Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Já nejsem bezbrannej! 33. kapitola

dsdbxfsfnmv


Já nejsem bezbrannej! 33. kapitolaEdward se ujímá protiútoku. Ne, že by ho v tom Bella nechala...

„Takže, Ede… Co je v plánu?“ zeptala se poprvé Bella v okamžiku, kdy jsme oba zabouchli dveře od auta. Pak jsem ucítil její upřený pohled a ruku na svém stehně. Propletl jsem s ní prsty a zamyslel se. Věděl jsem, že musím něco udělat, ale to bylo všechno. Jak to vyřešit, to bylo ve hvězdách.

„Řekl bych, že první musíme do klubu, probrat to všechno s Asmem. Uvidíme, co vyřešíme s ním, cestou zpátky to potom vezmeme přes policejní stanici a, když zbude čas, skočíme i za hasiči. Musím jim poděkovat,“ řekl jsem ten jediný plán, který mě napadl.

„Na stanici? Kvůli rodičům? Nebo kvůli včerejšku?“

„Ani jedno, zlato. Potřebuju zjistit, co všechno potřebuju k udání Pliskupa. Málem ublížil Špuntovi, pak napadl mě. Nenávidí mě… nehodlám riskovat, že půjde i po tobě.“ S povzdechem jsem se opřel do sedačky a zavřel oči. Potřeboval jsem v tom najít nějaký smysl, udělat si v tom pořádek.

„Dobře, jedem do klubu. Po cestě si odpočiň,“ pohladila mě Bella po tváři a vyjela. Potichu pustila rádio a pak vrátila ruku do mé dlaně. Usmál jsem se na ni, opřel hlavu o ledové okénko a vypnul. Nechtěl jsem myslet na minulost, nechtěl jsem myslet na to, co budu muset vyřešit a dokonce ani na to, co mě ještě čeká ze strany mých rodičů. Nechtěl jsem už vůbec nic. Už mě to unavovalo. Všem, na kterých mi záleží, způsobuji problémy, a když je jednou chci vytáhnout pryč od všeho, skončí to zase katastrofou. Řekl bych, že mě někdo tam nahoře prostě nemá rád.

„Co myslíš, že udělá Asmodeus s těmi, co zbyli?“ pronesla potichu Bella odhadem v půlce cesty.

„Pár věcí mě napadá, ale nechci na to myslet. Pokusím se Asmovi domluvit, aby je netrestal příliš tvrdě, ale nevím, co zmůžu. Asmodeus bývá nekompromisní. Ale nedělej si s tím hlavu. Není to nic, nad čím je dobré přemýšlet.“ S povzdechem mi stiskla ruku. Přesto jsem z ní vycítil silný nesouhlas.

„Bells, mně je jich taky líto. Ale tenhle svět je jiný. A já nemám moc to nějak měnit. Tady je hlavním vládcem Asm. Nevím, jestli mě poslechne. Je to, jako by tobě někdo mluvil do lovení upírů. Zkrátka si o tomhle rozhoduje sám.“

„Rozumím ti, Ede. Jen prostě… já nevím, je to strašně divné,“ uzavřela to, takže jsem se k tomu dál nevyjadřoval. Chápal jsem její nesouhlas, ale každá společnost má zkrátka jiná pravidla. Ti, kteří nás napadli, to věděli stejně, jako všichni ostatní.

Za stálého mlčení Bella po chvilce plynule zastavila, vypla motor a zůstala sedět v autě. Když jsem chtěl vystoupit jako první, zastavila mě rukou, položenou na mé předloktí. Otočil jsem k ní zmateně hlavu.

„Ede, nebude problém s tím, že by nás nepustili dovnitř? Přeci jen jsme… v civilu.“ Našla ta správná slova pro svůj dotaz. Pomalu jsem se na ni usmál.

„To víš, že ne. Vyhazovači mě v civilu znají, lidí tu moc nebude a hlavně, jdeme rovnou do Asmovy kanceláře. Všechno bude v pořádku, pojď,“ stiskl jsem jí povzbudivě ruku a pak rychle vystoupil. Bella mě následovala, vypustila z auta Brilla a oba mě rychle doběhli. Chytl jsem Brilla za obojek, Bellu za ruku a nechal se vést ke vchodu.

„Ahoj, šéfe, všechno v cajku?“ zdravil mě brzy veselý hlas jednoho z vyhazovačů. Než jsem stihl zareagovat, přidal se i jeho kolega.

„Slepý král se opět vrací, jo?“

„Nechte to, šašci bláznivý. Víte, že tyhle oslovení nesnášim,“ začal jsem se smát a vrtět hlavou.

„Asmodeus je u sebe. Ten včerejšek ho velice rozzuřil. Byla to naše chyba…“ zvážněli vzápětí.

„Za nic z toho jste nemohli. Dlouho jsem tu nebyl, tak zvlčeli. Všechno se vrátí do normálu, nebojte. Jdu to zařídit s Asmodeem,“ mávl jsem na oba a pomalu vstoupil do klubu. „Brille, musíš mě vést. Zlato, co že jsi tak zamlklá?“

„Bojím se, Ede. Mám takovej zvláštní pocit, že se zase něco semele.“

„Všechno dopadne dobře, slibuju. Říkal jsem ti přeci, ať se ničeho nebojíš a věříš mi. Asm je fakt dobrej chlap,“ ujistil jsem ji a pomalu se rozešel.

„Brille? Dovedeš nás k Asmovi?“ Brill mi nadšeně štěknul v odpověď a způsobně nás provedl dlouhou chodbou až k těm správným dveřím. Bella opatrně vykoukla zpoza mých zad, poté sebrala odvahu, chytla mě za ruku a hrdě zaklapala. Cítil jsem, jak sebou cukla, když se dveře rozletěly dokořán.

„Už na vás čekám, Darie. Jsi v pořádku?“ Zval nás dovnitř Asmodeův hlas naladěný překvapivě na přátelskou vlnu.

„Darius? Neřekl jsi mi, že máš taky přezdívku…“ zamumlala na mě šokovaně Bella. Nemohl by to však být Asmodeus, kdyby ji nezaslechl.

„Není to přezdívka, Bello. Je to jeho další jméno. Nemá ho v rodném listě. Ale je uloženo v srdcích a paměti nás všech z tohoto světa. Většina z nás a ti vyšší snad všichni, mají jméno, které vystihuje je, nebo jejich pověst. Darius znamená držitel dobra…“

„Takže Edward je pro vás ten diplomat a ranař?“

„Ranař? Kdepak, Bello. Většina zdejších, kteří to měli na starost, udržovala klid a řád silou a mocí. Edward byl jiný, a proto je také tak vysoko, jako je. Stačila mu často jedna věta, ledový klid a důrazný hlas, aby ukáznil klidně i narvaný klub. Proto ho považují za krále.“

„Pravým vládcem jsi ty, Asme. Tak to je a nechci, aby to někdy bylo jinak,“ vložil jsem se rychle do jejich konverzace

„Však já vím. Nikdy jsi netoužil po moci. Proto jsi to s čistým svědomím hodil na mě,“ začal se Asm smát, brzy ale zvážněl. „Předpokládám, že jste přišli kvůli tomu včerejšku. Jak ti je?“

Zavrtěl jsem se pod jeho upřeným pohledem. Mé podlitiny a oděrky se okamžitě ozvaly, jako kdyby reagovaly na Asmodeův hlas.

„Už mi bylo i hůř. Máš starostí až nad hlavu, nepřidělávej si další strachem o mě. Já se z toho vždycky nějak vykřešu, vždyť mě znáš…“

„Na druhou stranu myslím, že už ti bylo i líp. Měl jsi zůstat v posteli. Já své starosti a problémy zvládám, stíhám mít i emoce nebo strach. Nemůžeš bejt furt na všechno sám a brát na sebe povinnosti ostatních.

Jenže… tobě je úplně zbytečný radit. Ať ti řeknu cokoliv, budeš mě poslouchat, odkejveš mi to, pochválíš mě za dokonalej nápad a pak stejně vždycky uděláš to, co jsi chtěl celou dobu udělat a přesně tak, jak jsi to chtěl udělat,“ dokončil svou řeč rezignovaně a já se rozesmál. Měl svatou pravdu.

„K tomu včerejšímu večeru…“ plynule jsem navázal na důvod naší návštěvy. Asm mi ovšem brzy skočil do řeči.

„Hrozně mě to mrzí. O té doby, co sem nechodíš a jsem na ně sám, zvlčeli a začali vystrkovat růžky. Mě naprosto respektují, nic si nedovolí, ale servírky to mají stále složitější, a když ses tu objevil, doufali, že jsi zeslábnul a ztratil tu respekt.

Tohle se už ale nikdy nebude opakovat! Postarám se o to. Potrestám je tak, že pochopí, že se tohle nevyplácí. A udělám to tak, aby si to uvědomila celá komunita. Můžeš být bez starostí…“ rozohnil se.

„To je právě to,“ povzdechl jsem si a Bella mi povzbudivě stiskla ruku. „Vím, jak to chodí, a sliboval jsem ti, že do trestů nikdy mluvit nebudu. Ale tohle se týká mě a jak mně, tak Belle vadí myšlenka, že nevíme, co se s nimi bude dít.

Upřímně, pokud to půjde, chtěl bych se vyhnout jejich smrti, mučení, veřejnému ponižování nebo lynčování. Já…“ netušil jsem, jak pokračovat.

„Myslím, že chápu, Darie. Čekal jsem, že budeš protestovat. Ne, že bys proti nim nezasáhnul pěkně. O ty mrtvé jsem se postaral. Nikdo je hledat nebude. Napadá tě ale jiný trest?“ zasáhnul Asmodeus okamžitě. Já sebou při zmínce o mém zabíjení cuknul a pak pokrčil rameny.

„Nic mě nenapadá…“

„Mě možná ano,“ pípla za mými zády potichu Bella. Otočil jsem se po zvuku jejího hlasu, čímž jsem jí zřejmě dodal odvahu.

„Ede, tys říkal, že celý útok na nás byl jen kvůli hierarchii. Jen aby povýšili. Pochopila jsem, že hierarchie je pro vás téměř středem vesmíru…“

„To celé je pravda, ale nejspíš stále netuším, kam tím míříš…“ potvrdil Asm její domněnky.

„Napadlo mě, že to by pro ně byl ještě větší trest… Chtěli postoupit v hierarchii… tak díky tomu padnou na to nejnižší místo, co můžou… budou míň, než toulavá kočka,“ přednesla svůj nápad z hrdostí, kterou vzápětí ztratila a přitiskla se k mé ruce. Já v šoku mrsknul hlavou směrem, kde jsem tušil Asmodea.

„Teda, Bello… Právě jsi mě přesvědčila, že máš na post královny nárok, kterej se ti nedá upřít. Je to trest horší, než smrt či bolest. Děkuju!“ vydechl Asm šokovaně. Bellu to očividně potěšilo a s odvahou se konečně posunula vedle mě a ne za mě.

„Asme, je mi líto, ale už budeme muset jít. V nejbližší době se zase stavíme, ale dneska chci ještě na služebny, jak k hasičům, tak k policajtům a pak si chci lehnout. Omlouvám se,“ snažil jsem se mu osvětlit situaci.

„To je v pořádku. Jsem šťastný, že ses k tomu vyjádřil. Budu se těšit, až budeš mít čas na delší pokec, nebo popití, Slepý králi,“ pronesl Asmodeus noblesně, přesto se smíchem v hlase.

„I já se těším, můj pane,“ hraně jsem se uklonil. Asm se rozesmál a přiskočil k nám.

„Pojď sem, brácho,“ zavelel a rychle mě objal.

„Bello,“ přitáhl si jí vzápětí do náručí, až vyjekla. Když ji pustil, mávl jsem jeho směrem a otočil se k odchodu. Brill jen smutně kňuknul a připojil se ke mně.

„Hej, Brille! Přece bych na tebe nezapomněl!“ zastavil nás ještě ve dveřích, Brill vyskočil a pak s plnou tlamou štěknul.

„To je kost snad z dinosaura!“ zavelela Bella a pak jsme na Asma oba mávli. Rychlým tempem jsme vyrazili k autu.

„Kam to bude teď?“ zeptala se Bella, když jsem si poctivě zapnul pás.

„K hasičům do Forks, jestli je to možné.“

„I kdyby nebylo, nemožné na počkání, zázraky do tří dnů. To je moje motto,“ zasmála se Bella a dupla na plyn. „Asmodeus je opravdu fajn, měl jsi pravdu.“

„To já tak obvykle mívám,“ odpověděl jsem a dál jsme rozebírali jen triviální maličkosti.

„Jsme tu,“ řekla po krátké době a pomohla mi vystoupit. Překvapilo mě, jak rychle to uteklo.

„Edwarde! To je doba, co jsme se viděli!“ slyšel jsem hlas kapitána zdejších hasičů.

„Tak pojď,“ řekl jsem tiše, objal Bellu kolem ramen, chytil Brilla za obojek a vyrazil k budově.

„Dobrý den,“ pozdravila Bella s daleko větší odvahou, než v klubu, když jsme se dostatečně přiblížili.

„Ahoj, Time.  Půjdeme dovnitř? Nechci všechno opakovat tisíckrát.“

„Chlapi! Je tu Edward!“ zařval Tim, jakmile jsme vstoupili do budovy. „No tak! Nechte ty karty a pojďte ho přivítat. Ztracený syn se nám vrátil!“

„Time…“ stihl jsem ze sebe vypravit, než jsem se ocitl v objetí prvního z osazenstva. Pak jsem šel z náruče do náruče. „Chlapi, to už by snad s tim tělesným kontaktem stačilo!“ rozesmál jsem se nakonec, když jsem se z té změti těl vymanil a vrátil se k Belle.

„No jo, kočka po boku a o starý kamarády už nestojí!“ ozval se se smíchem Phil, druhý nejstarší zde.

„Tak za prvý, strašně vám děkuju za to auto. Ani nevíte, jak moc to pro mě znamená,“ začal jsem a odpovědí mi bylo mručení. Tihle chlapi nemají rádi přílišnou vděčnost. „Za druhý, tohle je Bella. Moje přítelkyně.“

„Strašně ráda vás poznávám. A děkuji, za Edwarda.“

„Tvoje přítelkyně, náš člověk!“ oznámil Phil a Bella absolvovala stejné kolo objímání, jako já.

„Řekls jí to?“ zeptal se potichu Tim po mém boku. Doufal, že ho Bella neuslyší.

„Řekl jsem jí všechno. Věřím jí. Zatím neutekla,“ odpověděl jsem s hlavou stále otočenou Belliným směrem.

„Vždy jsem ti říkal, že jsi z té události jediný, kdo se nemá za co stydět. Jen ty mi nikdy nevěříš…“ Jeho slova přerušilo houkání alarmu, oznamující výjezd.

„Děláte si ze mě srandu? Celej rok se nic nestane, a když konečně dorazí mladej… To by mě zajímalo, komu zase utekla kočka na strom!“ zařval přes hluk Phil.

„Jen jeďte. Rád jsem vás viděl, zase dorazíme.“ Chumel hasičů vyběhl k autu, po cestě mě však ani jeden z nich nezapomněl poplácat po rameni.

„A dál?“ zeptala se Bella, když veškerý hluk utichl.

„Dál pojedeme domů, pokud ti to nevadí. Chtěl jsem ještě vyřešit to udání, ale nějak už na to nemám sílu. Snad to vydrží do zítra,“ otočil jsem k ní hlavu a cítil, jak ztrácím energii. Když jsem zařídil to, co mě hnalo dnes ven, začal jsem slábnout.

„Samozřejmě, Edwarde. Hned jedeme domů,“ začala mě navigovat k autu.

„Mohli bychom, prosím, k nám? Na přednášku od Carlislea potřebuji víc energie…“ Bella mě bez řečí posadila do auta a rychle vyrazila. Sotva jsme se objevili u nás, vyběhl jsem schody, po cestě odhodil tričko a padl na postel. Stihl jsem pouze zaregistrovat, že si Bela lehla ke mně a pak jsem usnul.


« Předchozí díl


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Já nejsem bezbrannej! 33. kapitola:

 1
2. Nisalys
16.07.2017 [22:49]

Je to super příběh!! Nemůžeš ho nechat jen tak rozepsaný!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. SweetNess
01.06.2015 [8:00]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Prosim honem další!!!

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!