Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Já jsem Bella!! Ty musíš být upír?! 6.ČÁST

The Host


Já jsem Bella!! Ty musíš být upír?! 6.ČÁSTTrochu kratší no... Ale docela podstatný, řekla bych:). Budu se snažit psát tady delší části ale máám toho teď dost. Děkuji za komentáře:) mám z nich radoost:-P...Zatímm:-)

Bella:

Néé… Zase ten otravný budík a škola. Koukla jsem se na kalendář a zjistila, že je teprve úterý! To snad ne. Já mám pocit, jakoby to byl, už měsíc. Jsem hrozně nervozní a zvědavá. Nevím totiž, co od dnešního školního dne mám očekávat. A hlavně od Edwarda. Nemůže přece věřit tomu, že si o něm myslím, že je škaredý atd… To by byl teda pěkné blbý a nebo neměl zrcadlo.

Provedla jsem povinnou ranní očistu. Trochu se namalovala, učesala. A šla se obléct. Vzala jsem si riflovou sukni nad kolena, černé silonky a tmavě modrý rolák. Nasnídala se a vyrazila do školy.

Čím víc jsem se blížila ke škole, tím nervoznější jsem byla. Nemůžu být přece nervozní. A nemám důvod. Nechci být nervozní- pomyslela jsem si. A najednou jsem nebyla. No tak tohle už je moc. Já mám snad taky schopnosti? No to je dokonalé. A proč jsem si toho musela všimnout zrovna teď?! Neříkám, že se mi to nelíbí. No sice ještě nevím, co to pro mě znamená ale je to docela dobré. Za všechno můžeu ti Cullenovi, měla bych si s nimi promluvit ale co jim jako řeknu: „Hele vím, že máte schopnosti a dokonce vím i jaké. No a já taky nějaké ty schopnůstky mám. Takže mohli byste mi objasnit, o co tu jde?“ Tohle asi nepůjde, musím se s nimi nějak seznámit a zjistit co jsou zač. Ale nevypadá to, že by měli zájem tady s někým komunikovat. A teď mě napadlo, že já vlastně nejsem stejná jako oni. Vždyť oni jsou krásní, bledí, dokonalí. A já obyčejná, rozhodně ne krásná. Ach jo…Musím zjistit, co jsou zač. Jinak se zblázním.

Dojela jsem ke škole a Cullenovi zrovna vystupovali. Zahlédla jsem Edwarda. Tvářil se normálně a najednou jeho obličejem projela bolest a zachytil se Emmetta co byl nejblíž. Ten se na něj smutně podíval a něco mu řekl. Edward jenom zakýval hlavou jakože ne. Tý jo. On teď fakt vypadá nemocně. Že bych přece jenom měla pravdu. Určitě ne. Vymyslela jsem si to. Byla bych moc ráda, kdybych mu teď dokázala číst myšlenky. A opravdu. Uslyšela jsem je. „Vypadá to, že můj plán zatím funguje. Vypadá vyděšeně. Každopádně jestli si myslí, že mám tu rakovinu, proč si to nezahrát. Uvidíme kolik soucitu v ní je, aby šla s chudákem nemocným Edwardem ven“ Vypnula jsem to. Tohle mi stačí. No to je úžasné. Kam jsem se to dostala. No nic. On začal hrát mojí hru. Takže se připojím. Budu pořád soucitná Bella. Ale on semnou chce jít ven. ON SE MNOU CHCE JÍT VEN!!! Já mám takovou radost!! Ale proč zrovna semnou? Chce mě zabít? Copak ví, co umím? No a teď mi něco došlo. Já četla myšlenky! Sakra! Kolik toho ještě umím? Vraždit pohledem? To radši zkoušet nebudu. Nemuselo by to dopadnou dobře, ve prospěch kolemjdoucích. Šla jsem pomalu ke škole a najednou se mi před očima objevil nějaký obraz: Já, ale vypadala jsem jinak úplně(znáte to když se vám zdá sen a je tam jiná osoba, která vám není vůbec podobná, ale vy přesto víte, že jste to vy?), byla jsem ten typ jako Cullenovi . Kolem mě samí krásní, stejně jako já. Stojím ve velkém sále a žádám o smrt. Žádost byla přijata. Blíží se ke mně nějaká žena. „Jste si jistá Isabello? „ řekla se smutkem a oddaností v hlase. „jsem“ řeknu jenom. Potom se mi dlouze koukla do očí a já spadla na zem. Byla jsem mrtvá!

Páni! Tak co tohle zase bylo. Já? Ale kdy? Podle toho oblečení soudím tak 300let zpět. A hlavně proč jsem žádala o smrt? A kde to bylo? Nějaký hrad asi… Nebudu tohle dál řešit. Počkám, až budu mít další vizi. Možná se dozvím víc. Už teď je toho na mě moc, ještě abych řešila tohle. Koukla jsem se za sebe a málem jsem dostala záchvat smíchu. Emmett s jasperem podpírající Edwarda, který si kapesníčkem otírá čelo. Kdybych nevěděla, že je to rekvizita asi bych jim to i věřila. Ale teď jsem se nemohla smát. Musela jsem hrát jeho hru.

Vzpomínala jsem co je první hodinu. Matematika s Edwardem. To bude teda. Už se fakt moc těším. Dorazila jsem do učebny matiky první.

Edward:

Slezl jsem dolů ze schodů. Ke své rodině. Hlavně jim říct co mám v plánu. Byl jsem z toho hrozně nadšený. Poznám Bellu.

Došel jsem k nim. A začal jsem mluvit. Řekl jsem jim celý svůj plán. Esme byla pro. Už jenom kvůli tomu, že jsem se zajímal o nějakou holku. Carlisle byl taky pro. Hlavně kvůli tomu, že pro byla Esme a taky, protože v tom nebylo žádné riziko. Alice byla pro. Kvůli tomu, že měla nějakou vizi, týkající se mě a Belly, kterou mi nechtěla prozradit. Jasper byl pro. Kvůli Alice, věděl, že ví, co dělá. Emmett byl přímo nadšený. Už vymýšlel plán a vyžíval se v tom, že bude mít nemocného bratra, o kterého se stará. Rosalie z toho nebyla moc nadšená, ale nakonec souhlasila. Tak tohle bychom měli za sebou.

Odešel jsem do svého pokoje a tam uvažoval, jak to zítra provedeme.

Ráno jsme vylezli ze svých pokojů a všichni jsme měli dobrou náladu. Už jsme se těšili na malé divadélko. A Emmetta přes noc napadlo, že by při každém stěhování měl jeden z nás svou roli a tu by hrál až do dalšího stěhování. Celý Emmett. Samozřejmě druhý na řadě chce být on. Zatím jsme se tomu jenom zasmáli a nějak to neřešili. I když měl pravdu, že věčnost potom bude zábavnější.

Dojeli jsme ke škole a Bella tam ještě nebyla. Ale každou chvíli by měla přijet, tak jsme zůstali v autě. Už jsme viděli auto, tak jsme začali vystupovat. Když jsem zjistil, že na mě kouká, nasadil jsem bolestnou masku. A tak jak to bylo vymyšleno, jsem se zachytil Emmetta. On se mě zeptal „jsi si jistý, že nechceš domů?“ A tvářil se přitom dokonale starostlivě. „néé“ zakýval jsem hlavou. A nechal se podepřít z druhé strany Jasperem.

„Vypadá to, že můj plán zatím funguje. Vypadá vyděšeně. Každopádně jestli si myslí, že mám tu rakovinu, proč si to nezahrát. Uvidíme kolik soucitu v ní je, aby šla s chudákem nemocným Edwardem ven“ pomyslel jsem si. Koukala se pořád stejně. Takže to asi působí. Nechal jsem se dotáhnout až k učebně matiky. Kterou mám s Bellou. Za celou cestu se na nás Bella pouze jednou podívala. Škoda, protože jsme se fakt snažili. Místy to bylo i přehnané.

Vstoupil jsem do učebny a šel jsem si sednout vedle ni.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Já jsem Bella!! Ty musíš být upír?! 6.ČÁST:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!