleno vše,“ kapitulovala jsem a políbila ho na rty. „Kde jsi to skončil?“

„Vlastně jsem teprve začal,“ usmál se. Vzal mi knížku, otevřel ji na první straně a přitáhl si mě blíž do náruče, poté jsme začali společně číst.

 

Po pár týdnech se ve škole všechno uklidnilo, když místní pochopili, že se s nimi nehodláme bavit, přestali si nás všímat. Sice neustále pokukovali a šeptali si o nás, ale nemluvili s námi. S Emmettem jsem chodila lovit, s Alicí nakupovat, s Rose jsme se hrabaly v autech, bylo to celkem zábavné, hlavně když jsem omylem rozbila Emmettův Jeep…

Carlisle si usmyslel, že by ze mě jednou byla dobrá doktorka. Nevím, jak na to přišel, zvlášť po tom, co jsem ho jednou navštívila na ošetřovně a on tam právě někomu zašíval ránu. Hypnotizovala jsem krev vytékající z ženiny paže, ta nádherná vonící rudá tekutina stékala a já ji pozorovala, když jsem si uvědomila, že se po ní chci vrhnout, což bylo as po vteřině, co jsem otevřela dveře, otočila jsem se na patě a utíkala do lesa, kde jsem ulovila pár srnek. Právě po tomto incidentu mi Carlisle začal vštěpovat zásady doktořiny. Obdivoval, že i přes své mládí jsem se dokázala ovládnout a neskočit po té ženě. Nevymlouvala jsem mu to, vypadal šťastně a to bylo to nejdůležitější.

S Jasperem to bylo jednodušší, přemluvila jsem ho, aby mě naučil bránit se, bojovat. Edwardovi se to nezamlouvalo, vůbec se mu nelíbilo, že mě Jasper jen tak pohazoval po lese, ale musel uznat, že bych se měla umět chránit.

Trávit čas s Esme bylo mnohem méně fyzicky náročné, a o mnoho kreativnější.

 

I přes všechnu rodinnou pohodu jsem nejraději byla se svým Edwardem. Zrovna jsem se vrátila z nákupů s Alicí a pod krátkými modrými šaty jsem měla nový korzet, co jsme spolu koupily. Musela jsem mu nějak vynahradit ten ztracený den. Vběhla jsem do pokoje a tašky odhodila na zem hned za dveřmi. Můj anděl seděl opřený o čelo postele, měl oblečené volné delší šortky, zavřené oči a broukal si společně s nádhernou klavírní skladbou linoucí se ze sterea.

Pousmála jsem se, věděla jsem, že o mě ví, ale i tak nic nedělal, jenom tam tak ležel a na tváři měl božský usměv. Vyzula jsem si boty, sundala šaty a po špičkách se vydala k němu. Došla jsem k posteli a jedním ladným pohybem si sedla na Edwardův klín. Neotevřel oči, ani se nepohnul, jenom trochu rozšířil úsměv. Na nic jsem nečekala, naklonila jsem se nad něho a své rty přitiskla na jeho. Jemně jsem skousla jeho spodní ret a sála ho, věděla jsem přesně, co Edwarda vzrušuje. Než se stihl zapojit do polibku, sjela jsem svými rty na jeho krk a jemně skousla jeho kůžičku. Edward vášnivě zavrčel a popadl mě za boky, kterými jsem se otírala o jeho mužství. Usmála jsem se, chytla jeho dlaně, kterými mě pevně svíral, zvedla jsem mu ruce a držela mu je u těla, přitom jsem rty sjížděla po jeho hrudi. Svými rty jsem putovala po Edwardově hrudi a jemně skousla jeho bradavky. Edwardovi prsty pevně stiskly ty mé a z hrdla mu vyšlo zavrčení. Jenom jsem se usmála a pokračovala v jeho mučení, přitom jsem vymanila své ruce z jeho sevření. Prsty jsem objížděla jeho svaly a rty obkroužila jeho pupík. Když můj jazyk vnikl dovnitř, Edwardovo tělo se napjalo. Spokojeně jsem se usmála a rty postupovala stále níže. Poté jsem se dostala k jeho kalhotám, pomalu jsem je začala stahovat a přitom líbala jeho odhalenou kůži. Edward už mé mučení nemohl vydržet, to jsem poznala z jeho napjatého těla a pěstí, ve kterých svíral sametové povlečení. Rychle jsem mu sundala kalhoty a rty se vrátila k jeho hrudi, přitom jsem rukou vzrušovala jeho klín. Edward lapal po dechu a tiše sténal mé jméno. Sjela jsem svými rty k jeho údu a jemně ho vzala do úst. Edward se napjal ještě více, pokud to bylo ještě možné a nahlas vydechnul mé jméno. Edwardovy výdechy a reakce jeho těla ve mě vyvolávaly touhu po jeho těle, jeho dotycích.

„Bello, prosím…“ dostal ze sebe přiškrceně a lapal po dechu. Ještě víc jsem zrychlila své tempo a prsty hladila jeho tělo. Věděla jsem, že to Edward už dlouho nevydrží a on to věděl také. S vypětím všech sil mě vytáhl nahoru a otočil pod sebe.

„Ty jsi ale potvůrka,“ zavrčel na mě. Roztrhnul mé tanga a okamžitě do mě vniknul. Slastně jsem se prohnula a vydechla, Edward se ve mně začal hned pohybovat a ve mně narůstalo napětí a pocit sounáležitosti, věděla jsem, že takhle je to správní, že patříme k sobě. Ještě párkrát přirazil a poté se s výkřikem mého jména zhroutil na mé tělo. Spokojeně jsem se usmála, chladila ho po ramenou.

„Ty jsi ale moje malá mrška,“ zašeptal mi do ucha a skousnul můj lalůček.

„Děláš, jako by se ti to nelíbilo,“ vydechla jsem.

„To jsem nikdy netvrdil,“ usmál se a políbil mě.

„Bello, máš na mě chvilku čas?“ Zaslechla jsem Esmin hlas ze spodního patra.

„Budu muset jít,“ povzdechla jsem si a naposledy políbila Edwarda. „Esme, už jdu.“

„Ale večer ti to oplatím,“ zašeptal mi smyslně do ucha a vtiskl mi polibek na rameno. Jeho hlas prosycený vášní a sliby ve mně vyvolal příval touhy, chtěla jsem u něj zůstat, nechat jeho rty a prsty a by si s mým tělem dělaly, co chtěly… Zatřepala jsem hlavou a rychle se začala rozhlížet po oblečení.

 

Oblékla jsem si šaty ležící na zemi, vzala si nové spodní prádlo, místo toho, které mi Edward roztrhl. Ani jsem si neuvědomila, že to kromě kalhotek to odnesl i korzet. S botami jsem se neobtěžovala, naposledy jsem se otočila na svého anděla a rozběhla se za svou adoptivní matkou.

Esme byla ve své pracovně, kde tvořila návrhy domů, ráda jsem jí s tím pomáhala, i když teď bych byla raději s Edwardem v pokoji.

„Copak mami?“ vešla jsem dovnitř.

„Myslela jsem, že by si mi pomohla s návrhem jednoho bytu…“ Zvedla ke mně oči, ale když mě uviděla, omluvně se usmála. „Promiň Bello, neuvědomila jsem si, že jste s Edwardem ještě neskončili…“

„To je v pořádku,“ utnula jsem ji hned.

„Ne Bello, víš, že nemusíš přiběhnout pokaždé, když zavolám, že si máš užívat,“ mračila se na mě.

„Esme já vím, ale chci ti pomoct, a když už jsem tady…“ usmála jsem se na ni, postavila se z druhé strany jejího stolu plného návrhů, vzorníků a nejnovějších katalogů.

„Dobrá, mám navrhnout byt, a majitel chce sladit fialovou, modrou a zelenou…“

 

Roky strávené v Maine byly ty nešťastnější v mém životě, existenci, věčnosti… Tam byla naše láska nejsilnější, nejčistší. Těžko říct, kdy se to začalo kazit, kdy jsme se začali odcizovat, přestali se milovat, i když já ho milovat nepřestala, asi nikdy nepřestanu. Ale nejsem takový blázen jako Anna, neskočím kvůli němu pod vlak, stejně by se mi nic nezměnilo. Musím být jako ten Fénix, taky vždy povstane z popela…

 

< shrnutí >


Doufám, že se vám kapitola líbila a zanecháte komentář. Nechci z nich dělat podmínku, ale právě díky komentářům mám chuť přidat další kapitoly.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Já píši vám - co mohu více? 9. kapitola:

 1
20.05.2011 [9:39]

MatikEsmeCullenJe to kraaasne ... Dufam ze ma uz konecne v dalsej kapitole caka preco odysla a dufam aj v pritomnost ... Ale je to kraaasne Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!