Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Já nejsem ona 7

14.09.2010 (13:30) • Sheela • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 11475×

Co mi ta Alice mohla nechat za překvapení? Alice je všeho schopná a to mě děsilo ještě víc. Pomalu jsem došla k ložnici a ještě pomaleji otevírala dveře. Nakoukla jsem dovnitř, ale nic děsivého jsem neviděla. To byla dobrá zpráva. Všimla jsem si malé krabice, která ležela na posteli. Byla obmotaná obrovskou černou mašlí. Došla jsem k posteli a otevřela krabici. Ve vnitř byl krásný korzet s podvazky a kalhotky. Ta Alice je ďábel. Vyndala jsem korzet a přidržela si ho u těla. Alice asi chtěla zpříjemnit erotické chvilky mezi mnou a Alecem.

„Lásko?“ ozvalo se z obýváku.

„Jsem v ložnici,“ zavolala jsem zpět a rychle zavřela krabici. Alec byl během chvilky u mě a objímal mě.

„Jdu se osprchovat,“ odbyla jsem ho a zaběhla do koupelny, kde jsem se zamkla.

„Héjj,“ ozvalo se z obýváku. Zasmála jsem se a pustila na sebe horkou vodu. Kapky stékaly po mé kůži. Když už jsem byla připravená vylézt ze sprchy, vypnula jsem vodu a rychle se osušila. Oblékla jsem si korzet a podvazky a podívala se do zrcadla. Z tohohle se Alec zblázní. Vlasy jsem si učesala do lehkého copánku a vyšla z koupelny. Když mě Alec uviděl málem mu spadla brada na zem. Nevěřícně se na mě díval. Jeho oči zčernaly a já poznala, že je zle. Vrhl se na mě a vší silou přimáčkl na dveře od koupelny. Snažila jsem se bránit, ale když jeho polibky byly neodbytné, vzdala jsem to a nechala ho, ať si s se mnou dělá, co chce. Vzal mě do náruče, ale nepřestával mě líbat. Upírskou rychlostí mě položil na postel a začal mi pomalu rozepínat korzet. To už jsem ho zarazila.

„Ale, ale. Nespěchej tolik,“ zavrněla jsem a převalila se na něj. Vytáhla jsem pouta, která jsem našla také v krabici a zvedla Alecovi ruce nad hlavu. Pouty jsem je připoutala k posteli a pomalu mu začala rozepínat košili. Alec slastně vrčel, kdykoliv ucítil dotyk mých prstů na jeho kůži. Věděla jsem, že pouta jsou mi na nic. Kdyby chtěl, tak by je jednoduše rozbil a já bych mu nezabránila. Ale Alec poslušně držel. Rozepnula jsem mu celou košili a pomalu mu ji svlékla z ramenou. Ohla jsem se k jeho hrudi a každý kousíček políbila. Slastně zamrčel a začal sebou šít. Rukama jsem se mu zapřela do paží a jazykem obkreslovala svaly jeho břicha. Vzdychal a já dál pokračovala níž a níž, až jsem se dostala k jeho džínům. Pomalu jsem rozepnula knoflík a ucítila jeho chloubu, jak se vzdouvá a reaguje na můj dotyk. Když jsem se dotkla jeho „malého“ kamaráda, zavzdychal a já se zákeřně usmála. Rychlým pohybem jsem mu sundala džíny i s boxerkami a uchopila jeho kamaráda pevně do ruky. Alec překvapeně zavzdychal. Začala jsem rukou jezdit nahoru a dolů a Alec se prohýbal a vzdychal ještě víc. Než jsem stihla jakkoliv zareagovat ležela jsem pod Alecem nahá a pouta ležela na zemi. Rychlým pohybem mi roztrhl korzet a vnikl do mě. Jeho oči byly černé touhou. Začal se ve mně pohybovat a já se prohýbala jako luk. Vzdychala jsem a Alec slastně vrčel. Když jsem se blížila k vrcholu Alec zrychlil a já vykřikla přes celý pokoj. Alec se svalil vedle mě a nahlas oddychoval.

„Miluji tě,“ zašeptala jsem se.

„Já tebe taky,“ vzdychl. Ležela jsem vedle něj celé hodiny. Oba dva jsme mlčeli a užívali si přítomnost toho druhého. Užívali bychom si déle, kdyby dovnitř nevtrhla Alice v závěsu s Emmettem, Rosalií a Esmé. Všichni na nás vyjeveně koukali a já, kdybych mohla, byla bych rudá až na zadku.

„Alice,“ zaječela jsem na ni a rychle se přikryla peřinou.

„Eh… Promiň,“ zašeptala a Emmett se skácel na zem smíchy.

„Prosím, mohli byste se otočit?“ zeptala jsem se a to Emmetta dorazilo. Ležel na zemi a mlátil sebou jak vyvržený vorvaň.

„Jo, jasně,“ zašeptala Rosalie. Vzala Emmetta za ucho a vytáhla ho ven z pokoje.

„Tak to byl trapas,“ zašeptala jsem a Alec se začal smát. „To není směšný,“ napomenula jsem ho, ale on se dál smál.

„Promiň, lásko,“ zašeptal, když si všiml, že se mračím. Vstala jsem a došla ke skříni, kde jsem na sebe hodila jen džíny a tričko. Otočila jsem se na Aleca a vyplázla na něj jazyk jako malá holka. Jen se zasmál. Otočila jsem se k němu zády a vydala se do obýváku, kde seděli všichni Cullenovi. Tedy až na jednoho člena. Šokovaně se na mě dívali a já měla sto chutí jít se někam zahrabat.

„Ale, ale. Bella nás poctila návštěvou. A výjimečně je oblečená,“ neodpustil si poznámku Emmett.

„Jdi do háje,“ odsekla jsem a šla si sednout do křesla, které bylo volné.

„Tak co se děje, že jste sem jen tak vtrhli?“ zeptala jsem se a Emmett se zase začal smát. Prostě jsem ho ignorovala.

„No napadlo nás, jestli bychom nevyjeli už dneska do Volterry. Svatba by mohla být dřív,“ navrhla nadšeně Alice a Rosalie jí přikyvovala.

„Holky, popravdě je mi jedno, kdy bude svatba, navíc ještě nemám ani prsten,“ přiznala jsem a ony se na mě šokovaně dívaly.

„Tak to se pleteš, lásko,“ ozval se mi u ucha Alecův hlas. Otočila jsem se a Alec si klekl na jedno koleno. Soustředěně se mi díval do očí a já věděla, co se chystá udělat.

„Isabello Mario Swan Volturi, prokážeš mi čest a staneš se mojí ženou?“ zašeptal a já myslela, že jsem se dostala do ráje. Otevřel krabičku, ve které byl krásný prsten. Kdybych mohla, plakala bych. Byla to ta nejkrásnější chvíle.

„Ano,“ zašeptala jsem a Alec se na mě zářivě usmál. Cullenovi se smáli a radovali. Alec mi navlékl prsten a já si ho překvapeně prohlížela. Byl nádherný. Velký kámen dominoval celému prstenu. Radši jsem nechtěla znát jeho cenu. Musel být opravdu drahý. Políbila jsem Aleca a on mi polibek s radostí vracel. Do dveří se přiřítila Jane spolu se zbytkem gardy a usmívali se.

„Gratuluji,“ zařvali sborově a začali nás objímat.

„Konečně jsem se dočkala,“ radovala se Jane. „Můj bratr je konečně šťastný,“ smála se.

„Letadlo je zařízené. Za deset minut je odlet,“ informoval nás Felix a já překvapeně zírala.

„Když se Aro dozvěděl že bude svatba, objednal soukromé letadlo. Nemůže se dočkat,“ vysvětlila, Jane. Ani jsem si nevšimla, že Alice někam odešla, dokud nepřišla s mým kufrem v ruce.

„Tak a vy máte zabaleno. Vyrážíme,“ radovala se a táhla mě za ruku z apartmánu. Na recepci jsme zaplatili a odevzdali klíče. Dojeli jsme na letiště, kde na nás čekalo luxusní letadlo s připravenou posádkou. Všichni jsme nasedli dovnitř. Pilot a letušky nás přivítali a my už mohli letět zpět domů.

„Bello, dneska je večírek na vaši čest. Už jsme ti objednali šaty. Doufám, že se ti budou líbit,“ vyrušila mě Jane.

„Nespěcháte trochu?“ zeptala jsem se překvapeně.

„Ne. Konečně můj bratr našel někoho, koho opravdu miluje a já chci, abyste už brzy byli sví,“ pustila se do mě Jane a já radši zmlkla.

„A jaké budeš mít šaty ty?“ zeptala jsem se jí, když bylo chvilku ticho. Oči se jí rozzářily a ona zašmátrala v tašce a vytáhla obálku jednoho časopisu. Otevřela ho na stránce, kde byly nádherné šaty. Prohlédla jsem si je a obálku jí vrátila. Opřela jsem se Alecovi o rameno a zamyslela se.

Během pár hodin jsme byli v Itálii, kde na nás čekala dlouhá limuzína. Všichni jsme do ní nasedli a jeli směr hrad. Když jsme dojeli ke hradu byl celý ozdobený a hosté ve společenských šatech se prorvávali dovnitř. Vystoupili jsme u zadního vchodu a rozdělili se. S Alecem jsem se rozloučila dlouhým polibkem a holky už mě táhly do mé ložnice, kde bylo plno vaků s šaty.

Odvedly mě do koupelny, kde mě namalovaly a učesaly. Daly mi první vak, ve kterém byly krásné modré šaty. Podaly mi k nim krásné boty na vysokém podpatku. Podaly mi také náhrdelník a náušnice. Postavily mě k zrcadlu a já musela přiznat, že mi to opravdu sluší. Alec bude určitě překvapen. Alice si vybrala tmavomodré šaty s rozparkem a lesklé boty od Celvina Kleina. Vlasy si učesala do elegantního účesu a na krk si dala nádherný náhrdelník.

Rosalie vypadala prostě jako Rosalie. Vybrala si nádherné šaty, které zvýrazňovaly její postavu. K šatům zvolila stříbrné boty na vysokém podpatku a vlasy si dala do krásného volného culíku, který vypadal velmi elegantně. Náhrdelník s diamanty dominoval všemu. Esmé zvolila tyrkysové šaty kolem krku s velkým výstřihem a k tomu bílé boty. Vlasy si dala do spony a na krk nasadila diamantový náhrdelník. Jane mě opravdu překvapila, když si oblékla černé šaty, které bych do ní nikdy neřekla. Na nohy si vzala černé lesklé boty na opravdu vysokém podpatku. Na krk nasadila velký náhrdelník s černými kameny. Vlasy si učesala nahoru a já na ni zírala s otevřenou pusou.

„No co, potřebuju zapůsobit na Demetriho,“ hájila se a já se začala smát. Společně jsme vyšly z místnosti do velkého sálu, kde se už tančilo a kde na nás čekali naši princové. Alec měl na sobě krásný oblek, který mu padl.

„Jsi nádherná,“ zašeptal mi, když jsem přijala jeho rámě. Společně jsme se vydali k Arovi. Seděl na trůnu a usmíval se. Došli jsme k němu a on se ještě víc usmál.

„Sluší vám to,“ přiznal a já se na něj usmála. Stoupl si a zacinkal skleničkou, kterou držel v ruce. „Přátelé, chtěl bych vás požádat o pozornost,“ zakřičel a všichni ztichli.

„Dnes jsme se tu sešli, abychom oslavili zasnoubení mé dcery Isabelly a mého drahého Aleca. Jsem rád, že právě tito dva se dali dohromady a tvoří pár. Jsem si jist, že jim to bude vycházet a budou spolu žít šťastný a spokojený život. Také bych jim chtěl sdělit, že hrad, na druhé straně města, je připravený pro jejich užití. Doufám, že se vám můj svatební dar bude líbit,“ ukončil proslov a já ho políbila na tvář.

„Dům?“ zeptala jsem se šokovaně a on přikývl. „To jsi nemusel, Aro. Ale děkujeme,“ objala jsem ho a společně s Alecem jsme se otočili na hosty.

„Jsme rádi, že jste přišli,“ poděkovala jsem a byla jsem si jistá, že tento večer nic nepokazí. Bohužel jsem se spletla a do místnosti vstoupil Edward s nějakou blondýnou. Bylo mi jasné, že je to Tanya. Edward zaměřil svůj pohled na mě a překvapeně zamrkal. Pomalým krokem vyšel k nám.

Strašně moc, bych chtěla poděkovat svým věrným čtenářům, kterým se mé povídky líbí. Jen díky vám tyto povídky pravidelně píši. Doufám, že i další díly se budou líbit jako ty doposud.

Autor: Sheela (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Já nejsem ona 7: