Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Já nejsem ona 10

24.10.2010 (18:45) • Sheela • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 6170×

10. kapitola

Najednou se rozrazily dveře a dovnitř vběhl Alec. Překvapeně se na nás podíval a jeho výraz se změnil v rozzuřený. Čapl Edwarda pod krkem a naštvaně ho hodil o zeď.

„Alecu!“ zařvala jsem. Nevnímal a dál házel Edwardem všude po místnosti. Věděla jsem, že jestli se Edward probere, lehce Aleca zabije. Během chvilky jsem Aleca zaštítila a soustředila se jen na něj. Bylo poznat, že má lepší výcvik než Edward. Vzal ho pod krkem a přirazil na nejbližší zeď, ze které začala padat omítka.

„Ty hajzle, už jednou jsem tě upozornil, že si máš dávat pozor. Nebudeš sahat na moji snoubenku,“ prskal rozzuřeně Alec. Hodil Edwarda na zem a klekl si k němu a chytil ho za hlavu. Zděšeně jsem se na něj podívala a čekala. Věděla jsem, že bych měla zasáhnout, ale nebyla jsem schopná pohybu. Přála jsem si tuto chvíli, ale nevěděla jsem, jestli se dokážu přenést přes Edwardovu smrt.

„Alecu, prosím ne,“ řvala jsem zoufale a nahlas plakala bez slz.

„Já musím,“ oponoval mi a já se zamračila. Stálo se to strašně rychle. Alec jednou škubnul a Edwardova hlava už nebyla součástí jeho těla. Alec ji odhodil směrem ke mně a já pozorovala jeho vytřeštěné oči a spokojený výraz. Čekala jsem, že vezme zapalovač a všechno zapálí, ale mýlila jsem se. Spokojeně došel ke mně a chytil mě kolem pasu.

„Jsi v pořádku?“ zeptal se a já na něj vykulila oči.

„Já? Proč bych neměla být?“ ptala jsem se překvapeně a on se usmál.

„Málem tě tu znásilnil bývalý přítel a ty se divíš? Víš, co by se stalo, kdybych nepřišel?“ pálil na mě slova a já sotva stíhala.

„Alecu, uklidni se,“ utišovala jsme ho a hladila ho po tváři. Tvář se mu uvolnila a já se usmála. Do teď jsem si nevšímala ostatků Edwarda.

„Eh… A co uděláme s ním?“ zeptala jsem se.

„Vyhodíme ho na chodbu, abychom měli pokoj volný,“ navrhl a já se zasmála.

„Ženich nemá nevěstu vidět 24 hodin před svatbou,“ informovala jsem ho a laškovně se usmála.

„Ať si strčí někam lidský pravidla,“ zabrblal a políbil mě. Odtrhla jsem se a vydala se k Edwardově hlavě. Vzala jsem ji do ruky a zatřepala se. Než jsme stihla cokoliv udělat, dovnitř vběhla rozcuchaná Alice s rozepnutou košilí. Překvapeně jsme se na ni podívala a zasmála se.

„Vyrušili jsme vás?“ zajímala jsem se. Rozpačitě se usmála a zapla si košili.

„Ani ne. Jen vezmu Edwarda a půjdu. Snad se poskládá sám. Jasper má dneska náladu na laškování, takže se převleču za…“ vysvětlovala Alice a já ji zarazila.

„Brzdi. Nepotřebuji znát detaily,“ oznámila jsem a zatřásla se. Jen se zasmála. Vytrhla mi Edwardovu hlavu a jeho tělo táhla za sebou. Zakroutila jsem nad tím hlavou. To je teda sestra. Vlastního bratra tahá po zemi.

„Vidíš. Přece mě dneska nenecháš na holičkách,“ přemlouval mě a já se zasmála.

„Ale co když budeme mít smůlu?“ ptala jsem se opatrně.

„Jo jasně a co nám kdo může udělat. Jsme upíři,“ informoval mě a já se zasmála.

„Dobře. Takže dneska si to zpříjemníme,“ navrhla jsem a svůdně se usmála. Shodila jsem ho na postel a odešla do koupelny.

„Hej,“ ozvalo se z ložnice jen jsem se zasmála. V koupelně jsme našla obleček, který jsem už dlouho schovávala. Oblékla jsem si na sebe obleček sestry, jenže v tmavých barvách. Všechno bylo z kůže a já se na sebe usmála do zrcadla. Na oči jsem si lehce nanesla oční stíny a rty zvýraznila tmavou rtěnkou. Nasadila jsem svůdný úsměv. Na nohy jsem si obula černé vysoké kozačky. Svůdným krokem jsem vyšla z koupelny a sledovala Alecův nevěřícný výraz.

„Tak co, líbí?“ zeptala jsme se a otočila okolo své osy. Překvapeně zamrkal a nebyl schopný pohybu.

„Ani nevíš jak,“ promluvil po chvilce ticha. Byla jsem ráda, opravdu jsem se lekla, že jsem přivodila upírovi infarkt.

„Tak to jsem ráda,“ usmála jsem se a došla k němu. Okamžitě si mě k sobě přitáhl a začal jezdit jednou rukou po mém zadečku navlečeným v úsporném oblečení. Spojil naše rty v jedny a vášnivě mě líbal. Položil mě na postel a začal ze mě moje oblečení pomalu strhávat. Když už jsem před ním ležela, jak mě pán bůh stvořil, vzal moje zápěstí a připevnil mi je nad hlavou. Druhou rukou začal jezdit v mém klínu a já slastně vzdychala. Jezdil po mém klitorisu tam a zpátky a způsoboval mi tím neuvěřitelnou slast. Vzdychla jsem a on se spokojeně usmál. Vyškubla jsem mu svou ruku a rychle si ho přetočila pod sebe. Strhla jsem z něj veškeré oblečení a začala ho líbat na břiše a putovala níž a níž. Když jsem jazykem objela jeho podbříšek, zadrhl se mu dech a překvapeně vydechl. Když už jsem se dostávala k jeho „klenotu“, přetočil si mě pod sebe a tvrdě do mě vnikl. Bylo to tak dravé a uspokojivé. Začala jsme mu pánví vycházet vstříc a on začal hlouběji a rychleji přirážet. Slastně jsem vzdychala a on mi dýchal do kůže na mém krku. Ještě párkrát přirazil a mě pohltila vlna orgazmu. Nechala jsem se ovládnout smysly a vzdychala a křičela nahlas. Muselo to být slyšet po celém hradě. Alec během chvilky také prožil ten nejlepší pocit a svalil se vedle mě. Lehla jsem si mu na břicho a usmála se.

„Tak co, stálo to vynechání jedné lidské tradice?“ zeptal se laškovně a já se zasmála.

„No myslím, že jo,“ potvrdila jsem a usmála se.

„Jenom myslíš? Zdálo se ti to málo?“ zeptal se překvapeně.

„Možná,“ laškovala jsem a čekala, jak bude reagovat. Okamžitě se na mě vrhl a dováděl mě do dalšího ráje.

***

Když začalo svítat, do dveří vtrhla Alice a prohlížela si nás.

„Alice, slyšela jsi někdy o klepání?“ zeptala jsem se naštvaně a ona se zamračila.

„Žádný klepání mě nezajímá, dneska je velký den a máme hodně práce. Tak, Alecu, vypadni a Bello, ty si běž dát sprchu,“ poroučela Alice a já se s brbláním postavila a vyšla do koupelny. Napustila jsem si vanu a položila se do ní. Nechala jsem své myšlenky různě vířit v hlavě a uvolňovala své tělo.

„Bello, rychle. Máme ještě hodně práce,“ řvala na mě nedočkavě Alice a já se zamračila.

„Bože, to je hrozný. Já mám být nervní a ne ty. Tak se zklidni,“ poručila jsme jí a ona se na mě zamračeně podívala. Vylezla jsme z vany a osušila se. Přehodila jsem přes sebe župan a mířila si to za Alice, která rozzuřeně kráčela přede mnou. Dovedla mě do naší druhé koupelny, kde mě posadila na židličku, u které bylo plno malovátek.

„Opravdu to bude nutné?“ zeptala jsem se zděšeně a prohlížela si všechny ty značkové výrobky.

„Jo, bude,“ uzemnila mě a já zavřela oči a pusu zároveň. Cítila jsem lehké pohyby na mojí tváři a šustění různých sáčku. Alice byla pečlivá a nic nenechala náhodě. Když dodělala make - up, vrhla se na moje vlasy a pěkně si s nimi vyhrála. Když konečně položila všechny věci, cítila jsme její pohled na svém obličeji. Otevřela jsem oči a střetla se s jejím rozzářeným obličejem.

„Jsi perfektní,“ pochválila mě a spokojeně se usmála.

„Teď tě opatrně oblečeme a potom začne obřad,“ informovala mě a já se divila. To už je tolik hodin? Možná, že jsem v té vaně byla díl, než jsem si myslela.

„Myslíš, že je to správné?“ zeptala jsem se a všimla si jejího nechápavého výrazu.

„Ta svatba a tak,“ vysvětlila jsem a ona přikývla.

„Vím, co tím myslíš. Bello, Aleca miluješ a je správný čas, abyste si konečně řekli své ano. Z mého bratra si nic nedělej, je to blbec. Odešel a tím zmeškal příležitost. Možná, že kdybychom neodešli, mohl on být na Alecově místě a ty sis mohla brát jeho. Jenže on odešel a ty sis našla Aleca. Podle mě je to správné,“ odpověděla a já se usmála.

„Asi máš pravdu,“ souhlasila jsme a došla do ložnice, kde byl na posteli položený vak, ve kterém byly moje šaty.

„Ještě abych neměla,“ zasmála se a já zakroutila hlavou. Pomohla mi obléknout spodní prádlo. Tedy spíše komplet, který vybrala v obchodě a na něj mi pomohla navléknout svatební šaty. Cítila jsem lehkou látku, jak mi klouže po kůži. Na nohy mi obula boty a navlékla nad koleno podvazek, který mi pučila se slovy: „Je můj, neznič ho“.

„Myslím, že jsi ta nejkrásnější nevěsta, jakou jsem kdy viděla,“ tvrdila mi Alice a já se zasmála.

„Lhářko,“ řekla jsme jí a ona se zasmála. Vzala mě za ruku a vedla k velkému zrcadlu, které bylo na konci koupelny. Sundala z něj prostěradlo a já před sebou uviděla krásnou ženu ve svatebních šatech. Měla lehký make – up a vlasy měla krásně sčesané. Na krku se jí leskl krásný náhrdelník a ve vlasech jí zářila malá korunka.

„Je to nádherné, Alice, díky,“ poděkovala jsem jí a lehce ji objala, abych nic nepokazila. Slyšela jsem, jak se otevřely dveře a kroky, které se blížily ke koupelně. Pomalu se otevřely dveře a v nich stála Rose v krásných šatech, které jsme včera vybraly. Vlasy měla sčesané bokem s malým copánkem. Na nohách měla obuté střevíčky a nebyla skoro vůbec nalíčená.

„Teda, Bello, strašně ti to sluší,“ pochválila mě, když mě uviděla.

„Alice, běž se teďka převléct, ať už můžeme začít,“ přikázala Rose Alice, která hned vyběhla ven.

„Nervózní?“ zeptala se Rose.

„Trošku,“ přiznala jsem.

„Neboj, bude to v pořádku. Za chvilku by měla přijít Jane a Esme. Ještě se připravují a pak začne tvoje velká chvíle. Na nic nemysli a užij si svoji první svatbu,“ radila mi Rose a já se uvolnila.

„Tak je to správné,“ pochválila mě a usmála se. Dveře se opět otevřely a v nich stála Jane. Fíha, ten Felix se má. Pomyslela jsem si a usmála se na ni.

„Sluší ti to, Jane,“ pochválila jsem ji.

„Taky ti to sluší,“ přiznala a usmála se na mě. Do dveří vběhla Alice a všechny nás chytla za ruku.

„Jdeme, jdeme. Alec už netrpělivě čeká a Esme stojí za dveřmi." Alice měla svoje krátké vlasy zvlněné a šaty měla stejné jako všechny družičky. Vyšla jsem pomalým krokem a připadala si, že každou chvilku omdlím. Alice a Rose mě přidržovaly za ruku. Pomalu jsme šly chodbou a já slyšela hudbu, která se linula z velkého sálu. Alice mi do ruky vrazila kytici a znovu mě chytla za ruku. Pomalu jsem se blížila k sálu, kde čekal Aro a Esme. Aro mě vzal za ruku a usmál se.

„Jsi ta nejkrásnější nevěsta na světě,“ polichotil mi a já usmála.

„Děkuji,“ poděkovala jsem.

„Hodně štěstí, holčičko,“ popřála mi Esme a mateřsky mě objala. Přikývla jsem a otočila se k mohutným dveřím, které vedly do sálu. Z místnosti se ozvala slavnostní hudba a Esme a Rose vyšly vpřed. Nesly se ladnými kroky a já jim záviděla. Jako další šla Alice a Jane a pak byla řada na mně. Když došly na své místo a zastavily se. Celým sálem se rozezněly fanfáry, což byla výzva pro mě. Pomalým krokem jsem spolu s Arem vyšla k oltáři, kde na mě čekal Alec. Když jsem vstoupila do místnosti, překvapeně jsem zamrkala. Celý sál byl sladěný do zlatých barev. Celá místnost byla zaplněna upíry. Když se moje oči zastavily na Alecovi celá jsem se rozzářila. Jeho pohled byl šťastný a karmínové oči se mu leskly. Kdyby mohl plakat, plakal by. Usmál se na mě a já zrychlila krok. Uslyšela jsem uchichtnuní od Ara a tlak na mé ruce. Jen on mi bránil, abych se nerozběhla sálem za Alecem. Už jen pár kroků a budu stát u něj. Když už konečně ta vzdálenost byla překonána, Aro vzal moji ruku a vložil ji do Alecovy připravené dlaně. Políbil mě na tvář a usmál se na Aleca. Otočili jsme se na oddávajícího. Začal odříkávat celý jeho monolog a konečně jsme došli k té dokonalé části.

„Isabello Marii Swan Volturi, berete si zde přítomného Aleca Volturiho?“ zeptal se oddávající a já přikývla.

„Ano,“ řekla jsem rychle a sálem se rozezněl smích. Oddávající se otočil na Aleca.

„Alecu Volturi, berete si zde přítomnou Isabellu Marii Swan Volturi a slibujete, že ji budete ctít a milovat až do skonání věků?“ zeptal se a Alec se usmál.

„Ano,“ odpověděl a krásně se přitom usmál.

„Tak tímto Vás prohlašuji za muže a ženu. Navlečte si prstýnky a ženich smí políbit nevěstu,“ dopověděl a Alec se ke mně pomalu nahnul. Lehce otřel rty o mé a já si ho k sobě pevně přitiskla. Když se jeho rty dotkly těch mých, celým mým tělem projelo hned několik pocitů naráz. Láska, štěstí, touha a pocit naplnění. Odtrhl se ode mě a usmál se. Otočil nás směrem k rodině a zbytku upírů a já začala přijímat gratulace. Vystřídalo se zde snad milión upírů a každý nám přál štěstí a podobné věci. Když gratulace skončila, Aro pronesl slavností řeč a my se napili z číše, ve které byla krev. Celá oslava se nesla v nadšeném duchu. Jen jeden upír kazil tak krásnou chvíli. Edward. Celou dobu se na mě mračil a ocucával se s tou svojí běhnou. Přišel čas na náš tanec a my si stoupli doprostřed sálu. Začali jsme se točit v kruhu a všichni se na nás dívali. Tančili jsme sem a tam. Když píseň skončila, Alec se ke mně sklonil a lehce mě políbil. Pak jsem tančila s Arem, Caiusem, Marcusem a dalšími upíry. Na konec mě všichni postavili doprostřed kruhu a Alec si klekl. Začal mi pomalu zuby stahovat podvazek a pak ho hodil Felixovi do připravené náruče. Jeho výraz byl překvapený. Já se otočila a hodila kytici Jane, která nevěřícně koukala na kytky, které jí přistály v ruce. Celý den a večer se všichni bavili.

Když už oslava skončila, Alice mě poslala do ložnice se převléknout do pohodlných šatů a bot na podpatku. Vyšla jsem do garáže, kde na mě čekal Alec v limuzíně s připravenými kufry. Otočila jsem se na rodinu a rozloučila se. Nasedla do limuzíny a jela vstříc osudu.

Autor: Sheela (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Já nejsem ona 10: