Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Já jdu dál, ale ty si tu klidně zůstaň - 2. Párty v La Push

17.12.2011 (20:00) • Lucie7 • FanFiction na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 1990×

2. kapitola Párty v La Push a po půlnoci všichni slušní domů

Tak minule se Bella, tedy spíš Isabella trošku změnila, a teď si té změny bude užívat.

Došli jsme na pláž a všichni se po nás otáčeli. Já jsem byla nervózní, protože jsem se bála, že se svojí šikovností zakopnu, ale Jake a Leah šli, jako by jim patřila celá pláž a podle pohledů ostatních to tak opravdu bylo. Všichni je zbožňovali. Šli jsme ke skupince kluků, kde bylo jen pár holek. Všichni ti kluci byli indiáni. Druhá věc, které jsem si na nich všimla, byla, že měli všichni neuvěřitelné svaly. Toto snad mají v genech?

„Nazdar, koho to sem vedete?“ Jeden z těch kluků pozdravil a měřil si mě potěšeným pohledem. Že bych se mu líbila? To těžko, protože jsem se sice změnila, ale určitě jsem se nerovnala Leah, která stála hned vedle mě, a vypadal přímo božsky.

„Parto, tohle je Isabella, která k nám bude chodit na školu a kterou vezmeme do party,“ oznámil s klidem Jake a parta jen přikývla. Sedli jsme si a semnou se začal bavit kluk, který se ptal, koho to dovedli.

„Ahoj, já jsem Paul, jak se ti tu zatím líbí, kočko?“ zeptal se mě a stále se stejným zájmem se po mně díval, ale místo toho, abych se cítila nepříjemně, tak jsem se cítila potěšeně.

„Zatím nevím, teprve jsem sem přišla, ale dám ti vědět.“ Když jsem mu odpovídala, tak jsem se dokonce i trochu pousmála. Že bych začínala i flirtovat? Rozhlížela jsem se po táboráku a zjistila jsem, že jsou tu i dospělí, kteří se mezi sebou bavili u jednoho z táboráků a jejich děti u dalších táboráků.

„Neboj, rozjede se to tu víc, tohle je jen táborák. Je tu taková tradice, že po půlnoci dospělí odejdou a my máme pláž pro sebe a to je potom ta pravá párty. Teď jsem hodné děti pro rodiče a pak si můžeme dělat, co chceme, a taky pít, co chceme. Není to fajn tradice?“ Paul se evidentně hodně těšil, protože měl pohled dítěte, které ví, že brzy dostane lízátko. Já jsem jen přikývla a dál se rozhlížela.

„Ahoj Paule, jak se máš?“ Přišla k nám dívka asi v mém věku a byla hrozně nervózní, protože se jí hlas strašně třásl a pohled klopila dolů. Paul se po ní podíval a trochu se pousmál. Chvilku se s ní bavil, ale šlo vidět, že je to jen z povinnosti přesto, ale ta holka vypadala, jako kdyby vyhrála olympiádu.

„Takže ty jsi tu za místního frajera?“ zeptala jsem se ho s pobavením v hlase.

„No tak to teda prrr. Já jsem tu největší frajer. Paul je tak nanejvýš nějaký vzdálený sekundant.“ To se do rozhovoru vložil Jake, který se přitom tvářil neuvěřitelně hrdě, až jsem vybuchla smíchy.

„No teda, Jaku. Já jsem nevěděla, že jsi takový kápo. Kolik máš holek na každém prstu?“ Ani nevím proč, ale bavilo mě ho takhle provokovat. Myslela jsem, že se možná trošku naštve, ale on se jen pousmál a klekl si přede mě.

„Abych pravdu přiznal, tak u desáté na každém prstu jsem to přestal počítat. A to nemyslím jen na rukách, ale i na nohách.“ Sebevědomě se usmál, protože si myslel, že vyhrál, ale nevidím důvod, proč by měl mít poslední slovo.

„Je sice krásné mít jich tolik, ale když vypadají jako ošklivka Betty, tak bych se moc nechlubila.“ Jake se zdál chvilku zaskočený, ale rychle se vzpamatoval.

„A kolik máš ty na prstech kluků?“

„Myslím, že jednoho mám na prstě určitě.“ Provokativně jsem se naklonila.

„No tak, Isabello! Nevím, o čem tu klábosíte, ale určitě o tom můžete klábosit i zítra, takže teď půjdeš se mnou a já tě seznámím.“ Leah zničehonic přiběhla, chytla mě za ruku a táhla mě po pláži pryč a já se nechala. Co to bylo? Přece jsem se za den nemohla tak změnit. Tohle by si Bella nikdy nedovolila. Může změna jména tolik změnit člověka?

Leah se v úloze mě představovat evidentně vyžívala a mně až po několika seznámeních došlo, že mi představuje samé kluky a ani jednu holku.

„Leah, buď máte ve škole samé kluky, anebo máš něco za lubem.“

„Takže, Bello, chci, abys měla správný rozhled ohledně kluků, takže ti je teď musím představit. Navíc podle mě nejsi zvyklá moc pít, takže hádám, že si dáš pár panáků a budeš mít pěkného motáka, a v takových situacích dělají lidé někdy věci, které by za střízliva nedělali, takže já dnes moc pít nebudu a budu tě raději hlídat. Navíc nechci, abys skončila s nějakým ubožákem a až kluky tady poznáš, tak už si o nich budeš rozhodovat sama a navíc, to, jak se budeš chovat dneska, tě s velkou pravděpodobností zaškatulkuje do konce střední školy, takže je klidně možné, že mi budeš ještě děkovat. A tohle je snad nejdelší proslov, který jsem komu dala, takže si toho važ. Jasný? Hned se vrátím.“ Při konci té řeči jsem jen přikývla a můj mozek začal pracovat na sto procent. To, že si dám pár loků alkoholu, je možné, ale že bych já skončila opilá? Leah mě evidentně ještě moc nezná a navíc si nedovedu ani při nejmenším představit, že bych si dneska našla nějakého kluka. Dál se moje myšlenky nedostaly, protože přišla Leah se špekáčky a chleby v ruce.

„Tady máš něco k jídlu a věř mi, sněz to, protože je to mastné, a já jako ta, co vynechá málokterou párty, ti můžu říct, že mastné jídlo ti pomůže se míň opít. Takže si sedneme a dokud to nesníš, tak tu budeme sedět.“ Podala mi špekáček a obě jsme si sedly.

„Leah, můžu mít otázku? Kde jsi vzala to, že dneska budu tolik pít?“
„Věř mi, Isabello, budeš dneska pít, a jak znám náš klan, tak si toho ani nevšimneš.“ Leah to řekla tak vážně, že už jsem jí nechtěla ani odporovat a jen jsem jedla potichu špekáček.

Rozhlížela jsem se a viděla jsem samé mladé lidi, jako jsem já, a po chvilce jsem si všimla, že tu nevidím skoro žádné dospělé. Že by měl Paul pravdu a dospělí po půlnoci nenápadně raději zmizí? Jedla jsem párek a sem tam jsme s Leah něco prohodily.

„Ahojte, krásky, tak už se doufám chytáte na pořádnou zábavu? Už bude půlnoc.“ To se k nám zezadu přidal Jake, který měl na tváři šibalský úsměv.

„Myslím, že bychom si měli připít na novou Isabellu.“ Podal nám kelímky a my jsme si přiťukli. Tak tenhle kelímek bude můj jediný alkohol, který dnes vypiju, protože nechci dopadnout tak, jak mi to Leah prorokovala.

Přiznávám, že ten kelímek nebyl jediný, co jsem vypila, takže některé moje vzpomínky jsou trošku víc rozostřené, ale jedno vím jistě. Tančila jsem, mluvila jsem s kluky (byla jsem natolik střízlivá, aby nebylo nic víc, a Leah byla vždy blízko mě, jak řekla, takže by mě případně zarazila) a prostě jsem se bavila jako malé dítě, které je na kolotoči, který se rychle točí a čím víc se točí, tím víc to člověka baví. Když teď nad tím uvažuju, tak mě bolí hlava, ale dá se to přežít, takže jedno vím jistě. Příští týden jdu pařit znovu!

Autor: Lucie7, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Já jdu dál, ale ty si tu klidně zůstaň - 2. Párty v La Push: