Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Já jsem Bella!Ty musíš být upír?! 2.ČÁST

13.03.2009 (10:00) • Slecinka • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 6640×

2.část

Bella:

Poslední dva dny školy uběhly jako nic. Vysvědčení dopadlo kupodivu dobře, nejsem zase tak blbá jak vypadám. Naštěstí mám dar všechno obkecat.

Takže začaly prázdniny. Neměla jsem nějaký extra program, dokud za mnou mamka nepřišla, že taťka odjíždí na pracovní cestu. Navrhla mi, že si uděláme „babský týden“. Souhlasila jsem, taky aby ne? Kdo nemá rád nákupy, sledování filmů a flákání se? I když s mamkou…No nevadí, užijeme si to! Musíme. Nastal den „D“ nákupy. Jak já to miluju.

„Bellinko rychle, rychle obchody nepočkají!!“ No jo tak když jsem říkala, že nákupy miluju, ještě jsem nevěděla že, je mamka tak nažhavená. Bože to bude den.

„ Jo mamko, už valím“

Nasedly jsme do mého citroenu a vyjeli napospas nakupování.

Edward:

Tak Alice je od rána veselejší než obvykle. Měla vizi, že s ní pojedu nakupovat do místního nákupního centra. A já si to hned přečet v jejich myšlenkách. Nemohl jsem jí její nadšení zkazit. Smířený s tou krutou realitou a odhodlán, jsem sešel dolů. Kde už čekala rozzářená Alice.

„Ale jedeme mým autem“ Řekl jsem jí rychle a doufal, že nadšení trochu opadne-nestalo se.

„ já vím… Pá všichni do večera jsme tady“ Do večera?? Je normální, vždyť je 10 ráno. Já věděl proč nemám jezdit. Uvažoval jsem, že uteču.

„ Na to zapomeň“ podotkla stále šťastná Alice a už mě táhla k autu.

„No jo, no jo už jdu“ Řekl jsem a nasadil umučený výraz 3. Stupně.

Už uběhly 3 únavné hodiny, kdy jsme se ani na moment nezastavili. Nemůžu být unavený ale tohle mě ničí. Napadlo mě něco úžasně dětinského. Schovám se jí. Nemám žádnou šanci půjde po čuchu ale teď je neuvěřitelně zabraná do nějakých triček. To je má šance. Vyplížil jsem se z obchodu, chvilku šel a zalezl do nějakého jiného ne moc daleko. Chtěl jsem vlézt do kabinky a to jsem taky udělal, popadl jsem nějaké triko, abych nebyl moc nápadný. Vlezl jsem tam a čekal, až mě odhalí. Ani jsem nedýchal a to byla chyba. Byl jsem tak zažraný do svého úžasného plánu, že jsem ani nevnímal myšlenky ostatních.

Bella:

Už uběhly 3 únavné hodiny a mamka tu pořád nadšeně lítá z obchodu do obchodu. Z kabinky k pokladně. A mě už si skoro nevšímala. Sem-tam mi dala něco vyzkoušet a koupila mi to. Vážně pár drobností. Před chvíli jsme tašky zanesly do auta a začaly na novo.

Já už neměla sílu, nechápavě jsem pozorovala energii mé matky. Kde se to v ní bere?? Najednou mě napadla spásná myšlenka. Zlaté kabinky. Schovám se jí. Hned (po chvíli) vylezu a bude to sranda. Ona je ode mě na takové věci zvyklá. Tak už se pomalu oddaluji a můžu vlítnout do nejbližší kabinky. Hned jak jsem tam vlítla, zavřela jsem oči a začala se hihňat. Najednou jsem uslyšela jemný smích, prudce jsem otevřela oči a zjistila, že tu nejsem sama. Ale to co tu stálo semnou v jedné kabince bylo tak neuvěřitelně krásné. Teda on byl tak neuvěřitelně krásný. Bronzové vlasy, Zlatohnědé oči, ostré rysy. A ten jeho úsměv myslela jsem, že jsem se zbláznila a potom mě zavalil pocit štěstí a trochu jsem se zastyděla. Já jsem tu s tímhle v jedné kabince-malé-sama. A jenom na něj civím. No tak Bello, vzpamatuj se, řekla jsem si v duchu a to už byl jeho úsměv ještě větší.

„Tak ty se tu taky schováváš“ řekl, promluvil, pronesl, zazpíval.

„ Ehm…jo no…“ zamumla jsem. Usmál se a já zjistila, že je na tom asi stejně poněvadž si nic nezkouší. Ještě,aby si něco zkoušel to už bych nepřežila jak asi vypadá bez trika hm…?? Uvažovala jsem.

„ No Ahoj já jsem Bella“ A už se málem projevila má přirozená ukecanost. Ale nestihla jsem to.

Hlasitě se nadechl a najednou se jeho výraz změnil, díval se na mě fakt hrozně. Jakoby říkal „vyvraždila si mi rodinu ty svině a já se teď pomstím“. Fakt jsem se ho lekla a vydechla jsem, protože jsem předtím úplně zapomněla dýchat. Jakoby, jsem do něj teď bodla. Koukal se s bolestí v očích ale ta nenávist tam byla pořád. Zdálo se mi to, nebo mu ztmávly oči? Potom se podíval na závěs kabinky jako by v ní viděl pomoc.

A najednou ho odtáhla nějaká holka. Byla krásná, docela malá, krátké vlasy…. Moc jsem si jí nevšímala. Edward byl lepší objekt na pozorování. Jen jsem čekala co se bude dít. Nakonec prolomila ty neskutečně dlouhé sekundy ticha ta holka.

„Tak tu si Edwarde“ Jo tak Edward…Hm…

„ Pojď jdeme“, řekla a chytla ho za ruku.krátce se na mě koukla. Potom ho odtáhla pryč. Zůstala jsem stát jako opařená. A potom jsem si vzpomněla, že tu někde lítá moje mamka. Našly jsme se hned.

Edward:

A pak se prudce odhrnul závěs. Nebyla to Alice, jak jsem předpokládal. Vletěla tu nějaká holka byla docela pěkná. Krčila se v rohu kabinky se zavřenýma očima a pochechtávala se. Vypadala hrozně roztomile. Musel jsem se tomu zasmát. Okamžitě otevřela oči a zpozorovala, že tu není sama. Chvilku mě nevěřícně pozorovala a její myšlenky byly zmatené. Tak jsem se usmál a čekal, co bude následovat. Najednou byly její myšlenky jasné: „No tak Bello, vzpamatuj se“! To už se nadalo vydržet. Cítil jsem, jak se culím od ucha k uchu. No…. když už jsme tady asi bych měl promluvit.

„Tak ty se tu taky schováváš“ prolomil jsem ticho.

„ Ehm…jo no…“ zamumlala. Byla ještě mimo chudáček. Vím, co dělám s lidmi. Usmál jsem se tomu.(zase jsem se usmál, chudák holka vůbec jsem jí nešetřil). Její myšlenky byly odvážné: „Ještě, aby si něco zkoušel to už bych nepřežila jak asi vypadá bez trika hm…??“ To už mi zase tak moc vtipné nepřišlo.

„ No Ahoj já jsem Bella“ vzpamatovala se a řekla rychle

Nadechl jsem se (poprvé za tu dobu co tu jsme) a chystal jsem se odpovědět. Ale najednou mě její vůně uhodila do nosu. Jako by mě do něj praštil Emmett. Pozoroval jsem jí a v hlavě vymýšlel, jak jí zabiju, aby jí to moc nebolelo. Krk mě pálil žízní. A ona vydechla…Je snad sebevražedkyně….?? Její teplý voňavý dech mi olízl obličej a udeřil mě do nosu. ZASE. Byl jsem naprosto rozhodnutý jí zabít, ale myslel jsem na Carlisleho. Nemohl jsem. A potom jsem uslyšel myšlenky Alice. Docela mě uklidnila. „Edwarde, bráško už jdu ty to zvládneš… už jsem tu“ . Koukal jsem na závěs jako na spásu. A najednou moje sestřička odkryla závěs. Moje vděčnost by se dala krájet. Chvilinku bylo tico a to prolomila Alice.

„Tak tu si Edwarde“ tak ne asi…. Já už chci pryč, copak to nevidí? Dlouze si sjela, Bellu což mě donutilo se na ni taky kouknout. Dívala se na mě a Alice si vůbec nevšímala. Byla trochu mimo, řekl bych.

„ Pojď, jdeme“, řekla Alice a chytla mě takovou silou za ruku, až se mi obličej zkřivil bolestí. Kde se to v ní vzalo? Odtáhla mě pryč. Ven z obchodního centra. Ven z města rovnou na lov.

Celou cestu bylo v autě ticho, věděl jsem, že mě to čeká cestou domů. Ale i já jsem byl pěkně naštvaný. Musela vědět, že se tam s tou holkou potkám. Na lovu jsem se přepil, až mi bylo špatně. Může se upír přepít krví? Asi jo. Alice už čekala u auta. Myslel jsem na to, jak mě Alice seřve. Snažil jsem se číst jí myšlenky, ale myslela jenom na nějakou písničku. To mi moc nepomohlo. Asi si to v sobě dusila, a chtěla si to vychutnat, až budu u ní. Měla na to právo. Bylo mi z toho na nic…. Ale to co řekla, jsem vážně nečekal.

„Je to moje vina“ Co?? Proč?? Je normální? Viděla můj nechápavý výraz a tak spustila.

„Hned jak si ode mě odeše, měla jsem vizi, že to uděláš. Chtěla jsem za tebou vyrazit a říct ti, že už můžeme jet, protože pořádné nákupy tu fakt nejsou. A to jak si odešel mě fakt urazilo“ u toho urazilo se zatvářila, jakože naštvaně což mě donutilo za celou dobu se taky usmát. Úsměv mi vrátila a pokračovala…

„No a pak když už jsem se blížila“ říkala to napínavě a prodlužovala slova…

„Měla jsem další vizi“ vyhrkla

„ No ty a ta holka v kabince, vypadala dobře a tobě se očividně líbila, a bylo tam to tričko. Tak se si řekla, že…“ Můj úsměv se postupně rozšiřoval a ona furt plácala a plácala, a tvářila se tak provinile. Že jsem se rozhodl jí zadržet.

„Dost Alice, to nevadí je to jenom obyčejná holka (v duchu jsem dodal, pěkná, voňává a obyčejná holka) a když to triko stálo za to….“

Celá naše cesta domů proběhla v dobré náladě.

Autor: Slecinka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Já jsem Bella!Ty musíš být upír?! 2.ČÁST: